Dobrý den,
Děkuji za dotaz a důvěru. Zmiňujete hraní her, jako hlavní problém, proč se Vám přítel nevěnuje. Zdá se nejenom intimně ale i obecně, vaší nové rodině. Zde je zásadní otázka, zda se hře takto věnoval i před narozením vašeho dítěte. Pokud ne, můžete vyloučit, že by případná závislost na hře byla zdrojem problémů. Pokud ano, obrátila bych se pro konzultaci na nějakou organizaci pomáhající s léčbou závislostí (hráčství počítačových her k nim také patří).
Z toho, jak píšete svůj dotaz, mi ale spíše vyplývá, že došlo ke změně chování vašeho partnera po narození dítěte. Což je velký třesk nejen pro nás maminky, ale i pro otce. I oni mohli mít očekávání, která se vůbec nenaplnila, mohou být překvapení, jak rodičovství vypadá a kolik energie a sil je vyžadováno. Ne každý má kapacitu v tomto náročnému období obstát tak, aby byl k dispozici potomkovi i partnerce. Pro většinu párů je to úplně nová a překvapující situace a postupně často hledají, jak a jaký prostor pro partnerství vedle nové rodičovské pozice vytvořit. To není lehké. Protože většinu času a pozornosti zejména v prvním roce po porodu zabere péče a vztah k dítěti.
Jednou z možných reakcí partnerů může být i stažení, únik od reality a možnost nahromaděné napětí vybít někde jinde. Třeba i hraním her. Nezapojení, přehlížení samozřejmě není dobré pro zbytek rodiny. Druhý partner je přetížený, bez pomoci. Nikdo mu nepomůže s rodičovstvím a ani v partnerství už není kde načerpat energii. Kterou nám většinou intimita s partnerem včetně sexu může také dodávat.
Píšete, že s partnerem o svých pocitech mluvíte. Někdy ženy komunikují své pocity zejména skrz poznámky o tom, co partner nedělá a měl by. To je něco jiného. Určitě doporučuji mluvit hlavně o svém prožívání – Je vám smutno? Cítíte se osamělá? Vyčerpaná? Máte strach o váš vztah? Zkuste s partnerem sdílet, co se s Vámi děje. Víte, jak celou poporodní situaci prožívá on? Co se pro něj změnilo? Je z něčeho zklamaný, překvapený? Zkuste se něco dozvědět i o jeho prožívání. Třeba to nabídne nový úhel pohledu, který vás oba posune k porozumění a bližšímu spojení v nelehké situaci. A tím často i větší oboustranné chuti k sexu.
Pokud by se nadále nedařilo (neznám historii vašeho vztahu, vaše ani partnerovi zkušenosti v partnerství atd.) jistě by pomohla návštěva párového terapeuta. Alespoň jednorázová konzultace, abyste více rozkryli, co se ve vašem vztahu děje. Tato možnost je dnes dostupná i online.
Držím pěsti.
S pozdravem
Lucie
Mgr. Lucie Machová
| Odloučení od dítěte, kvůli hospitalizaci | Anonymní | Přijato: 17.01.22 | Zdpovězeno: 23.01.22 | Odpovídá: Mgr. Lucie Machová |
|---|---|---|---|---|
| Manžel odešel a teď si to chce vyříkat | immi | Přijato: 14.12.21 | Zdpovězeno: 19.12.21 | Odpovídá: Mgr. Lucie Machová |
| Psychická bolest po potratu | Anonymní | Přijato: 02.11.21 | Zdpovězeno: 12.11.21 | Odpovídá: Mgr. Lucie Machová |
| Asi mám poporodní depresi | Nikča kubíčkova | Přijato: 13.08.21 | Zdpovězeno: 18.08.21 | Odpovídá: Mgr. Lucie Machová |
| Už nemůžu | STATIMKA | Přijato: 12.08.21 | Zdpovězeno: 18.08.21 | Odpovídá: Mgr. Lucie Machová |
Dobrý den,
no nevím kde začít, jsem maminka prvního dítěte, a můj přítel nemá čas se mnou spát. Když jsme spolu začali, tak jsme spolu spali pořád, spali jsme spolu, i když jsem byla těhotná, ale teď je to 6 měsíců od mého porodu a trápí mě, že jsem na posledním místě za celý den..nevím si rady…samozřejmě mému příteli říkám, že mě to trápí a že jsem mu jedno, ale on mi říká, že to není pravda. Říkám mu, že se mi nevěnuje, ale on mi říká, že se mi věnuje, jenomže jestli bere 2 pusy za den jako to, že se mi věnuje, tak to teda já tak neberu, ráno je v kuchyni na telefonu, někdy přijde za mnou a za malým do pokoje na chvíli, pak hraje pleják a v tom je ten problém, hraje tu svoji hru každý den a až do večera.. proto se mnou nespí.. je mu to prostě přednější jak já. Jen to on nevidí..prostě jsem na posledním místě za celý den, jenomže já jsem za ten celý den unavená, abych čekala někde do 23h do večera, neřeknu kdyby končil v nějaký rozumný čas, samozřejmě, že s ním o tom mluvím, ale mám pocit, že mu to je jedno a já mám dost trpělivosti, vydržím fakt hodně, jenomže jak mě to trápí, tak mě to přestává fakt bavit a já nevím co dál… prosím poraďte mi, co mám dělat, nebo jak mám tuhle situaci řešit, my spolu nechodíme ani ven, možná tak 2×do měsíce se projdeme to je vše:(. jsem fakt beznadějná
Děkuji