Odloučení od syna na noc

Dobrý den, Suzan92,
Děkuji za dotaz a důvěru.
První odloučení přes noc bývá pro maminky velkým krokem a také stresem a místem zvažování, zda je na delší odloučení již dobrý čas, a zda to dítě ale i matka zvládne. Z Vašich slov mě napadá, s jakou mateřskou něhou, hřejivostí a opatrností k danému přistupujete. Je to pro mě velmi milé číst.
Ve 14ti měsících už dítě dobře vnímá i jiné vztahy v rodině, má již většinou vytvořený pevný vztah k otci utužený nejednou zkušeností. Také většinou již zažilo krátká odloučení matky v průběhu dne, kdy jde maminka třeba na nákup nebo „něco zařídit“, takže již také má zkušenost, že se matka vrátí. Snad vás trochu povzbudí fakt, že neznám situaci, kdy by jedna noc, kdy matka chybí a dítě je s otcem, v jehož přítomnosti je zvyklé se pohybovat a má s ním pozitivní zkušenosti, nějak narušila jinak dobrý vztah mezi matkou a dítětem v tomto věku. Jsem si jistá, že Vás syn po návratu pozná.
Zkusím nabídnout pár typů, které by Vám situaci mohly ulehčit a zároveň odpovědět na Vaše dotazy.

Před odjezdem klidně 1-2 dny o Vašem odchodu dítě informujte. Klidně a pevně popište, co se bude dít, kdy a kam pojedete a co tam budete dělat, s kým dítě v tu dobu bude a co může zažít, kdy se vrátíte. Možná bude mít dítě různé otázky, zkuste trpělivě odpovídat. Zkuste mít laskavý ale i pevný hlas, který dítě podpoří v tom, že vše zvládnete. Můžete si na váš odchod „zahrát“, třeba s plyšáky ve smyslu „co může medvídek bez maminky udělat, aby mu nebylo tak smutno.“ Možná vás překvapí, jak praktické nápady bude dítě mít a dozvíte se, co by mu pomohlo.

Zda být s dítětem v telefonickém kontaktu bych nechala zcela na jeho spontánním rozhodnutí. Tedy jen pokud si samo řekne, jako volbu bych mu to nenabízela. Pokud je dítě rozrušené hlas matky v telefonu, po které touží, ho většinou spíše více rozruší. Ale také záleží na Vaší zkušenosti. Pokud máte opačnou zkušenost, že dítě telefonický kontakt uklidňuje, klidně tak učiňte.
Dobře může posloužit i maminkou namluvená pohádka, písnička atd. puštěná třeba z telefonu. Můžete si ji pouštět ještě spolu v předchozích dnech, než odjedete. A i ji tak dítěti nabídnout jako možnost, co může udělat, až bude bez Vás. Nahrávat ji také můžete spolu. Nebo si nahrát něco společného… věřím, že vás napadne, co by mohlo dobře fungovat ve vašem případě.

Vždy je lepší, pokud dítě zůstává ve svém domácím prostředí a může pokračovat v denní rutině „jako s maminkou“ - večeře, koupání atd. a svých rituálech – oblíbená pohádka hračka na spaní atd. Obecně stabilitu v emocích dítěte posílí, když se toho moc, kromě chybění maminky, doma nezmění. Na druhou stranu tatínek může nabídnout věci, které se s maminkou obvykle nedělají a tím situaci udělat atraktivní a dobrodružnou. Tím se i v těžké situaci vytvoří pro dítě pozitivní zkušenost, na kterou se může v budoucnu dále navazovat.

Dodržte přesně čas příjezdu. Tatínek může dítěti na hodinách ukazovat, kdy se maminka vrátí, pokud je již dítě netrpělivé. Tady už není tak riskantní i zavolat, když je maminka na cestě.

Po příjezdu netlačte dítě do kontaktu, pokud nechce. Dejte mu čas se se situací vyrovnat. Pokud je zvyklé na Váš fyzický kontakt, jistě za chvíli přijde samo.

Dítě v době odloučení zažívá přirozeně frustraci a pocity smutku za matkou, ale snaží se využít přítomnosti jiných lidí a tím získat podporu. Většina dětí je v této době odloučení hodně kooperativních s druhými dospělými. Takže se babička často diví, když se dítě po návratu matky změní a je podrážděné. Tedy často se stane (ne vždy), a je dobré se na to připravit, že po příchodu matky (a často až druhý den po jejím příchodu) je dítě podrážděné, nespokojené a dává najevo nelibost u různých činností, nebo přímo nelibost s matčiným počínáním. U některých dětí je to otázka pár hodin, u některých i 2 dny. Je dobré, se na tuto situaci připravit a obrnit se trpělivostí. A číst dané chování tak, že dítě nahromaděné emoce ze stresové situace (hlavně vztek) dává zdravě ven a kdy jindy než opět v bezpečí maminky. Pokud rodič emoce dítěte trpělivě přijímá a rozumí jim, podpoří u dítěte zdravý návrat k rovnováze. Rozhodně to není známka rozpadajícího se vztahu mezi matkou a dítětem. Dítě také většinou potřebuje matčinu blízkost (někdy ji i odhání a zároveň je nespokojené, že je daleko). Je dobré si na další dny neplánovat nějaké náročnější aktivity a spíše si užít blízkosti ve dvou ve známém bezpečném prostředí.

A poslední, snažte se podpořit sebe, abyste si oddech s kamarádkou naplno užila. Dítě někdy nežádá telefonický kontakt, ale maminka takovou potřebu má. Cítí přirozeně také odloučení (i maminky jsou k dítěti připoutané, tak nás příroda dobře nastavila), myšlenky jí utíkají za dítětem. Je dobré myslet i na sebe a svou pohodu. Pokud máte potřebu zavolejte manželovi nebo babičce a nechte se informovat, jak to doma probíhá (mohou třeba odejít do místnosti, kde to dítě neuslyší). Maminkám někdy pomáhá informování formou obrázků, co právě doma dělají. Myslete i na sebe.

První zkušenost bývá nejtěžší. Někdy se ne zcela vše povede, jak si rodiče představují. Nevěšte hlavu. Jistě díky první zkušenosti získáte nové informace, co pomohlo a co naopak. A po druhé již budete jistější.

Držím celé Vaší rodině pěsti!

Lucie

Mgr. Lucie Machová

www.podporamaterstvi.cz