Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já jsem v dětství měla taky imaginární ho kamaráda - mluvila jsem o něm prý jako o čertíkovi, ale já si pamatuju, že vypadal jako yorkšír.
U takhle malých dětí je to celkem běžné a není se čeho bát, jednoho dne to samo zmizí.
Ale správně říkáš - nepopírat, nerozmlouvat - ona ho tam opravdu vidí a budeš jí zbytečně „plést“ hlavu. ![]()
Ja bych to asi neresila.. Deti si vymysli kamarady a vase dcerka je mala.. Resila bych to kdyby ji bylo treba 7let, to uz by mi prislo trochu divny ale u takhle maleho ditka bych to zatim nechala..
Promiň, nechci malovat čerta na zeď, ale víš, že imaginární kamarády si vytváří někdy sexuálně zneužívané děti?,neříkám, že j to váš případ, ale normální to určitě není, měla bys vyhledat odbornou pomoc.
Já si dodnes pamatuji, že jsem takového kamaráda měla také
Vydrželo mi to celkem dlouho (podle mé mamky asi do pěti let). Ale jak to popisuješ ty, tak to už mi připadá trochu moc a určitě bych se s doktorem poradila. Já osobně si ale myslím, že má jen velkou fantazii, líbí se jí žít v tomto svém světě a časem, jak to přišlo, tak to zase odejde. Pro svůj klid bych se ale přesto někde poradila.
Děkuji za uklidnění, ale už jsem z toho vážně zmatená. Nejvíc mě, ale štve to, že mu dává přednost před pravými dětmi.
Taky jsem +- v tomto věku měla nej kamaráda. taky jsem po ostatních řvala, že si na něj nemají sedat
musel mít i svůj talíř a příbor u jídla. no a jednou třeba na přechodu pro chodce, když jsem s mamkou čekala, až přejede auto, tak jsem začala na celé město řvát, ať se rychle vrátí, že ho něco zajede. chudák nějaká bábi vedle se zběsile rozhlížela a měla málem infarkt, že bude zajeté děcko ![]()
přešlo to. neřešila bych.
@Anonymní píše:
Promiň, nechci malovat čerta na zeď, ale víš, že imaginární kamarády si vytváří někdy sexuálně zneužívané děti?,neříkám, že j to váš případ, ale normální to určitě není, měla bys vyhledat odbornou pomoc.
Tak o to strach nemám, to by si nikdo z rodiny nedovolil.
Naše Klárka měla Slonisko (z Medvíka Pů). Všude s námi chodil a v restauraci nám museli nosit misku s vodou neb měl také žízeň.
Bych to moc neřešila. Teď jí je 12 a nejoblíbenější literatura je právě fantasy.
@Anonymní píše:
Promiň, nechci malovat čerta na zeď, ale víš, že imaginární kamarády si vytváří někdy sexuálně zneužívané děti?,neříkám, že j to váš případ, ale normální to určitě není, měla bys vyhledat odbornou pomoc.
Proboha ptoc hned takovy scenare? Imaginarni kamarady si vytvari asi polovina deti, pochybuju, ze by vsechny byly sexualne zneuzivane…
Dcera měla okolo 2-3 let imaginární kamarádku. Ptala jsem se tehdy pediatra a je to naprosto normální a velmi časté.
Na procházce jsem musela nahlas volat nejen na dceru ale i na kamarádku ![]()
@ivašot. Tak to jsem ráda, že je to normální, já jsem se s tím právě v okolí u tak malého dítěte nesetkala a hlavně v takové míře. Já ji třeba ukazuju co je na obrázku a ona hned za ním běží a vypráví mu přesně to co jsem jí já řekla.
@Dana 07 A jaká je jinak? Já to tak prý taky měla - tam si nesmíš sednout, protože je tam čertík, atd. A navíc jsem tíhla více k dospělým než k vrstevníkům - mamka měla strach jak to bude ve školce/škole. Nakonec jsem se začlenila úplně v pohodě a v kolektivu jsem nikdy neměla problémy, ale celý život inklinuji spíše k lidem o 10-20let starším. I teď v dopělosti mám dobré kamarádky o dost starší, jen jednu v mém věku. ![]()
Každopádně nikdy jsem zneužívána nebyla.
@Anonymní píše:
@ivašot. Tak to jsem ráda, že je to normální, já jsem se s tím právě v okolí u tak malého dítěte nesetkala a hlavně v takové míře. Já ji třeba ukazuju co je na obrázku a ona hned za ním běží a vypráví mu přesně to co jsem jí já řekla.
To důvěrně znám a vzhledem k tomu, že mojí dceři teď táhne na 13 můžu s jistotou říct, že je normální. Tedy až na tu pubertu
.
A ještě si vzpomínam, že brácha měl kamaráda Stardu, bydlel na Spořilově, a nutil tátu, aby tam s ním o víkendu jezdil. Bráchovi je 45 a je ředitelem docela velké akciovky ![]()
@BQ Jo s tím sezením je to stejný, dneska jsem ho zase zasedla
. Dřív tíhla spíše ke starším, ale teď je hodná i k mladším, hlavně má o pár měsíců mladší sestřenku a s tou tráví docela hodně času.
Ahoj maminy mám dceru (28 měsíců) více jak před 4 měsíci si najednou vymyslela imaginarní postavy o které se starala (koupala, krmila, dávala na nočník atd) nejdříve to byl můj bratr, kterého nevídá často, pak kamarád, kterého v té době zbožňovala a pak vzdálený příbuzný a ten nám zůstal až do teď, bylo to v pohodě, neřešila jsem to, myslela jsem, že je to v pořádku i jsem ji od toho neodrazovala, protože jakmile ji někdo řekl, že tam Pepa není, tak se začla hádat, že je a pak z toho byla akorát hysterická scéna. Ze začátku to bylo jen málo, ale teď o něm mluví i čtvrtku dne a nejhorší je že i když byla na dětském kolotoči v supermarketu, tak místo toho aby si to pořádně užívala, tak jakoby držela Pepu a povídala mu o tom, že jsou na kolotoči. Stále mu něco vypráví, vysvětluje, mě povídá co Pepa právě dělá atd.Jo a dnes si ke všemu k tomu Pepovi ještě vymyslela kočku Karlíka
. Nedostatkem pozornosti to nebude, dost se jí věnuju a s jinými dětmi je také v kontaktu. A když je s jinými dětmi, tak stále dává přednost Pepovi, třeba začne řvát, tam si nesedej, tam sedí Pepa. Jinak je chytrá dokonce už umí kolem 20 básniček a písniček (ne perfekně, ale umí). Myslíte, že je na tom něco špatného? Měla bych to řešit s doktorem? Díky za rady