20 rokov snaženia
- Snažení
- awalancha3
- 22.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ako 21ročná študentka VŠ som neplánovane otehotnela. Neplánovane preto, lebo mi bolo povedané, že nemôžem mať deti. To bolo za hlbokeho socializmu, nakoľko teraz mám 41 rokov. Od narodenia syna teda uz prebehlo skoro 20 rokov môjho snaženia sa o druhé miminko.
Prvý menzes v 13 rokoch odštartoval moje celoživotné trápenie s menštruačným cyklom. Krvácanie tak raz za pol roka, celkovo tak 3-4× za rok. Bol socializmus a moja mama bola kapacita, tak ma odviedla ku krajskemu gynekologovi a výsledok bol, hypoplastická maternica a čojaviem čo ešte, skrátka avizoval velké problémy s otehotnením. Dal lieky na úpravu cyklu, ale tie som ako správna pubertáčka nebrala.
Moje správanie sa v sexe odzrkadlovalo, to, že „nemôžem otehotnieť“ žiadne obmedzovanie sa, žiadna ochrana a nič, ani s prvým priateľom, ani s druhým. Menzes stále nevyspytateľnejší, dokonca bol jeden či dva roky, kedy som mala len jediný menzes za rok. Čuduj sa svete, ked som mala 21 rokov, začalo mi byť zle, príšerne zle, nevracala som, len od rána do večera mi bolo otrasne, stále som cítila chuť rybaciny a ked mi niekto spomenul orieškový jogurt alebo bielu čokoládu, napínalo ma na vracanie.
Výsledok po UZV, kde ma mama nasilu odvliekla, aby sme mohli začať liečbu, podľa nej „žlučníka“ ukázal, že som na konci 4 mesiaca tehotenstva a malé sa vo mne spokojne mrvilo. Bola svadba veliká a nasledovalo 17 rokov manželstva a v ňom moja podvedomá aj vedomá snaha otehotnieť. Menzes sa nezlepšil, skôr zhoršil, jeden či dvakrát za rok alebo vôbec. Raz som krvácala skoro dva mesiace, čo som bola šoknutá, ale k mudre som nešla. Prestalo to nakoniec a menzes zase len raz do roka, asi aby som nezabudla, že som predsa len žena.
Syn bol úžasný, nikdy nič nepokazil, nerozbil, nevyramoval šuplíky, nelozil po štyroch (hned začal chodiť), bol poslušný, príliš neplakal a celkovo bol pokojný a dobre spinkával. Tak veľmi som chcela ešte jedno miminko. Popri malom som dokončila VŠ a potom ešte jednu a napokon ešte jednu. Všetko s tým, že keby som otehotnela, tak štúdiá zanechám. Ale mimi neprichádzalo. Manželstvo upadalo. Bolo také nijaké, bez hádok a kriku, rovná čiara ako EKG mrtvoly. O to viac som túžila po miminku. Oslávila som 25, potom 30 a biologické hodiny začali tikať.
Nastúpili výčitky, prečo som nešla k mudre, prečo som s tým niečo nerobila. Ja som stále dúfala, že tak ako prvý raz, proste nejakým zázrakom otehotniem. Zázraky sa však nekonali. Oslava 35 bola moja labutia pieseň v túžbe za miminkom. A koniec manželstva. Ked mal syn 16 rokov a ja okolo 38 rokov prišiel tichý, rýchly a pokojný rozvod. Rezignovala som. Rozdala som vecičky pre mimi, čo som 15 rokov po synovi odkladala. Zmierovala som sa s faktom, že som sama a čtyricatnička s 16ročným synom veru nie je na zrovna dobrej štartovacej pozícii. Bol toto koniec všetkého? Asi…
Len tie ženy, ktoré sa neúspešne snažia o mimi vedia, ako bolí pohľad na tehotné ženy a reči o miminkách. Všetky tie reklamy s detičkami a obchody s plienkami. Duševná bolesť je to ohromná. Dostala som sa do divného stavu, kedy som spala skoro s hocikým (zase nie tak doslova) len aby som si dala ešte šancu otehotnieť. Nič. S nikým.
Oslávila som 39 rokov a zrazu, náhle a neočakávane - LÁSKA. On príjemný o 4roky mladší, tiež po 17 rokoch rozvedený, bezdetný. Za mesiac zásnuby a svadba - znovu velká a krásna, ale tentokrát z lásky, len a len z lásky. V den zásnub sme sa rozprávali o deťoch, on by chcel veľmi, ale ja som mu vysvetlila situáciu, že to jediné nech odo mňa nežiada, to jediné mu neviem dať. Povedal, dobre, dobre, budeme bez detí, budeme si rekonštruovať domček. Videla som však v jeho očiach nenaplnenú túžbu po deťoch a ja som znovu pocítila tú bolesť z túžby po miminku. Ale takú silnú túžbu až ma zadúšala, len by som plakala a plakala. Nad stratenými rokmi možnej liečby - nad všetkým.
Po dlllhých rokoch som zašla k mudre. S tým, že nech ma kompletne vyšetrí, všetky kultivácie, stery, výtery, odbery, proste všetko čo sa dá. Aby som do manželstva vstupovala čistá a preliečená. Ked bolo po vyšetrení, povedala som jej, že by som chcela miminko. Pamatám si ten jej neveriaci pohľad. Výsledky vyšetrenia: mycoplazmy, ureaplazmy.
A čo sa týka miminka, povedala, milá pani, ste vzdelaná žena, poviem vám to otvorene, 39 ročná aj najzdravšia žena na svete bude mať veľké, naozaj veľké problémy prirodzene otehotnieť. A ked si prirátame k veku 39 rokov, váš vysoký tlak, veľkú nadváhu, zrejme aj poruchu štítnej žlazy, abnormálne vysoký estrogén a abnormálne nízky progesteron ako aj to, že sa vám netvorí žlté teliesko a vaječník nie je schopný vytlačiť vajíčko von -vaše šancú sú aké? Pochopila som. Niečo potom ešte hovorila o CARe, ale to už som mala oči plné zlz a hučalo mi v hlave. Vedela som, že budem mať takéto výsledky, ale človek tak akosi iracionálne dúfa, že sa stane zázrak a výsledky budú ok.
Dala mi duphaston na 3 cykly, že sa rok posnažíme upraviť menzes, popri tom musím 30 kil schudnut a dať si do poriadku endokrinologické vyšetrenia. Prvé balenie duphastonu bolo spolu s antibiotikami na tie pliagy čo mi našla, takže žiadne snaženie. Druhý cyklus bolo druhé balenie duphastonu a začala som si merať bazálnu teplotu a robiť graf. Na konci priam ukážkového cyklu nebolo tehotenstvo ale menzes, prvý krát v živote po 30 dnoch. A pekné dve fázy, folikulárna aj luteálna s ovulkou na 16 deň. Tretie balenie a druhý pokus o tehu. Znovu krásny graf, a menzes po 30 dnoch. Graf skoro navlas rovnaky ako prvý.
Kto si meria teplotu vie, aké je to napatie až stres pozrieť sa na teplomer a vidieť ako teplota postupne klesá. Manžel mi kúpil ešte jedno balenie duphastonu po známosti, lebo som nemala chuť isť k mudre, nemala som síl. Tretí pokus a znovu rovnaká folikulárna fáza, ovulka na 15. den, zistená aj z grafu aj poctivým ocikávaním ovulačného testu 2× za deň. Po túlení sa deň pred ovu a v deň ovu som tak dúfala, tak veľmi. Teplota pekne vzrástla po ovu, tak ako vždy. Milionkrát som si na fertility grafoch iných žien pozerala ako vyzerajú rozne typy tehotenských kriviek a zistila som že na 7. den sa skoro vždy niečo deje, alebo par dní po 7 dni po ovulácii. Alebo vyskočí teplota alebo prudko klesne.
7 den ráno. Ruka sa mi trasie, ked pozerám na teplomer - 37 stupnov. Kristepane, kristepane… ale nič to neznamená. Samozrejme hned som si urobila dva testy a nič. Taký test ešte nevymysleli, aby ukázal ducha na 7. den. Osmý deň po ovulácii a teplota sa drží hore. Srdce mi ide vyskociť, je sobota a ja sa neviem na nič sústrediť. 9. den - nedela a teplota stále neobvykle hore a zatočila sa mi hlava v obchode. Zase som testovala, a bielo - len ta odporná kontrolná čiarka sa na mňa škerila. Viete koľko testov som za život minula? Stovky. A na každom z nich vždy tá odporná kontrolná čiarka. Nikdy som nevidela test s //. Nikdy.
Je 10. den po ovu a ja som v práci, ráno teplota vysoko a na dvoch rýchlo urobených testoch bielo - nič, nič. Rezignovala som. V práci v kancelárii sedím s kolegom. Bol zo mna posledné mesiace na nervy, lebo striedavo som plakala, vykrikovala niečo o nespravodlivosti života, modlila sa, alebo chodila po kancelárii ako lev v klietke. Tento den bol chodiaci - chodila som z rohu do roku a jačala, že niečo sa musí stať, že to nevydržím, že niečo sa určite musí stať. Schytila som tašku, že idem von na vzduch si kúpiť pribináčikov a po ceste som sa stavila v lekárni a kúpila balíček neznámych testov.
Po návrate, hoci sa má testovať ráno (a ráno na dvoch testoch bolo bielo) okolo 11.00 som išla na toaletu a urobila po neviemkolkýkrát vo svojom živote cik cik na test. Nič, bielo. Zbalila som ho a išla do kancelárie, tam som sedela ako zmoknuta sliepka. Napadlo ma niečo šialené, že aspon raz chcem vidiet dve čiarky, že si tam tu jednu dokreslím, nech vidím ako to vyzerá. Vytiahla som ho, už bol zasušený a… a… čo to tam je? Sakra, čo to tam je? Je to tam? Marí sa mi to? Je to snáď d-r-u-h-á čiarka?
Nakláňala som to zo všetkých strán a druhá čiarka mi chvíľami mizla pred očami a potom sa zjavovala. Donútila som kolegu čumieť na test, nebol si istý. Tak som ho poslala očurat další test. Poslúchol bez odporu a potom ked som videla jeho biely test a moj, až vtedy aj on uznal, že tam „niečo také slabé je“. Kolkokrát som sa na ten test v ten den pozrela? hádajte… A myslíte, že som v ten deň pracovala? Hádajte…
Druhý deň test a - už som si nemusela púliť oči, bola tam… slabunká, ale bola tam a nemizla, zostala tam aj pred uschnutím. A den čo den bola silnejšia. Mudra sa najprv bránila uveriť, že to nie je možné, tak rýchlo, že to nie je možné vobec… zmenila som mudru… a ako 40ročná som porodila svoje krásne dievčatko. Teraz mám 41 rokov a maličká bude mať tento týždeň 1 rok.
Napísala som tento denník pre ňu ako darček. A pre všetky snažilky, ktorým sa zdá, že je všetko stratené a že snažiť sa 2-3-5 rokov je dlhá doba.
Přečtěte si také
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 2638
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 1279
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 974
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 1024
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 1358
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 7212
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 7038
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 2197
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 1393
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 762
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Krásně napsáno, nechat čurat kolegu na test 
Přeji hodně štěstí 
Moc gratuluju, že jsi se dočkala!
gratuluju k dětem!
Maličké vše nej. A má supermámu, silnou, co víc si může přát 
Neskutečný životní příběh a naprosto úžasně napsané! 
, protože v zázrak už nikdo nevěřil.