Môj syn
Napísala som už pár denníčkov, tento však venujem svojmu synovi. Nie, nezomrel, žije a darí sa mu dobre. Chcem napísať niečo, čo si nikdy neprečíta, alebo možno, keď zomriem a on nájde krabicu plnú mojich pokladov, tak medzi nimi bude aj tento denníček. Pridávam aj fotky, ospravedlnte kvalitu tých spred 1518 rokov; fotka v profile je moja súčasná foto s dcérenkou.
prvé narodeniny
dva a pol roka
už to nie je malý chlapec
- 1
skoro dospelý
je z neho veľký brat
- 2
Si môj syn, si časť môjho srdca, tela a duše. Mám ťa tak nesmierne rada.
Pred 20timi rokmi sa stal jeden z tých zázrakov, kedy aj ženy uznané za neplodné otehotnejú. Mala som čerstvo po dvadsiatke, bola som v druhom ročníku VŠ a s priateľom, tiež študentom sme boli na mesiac vo Švajčiarsku. Robila som tam pri koňoch. Ked mi po prvý krát začali tí štvornohí miláčikovia smrdieť… a stále som cítila chuť rybaciny a chcelo sa mi plakať. Po návrate mi bolo stale zle, nie nevracala som, len mi bolo od rána do večera zle, akoby tesne pred vracaním.
Moja mamina sa na mňa už nemohla dívať ako som už mesiac len ležala a vzdychala a vzala ma do nemocnice s podozrením na žlčové kamene. Internista žiadal gynekologické vyšetrenie a tak sme ešte v ten deň, ja a tvoja babka videli na UZV malilinké miminko, ktoré vlastne už ani nebolo také malilinké, keďže som bola v piatom mesiaci (zázrak otehotnenia bol aj v tom, že mi absentoval normalny menš. cyklus a tak bez menš. som bývala aj pol roka). Brucho som, ale skoro nemala a nevoľnosti prešli deň po svadbe s tvojím otcom.
Tešila som sa, veľmi som sa tešila. Až dlho po tvojom narodení mi tvoja babka - moja mama povedala, že sa hrozne bála, že nikdy nebudem mať deti a ked už som tehotná bola, že neskončím školu. Školu som skončila. A nie jednu. Dodnes nerozumiem tomu ako sa mi to podarilo, ale zabudnúť sa nedá ako som sa pri tebe učila a ty si bol dobré miminko a aj ked si bol väčší, tak si sa tichučko hral, ked sa mamička musela učiť.
Boli sme len my dvaja, ja a ty. Mama a jej dieťatko. Otec sa po tvojom narodení odsťahoval ku svojim rodičom, akože sa tam učil na štátnice. Ja som však cítila, že mu išiel na nervy tvoj novorodenecký plač. Od príchodu z pôrodnice si stále nariekal, stále, aj ja by som sa bola odsťahovala - ale matka svoje dieťa neopustí aj ked je zúfalá a bezradná. Kojila som ťa každé dve hodiny, mlieka bolo dosť, ale aj tak si sa nevedel zasýtiť.
Po 6 týždňoch plaču a evidentného uberania na tvojej váhe som ti kúpila sunar (vtedy bol len sunar a feminar), ty si ako 6 týždňový vypil 150 ml a zaspal si- a spal celú noc. A odvtedy si spal každú noc, žiadne bolenia bruška, žiadne bolesti zúbkov. A cez deň si bol dobručký, mal si síce nedostatok železa ako 2 mesacný, ale dnes viem, že to bol dôsledok môjho slabého mlieka (napriek tvrdeniam, že materské mlieko nemôže byť slabé, moje bolo). Otec bol s nami čoraz menej, ani som ho nevnímala. Chodili sme do lesa, brávala som ťa na skúšky, vláčila som ťa stále so sebou. S nikým som sa o teba nemusela deliť.
Nechodil si po štyroch, úplne si vynechal batolenie, rovno si začal chodiť. Neskoro si začal rozprávať, ale ked si začal, tak v súvetiach. Nikdy si nevyramoval kredenc, ani si nič nerozbil, nič nevyviedol. Nikdy si sa nezranil, v školke, kam som ťa každé ráno vodila za ručičku si bol dobručký. Nebol si chorý, žiadne soplíky, nič, len kiahne zo škôlky. Bol si taký rozumný, tichý a pokojný. Trpezlivo si si skladal to svoje lego.
Vyrástol si do krásy a intelekt ti tiež nechýba. Tak veľmi sa na mňa podobáš. Spomínam si, že ked mi ťa v porodnici prvý krát ukázali, mala som pocit, že držím miniatúru môjho otca- tvojho dedka. A vždy, ked sa na teba pozriem vidím v tebe seba, svoje črty… si môj, nevymenili ťa.
20 rokov ubehlo ako voda, dnes sa márne snažím spomenúť si, odkiaľ som vedela ako a čím ťa krmiť,ako sa o teba starať- internet nebol. Vyrástol si na školáka a učenie ti išlo. Obávala som, sa že v puberte sa všetko zmení, čo sa aj stalo, ale k lepšiemu. Vyspel si, začal si premýšlať. Tak veľmi som trpela, ked ako 15 ročnému som ti povedala, že sa so mnou po 17 rokoch spoločného života tvoj otec chce rozviesť. Prehltol si, oči sa ti zaliali slzami a povedal si len - to zvládneme.
Dakujem ti za tie slová a ďakujem ti aj za to, že si strpel moje nálady, že si bol úctivý k môjmu novému priateľovi, že si mi nikdy nič nevyčítal. Ďakujem, že žijeť so mnou s novým manželom v jeho dome, že máš rád svoju malinkú sestričku. Teraz si plne uvedomujem, aký dar som v tebe dostala, akou oporou si mi vždy bol- a stále si. Nespôsobil si mi v živote žiadnu bolesť. Som na teba hrdá, že si tvorivý, že máš svoje ciele. Hrdlo sa mi zvieralo dojatím, keď som ťa dnes videla ako v obleku odchádzaš na maturity a vraciaš sa s úsmevom a zapísanou dalšou jednotkou. Teraz, po toľkých rokoch mi plne dochádza, ako silné puto k tebe mám.
Som presvedčená, že ked budem ja stará a bezzubá, budeš ma kŕmiť, ako som teba ja krmila, ked budem nevladna, budeš ma vozť na voziku, budeš so mnou chodiť na geriatriu, ked budem umierať budeš sedieť pri mojej posteli a dávať mi posledné lieky, viem, že som ťa dobre vychovala a všetko čo som ti dávala zároveň obohacovalo aj mňa.
Cítim, že už nie som len ja oporou tebe, ale ako čoraz viac potrebujem tvoju oporu a podporu - už sa ten proces začal, hoci si to neuvedomuješ, začínaš mi vracať to, čo si dostal.
Ďakujem Ti!
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 2668
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1667
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1388
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 477
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2417
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 4754
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1672
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1767
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 1081
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3726
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
musíte mít se synem nádherný vztah 
Nádherně napsané, překrásný vztah se synem. 
Moc ti to přeji a zároveň závidím a doufám, že snad to u nás dopadne taky tak. 
Je to můj cíl, vychovat syna tak, jak se Vám podařilo vychovat Vašeho. 