Môj syn
Napísala som už pár denníčkov, tento však venujem svojmu synovi. Nie, nezomrel, žije a darí sa mu dobre. Chcem napísať niečo, čo si nikdy neprečíta, alebo možno, keď zomriem a on nájde krabicu plnú mojich pokladov, tak medzi nimi bude aj tento denníček. Pridávam aj fotky, ospravedlnte kvalitu tých spred 1518 rokov; fotka v profile je moja súčasná foto s dcérenkou.
prvé narodeniny
dva a pol roka
už to nie je malý chlapec
- 1
skoro dospelý
je z neho veľký brat
- 2
Si môj syn, si časť môjho srdca, tela a duše. Mám ťa tak nesmierne rada.
Pred 20timi rokmi sa stal jeden z tých zázrakov, kedy aj ženy uznané za neplodné otehotnejú. Mala som čerstvo po dvadsiatke, bola som v druhom ročníku VŠ a s priateľom, tiež študentom sme boli na mesiac vo Švajčiarsku. Robila som tam pri koňoch. Ked mi po prvý krát začali tí štvornohí miláčikovia smrdieť… a stále som cítila chuť rybaciny a chcelo sa mi plakať. Po návrate mi bolo stale zle, nie nevracala som, len mi bolo od rána do večera zle, akoby tesne pred vracaním.
Moja mamina sa na mňa už nemohla dívať ako som už mesiac len ležala a vzdychala a vzala ma do nemocnice s podozrením na žlčové kamene. Internista žiadal gynekologické vyšetrenie a tak sme ešte v ten deň, ja a tvoja babka videli na UZV malilinké miminko, ktoré vlastne už ani nebolo také malilinké, keďže som bola v piatom mesiaci (zázrak otehotnenia bol aj v tom, že mi absentoval normalny menš. cyklus a tak bez menš. som bývala aj pol roka). Brucho som, ale skoro nemala a nevoľnosti prešli deň po svadbe s tvojím otcom.
Tešila som sa, veľmi som sa tešila. Až dlho po tvojom narodení mi tvoja babka - moja mama povedala, že sa hrozne bála, že nikdy nebudem mať deti a ked už som tehotná bola, že neskončím školu. Školu som skončila. A nie jednu. Dodnes nerozumiem tomu ako sa mi to podarilo, ale zabudnúť sa nedá ako som sa pri tebe učila a ty si bol dobré miminko a aj ked si bol väčší, tak si sa tichučko hral, ked sa mamička musela učiť.
Boli sme len my dvaja, ja a ty. Mama a jej dieťatko. Otec sa po tvojom narodení odsťahoval ku svojim rodičom, akože sa tam učil na štátnice. Ja som však cítila, že mu išiel na nervy tvoj novorodenecký plač. Od príchodu z pôrodnice si stále nariekal, stále, aj ja by som sa bola odsťahovala - ale matka svoje dieťa neopustí aj ked je zúfalá a bezradná. Kojila som ťa každé dve hodiny, mlieka bolo dosť, ale aj tak si sa nevedel zasýtiť.
Po 6 týždňoch plaču a evidentného uberania na tvojej váhe som ti kúpila sunar (vtedy bol len sunar a feminar), ty si ako 6 týždňový vypil 150 ml a zaspal si- a spal celú noc. A odvtedy si spal každú noc, žiadne bolenia bruška, žiadne bolesti zúbkov. A cez deň si bol dobručký, mal si síce nedostatok železa ako 2 mesacný, ale dnes viem, že to bol dôsledok môjho slabého mlieka (napriek tvrdeniam, že materské mlieko nemôže byť slabé, moje bolo). Otec bol s nami čoraz menej, ani som ho nevnímala. Chodili sme do lesa, brávala som ťa na skúšky, vláčila som ťa stále so sebou. S nikým som sa o teba nemusela deliť.
Nechodil si po štyroch, úplne si vynechal batolenie, rovno si začal chodiť. Neskoro si začal rozprávať, ale ked si začal, tak v súvetiach. Nikdy si nevyramoval kredenc, ani si nič nerozbil, nič nevyviedol. Nikdy si sa nezranil, v školke, kam som ťa každé ráno vodila za ručičku si bol dobručký. Nebol si chorý, žiadne soplíky, nič, len kiahne zo škôlky. Bol si taký rozumný, tichý a pokojný. Trpezlivo si si skladal to svoje lego.
Vyrástol si do krásy a intelekt ti tiež nechýba. Tak veľmi sa na mňa podobáš. Spomínam si, že ked mi ťa v porodnici prvý krát ukázali, mala som pocit, že držím miniatúru môjho otca- tvojho dedka. A vždy, ked sa na teba pozriem vidím v tebe seba, svoje črty… si môj, nevymenili ťa.
20 rokov ubehlo ako voda, dnes sa márne snažím spomenúť si, odkiaľ som vedela ako a čím ťa krmiť,ako sa o teba starať- internet nebol. Vyrástol si na školáka a učenie ti išlo. Obávala som, sa že v puberte sa všetko zmení, čo sa aj stalo, ale k lepšiemu. Vyspel si, začal si premýšlať. Tak veľmi som trpela, ked ako 15 ročnému som ti povedala, že sa so mnou po 17 rokoch spoločného života tvoj otec chce rozviesť. Prehltol si, oči sa ti zaliali slzami a povedal si len - to zvládneme.
Dakujem ti za tie slová a ďakujem ti aj za to, že si strpel moje nálady, že si bol úctivý k môjmu novému priateľovi, že si mi nikdy nič nevyčítal. Ďakujem, že žijeť so mnou s novým manželom v jeho dome, že máš rád svoju malinkú sestričku. Teraz si plne uvedomujem, aký dar som v tebe dostala, akou oporou si mi vždy bol- a stále si. Nespôsobil si mi v živote žiadnu bolesť. Som na teba hrdá, že si tvorivý, že máš svoje ciele. Hrdlo sa mi zvieralo dojatím, keď som ťa dnes videla ako v obleku odchádzaš na maturity a vraciaš sa s úsmevom a zapísanou dalšou jednotkou. Teraz, po toľkých rokoch mi plne dochádza, ako silné puto k tebe mám.
Som presvedčená, že ked budem ja stará a bezzubá, budeš ma kŕmiť, ako som teba ja krmila, ked budem nevladna, budeš ma vozť na voziku, budeš so mnou chodiť na geriatriu, ked budem umierať budeš sedieť pri mojej posteli a dávať mi posledné lieky, viem, že som ťa dobre vychovala a všetko čo som ti dávala zároveň obohacovalo aj mňa.
Cítim, že už nie som len ja oporou tebe, ale ako čoraz viac potrebujem tvoju oporu a podporu - už sa ten proces začal, hoci si to neuvedomuješ, začínaš mi vracať to, čo si dostal.
Ďakujem Ti!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1639
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20621
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2607
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1754
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
musíte mít se synem nádherný vztah 
Nádherně napsané, překrásný vztah se synem. 
Moc ti to přeji a zároveň závidím a doufám, že snad to u nás dopadne taky tak. 
Je to můj cíl, vychovat syna tak, jak se Vám podařilo vychovat Vašeho. 