2x a pokaždé jinak
- Porod
- kracmeratko
- 19.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak k nám zavítalo štěstí. Venoušek byl tvrdohlavec již v bříšku a nakonec mu to vydrželo až doteď. Byl velmi očekáváný a jak se blížil termín porodu, nemohli jsme se dočkat, až si toho našeho drobečka poprvé pochováme.
Venoušek
Jako nezkušená provorodička jsem se na porod moc těšila a komplikace si absolutně nepřipouštěla. Uběhl termín porodu, Vašika nám pan gynekolog popohnal a vypsal žádanku do porodnice, kdyby se to po Hamiltonovi nerozběhlo, „ale nebojte se, ono se to určitě roběhne“, tvrdil nám po odchodu z ordinace. No, nerozběhlo, takže jsem nastoupila do porodnice, kde mi udělali druhého Hamiltona a čekalo se.
Vašík tvrdohlavec se mě držel zuby nehty. Druhý den jsme absolvovali ještě ultrazvuk a ozvy a na ráno byla už naplánovaná vyvoláčka. V noci mi už bylo tak nějak divně, ve 4 hodiny ráno mi praskla voda a náš tvrdohlavec se rozhodl, že se teda vypudit nenechá a raději půjde sám.
Sestřička mě po sprše odvedla na porodní sál, kde mě nechali přes 2 hodiny čekat v bolestech na studené chodbě, protože se zrovna roztrhl s rodičkami pytel a nestíhali, nebylo ani volno na hekárně, takže mě po vyšetření uložili do maličké místnůstky. V 6 hodin ráno jsme tedy konečně mohla zavolat tátovi a ten za námi dorazil.
Službu tenkrát měla starší porodní asistentka, která byla nepříjemná až zlá,nno, než přijel manžel, měla jsem jí plné zuby a byla ráda, když se ráno služby vyměnily. O oné paní se mi zdálo ještě 6 měsíců po porodu, ale dnes už to vidím trošku jinak, ale to Vám vysvětlím níže.
Nakonec se nám Vašík narodil po osmé hodině ráno s nadvakrát omotanou šňůrou natěsno, okamžitě putoval do inkubátoru pod kyslík. Zažili jsme si plod v ohrožení a nedostatek času pro akutní sekci, jsme rádi, že kluk je v pořádku a nenese si do života žádné následky.
Karolínka
Za 4 roky, letos v březnu jsem se do Kadaně vrátila podruhé. Miminu se opět nechtělo na svět, ale nakonec bylo rozumnější než bráška a Karolínka se po dvou Hamiltonech a den před nástupem do porodnice rozhodla přijít na svět. Jak jsem si přála zažít porod z domova s partnerem po boku od samého začátku, ta naše holčička mi má přání splnila.
Noc byla absolutně klidná, ráno v 6:30 přišel malý: „maminko, vstáváme, už je ráno“, jen co jsem spustila nohy na zem z postele a postavila se, začaly 5minutové kontrakce, manžel se mi smál, jestli už jako fakt rodím. Nakonec jsem ho poslala do práce s tím, že mu dám vědět. Horká sprcha nepomohla, bolesti se stupňovaly, manžel se vrátil domů, odvezl malého k babičce a v 10:30 jsme vyrazili do porodnice.
A kdo byl na příjmu? Moje oblíbená baba asistentka. Vyšetřila mě a suše konstatovala „jedete moc brzy, jste na začátku a my máme zrovna plno, nemám Vás kam dát“. Než jsme vypsali papíry, přišla mě prohlédnout ještě paní doktorka a ejhle, nález za půl hodiny postoupil skoro o pět centimetrů, takže z „jedete brzo“ nakonec bylo „bude to rychlé“. O tom, že se baba s doktorkou o nálezu ještě 10 minut dohadovala, že není možné aby takto postoupil a dokud se nepřesvědčila, tak tomu nevěřila, se snad nemá cenu ani zmiňovat.
Klystýr jsme nestihli, protože nález postupoval rychle. Uložili mě na skládací lehátko v mini místnůstce, kde bylo WC, sprcha a vana, něco jako přípojka k hekárně. Do 12. hodiny jsem to zvládala dobře, ale po 12. to začalo být kritické, byla jsem unavená a přestala to tak nějak celkově zvláda. Nucení na tlačení pořádné a přitom stále „netlačte, ještě je brzy“. Manželovi už také docházel humor a neustále jsme se dohadovali o otevření a zavření okna - on nemohl dýchat, mně byla strašná zima
Pak ale začaly Karolínce kolísat ozvy, takže si mě vzala na starost baba, sprdla mě na tři doby, napolohovala a když do mně šáhla, tak prohlásila - „rodíme“, píchla mi vodu a v 13:27 se nám narodla Karolínka.
Baba mě pak šila, odvedla perfektní práci, po prvním porodu jsme pomalu nechodila, pod jejím vedení to bylo všechno v podstatě hned v pohodě. Po ukončení porodu se z báby stala žena. Prý se nemáme zlobit, ale že jim vždycky jde jen o zdraví miminka a proto byla občas nepříjemná. Tenkrát mě ta slova pohladila, ale dnes si myslím, že kdyby byla milá od začátku, bylo by to mnohem účinější. Každopádně se mi o ní už nezdálo a porod Karolínky vnímám jako nádhernou životní zkušenost.
A shrnutí na závěr. Každý porod je opravdu specifický a pokud platí, že druhý je lehčí, tak u mně ne. U prvního mi praskla voda a bolesti přišly až pak, Vašík se narodil za 4 hodiny. Karolínka se na svět hlásila prní bolestmi, voda mi nepraskla, tu mi museli píchat a porod trval 7 hodin a rozhodně byl bolestivější. Co se týče porodních zranění, první byl o 100 % horší na poporodní hojení. U druhého jsem byla téměř hned fit.
Děkuji, že jste dočetli až sem, tak nějak jsme se jen chtěla podělit o štěstí, které mě potkalo v podobě mých dětí.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1601
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20650
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....