2x a pokaždé jinak
- Porod
- kracmeratko
- 19.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak k nám zavítalo štěstí. Venoušek byl tvrdohlavec již v bříšku a nakonec mu to vydrželo až doteď. Byl velmi očekáváný a jak se blížil termín porodu, nemohli jsme se dočkat, až si toho našeho drobečka poprvé pochováme.
Venoušek
Jako nezkušená provorodička jsem se na porod moc těšila a komplikace si absolutně nepřipouštěla. Uběhl termín porodu, Vašika nám pan gynekolog popohnal a vypsal žádanku do porodnice, kdyby se to po Hamiltonovi nerozběhlo, „ale nebojte se, ono se to určitě roběhne“, tvrdil nám po odchodu z ordinace. No, nerozběhlo, takže jsem nastoupila do porodnice, kde mi udělali druhého Hamiltona a čekalo se.
Vašík tvrdohlavec se mě držel zuby nehty. Druhý den jsme absolvovali ještě ultrazvuk a ozvy a na ráno byla už naplánovaná vyvoláčka. V noci mi už bylo tak nějak divně, ve 4 hodiny ráno mi praskla voda a náš tvrdohlavec se rozhodl, že se teda vypudit nenechá a raději půjde sám.
Sestřička mě po sprše odvedla na porodní sál, kde mě nechali přes 2 hodiny čekat v bolestech na studené chodbě, protože se zrovna roztrhl s rodičkami pytel a nestíhali, nebylo ani volno na hekárně, takže mě po vyšetření uložili do maličké místnůstky. V 6 hodin ráno jsme tedy konečně mohla zavolat tátovi a ten za námi dorazil.
Službu tenkrát měla starší porodní asistentka, která byla nepříjemná až zlá,nno, než přijel manžel, měla jsem jí plné zuby a byla ráda, když se ráno služby vyměnily. O oné paní se mi zdálo ještě 6 měsíců po porodu, ale dnes už to vidím trošku jinak, ale to Vám vysvětlím níže.
Nakonec se nám Vašík narodil po osmé hodině ráno s nadvakrát omotanou šňůrou natěsno, okamžitě putoval do inkubátoru pod kyslík. Zažili jsme si plod v ohrožení a nedostatek času pro akutní sekci, jsme rádi, že kluk je v pořádku a nenese si do života žádné následky.
Karolínka
Za 4 roky, letos v březnu jsem se do Kadaně vrátila podruhé. Miminu se opět nechtělo na svět, ale nakonec bylo rozumnější než bráška a Karolínka se po dvou Hamiltonech a den před nástupem do porodnice rozhodla přijít na svět. Jak jsem si přála zažít porod z domova s partnerem po boku od samého začátku, ta naše holčička mi má přání splnila.
Noc byla absolutně klidná, ráno v 6:30 přišel malý: „maminko, vstáváme, už je ráno“, jen co jsem spustila nohy na zem z postele a postavila se, začaly 5minutové kontrakce, manžel se mi smál, jestli už jako fakt rodím. Nakonec jsem ho poslala do práce s tím, že mu dám vědět. Horká sprcha nepomohla, bolesti se stupňovaly, manžel se vrátil domů, odvezl malého k babičce a v 10:30 jsme vyrazili do porodnice.
A kdo byl na příjmu? Moje oblíbená baba asistentka. Vyšetřila mě a suše konstatovala „jedete moc brzy, jste na začátku a my máme zrovna plno, nemám Vás kam dát“. Než jsme vypsali papíry, přišla mě prohlédnout ještě paní doktorka a ejhle, nález za půl hodiny postoupil skoro o pět centimetrů, takže z „jedete brzo“ nakonec bylo „bude to rychlé“. O tom, že se baba s doktorkou o nálezu ještě 10 minut dohadovala, že není možné aby takto postoupil a dokud se nepřesvědčila, tak tomu nevěřila, se snad nemá cenu ani zmiňovat.
Klystýr jsme nestihli, protože nález postupoval rychle. Uložili mě na skládací lehátko v mini místnůstce, kde bylo WC, sprcha a vana, něco jako přípojka k hekárně. Do 12. hodiny jsem to zvládala dobře, ale po 12. to začalo být kritické, byla jsem unavená a přestala to tak nějak celkově zvláda. Nucení na tlačení pořádné a přitom stále „netlačte, ještě je brzy“. Manželovi už také docházel humor a neustále jsme se dohadovali o otevření a zavření okna - on nemohl dýchat, mně byla strašná zima
Pak ale začaly Karolínce kolísat ozvy, takže si mě vzala na starost baba, sprdla mě na tři doby, napolohovala a když do mně šáhla, tak prohlásila - „rodíme“, píchla mi vodu a v 13:27 se nám narodla Karolínka.
Baba mě pak šila, odvedla perfektní práci, po prvním porodu jsme pomalu nechodila, pod jejím vedení to bylo všechno v podstatě hned v pohodě. Po ukončení porodu se z báby stala žena. Prý se nemáme zlobit, ale že jim vždycky jde jen o zdraví miminka a proto byla občas nepříjemná. Tenkrát mě ta slova pohladila, ale dnes si myslím, že kdyby byla milá od začátku, bylo by to mnohem účinější. Každopádně se mi o ní už nezdálo a porod Karolínky vnímám jako nádhernou životní zkušenost.
A shrnutí na závěr. Každý porod je opravdu specifický a pokud platí, že druhý je lehčí, tak u mně ne. U prvního mi praskla voda a bolesti přišly až pak, Vašík se narodil za 4 hodiny. Karolínka se na svět hlásila prní bolestmi, voda mi nepraskla, tu mi museli píchat a porod trval 7 hodin a rozhodně byl bolestivější. Co se týče porodních zranění, první byl o 100 % horší na poporodní hojení. U druhého jsem byla téměř hned fit.
Děkuji, že jste dočetli až sem, tak nějak jsme se jen chtěla podělit o štěstí, které mě potkalo v podobě mých dětí.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 1446
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 789
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 684
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 271
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1971
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3895
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1389
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1453
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 878
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3591
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...