A zase ta matka

Co hovor s mojí matkou, to se mi zvedá tlak. Asi to tak je všude komu nepřitápí rodiče, tomu to nesedí s tchánama. Potřebuji se nejspíš jen vypovídat.

Že jsme s matkou názorově jinde, to už vím desítky let. Jejda, to zní divně, mno ale od maturity tomu tak bude. Poslední dobou ji však nechápu téměř v ničem.

Máme s manželem dceru, v létě bude mít 3 roky. Podle slov nestranných je pohodová, něco jí jde, něco méně, ale každé dítě je jiné. Z těch základních věcí - nočník v pohodě, mluvení v pohodě, obleče se, vysvleče se. Na ulici poslouchá, hraje si s ostatními dětmi, umí si hrát i sama, spinká sama.

Kazdy týden si babička vymyslí nějaký, pro mě zcela nesmyslný, nedostatek v jejím chování či jednání. Naposledy to byl fakt, že dcerka ještě nenavštěvovala žádnou plaveckou školu. Podotýkám, že loni na dovolené krásně zvládla několikrát asi 10metrovou vzdálenost mezi manželem a mnou, ano bylo to s rukávky.

Předtím, že není normální, že nám občas po obědě nespinká. Pak, že špatně mluví (mluví od 1 roku, v podstatě teď už nemluví jinak než ve větách a delších souvětích), že musím ihned na logopedii. A tak pořád dokola…

Sotva jí vysvětlím, resp. vyargumentuju jedno, přijde s něčím dalším. Od narození pořád dokola, nejdřív to šila do mě, teď do dcery (naštěstí zatím jen přes mě). Jsem slaboch, když jsem si při porodu nechala dát epidurál. Špatně kojím, když malá nepřibírá na váze. Pak zase něco děláme špatně, když malá neuměla sedět, ale už se postavila. Rostly nám později zoubky, navíc většinou dlouho nic, pak 4 najednou, takže to byl boj. Teď ji konečně vylezly poslední stoličky. Atd.

Kolik jsem si toho vyslechla ohledně druhého těhotenství, jak je to hloupost a jen naše sobeckost, když chceme druhý, i když máme s manželem problémy otěhotnět. Pak když se nám to povedlo, vcelku rychle, už mi vykládala, že si mám domluvit císaře, že spousta starších rodiček má postižené děti po porodu. No, zkrátka pořád něco.

Jinými slovy ať děláme, co děláme, nám to nikdy nebude dost dobrý.

Jasně, beru, že všechno jsou to malichernosti, které se v malé míře dají snášet, ale teda za poslední rok si připadám jako ten vůl ve známém rčení „Stokrát nic umořilo vola“.

Poslední „nic“ z onoho známého rčení asi bylo dnes…

Od narození neřekla babička vnučce jménem. Pořád ji vymyslí nějaké „zvířecí“ zdrobněliny. Dědeček s oslovením nemá problém. Zájem o vnučku má ve vlnách, spíš když ji tíží svědomí, začne se zajímat. Nevnucuji ji ani vnučku ani sebe, nemám sílu po každé návštěvě dcerky pak poslouchat ty nářky, co zase ne/udělala, tak jak si babička představovala.

Takže pak je chvíli klid a pak ji zase začne být asi smutno a začne vymýšlet, co všechno spolu budou dělat. Nakonec to skončí jen u řečí, max. jedné odpolední výpomoci. Neřeknu, kdyby měla vnoučat plný barák, ale já jsem sama a dcera zatím taky, tedy je její jediné vnouče a babička je v důchodu.

Teď jsme v očekávání, téměř bych mohla říct každým dnem. Opět budeme mít holčičku. Dnes mi matka zaťala opět podpásovku se jménem. Že jim starší dcera vykládala, jak se sestřička bude jmenovat a že to snad nemyslela vážně. Tak jsem jí to zopakovala a potvrdila. Její reakce? „Ježíš, no to snad ne!“

Chtělo se mi brečet, jo jasně, teď jsem díky hormonům přecitlivělá, ale tohle na mě teda bylo už moc. Už teď je mi jasné, že i druhá dcerka neuslyší od babičky své jméno nikdy. Podotýkám, že ani u jedné jsme nedali jméno žádné extravagantní, či jinak vybočující z kolejí. Obě mají, resp. budou mít, normální česká jména, protože i příjmení máme normální, ne žádné cizojazyčné.

Toliko „umořeny vůl“.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
Anonymní
26.2.17 05:12

(prosím o zachování anonymu)

hlásí se další umořený vůl do klubu!!! jak já vás chápu a soucítím s vámi! snad vám pomůže, že do otěhotnění jsem s mou mámou byla v pohodě, pak to clekem šlo, tak babička se těšila na první vnouče a od narození syna to mám naprosto stejně jako vy - s jediným rozdílem - vše blbě dělám jenom já… od miminka nemám nic jiného na práci než usilovat vším možným synovi o život (to, že mě ostatní považují za bio matku, dbala jsem do 2 let úzkostlivě na stravu, atd. atp. je naprosto irelevantní), prostě mu usiluju o život tím, co dělám, co mu dávám, jak ho vychovávám…nedejbože, když si dovolím v její přítomnosti na syna zvýšit hlas po té, co mu řeknu něco po desáté a on to ignoruje nebo nedejbože, když na něj v přímém ohrožení života zařvu (opravdu v momentě, kdy to vypadá, že by se mu mohlo něco stát, jinak na dítě neřvu) tak jsem hned hysterická matka, která se nesrovnala po porodu ještě a vychovávám psychicky deprivované dítě a malého by mi měli odebrat… takže buďte v klidu, je to všude stejný… na druhou stranu tchýně tchánem jsou těžce v pohodě :) alespoň je to vyvážené…

mimochdoem každým dnem také očekáváme přírůstek a já jaksi neumím s mámou sdílet její nadšení, že bude mít další vnoučata a její snahu, že by i v šestinedělí přijela pomoct - minule mi to fakt stačilo na dlouhou dobu a díky jejím kecům jsem téměř přišla o mlíko…

  • Nahlásit
7629
26.2.17 06:49

:think: Kolik tu byva komentaru, ze si chlap neumi srovnat matinku- tedy tchyni. No vidim, ze ani dcery to nemaji snadne. Ja bych se teda ohnala mnohem ostreji a jeste aby bylo dite z navstevy u babi nestastne, tak to vubec :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21281
26.2.17 06:53

Rozumím a radu nemám, leda pěstovat si hroší kůži. Někdo má potřebu do života rýpat druhým. Většinou těm, u kterých je všechno v pořádku. Nepojmenování jménem by mi vadilo nejmíň, spíš to rýpání, že něco dělám špatně, když je evidentně vše ok.
Asi bych ji nijak denně nevyhledávala, sem tam jí dala starší na hlídání. Třeba zkrotne, až se trochu unaví starostí o vnučku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1885
26.2.17 06:59

Nechápu: „Jinými slovy ať děláme, co děláme, nám to nikdy nebude dost dobrý.“

Vy jste spokojeni přece, jak to děláte a jak je vychováváte, ne? :) Nespokojená je tchýně, či rodiče :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
26.2.17 07:17

@Russet bohuzel ani to nepomuze…
Ja diky mame a jejimu rvani na mne pri kojeni fakt o mliko prisla. A mohla bych psat dal jake mi udelala ze zivota peklo. Ulevilo se mi az po jeji smrti… Blby ale je to tak.

  • Nahlásit
26.2.17 07:51

Ja bych ji tento clanek vytiskla a dala ji ho precist. Treba by si z jine perspektivy uvedomila, jak je otravna.
A taky bych si ji srovnala do late ale rychle. Vzdycky to jde.

  • Nahlásit
  • Zmínit
151
26.2.17 09:25

Kdykoli mi začne máma něco argumentovat, aby bylo po jejim, tak už léta letoucí ji vše odkyvu a myslím si něco o prd…i. Řeknu ji jak je úžasná, že toho má strašně moc a samozřejmě má pravdu a jdu pryč.
Myslím, že to dodnes nepochopila… Ale praktikuje to půlka rodiny :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
26.2.17 09:36

Je mi to lito.co takhle babicku odstrihnout? Myslim aby se ponaucila. treba se ji rozsviti

  • Upravit
18
26.2.17 09:38

No ja nevim. Taky mam cerstvou triletacku. Mluvi sice az moc dobre a s detmi si hraje taky, zato se stale pocurava, a to na tom pracujem uz od dvou let. Svlikani a oblikani jedine snad kálhoty 8o, zbytek musim pomoct, v noci se budi a pak spi s nami v posteli :oops: Na plavani chodi ted nase sestileta. Ta tvoje mama ma prehnane naroky. A to, ze nerespektuje vyber jmena, na to nemam slov. Ja mam rodice pres skype a na telefonu 1800 km daleko, muj muz uz rodice nema. Zbytek rodiny na nas prdi, vidime se trikrat do roka, a ja za obcasne hlidani platim manzelovu neter :jazyk: Nekdy bych moc chtela mit rodice blizko, a aby byli manzelovi rodice jeste nazivu, aby jsme nebyli na vsechno sami a holky mely prarodice, na druhou stranu me taky maminy poznamky (i kdyz dobre minene) dokazou rozzhavit do bela, kdyz prijedeme na prazdniny. Po ctrnacti dnech se totalne vycerpana vracim zpet do sveho domova, kde kraluju jen ja ( a manzel) :mrgreen: Mozna kraluju blbe, ale nikdo mi do niceho nekeca :pankac:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
26.2.17 09:43

Me moje maminka rekla ze to ze ma malej ucpany kanalky a hnisaji mu ocicka je kvuli tomu ze nekojim :roll:. Jinak je fajn a hodna a do niceho nam nemluvi.

  • Upravit
3541
26.2.17 10:09

Naše děti jsou vnoučata v pořadí č. 4 a 5 a bydlíme 200km. Takže cokoliv o nich řeknu, všechno už zažila, vše už bylo s těmi staršími… Nic ve zlém říci už teď po letech nechci, protože se o mamku bojím ze zdravotního i psychického hlediska. Žije tam teď vnuk č. 1 a mamka mu pomáhá z maléru… takže ji nechci ještě víc zdeptat, když řekne nebo udělá něco, co se mi nelíbí.
Spoustu věcí vidím postupem času, se svou vlastní rodinou, jinak než dříve.
Tak přeju i ostatním, aby se dokázaly povznést a své rodiče i s chybami alespoň trochu přijmout. Vše je pomíjivé a za pár let také třeba uvidíte věci jinak.
:kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
26.2.17 10:11

Proč s ní ještě udržuješ kontakt? Některé lidi prostě nechci mít v životě i když je to rodina. Rodinu si člověk nevybere. Takže já bych s ní s klidem přetrhala vztahy. Než takovou babičku tak raději žádnou. Nebyla bys první ani poslední :kytka:

  • Nahlásit
6235
26.2.17 13:04

Chápu.
Moje mamka je kapitola sama o sobě.
1. si udržuje lehkou hladinku alkoholu
2. pokaždé, když s ní telefonuju, sype na mě samá negativa. Včerejší telefonát byl ve stylu A to tam máš toho psa? No… to sis to teda zařídila. A to tam teď děláte stavební úpravy? No, to sis teda vybrala. To tam máš prachu. No… to jste si to teda zařídili to bydlení. (máme úplně normální byt 2kk, jen teď děláme nové okno, abychom si mohli vyčlenit malou ložničku jen pro sebe, dřív byly mrazy, tak to nešlo). A jak to jako budeš dělat s dvěma děckama sama?? (mám manžela, který krásně funguje). A to ho máš malého furt u sebe? To si teda divná, když si to tak uděláš… pak uvidíš, jak se ti to vymstí (ano ohromně se mi to se starším vymstilo…)
3. když se mi narodil prvorozený, přijela v jeho třech týdnech úplně nachlazená, ještě jsem s ní ráno mluvila a tvrdila mi, že je zcela zdravá. Pak mi mezi dveřmi oznámila, že je „jakási zahleněná“ a my jsme pak tři dny na to jeli s malým na ušní pohotovost… načež mi řekla, že se mohl nakazit od kohokoli.
4. když jsme pak s malým přijeli v jeho šesti týdnech na první návštěvu (bydlíme 180km daleko), tak mi ho ještě na schodech hrubě vyrvala z rukou se slovy „DEJ HO SEM! TEBE VIDÍ FURT!“ zabouchla se s ním do kuchyně a neřekla mi, že malý pláče a hledá prso. Když jsem se na ni osopila, ještě mi omlátila o hlavu, že jsem divná.
5. poučená z předchozí zkušenosti jsem ještě před porodem požádala o to, aby první čtyři týdny žádné návštěvy nebyly. Odkývala a nyní (druhorozený má týden) na mě vyvíjí od prvního dne porodu psychický nátlak, dokonce přišla i s tím, že je malý postižený, když ji tam nechci.
6. prvorozený má autismus. Před jeho třetími narozeninami mi před ním začala nadávat, jak je neschopný, nic neumí, neumí si utřít zadek, že to má dávno umět (na autistu toho umí fakt dost, např. přes den je bez plen od 18m). Jeho diagnozu popírá, je to všechno moje chyba, protože jsem špatná matka, s ní by všechno dávno uměl.

Kontakt s ní mě naprosto vyčerpává, jsou to samé negativistické řeči. Ale odstřihnu-li ji, odstřihnu tím i svého taťku a svou babičku (bydlí v jednom domě), navíc bych si to vyčítala. Vidím ji jako nešťastnou zahořklou ženu, pro kterou není cesty ven, protože všichni ti „psychologové, psychiatři, logopedi (zkrátka lékaři, které navštěvujeme se synem) atd jsou na ho.vno“…

  • Nahlásit
  • Zmínit
26.2.17 13:31

Tak ja se taky hlasim do klubu tech nejhorsich matek.mati nevlastni ma na me pifku od mala, vzdy cokoli jsem udelala bylo spatne, kdyz jsem to udelala jak chtela, udelala by to sama lepe atd.ve 23letech jsem se diky bohu odstehovala a bylo lip. zacinala jsem se ucit, jak z ni nepenit a nedopustit ani aby ke konfliktu doslo. Manzel me to pozdeji naucil dokonale a mela smulu. Dlouho jsme nemohli mit deti a z rodiny je nase lenca az 6vnouce.Po porodu mi moje matka (je detska sestra)malem zpusobila poporodni depresi, po trech dnech jsem ji vyhodila z navstevy a delala po svem. O malou nezakopne ani pohledem, navstivila ji cilene dvakrat za 2roky.Loni jsem mati odstrihla definitivne po tom, kdyz na me v cekarne rvala, ze jsme zrali na socialku(nemohla jsem najit prukazku k lekari-pozdeji nalezeno) a mam si hledat jineho doktora.To nemela delat, pred dr.jsem ji udelala takovou ostudu, ze jen mlcela.dr.nic nevedela a chtela at chodime dal, o socialce, ze snad spatne slysi…rok jsem mati nevidela, nejsme v a je mi bajecne, uplne mi ten odstup procistil hlavu…ja tvrdim, ze je uplne jedno, jestli je vlastni nebo ne, je to o povaze a s dcerama matky obcas vedou nesmyslny boj o to, ktera je lepsi a o postaveni u otce…ta moje na me zarlila a davala mi to sezrat.Nema cenu bojovat s nekym, kdo se v konfliktech vyziva, asi bych pokazde otocila list.Jeji vylevy nekomentovala, kdyz neni protivnik, prestane ji to bavit.ta moje by uz chtela zpet, jen se musi hodne snazit…nenechte se zastrasit, matky delaji vse pro sve deti! holt ta vase zarli, ze uz nemuze zasahovat do vseho jako driv a delate to dobre.To pro ni musi byt nesnesitelny. Preji at se dari a hlavne si verte, vy jste matka te male ne babicka.

  • Nahlásit
  • Zmínit
26.2.17 13:59

Opravdu vám rozumím. Mam to samé od mojí babičky takže děti prababičky je jí skoro 80, ale je čilá až moc :( je bývalá učitelka ve školce a pořád výši jak můj syn 3,5 roku nedělá tuto a neumí tamto a že začal chodit dyl atd… Po roce jsem otěhotněla neplánovaně a zase málo se starám o syna, málo se starám o domácnost, pořád něco špatně je to manipulátorka a diktatorka :( no a každý čtvrtek odpoledne chodí ten den je její a děti :( vždy ve středu večer už mi je zle :( mého muže nesnáší protože už se ozval na její chování ke mě :) a teď mi řekla neopovazuj se mít třetí dítě málo se jim venujes a málo si snímá hrajes! Tak to už sem vyskočila a řekla jsem jí důrazně já dopoledne trávím s dcerkou, když je syn ve školce jen hraním a učením a čtením jen ji. Ráno v šest už vařím nebo vařím při ní jen abych na ni měla čas a když spí tak dělám prach a vytírání atd… A babi odpověděla že by to chtěla vidět když mám navareno a napeno a naklizeno tak nemůžu mít čas na děti!! Taky ji mám plný zuby! A moje máma začíná být bohužel stejná :( když jsem otěhotněla po druhé táta se radoval a máma řekla si blázen?! To si necháš?! Já jsem jedináček a řekla jsem jí že ano a týden to nemohla rozdychat od té doby máme mezi s sebou zvláštní vztah :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
26.2.17 14:43

No vidím, že v tom nejsem sama. Taky se podělím. Žijeme v domě vedle mé matky a babky. Tudíž to mám všechno krát dva. Jsou obě dvě stejné. Mám dvě děti a od jejich narození jsem si říkala, že je pro mě hodně důležitá citová stránka. Ty dvě jsou spíše vyznavačky studeného odchovu. Všechno, co jsem dělala, bylo špatně nebo nedostatečně, protože ony by to dělaly jinak. Neustálá kritika a rýpání. Pochvala nikdy. A tak se to táhlo několik let. Až už mi jednou ruply nervy a matce jsem vmetla do tváře, že sama jako matka nestála za nic (celé dětství mě ponižovala a bila) a ať si konečně uvědomí, že své děti si budu vychovávat po svém. Jsou to spokojené děti, které mě objímají a nemají problém mi říct, že mě mají rády. To je pro mě důležité. Já sama matku nikdy neobjala. Kontakty jsme nakonec omezili na minimum, v podstatě se vidíme jen na oslavách, a i to stačí. Je to smutné, ale jinak to nejde. Jsem takhle spokojenější.

  • Nahlásit
1597
26.2.17 16:11

Tak jsem v šoku po přečtení deníčku i komentářů. Budu se moc snažit chovat tak, aby o mně tohle nemohly děti někdy napsat…
Tak hodně sil vám všem, co máte s tímhle problém a hlavně- snažte se jednou chovat jinak…

  • Nahlásit
  • Zmínit
26.2.17 16:33

@ptakovapelika Ahoj, tak jsi mi mluvila z duše - moje babička ( již 3 roky se nestykame ) Také celý život pracovala jako učitelka v MŠ.
Už obracela oči vsloup když jsme oznámili druhé těhotenství.
Pak dodala no to mi ani neříkej,… A při třetím dítěti řekla, že jsem měla něco dělat proto, abych neotěhotněla, ( i když jsem ji důrazně říkala, že to bylo plánované a vysadila v jsem i antikoncepci!
První dcera k nim chodila pomálu a když, vždy byl problém!
Je špatně ucesana, jsem špatná matka, že jsem ji nechala postipat komáry - přitom ji postipat u nich až druhou noc co tam spala a vrchol všeho byl, že když si ve 3 letech strkala do pipiny drat obří velikosti a dostala za to od manžela hodně na prdel, protože si ten drát vzala od koše 3krat zpátky a schovala ho v pokojíku… tak na nás chtěla volat sociálku. :roll:

Příspěvek upraven 26.02.17 v 16:41

  • Nahlásit
  • Zmínit
4503
26.2.17 17:20

To mi neco pripomina, neni tvoje mama taky ucitelka?:-) Taky vsechno delam spatne, ale pred mym partnerem si nic nedovoli, takze staci tam k nim nechodit sama a je klid:-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
120
26.2.17 18:49

Vím co to je moje maminka je stejná. Já ani sestra neděláme nic dobře. My navíc bydlíme všichni společně což narušilo i vztahy mezi vnoučaty a babičkou. Snažím se dělat to co chce a vždy je to špatně. Všichni okolo mají hodnější, úspěšnější atd děti. Moje nejmladší děti z toho zatím nemají rozum, ale bohužel to dopadne jako s těmi staršími. Nemám ráda závistivé lidi, ale já sama tiše a nahlas závidím těm, kteří mají milující maminku. Nepochopím a to nikdy proč na mne moje máma křičí, že jsem „kráva nebeská“ a jiné další nadávky. Naše soužití by bylo na román, ale nebyl by moc zábavný.

  • Nahlásit
  • Zmínit
26.2.17 20:07

@JetLi jeee ses dobra, presne tohle bych hrozne chtela umet. Jak se to dela? Ja proste neumim „lhat“ o svym nazoru, tchyne a nekdy i matka mi stale tlaci takovy ty „pravdy“ platny za naseho detstvi ala kecy o odplenkovani, kojeni, strave, spani rezimu apod. Ale souhlasny reci mi proste pres pusu ne a ne jit, kdyz vim, ze muj nazor a nasledna praxe budou presne opacny. Nehlede pak mnohdy na zcestnost jejich argumentace.mam s tim teda problem obecne i u „kamaradek“, kdyz se mne ptaji na „nazor“, ale zpusobem, kdy je jasne, co chteji slyset. To si proste reknes „ten ta mele blbosti“ a misto odpovedi si hrajes na blbou?
Pardon za OT

  • Nahlásit
  • Zmínit
26.2.17 20:55

Moje máma mě vysloveně deptala, že ještě nemáme dítě, když se malá narodila, doufala jsem, že budu mít klid. Netrvalo dlouho a už do mě šila zase, kdy bude další. Když se narodila druhá dcera, tak se začala hrozit"no doufám, že nebudete chtít další. " Také se nazavděčím. Tohle je jen příklad. Často to mrzí a vím, že se budu hodně snažit, abych jednou nebyla stejná. Jak Ti rozumím.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
26.2.17 21:33

Prosím o zachování anonymity!

Zakladatelko, chápu velmi dobře. Já mám trochu jiný, ale v důsledku stejný problém.
Mně matka do očí tvrdí samé cukříky. Sotva za mnou zaklapnou dveře, začnu se doslýchat, jak těžce pomlouvá mě i moje děti.
Navíc si vzala do hlavy, že musí být aspoň pro někoho ta TOP, jediná na světě.
Kdysi se takhle tvrdě upnula na mě, když jsem se odstěhovala a založila rodinu, byl dočasně klid, než moje nejstarší dcera vyrostla, nyní svůj zájem přesedlala na ni, takže před 2 lety začala poštvávat proti mě a celé rodině mou nejstarší dceru.
Začala jí tvrdit, jak hrozně jsme se k holčičce chovali a kdyby nebylo jí, tak kdo ví, jak by dopadla (nikdy pro ni nehla prstem a obzvláště v období puberty jí nemohla přijít na jméno). Dcera to naštěstí prokoukla, ale matka to zkouší stále, aktuálně jí alarmuje, že by dcera mohla bydlet u ní, že si přeci tak báječně rozumí.. A je jí šumák, že ta „holčička“ má svůj domov hned vedle nás, který jsme jí obstarali, že má už taky rodinu (miminko) a milujícího partnera a že za babi přijela jen na návštěvu ukázat jí pravnučku.
Matka tedy zkusila další fintu - pomluvit dceřinnýho partnera, jak je neschopnej a že si všimla, že jí vůbec nepomáhá. To nás rozesmálo už zcela, protože jak sama dcera prohlásila, kdyby partner dělal pro ni a malou jen o trochu víc, tak dcera by už neměla vůbec co dělat, je to jeden z mála chlapů, co se o dítě stará od „a“ po „z“, včetně nočních vstávání na krmení a přebalování.
Je zajímavé, že takhle útočí jen když je s mou dcerou sama. Jakmile je u toho kdokoliv jiný, nikdy si nic takového říct netroufne.
Když jsme to zkusili říct tátovi, jak se matka chová, nechtěl věřit, protože před ním ona takhle nikdy nemluví.
Je neuvěřitelně zákeřná, v dětství zažila určitá traumata a zřejmě to na ní zanechalo stopy, že cítí potřebu být pro někoho jediná hvězda, i za cenu, že rozvrátí celou rodinu.
Je to zřejmě psychická porucha, dnes už s tím asi nic moc nikdo nenadělá, máma je prostě taková, jaká je, pokud to jde, raději za ní nejdu, nemám to zapotřebí.

  • Upravit
14739
26.2.17 21:51

Jo s matkám je to tezke :zed: u nás zase jsme si naplánovali dovču v Tunisku a nabízejí potápění. Když jsme měli jet do Egypta, tak sama přišla s variantou výletů za potápěním..Za peníze. Dneska se naštvala a že za potápění platit nehodlá…Přitom byla sama kdo se potápět chtěl. :zed: nechápu ji. Aš ještě byla hysterická takže se naštvala a teď se jí budu nějaký ten den vyhejbat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
26.2.17 22:45

@123Soňa nastesti jsou i uzasni otcove, kteri ukazi i druhou stranu mince a je srovnani, jak to delat spravne.muj tata se uz rozvedl, obdivuji, ze to vydrzel tak dlouho, ale nevlastni bracha za to stoji a mam dva uzasne brachy. presne jak pises, snad jsme lepsi a vyrovnanejsi nez nase matky a nedoctem se nekdy neco podobneho o nas…i kdyz v puberte nas budou deti jiste nenavidet, zajiste budem ty nejhorsi matky na svete :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
151
27.2.17 11:15

@CaravaggioDaMerisi
Většinou nasadím neutrální výraz, poslechnu si danou ne/pravdu a kejvnu, že je to možné. Že pokaždé je to jinak… Nelžu, jen prostě říkám neutrální věci, nebo svůj názor k tomu, pokud to samej člověk skousne.
Ve finále si rikam pro sebe „paneboze to je kojotina“
Tenhle styl jsem praktikovala i v práci :-D
A to není o lhaní. Je to jen o vyposlechnuti druhého názoru bez debat a námitek. Pokud vím, že mám vyloženě pravdu anebo třeba mám lepší variety tu, jak co dělat, tak řeknu :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
340
27.2.17 11:19

Dekuji vsem za nazory, projev podpory a pochopeni. Jak jsem psala, jsem ted asi citlivejsi diky hormonum. Samozrejme s odstupem casu, nez denicek vysel, jsem to uz zase rozdychala a jdu dal…

  • Nahlásit
  • Zmínit
340
27.2.17 11:21

@svycarka nastesti mala je zatim v pohode, babicka to sype jen na me.

  • Nahlásit
  • Zmínit
340
27.2.17 11:22

@Russet nevyhledavam, jsem vyhledavana :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
340
27.2.17 11:23

@Andrea.Tom Ano, my jsme spokojeni. Spatne formulovane v dany okamzik a rozpolozeni.

  • Nahlásit
  • Zmínit
326
27.2.17 15:11

Tenhle deníček a včerejší návštěva mé matky mě jen utvrdilo v přesvědčení, že mám zlatou matku a dokonce zlatou tchýni. Sice se občas snaží mi do něčeho kecat, ale jinak super. :) Jako já mít takovou maminku nebo tchýni, tak jsem ráda, že od ní bydlím daleko. Mám takovou babičku jako je popisovaná maminka z deníčku a 4 roky jsem ji neviděla - nervy mám jen jedny…

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
27.2.17 19:50

Přidávám se do klubu. Mám ke své tchyni lepší vztah než ke své matce a svému bratrovi. Před 14 dny jsme se stěhovali do domu, který sdílíme se strýcem a s babičkou. Chlapi dělali kuchyňskou linku a máti jim do toho pořád kecala a dělala jim v tom zmatek. Minulou sobotu se jí nelíbilo, že jsme odvezli stavební suť, tak přilítla k nám domu a začala na mě a mého muže řvát, že vůbec nepřemýšlíme. Dneska jsem jela s prckem autobusem domů. Na autobusovém nádraží jsem potkala bratra a rozjel se králičí telegraf. Bratr volal máti, že jedeme domů. Máti volala babičce, že jedeme domů. Takže už se vědělo, že se blížíme k baráku, ještě než jsme přišli na roh ulice. Myslím, že je načase dát důrazně najevo, kde jsou hranice toho, co si k nám může někdo dovolit. Když jsem čekala malého, tak jsem od máti pořád dostávala kázání, co mám a nemám v těhotenství dělat, že nesmím hrát, aby nebyl hluchej, že mám být doma a nikde nelítat… atd. Podotýkám, že moje máti prokouřila dvě těhotenství, tak nemá co říkat. Naštěstí při mě ještě nekouřila, ale když čekala bratry, tak už ano a bohužel je to na nich dost znát. Teď dostávám další nevyžádané rady, a tak jsem zvolila protiútok - bombarduju jí články o vlivu pobytu v zakouřeném prostředí na vývoj dítěte. Máme každá jiný pohled na život a já jí opravdu při vší snaze a dobré vůli vůbec nerozumím. :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
27.2.17 23:22

Ja mam mamu, ktera je skvela na pokec, to je ale vse, protoze moje sestry a jejich deti vzdy uprednostnovala. kolikrat jsem ji rekla, jak se citim, kdyz jim pomaha x krat vice a najde si pro ne vzdycky cas. ne, zapre to, i kdyz kdybych to spocitala na hodiny ktere stravi s jejich detmi, tak je to skutecne obri rozdil…nema cenu se dohadovat…takze jsem si rekla, ze se nebudu trapit, nic po ni nechci, jednou za tyden si s ni pokecam, ona mi ho na chvili pohlida a hotovo, no a rikam si, ze az jednou bude potrebovat pomoc, poslu ji za sestrami a pomuzu ji zrovna tak hodne, jako ona me.

  • Nahlásit
507
28.2.17 11:18

@MBrno
dodám jen k reakci na jméno miminka - když se mi narodila starší dcera a volali jsme tchyni, že malá už je na světě, ptala se tchyně, jak se tedy holka jmenuje. A když jí to manžel sdělil, bylo dlouhé ticho. A pak hláška: „No, hlavně, že je zdravá“ :lol:
U druhé dcery se už poznámek zdržela.

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.3.17 07:49

Asi dělala vše dokonale a měla vše perfektní. Mám to s tchyní a tchánem. Já dělám vše špatně a ostatní jsou dokonalost sama. Vykašlat se na to. Žijte si po svém a vy nyní děláte všechno podle svého a samo, že chyby budou, protože chyby k životu patří. Takže pevné nervy nebo prořízlou pusu. :mrgreen: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele