Ať žije EPIDURAL!!!

Ahoj všem nastávajícím maminkám, Je tomu přes čtyři měsíce, co jsem hltala všechna moudra a zkušenosti pisatelek o jejich prožitcích při porodu a moc jsem se na ten vlastní těšila. Dokonce i na bolest a na to jak budu moci budoucímu tatínkovi ukázat, že jsme já i moje dcera šikovné holky, a že bude s hrdostí v srdci i on mít ten patřičný zážitek. Prošli jsme oba různými školeními, rozhodli se, že budeme rodit v liberecké porodnici, kterou máme od domu, co by kamenem dohodil a hlavně já se už nemohla dočkat, kdy už přijdou konečně kontrakce a nastane den D.

Největší obavu jsem měla z toho zda poznám až to jako začne, je to taková cesta do neznáma, ale ubezpečuji všechny, které čtou můj příspěvek, že to poznáte bezpečně. Tak a teď k věci.

Byl den před termínem porodu vypočítaným podle ultrazvuku a já se modlila, aby už to bylo a nepřenášela jsem. Rozhodla jsem se, že to tak trochu vezmu do svých rukou a naší Matildu prostě vyženu. A tak jsme s otcem šli na velkou procházku, a protože byl ještě sníh, prošlapávali jsme cestu sněhem, pak následovala odpoledne horká sprcha a večer jsme se naší holčičce snažili ukázat cestu kudy ven (mimochodem doporučeno i v odborných literaturách). Zřejmě si Matilda řekla, že na to už kašle, aby se jí v bříšku děla taková příkoří a skutečně druhý den jsem začala malinko špinit a odpoledne na procházce s naším úžasným psem se ozval i první stah břicha a já si tak říkala, že by už??? Tatínek protože bylo před vánocemi absolvoval firemní výjezdní zasedání v podobě večírku (bez alkoholu a na telefonu) asi tak 80km od Liberce… taky dobrý, že??? Být v jeho kůži opustily by jste se??? No comment… No a v osm večer začaly přicházet první kontrakce a velmi nepravidelně trvaly asi do půlnoci (tatínek přijel bez újmy a bez alkoholového opojení ---- potěšil) a od začátku nového dne 30.11.04 začaly kontrakce naplno a pravidelně po 7 min a k ránu, kdy jsem se na posteli kroutila jak pochcaná žížala a vůbec nezamhouřila oči, se to začalo zkracovat nejdříve na pět a pak hned na 3 min. Bylo asi k šesté hodině, když jsme měli za sebou kontrakce po 3 min celou hodinu a tak padlo rozhodnutí, že JEDEME! Ještě jsme absolvovali holení (dobrá věc, chlapi to uměj…), telefon mamince a vzhůru do porodnice.
Přišlo to, čeho jsem se obávala, přestože jsem měla (tedy aspoň jsem si myslela) silné stahy od půlnoci, tak první vyšetření ukázalo, že jsem otevřená sotva na jeden prst (tedy stejně jako před čtyřmi dny na prohlídce u gynekologa)… Byla jsem docela zoufalá a i psychicky nalomená, co mne ještě čeká…Můj zoufalý pokus o dotaz doktorce, kdy to asi bude, zněl zřejmě dost komicky a odpověď byla ještě horší… no dneska určitě… Takže jsem absolvovala klistýr YAL (nic moc) a čekala co se bude dít…kontrakce pořád po 3 min… Musím říct, že přístup sestřiček bych hodnotila tak za 3, i když nás školily a zdůrazňovali jak máme právo na všechny informace, neřekli, že si mám vzít na porodní sál hever, abych z nich každou info musela vypáčit. V devět přišla doktorka píchnout mi vodu a jestli do té doby byly kontrakce silné, pak to co následovalo bylo příšerný… a pořád po 3 min… Málem jsem se uvařila ve sprše a i vanu jsem zkoušela, pak už si nemohla ani sednout na míč, jak jsem byla zkřečovaná a do toho se mi chtěla pořád zvracet…takže kombinace opravdu děsivá… V 11h mně přišly vyšetřit a zjištění, že jsem pořád na jeden až dva prsty mně snad víc psychicky než fyzicky položilo. Tatínek se držel, ale když píchali vodu tím dlouhým špičatým nástrojem tak trochu zesinal a říkal, že se asi bude muset jít najíst nebo, že to s ním šlehne. Vystřídal se s mojí báječnou maminkou, šel se najíst a já opravdu už nevěděla kudy kam. I když jsem se dušovala, že chci vše přírodní cestou, bez pomoci analgetik, tak jsem postupně začala přemýšlet o epidurálu. Odpověď sestry mi vyrazila dech, když se mně snažila trochu z patra vysvětlit, že mám zcela normální průběh porodu (jak ona to může vědět, jak mi je - dostala několik jmen… a teda milostivě zavolala doktorku, která mi ho přišla píchnout)… nemohla jsem už nic, byla vyčerpaná po celé noci a dopoledni, úplně jsem se třásla a nešlo to zastavit, byla jsem příšerně zkřečovaná, že jsem si prostě říkala, že si to finále ani neužiju a nebudu mít na něj síly a to rozhodlo. Strach, že by se mohlo něco pokazit jsem si v tu chvíli ani nepřipustila. Konečně přišla úleva a já si mohla sednout na míč a povídat si s maminkou a nabírat síly. Pak jsme zavolali budoucího tatínka, že se opět vystřídá s máti a ten asi nechtěl na sále být sám, tak tam nakonec budoucí babička zůstala taky. Bylo něco po poledni, když přišla sestra a řekla ukažte… no tak si zatlačte… myslím, že jsem na ní koukala jak vrána a nechápala, že už jdeme do finále. A pak rychle začaly kolem mně běhat a upravovat porodní lůžko a já se držela povelů sestřičky, protože jsem kontrakce skoro necítila, ať se teda nadechnu a tlačím. Tahle část porodu byla vážně fajn, opřela jsem se do toho a vidina, že už nás dělí jen malinký kousek od toho, kdy naší holčičku přivítáme na světě mne povzbuzovala při tlačení.Ani mně nijak nenastřihli, takže jsem bez obav mohla hned sedět. Jestli jsem zatlačila tak maximálně pětkrát a byla venku. Nádherný malý stvoření mající se čile k světu, strašně podobný tatínkovi, 3150g a 50cm Ty pocity se nedají popsat, úžasný blažený pocit vítězství nad vším…

Zpět k tomu epidurálu. Myslím, že jsem byla ukázkový případ, kdy se má použít. To, že Vám to sestry neporadí a neřeknou o této možnosti, ne na školení, ale na porodní sále jim trochu vyčítám, asi to mají v popisu práce, protože my si ten epidurál museli zaplatit. Moje silné pánevní dno by asi nepovolilo do teď a já se nádherně uvolnila a odpočinula si na samotný akt porodu. Můžu opravdu vřele doporučit.
A tak milé budoucí rodičky vzdávám hold epidurální analgezii. Ať žije!!! Všem přeju ať se Vám rození Vašeho děťátka nakonec líbí tolik jako mně.

Ahoj Vaše Tereza s Matildou!!!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
26.3.05 23:28

Ahojky, jsem taky z Liberce. Rodila jsem 2× a pokaždé mi už na přihlášení v porodnici řekli o tom, že epidurál je možný, pokud to nahlásím hned na příjmu. Toto jsem udělala u obou svých porodů a bohužel ani u jednoho jsem se nedočkala, anesteziolog byl úplně někde jinde.
Ahoj Vega, Naty a Adam

  • Upravit
Merllynka22
21
27.3.05 10:44

Ahojdy,je fain,že Vám epidurál pomohl.A přeju krásnou,zdravoučkou Matildu.
Chtěla bych jenom napsat,že pro mě jsi jak"kapka v moři"-neboj neni to urážka.Myslím to tak,že pracuji jako zdravotní sestra a při setkání s epidurálem prožívám jen zklamání.Nebo ne tak úplně já jako moji pacienti,kteří mají vedlejší účinky nebo-li spíš komplikace.Nemůžou se vymočit,protože necítí to nucení na močení a taky je trápí ukrutná bolest hlavy.Jsem upřimně ráda,že se mezi ně nepočítáš.A přeju jen to nej…Marťa

  • načítám...
  • Zmínit
lusn
54
27.3.05 20:06

Ahoj! Já sem rodila taky s epiduralem a nemůžu si ho vynachválít já ho měla na doporučení sestřiček, protože sem měla vyvolávaný porod a opravdu strašné bolesti, bohužel ani ten mi nepomohl a malej se narodil císařem. Díky ejpiduralu sem ale byla při tom a mohla sem ho slyšet a vidět, když se narodil.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
28.3.05 00:04

I ja jsem velkym zastancem epiduralu! Prvni porod jsem absolvovala cisarskym rezem za pomoci epiduralni anestezie, to znamena pri plnem vedomi. Dokonce byl pritomen manzel a oba jsem se mohli hned radovat z miminka. Bylo krasny slyset malyho brecet kdyz ho vyndali (coz bych nemohla, pokud bych byla pod celkovou narkozou). Druhy porod byl uz normalni a nechala jsem si pichnou epiduralni analgezii. Je rozdil mezi epiduralni anastezii a analgezii. Analgezie je mnohem setrnejsi a neomezuje funkci nohou, normalne muzete chodit, necitlive je pouze bricho. Muzu to jenom doporucit! Bolesti jsem necitila zadne, pouze tvrduti bricha, tudiz jsem vedela o kazde kontrakci a mohla jsem normalne spolupracovat. Necitila jsem ani siti. Pravda je, jak tady nekdo zminoval v diskuzi prede mnou, ze jsem potom necitila nuceni na curani a proto me museli behem prvnich 18 hodin po porodu nekolikrat cevkovat, ale to je pouze neprijemne a vubec to neboli. Hlava me nebolela. Diky epiduralu jsem si oba porody krasne uzila, bez bolesti a nebyla jsem vycerpana, mela jsem silu a chut tlacit. Rozhodne to kazdemu doporucuju!
Ahoj Klokanka

  • Upravit
Anonymní
28.3.05 21:33

Ahoj, presne popisujes muj porod. Do doby nez jsem dostala epidural jsem myslela, ze snad nepreziju, nebo ze se zblaznim bolesti. Po epiduralu jsem si teprve zacala porod „uzivat“. Citila jsem slabe kontrakce takze jsem mohla krasne tlacit. Siti jsem vubec necitila. Kdyz budu rodit podruhe tak jedine s epiduralem. Nora

  • Upravit
Anonymní
29.3.05 10:38

jsem fakt ráda, že někdo konečně popisuje i ty bolesti, nejenom šílenou radost nad miminem. Rada bych měla mimčo, ale brání mi v tom dost zá:,–(ní strach z porodu. Zatím jsem slyšela pouze to, jak je to nádherné…

  • Upravit
binky
880
29.3.05 17:31

Taky jsem rodila s epidurálem,je to úžasná věc.A jsem taky anesteziologicko-resucitační sestra a pacientů s epidurálem jsem viděla nespočet a většinou po něm pacienti byli bez komplikací.
Hodně štěstí vám oběma,holky.
Binky+Eliška

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
29.3.05 18:26

Ahoj, taky se přidám… jsem anestezioložka a taky jsem cca před rokem rodila, samo že s epidurální analgezií. Tzv. postpunkční bolesti hlavy se zkušenému lékaři „podaří vyrobit“ cca 1× za 2OO epidurálů, a nechat se párkrát vycévkovat není podle mě taky žádná hrůza..
Já sama jsem močila sama úplně bez problémů…
Takže jestli do toho půjdu ještě jednou tak jedině s epidurálem..
Ahoj SARA

  • Upravit
Anonymní
30.3.05 07:09

Všem Vám chci poděkovat za Vaše reakce na můj článek a jsem ráda, že nejsem sama, kdo chválí epidurální analgezii. Před porodem jsem si prostě říkala, že by to mohlo být nebezpečný a ani mně myšlenka rození s pomocí epidurálu ani nenapadla a teď zpětně vím, že jsem si měla tyto možnosti více nastudovat. No nic tak zkušenost je určitě lepší a navíc když je tak pohodová. Naší holčičce jsou dnes čtyři měsíce a jsme všichni moc moc šťastný a ona sama se má skutečně velmi čile k světu.
Mějte se maminy moc krásně a užívejme si děťátek!!!

  • Upravit
Anonymní
31.3.05 09:49

Ahoj,
já ještě taky přispěju - jsem těhotná podruhé v krátkém časovém úseku, takže vzpomínky na porod stále žijí :o))
A jedině s ním - s epidurálem :-). První porod byl vyvolávaný a sestřičky mi E prý „nestihly“ dát..........no, trošku mě možná chtěly ušetřit bolestí hlavy nebo nevím, ale taky už jsem vymýšlela, jak se dělá „vyskakování z kůže“, protože jsem už nemohla NIC. Ani dýchat, ani nedýchat (hlavně jsem dýchala blbě), sedět, stát...........
Nakonec jsem to zvládla i bez E, ale u druhého porodu to budu hlásit už na vrátnici, aby to stihly.....:o)

Taky jsem během těhu v pitomých knížkách četla, jak je ten porod krásný, že to samozřejmě bolí, ale to přejde. Je mi líto, že ta bolest se nedá popsat. Možná proto se tomu všichni vyhýbají.........

Pokud si dobře vzpomínám, byla tady na emiminu diskuze o porodu - Indukovaný porod, tak tam se dočtete dalších plno názorů (včetně názorů zatvrzelých těhulek, co útočí na epidurál :-)

Veronika, Barunka 6m a pidižvík*

  • Upravit
gabka77
203
4.4.05 21:35

já se přidávám k pochvale epidurálu. Měla jsem vyvolávaný porod po osmi dnech přenášení. Bohužel první den vyvolávání to na mě skoro nepůsobilo(prý jsem byla nějaký zvláštní případ). Druhý den taky nic, akorát mi pořád odcházela hlenová zátka a takové bolesti v kříži, prý jen poslíčky. Mi se to zdálo docela nepříjemné, ale prý to nic nebylo, no…Už jsem z toho byla taky pěkně vyčerpaná, fyzicky a hlavně psychicky, naštěstí se mnou byl manžel…i když ten první den večer mě musel opustit a jet domů a já jsem musela sama přežít noc ve strachu, že to začne a budu ho někde shánět a co když to nestihne :-))). No prostě hrůza. Až druhý den ve tři mi propíchli vodu, že prý se to už rozběhne.....a pořád nic, maximálně prý na 3 cm. Nakonec rozhodli po nějaké době o císařském řezu…to už mi taky nepomáhala ani sprcha a měla jsem šílené křeče..ale žádná pravidelnost v tom nebyla. Pak to ještě trvalo, než se uvolnili doktoři , bylo moc miminek…a pak konečně ta úleva, císařský řez v epidurálu, viděli jsme hned Matýska, byla to nádhera. Nejkrásnější bylo , jak to najednou všechno opadlo ta bolest. A pak samozřejmě miminko. Bylo to super. A pak jsem musela ležet celý den, takže mě nic nebolelo. Nacévkovaná jsem byla hned na sále. Druhý den to všechno vytáhli a bylo to v pohodě. Žádné komplikace.Gabka

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
10.4.05 12:15

taky jsem se strasne bala porodu a myslela jsem si ,ze nikdy nebudu mit deti.Dnes tady pobihaji dve hezke holky.U prvni jsem mela epiduralu -bylo to super ,zadna bolest nic.ale u druhe nebyl cas -chtela rychle na svet ,ale bylo to taky super.Mohu jenom rict ,ze se nemusis vubec bat a ,ze porodit dite- to je nejkrasnejsi vec na svete.JANA

  • Upravit
Amalka2
6
20.4.05 20:54

Ahoj Terezko, tvůj článek je super a myslím, že povzbudí budoucí maminky.Já jsem byla odpůrcem epidurální analgezie, ale svůj názor jsem změnila.Je jenom škoda, že se na porodním sále nenajde nikdo, kdo by ochotně poradil, tedy alespoň tomu tak je v liberecké porodnici (nebo jsme možná chytli špatnou směnu…??), kde jsem rodila dva měsíce před tebou, ten hever opravdu sedí, doporučuji milé budoucí maminky přibalit do tašky…
Tobě a Matildě přeju spoustu hezkých chvilek
L+M
P.S. …zase jsem si pobrečela, moc hezky jsi to napsala

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
23.4.05 22:33

Ahoj maminy, rodila jsem před rokem a o epidural jsem se nezajímala. Tak jsem se těšila na malého (samozřejmě s budoucím taťkou), že jsem se epidurálem vůbec nezaobírala. Brala jsem to tak, že holt nějak odrodím, zvládly to přece všechny maminy. Než mi píchly vodu, dalo se to zvládat, ale pak - no hrůza. Myslela jsem, že snad umírám. Strašný stahy - křeče v břiše i v křížích, nemohla jsem pomalu dýchat. Manžel mi byl velikou oporou, akorát škoda, že jsem byla už tak hotová, že jsem poslední hodinu nebo dvě nemohla ani mluvit, proto jsem nebyla schopná poprosit jeho nebo asistentku o něco proti bolesti. Nějak jsem to celé zvládla (nechápu jak) a prodila nádhernýho chlapečka. Asi mi ten hrozný porod vynahrazuje, protože je hodňoučký andílek. Ale přiznám se, půl roku mě představa dalšího porodu absolutně děsila. Teď jsem již trochu „oklepaná“, tak do toho ještě jednou časem půjdu, ale určitě se budu předem informovat na epidurál. Byla jsem totiž hloupá a naivní, myslela jsem (v těhotenství), že pokud mi nastanou u porodu takové bolesti, že nebudu schopná dýchat, mluvit, prostě nic, sami mi nabídnou epidurál nebo něco podobného a já to jen odkývám nebo odmítnu. To byla chyba. Nikdo mi nic nenabídl. Škoda. Určitě bych ep. chtěla. Než půjdu rodit podruhé, budu se předem informovat a žádat epidurál. PS. Jediná pěkná stránka na tom je, že když manžel viděl, jak na tom jsem, pořád jsem v tomto ohledu pro něj hrdinka.
Přeju všem budoucím maminkám pohodový porod.

  • Upravit
Anonymní
18.5.05 12:48

není to,tak strašné,bolest se dá vydržet,když víte pro koho to deláte.Ahlavně je dobré pořádně dýchat a spolupracovat s personálem por.sálu,rodila jsem po prvé v 35 letech strach byl asi jako u vás.A zbytečný,byla to taková rychlovka,že se tomu dnes směji.Je to už 2 roky a mám krásného zdravého chlapečka!!!!!Tak do toho,držím palce.Opravdu se nebojte.!!!!

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference