Brusinčata 62. díl -

„Džišt“ je totiž její nejoblíbenější činnost, no vyjma jídla, to může taky pořád. O co teda jde? Když dodám, že volajíc tohle slovo na mě mává knížkou, nebo mě s ní občas přetáhne přes nos (když předstírám, že máma hají), bude to asi jasné.

Jo, od rána do večera je u nás v kurzu čtení, o veselé mašince se mi brzo začne zdát. Kromě knížek pro Áňu určených jsou ale neskutečně zajímavé reklamní letáky a bohužel i knížky z naší knihovny. Dokud reklamní letáky četla stylem - čím víc to šustí, tím líp, trh trh, bylo to celkem v pohodě. Jenže teď mi je přistrkuje pod nos a džišt musím já - no zkuste si celý den vykládat o Pampers magazínu - mimi dělá hají, mimi papá, mimi brečí… za chvíli mě z toho brní hlava, takže vytahuju veselou mašinku. Tam máme už svoji stránku, na které je spousta zvířátek, takže se Áňa zmocní mého ukazováčku a vybírá, které zvuky mám zrovna vyluzovat.

O čtení v pravém slova smyslu jsem se přestala pokoušet, protože to je pro naši slečnu nuda a já nestíhám číst dost rychle.

a tak se chci zeptat, jak jste na tom se čtením vy? Co čtete a jak? Čtete už někdo dětem pohádky? Jaké? Mně na to Áňa pořád přijde nějak malá. Před spaním jí vyprávím jen Kuřátko a obilí, sem tam nějakou jinou básničku, ale na klasiku si zatím netroufám. Tak si ráda nechám poradit - odkdy a jak?

Mějte se fajn, všechny nemoci pryč a hlavně pište,

Lajka s Áňou (už konečně ťape aspoň za ruce a kolem nábytku).

PS: Gábi, Darko, všechno nejlepší k narozeninám!!!!