Rodiče x prarodiče

Jak tak pročítám různé deníčky, je mi jasné, že nejsem zdaleka jediná, komu se dostává spousty rad ze strany rodičů, tetiček, švagrových a dalších příbuzných a známých. Asi mi dáte za pravdu, že rady od kamarádky s ročním dítětem se značně liší od těch, které dostáváme od babiček svých ratolestí.

Zatímco kamarádky mívají rady veskrze praktické a aktuální, zkušenosti našich rodičů nám někdy můžou docela slušně lézt na nervy. ?Už byste ji pomalu měli učit na čajíčky.? (dítě má sotva tři měsíce) ?Neotvírej to okno, vždyť se nachladne.? (v místnosti je 25 stupňů a vzduch k nedýchání) ?Ty už jdeš zase kojit? Vždyť to nejsou ještě ani tři hodiny.? (dítě řve hlady) ?Nekojíš nějak dlouho? 10 minut mu přece musí stačit.? ?Určitě jí roste zoubek. Podívej, jak si cpe všechno do pusy.? (už to takhle dělá asi dva měsíce) ?někdy se tomu člověk zasměje (třeba při představě, jak se naprosto spokojenému tříměsíčnímu miminku už několik týdnů prořezává zoubek), jindy nad tím mávneme rukou, ale taky nás to může vyděsit (?Ona ještě nepase koníčky? To ti doktorka v poradně asi nadá!?). To je pak bezva, že máme emimino (Šárko a Zdeňku, tisíceré díky), kde se člověk může uklidnit, že v 11 týdnech ještě koníčky nepásla spousta dalších dětí a jsou normální. Jenže se taky stává, že už nám všechny ty nevyžádané rady začnou lézt krkem, máme jich plné zuby, nebo je nám z toho dokonce do breku. Na emimču se z toho můžeme aspoň vypsat, ale do budoucna to moc neřeší.
Už několikrát mě napadlo, že kromě spousty příruček pro budoucí rodiče, by měla existovat i nějaká brožurka pro budoucí prarodiče. No uznejte, nebyla by to paráda? Babičky by si přečetly nejen o výhodách výlučného kojení až do šesti měsíců (?Proboha, vždyť s takovou se od ní půl roku ani nehneš!?), ale třeba i o tom, že některé maminky skutečně netouží po neustálých radách a ani nestojí o každodenní neohlášené návštěvy.
Bohužel taková příručka zatím pokud je mi známo neexistuje. Kromě toho nevím, kolik takových novopečených babiček by si ji přečetlo. Možná by ji mohly dostat jako dárek, když se miminko narodí, nebo ve chvíli, kdy jim chcete oznámit, že vnouče už je na cestě.
Než ale někdo něco podobného vydá, budeme se muset s těmi nevyžádanými radami a připomínkami k naší péči o miminko vypořádat nějak samy. Nejdřív mě napadlo, že by třeba stálo za to sestavit něco jako ?Desatero pro nastávající prarodiče?. Hned první bod by zněl asi takto: ?Vaše dcera / snacha je dospělá žena, která má rozum a dokáže ho používat.? Jenže pak mi došlo, že spousta našich maminek nebo tchýní by se něčím takovým mohla cítit dotčená. Takže nejjednodušší a možná i nejspolehlivější bude změnit trochu svůj přístup.

Jedná-li se o poznámky typu ?určitě jí roste zoubek?, asi nebude problém to vstřebat, případně přihodit něco ve smyslu ?jo, ten jí roste už dva měsíce?. Jakmile ale dojde na zásahy do soukromí nebo na výčitky, co všechno děláte špatně, a na důrazná poučení o tom, jak to máte dělat správně, bude to chtít nějaký zásah váš nebo partnera. To by mělo záležet na tom, čí rodiče jsou momentálně ve hře. Pokud jde o manželovy rodiče, měl by si s nimi promluvit spíš on.

Jedna z prvních věcí, kterou je třeba si před řešením problému uvědomit, je fakt, že oni to ve většině případů skutečně myslí dobře, ač se to tak někdy možná nezdá. Teď nemám na mysli ten případ, kdy děláte všechno špatně už jenom z toho důvodu, že jste si kdysi vzala jejich syna za muže. Netvrdím, že je potřeba za všechna ta dobře míněná poučení uctivě děkovat, ale chci říct, že to není důvod k hysterickým scénám. Kromě toho hysterie skutečně nic nevyřeší, spíš si vykoledujete další poučení o tom, že v tomhle stavu k dítěti přece nemůžete apod. Vždycky, když chceme něčeho dosáhnout, podaří se nám to mnohem líp v klidu, než s nasazeným ječákem (že se mi to ale píše, co?).

Další důležitá věc, kterou bychom měly mít na mysli, než začneme řešit problém je to, že nikdo nedokáže číst naše myšlenky!Teda nechci podceňovat telepatii, ale myslím, že o tom se už mnohá z nás přesvědčila třeba i v partnerských vztazích. Prostě pokud babičce na rovinu neřeknu, že se mi nelíbí, když na dítě šišlá, nemůžu jí to pak vyčítat. To, že se budu tvářit kysele může být pro někoho sice jasný signál, že takhle ne, ale někdo jiný si toho ani nemusí všimnout. Platí tedy, že to, co nevyslovím, nemám právo od druhého očekávat. Je tedy opravdu zapotřebí oznámit, že takhle se mi to nelíbí. Přitom je potřeba všechno formulovat zřetelně a jasně, pokud možno bez emocí. ?Představte si, že syn naší sousedky už má 6 a pořád neumí r! To je tak, když se s děckem nemluví pořádně? není jasná formulace.

Je dost důležité dát jasně najevo, že si za svými názory na výchovu stojíte, a sama taky musíte všechno, co chcete po prarodičích, dodržovat. (?Babičko, mluv na něj normálně! ?viď, ty můj dlobečtu.?) Klidně jim řekněte, že vy jste už dospělá a i když je to vaše první dítě, nejste nesvéprávná a nemáte v úmyslu mu jakkoli ubližovat. Prostě ?já jsem matka, já rozhoduju o výchově? (kojím, oblékám atd.). Pokud své postoje jednou vysvětlíte, většinou není třeba to opakovat. I když o týden později dostanete stejnou radu a poučení, už bych to znovu nevysvětlovala, jen bych řekla něco ve smyslu ?já to ale dělám takto a oběma nám to tak vyhovuje?. Nemá smysl o všem sáhodlouze diskutovat, zvlášť když víte jednak, že si to stejně uděláte podle sebe, a taky, že i přes všechno vysvětlování si o týden později zase vyslechnete totéž. A pokud půjde do tuhého, ukončila bych debatu větou ?probírala jsem to s doktorkou a ta mi tohle doporučila?.

Argumenty typu ?ta a ta to dělá tak a tak? nebo ?to za nás se to dělalo takhle? je asi nejlepší přejít tím, že ?já to zase dělám takto?, nebo se zeptat, jak ?ta a ta? řeší nějaký jiný problém a převést řeč jinam.

Ono se může zdát, že jde jen o prkotiny a vlastně nám nikdo neubližuje, což je svým způsobem pravda, ale na druhou stranu příjemné to taky není, tak proč se aspoň nepokusit něco s tím udělat? Nerada bych, aby to vyznělo, jakože prarodiče jsou to nejhorší, co nás a naše ratolesti mohlo kdy potkat. Já osobně jsem moc ráda, že je my a hlavně naše dcerka máme. Myslím si, že jim patří velký dík za to, že nás vychovali, věnovali se nám. Mnohdy se sama i na nějakou věc zeptám, požádám o radu a jsem ráda, že se mám na koho obrátit, ale jsou věci a situace, na které mám jiný názor a ve kterých se hodlám chovat podle svého mínění.

Proto bych tímto chtěla aspoň virtuálně všem babičkám a dědečkům poděkovat za jejich zájem a starost o ty naše dětičky a zároveň je poprosit, aby rozhodování skutečně nechali na nás a měli s námi trpělivost :-)

To bude ode mě všechno. Zajímají mě hlavně vaše názory a zkušenosti a tajně doufám, že by se tu mohl objevit i názor z druhé strany ? nenašla by se nějaká pokroková babička, která čte emimino?

Přečtěte si také

Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?

Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
  • Anonymní
  • 10.11.26
  • 810

Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Darka
527
3.5.04 22:17

Ahoj Lajko!
Moc hezky clanek! Ty mi holka mluvis z duse! Taky me kolikrat pripada, ze by chteli to ditko vychovavat ony babicky a nam ho sebrat pro totalni neschopnost a tak, ale co s tim nadelame? Odtoho to jsou babicky. Pockej az jednou my budeme mit vnoucata, budem uplne stejny! :) Ale jak si jiz napsala, mysli to s nami dobre, ale kdo to ma vydrzet. :)
Ja se s tim potykam dnes a denne ale muzu ti rict ze bych svoji mamku nevymenila za nic nasvete at si rika co chce!
Stejne to u me dopadne vzdy tak, ze si pro:,–(im svou a mamka se urazi, ale kdyz je mi ji lito tak ji nekdy necham at si to udela tak jak chce.
Darka + Misutka 15 tydnu

  • načítám...
  • Zmínit
Andrea24
209
4.5.04 09:48

Ahoj Lajko,

opravdu hezky a vtipny clanek. Ja s prarodici moc problem nemam, nebot obe babicky bydli daleko (dedecka bohuzel nemame ani jednoho).

Ale jednu vec jsi myslim v clanku opomnela napsat. A to je fakt, ze nekdy i babicky a tchyne mohou mit pravdu, a ze jejich namitky, poznamky a rady nam mohou opravdu poslouzit a byt predmetne. Je pravda, ze se kdysi spousta veci delalo jinak, ale jsou i veci, ktere se nemeni. Mejte proto prosim vzdy na mysli, ze vysledna „reakce“ by mela byt prospesna miminku a ne byt za kazdou cenu „mym vitezstvim“. Nez proto tchyni ci mamince odpovite, ze vy to delate „takhle“, zamyslete se nad tim, zda by vam (miminku) tahle rada nemohla byt uzitkem. Napr. kdyz vam tchyne rekne, ze se ji chlapecek nezda prilis obleceny, nebot hlasili na dnesek vitr, neni nic snadnejsiho nez pribalit pod kocarek deku, a ne za kazdou cenu dokazovat, ze mu prave takhle bude dobre. Ve spouste veci jde navic udelat jakysi kompromis, jako prave v tomto pripade - chlapecek bude obleceny tak, jak vy jste chtela, ale v pripade, ze by se najednou opravdu ochladilo, budete mit s sebou deku. To je jen takovy pripad, ktery me zrovna napadl…

Drzim vsem palecky, aby vztahy mezi rodici a prarodici byly vzdy jen ty pozitivni

Andrea 36tt

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
4.5.04 11:11

Ahoj maminky, tak mi tu máte. Jsem babička dvou ročních vnoučátek - holčičky a chlapečka.
Protože jsem četla e-mimino více jak rok a půl, tak jsem byla v obraze a řádně poučena, že nesmím do ničeho zasahovat, vzala jsem si to k srdci. A protože ani já jsem nebyla a nejsem ráda, když mi moje maminka poučovala a nabádala, tak jsem se do vylévání svého rozumu nehrnula. Ale překvapilo mi, když mi moje snacha řekla, že to dělám taky špatně, že i když se mi zeptá, že na všechno říkám - NEVÍM. Pak jsem nad tím přemýšlela a zjistila jsem, že ale opravdu nemůžu vždy s jistotou říct, že takhle to má být, protože vím já, co je fakt správně!? Má mít dítě čepičku takhle teplou, či slabší? Vždyť i mě je někdy zima a kolegyni, co jde se mnou je teplo, jak já tedy můžu vědět, zda je to nové malé děťátko teplomilné, či ne, když mi to nemůže samo povědět?
Záleží asi na povaze každé babičky resp. každého člověka, zda má rád vůdčí slovo a chce, aby on rozhodoval, ať už se to týká výchovy dítěte, či čehokoli jiného, nebo je to člověk, který tzv. „nechá žít“ a nevyžaduje být tím nejchytřejším. Zkrátka nechybí mu tolerance.
Liliana

  • Upravit
Missorka
4.5.04 11:59

Ahojky Liliano

vypíchla jsi to podstatné - je to o tolernaci! :-) A já si z toho článku budu pořád opakovat ještě jedno, totiž, že když něco nechceš, musíš to říct. Náznaky nepomáhají! Moc mi to nejde, ale budu se snažit. Jak o tolernaci, tak o jasné vyjadřování… :-)

Peta a Véčko (33tt)

  • Upravit
Aneleh
7
4.5.04 12:49

Ahojda holčata,
tento článeček se Ti Lajko moc povedl ,úplně jsem se v něm poznala,jak se mi zvedá tlak na 220 :o) když moje či manželova maminka sic opatrně ale přece začnou radit.Jó ,ale pak si řeknu,jaká já asi budu babička a pára ze mne vyletí jako z tlakáče ,kuknu na ty své zlatíčka a je mi to šum a fuk.Je to i tím ,že bydlíme sami a babičky s dědečkama k nám jenom chodí na návštěvy.Vypisovat se z toho,které rady mě vytáčí nemá smysl,to by se sem asi ani nevešlo ;o),ale jsem ráda,že mé děti mají ještě obě babičky a oba dědy,protože já poznala jen maminku mé maminky a tatínka mého tatínka a dodnes mě to mrzí,že bohužel opustili tento svět dřív než já na něj přišla.
Lilianě bych chtěla poděkovat,že sem jako babička chodí ,myslím na emimčo,musí být super babča ,naše babičky ani neví jak pustit počítač.Tak Vám holčata přeji hodně trpělivosti s babičkama a babičkám zase opačně.
Pro nezasvěcené:hurá včera jsem se konečně zaregistrovala ,ale už nejsem Helča má přezdívka je tedkom Aneleh.
Tak pa pa Aneleh,Denča 5apůl a Luky 4 měsíce

  • načítám...
  • Zmínit
HAJINKA
2773
4.5.04 13:38

Krásně napsáno, Lajko!
Faktem je, že je nutné si „vyjasnit“ pozice, nedusit v sobě nesouhlas s prarodiči, a být tolerantní, což platí pro obě strany.
Tleskám Lilianě za její přístup, určitě je lepší říci NEVÍM, ale myslím si, že....., než být autoritativní a nejchytřejší na světě a naprosto „nepředělatelná“, jako např. moje tchyně. Už teď se děsím toho, až budu mít vlastní mimi a ona se mi do všeho bude plést jako mé švagrové, a když jí řeknu asertivně a diplomaticky, jak to vidím já, tak se přinejlepším ufrcne a prohlásí: to můj Pavlíček, Petříček (…doplň dle potřeby) když byl miminko, tak jsem.....bla,bla,bla, a tchán se přidá, protože jeho žena (vrchní sestra z dět.chirurg.) to přece umí s dětmi ze všech nejlíp… ach jo.
Hajinka

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
4.5.04 13:58

naprosto s tebou souhlasím, že když se potřebuje vyřešit nějaký problém - jakýkoliv vztahový - musí Ti lidé spolu o tom mluvit. Ale pozor, ne jen říct svůj názor, ale umět v klidu vyslechnout i toho druhého, pak se lidi můžou domluvit. zdraví Liliana

  • Upravit
barban
102
4.5.04 22:15

Ahoj Lajko,

přesně tyhle problémy jsem měla po porodu svého prvního dítěte s tchýní, stále jen radila co dělám špatně (bývala sestra z jeslí v důchodu) a já se ji snažila přesvědčit, co se za těch třicet let co byl můj manžel miminko, změnilo. Nepomáhalo to, až si mě vzal na paškál tchán a řekl mi ať si myslím a dělám co chci a hlavně jí to odkývu (aby byl doma klid, i když s nima nebydlíme). Zabralo to (jedním uchem tam, druhým ven) a Honzík nám vyrostl bez vážnějších obtíží. Teď máme druhého potomka, názor mým rodičů i tchánů - rodiče jsou na výchovu a prarodiče na rozmazlování, tím se řídíme všichni (sice s tím rozmazlováním to není tak doslova, ale užívají si jich) a vyhovuje nám to. A tak Ti držím pěstičky ať se z těch výchovných lekcí nezblázníš.

Ahoj Bára

  • načítám...
  • Zmínit
Lajka
296
5.5.04 08:51

Ahoj mamky (a samozřejmě taky babičky)!

Děkuju za všechnu tu chválu a taky za připomínky.

ANDREO ? jsem ráda, že jsi napsala, co mi tam chybí ? že babičky taky můžou mít pravdu. S tím samozřejmě souhlasím a trochu mě zamrzelo, že jsem to tam sama nenapsala. No jo, byla jsem tak zaměřená na ty rady a připomínky, které mi nesedí, že tohle jsem zapomněla zmínit.
Od tchýně mám půjčenou knížku Naše dítě, která je asi 40 let stará a podle níž byla vychovávaná naše generace. Musím říct, že se nad ní docela bavím (?nedopusťte, aby kdokoli cizí koukal do kočárku?, ?při kojení zpočátku používejte roušku? atd.). Na druhou stranu jsem tam ale taky našla spoustu zajímavých rad a tipů, které platí i dnes. No a podobné to určitě bude i s radami babiček našich dětí. Čajíčky ve třech měsících jsou pro nás blbost, ale třeba připomínka, že venku fouká vítr, nemusí být od věci (teda když není 30°a babička vám nevnucuje fusak :-)).

LILIANO ? supeeer! Takovou tchýni bych brala všemi deseti, tvé snaše gratuluju!
Ale ještě k té její výtce, že jí neradíš. No, ono je to těžký. Já bych si ideální babičku představovala tak, že nestrká do ničeho nos, ale když se zeptám, poradí, nebo mi řekne svůj názor. Mě na těch radách zpočátku nejvíc štvalo, že když jsem se na něco zeptala, mamka mi odpověděla, že už si to nepamatuje, že je to dávno, co jsme s bráchou byli malí. To beru, jenže o deset minut později mi začala kecat do kojení. Teď už jsme si ujasnily, že ona je babička, která si může miminko dlachnit a rozmazlovat, a já jsem matka, která kojí a miminko vychovává. Nechci, aby to vypadalo, že tě považuju za takovou babičku, jen jsem chtěla říct, jak to probíhalo u nás a že se nemusíš bát říct svůj názor, když ho po tobě někdo chce. Není potřeba odpovídat jen ?Nevím?, aby to nevypadalo, že chceš do výchovy zasahovat. Snad je to trochu srozumitelný.

MISSORKO ? říct všechno na rovinu je na tom celém asi nejtěžší. Musím přiznat, že mě to taky moc nejde. Někdy to zvládnu, ale jindy to radši zkousnu a jenom si v duchu připomínám, že se můžu zlobit akorát tak sama na sebe, ne na toho druhého. Myslím, že kdyby si tohle všichni uvědomovali, bylo by mnohem míň konfliktů apotažmo i trápení.

HAJINKO ? držím palce, ať to s tchýní a tchánem zvládneš. Zkus si ty všechny připomínky nebrat tolik k srdci a jak píše Barban ?jedním uchem tam a druhým ven?. Záleží, jaký ty připomínky jsou, ale řekla bych, že ve tvém případě asi fakt nemá smysl pouštět se v tomto směru do rozsáhlých debat. Prostě ?jo, tys to dělala takhle? No mně doktorka říkala, že to máme dělat takto?, nebo ?Petříček to měl tak a tak? Hm, to je zajímavý, Klárinka to má takto a takto?? Určitě si poradíš a sama nejlíp odhadneš, co je v dané situaci nejvhodnější. Hlavní je, aby ti manžel byl oporou. Nemusí nijak bojovně vystupovat proti svým rodičům, stačí když budeš ty vědět, že on plně souhlasí s tvými postupy a metodami, věř mi, že to pomáhá nejlíp. No a z vlastní zkušenosti můžu ještě dodat, že je potřeba různé věci manželovi vysvětlit, pokud možno dřív než mu to po svém vysvětlí tchýně.

BÁRO ? díky za tvoji zkušenost, některé situace řeším podobně, i když je to občas únavné.
Ještě jsem chtěla dodat, že ta moje situace zas tak moc strašná není, tolik těch výchovných lekcí nedostávám, fakt se to dá zvládnout. Jen se to čas od času trochu nastřádá, tak mě nenapadlo nic lepšího, než si trochu ulevit na emiminu.

Těším se na další komentáře,
Lajka s Aničkou (18 týdnů)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
5.5.04 09:26

Ahoj Lajko s Aničkou, negratuluj mé snaše, ani mé dceři, i já mám své chyby. A Tvou připomínku jsem myslím pochopila správně a beru si jí k srdci.
Ono taky vždy záleží na konstelaci hvězd, jak je kdo naladěn. Někdy se Ti ta samá věc nedotkne a někdy by se člověk kvůli stejnému problému vzteknul. Někdy se to zkrátka tak nastřádá, že pohár přeteče a člověk se potřebuje buď vypovídat, nebo jak já říkám „vyškrtat“, ale hlavně nesmí při tom začít „hořet“!
Pa zdraví Liliana

  • Upravit
Verunkatehulka
37
5.5.04 20:35

Ahojte maminky a jedna babicko !!! :o)

Ja jsem zatim tehulka, miminko se mi houpe v brisku, ale prave rady a chovani prarodicu mi delaji starosti uz ted.
Zatim jsem za kazdou radu vdecna, sve mamince muzu rict, ze „ja to delam zase takhle“, tchyni se o to muzu pokusit, ale obe jsou zatim uplne fajn, moc se nam do niceho nepletou a kdyz, porad si dokazu poradit.
Problem nastane, az se miminko narodi. Moje mamka je nemocna, takze hlidat mrne asi moc nebude. Tchyne je zase zvykla mit pres vikend u sebe celou tlupu svych vnoucat. To (rikam si) se nam bude urcite obcas hodit.
Ale: Jak ji mam rict (je dosti sverazna a ve finale velmi urazliva - toho se boji i jeji vlastni deti), ze treba opravdu nechci, aby me dite cpala od rana do vecera. Cimkoli. Kdyz se u ni zastavime prave behem vikendu, 10mesicni synovec ma v pusince narvanou lahev s rozvarenymi jablky. Na tom neni samozrejme nic spatneho, ale kdyz dojdou jablka, nahradi to rozmixovanou kasi, potom ho nalije jeste sunarem a pote mu da caj, aby to dobre zapil. Vzdy plnou lahev. Tak je ro pokazde, kdyz ma u sebe mensi dite. Je presvedcena, ze do ditete se musi celodenne cpat jidlo.
Stejne se chova i k nam, kdyz prijdem na navstevu, ale my si muzeme rict ne (i kdyz to vzdy nevezme kladne).
Mam strach, aby jsme se pozdeji kvuli tomu zbytecne nepohadaly. Poradite taktiku, jak na ni? :-) (v dobrem samozrejme)

Dekuji, s pozdravem Verca s Barcou

  • načítám...
  • Zmínit
Lajka
296
6.5.04 16:32

Ahoj Verčo,

když už jsem se začala vydávat za chytrou, tak to zkusím, jo?
Myslím, že zpočátku pokud jde o jídlo by zas takový problém být neměl, pokud se rozhodneš, že budeš kojit. Kdyby se tchýně snažila tě přesvědčit, že tvoje mlíčko miminku nestačí a musí se mu dávat i ovocné šťávičky kvůli vitamínům nebo čajíček kvůli žízni atd. nemělo by být těžké stát si za svým. Prostě bych tvrdila, že moje MUDr. mi radila, ať jen kojím, že v mlíčku je všechno potřebné a pro jeho udržení není vhodné dávat dítěti něco jiného (prostě bych to i klidně trochu přeháněla, třeba, že pak hrozí alergie a třevní problémy, což je v podstatě pravda).
Až bude starší, tak bych jedna nenechávala na víkend miminko u babičky, do tří let se to má dělat jen opravdu v nezbytných případech. No a když budeš u tchýně s mimčem, měl by pomoct hlavně manžel. Chce to říkat všechno v klidu, bez jakýchkoli emocí (včetně pocitů viny), ocenit její snahu a vysvětlit, že miminku (to už vlastně nebude takové miminko) to nesvědčí. Myslím, že by manžel ale přitom neměl používat věty typu „Verča nechce…“, „Verča si myslí/chtěla by…“, ale spíš „víš mami, ono není dobré…“, nanejvýš „my si myslíme/přáli bychom si…“. Nejúčinnější ale asi bude odvolat se opět na MUDr., na to třeba babička dá.

Je možné, že se párkrát urazí, ono to asi 100% bezbolestně nepůjde, ale jsem přesvědčená, že se to zas časem srovná a hlavně tvoje děťátko za to přece stojí, no ne?

Držím palce, ať to všechno dopadne. Možná ani nebudete muset nějaký problém řešit.

No a hlavně přeju zdravého mimíska a pohodový porod.
 Lajka

  • načítám...
  • Zmínit
Verunkatehulka
37
9.5.04 18:58

ahoj Lajko,

dekjuji mockrat za radu a prani.
Doufam, ze vse pujde dobre a i s tchyni se pozdeji domluvime ohledne mimiska.

Jeste jednou diky a mejte se

Verca s Barcoupupikem

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Brusinčata - 70. díl - sraz v zoo +...

Brusinčata 62. díl -

Brusinčata - 58. díl 5+1 otázka

Brusinčata - 54. díl - Porodní vzpomínání

Brusinčata - 49. díl - HRAČKY

Brusinčata - 45. díl

Brusinčata - 40. díl

Brusinčata - 31. díl

Brusinčata - 26. díl

Rozmazlené miminko?!?