Brusinčata - 40. díl
- Rodičovství
- Lajka
- 13.09.04 načítám...
Ahojte brusimaminky i maminky nakukovatelky a všichni ostatní, co nás čtete! Ráda bych se s vámi podělila o jeden ze svých objevů, na který mě přivedla naše Áňa. Díky ní jsem totiž u sebe objevila různé dříve netušené schopnosti.
Zjištění, že dokážu přebalit, obléct, vykoupat, nakojit miminko apod., i když jsem nikdy v předtím nic takového nedělala, není pro nikoho nic objevného. Ale přišla jsem na to, že dokážu i řadu jiných věcí, které bych od sebe v tom předmaminkovském období opravdu nečekala.
No, posuďte sami:
1. RANNÍ VSTÁVÁNÍ ? nejenže jsem schopná ráno vstát i v nekřesťanskou hodinu (tedy před osmou), ale můžu rovnou fungovat, dokonce se tvářit vesele a vydávat obrovská kvanta energie na různé blbinky s Áňou. Dřív mě zmáhalo vstávání kolem sedmé do práce, když jsem měla někdy přijít dokonce dřív, měla jsem pocit, že bych měla dostávat příplatky za noční práci. Teď jsem ráda, když můžu spát až do sedmi, a dokonce bylo i období, kdy jsem byla vděčná za budíček v šest hodin ráno!!!
2. Dokážu SPÁT JAKO MRKEV či jiná zelenina (= okopávaná) ? no comment?
3. ZÁBRANY ? spousta jich padá neuvěřitelnou rychlostí. Kromě kojení na veřejnosti je to v mém případě i zpěv ? fakt bych si dřív nedovolila jít po městě a zpívat (teda za střízliva určitě neee). Teď? Že se ptáte, tlačit kočárek a u toho ze sebe vydávat zvuky, které vzdáleně připomínají písničku o skákajícím psovi považuju za naprostou samozřejmost zejména ve chvílích, kdy se z kočárku ozývá řev a ven lítají hračky, botičky nebo flaštička s vodou. Nevím, jak reagují vaše děti, ale naše siréna během chvíle zmlkne, protože můj ?zpěv? skutečně málokdo vydrží poslouchat dlouho. I když poslední dobou nějak začíná otupovat, takže krákorání nahrazuju prskáním. Funguje to ještě líp, Áňa se s nadšením přidává. Jen to okolí nereaguje už tak shovívavě ? zřejmě si neuvědomují, že je to v porovnání se zpíváním ta méně drastická varianta.
4. POSTŘEH ? podle mých zkušeností se brousí úměrně rychlosti, kterou se dítě dokáže přemisťovat. Bohužel stále lehce zaostává.
5. BĚH NA KRÁTKÉ VZDÁLENOSTI ? když se znenadání ozve ostrý jekot, určitě taky dokážete vystartovat od dřezu/z WC rychlostí blesku, co?
6. Jiné SPORTOVNÍ VÝKONY ? vážně jsem netušila, že bych někdy dokázala zachytit dítě padající z postele ještě v letu. Minulý týden se mi to podařilo tak nějak automaticky. I manžel, který je jinak k mým sportovním výkonům (po právu) značně skeptický, nešetřil obdivem. Prý bych si mohla vysloužit i nominaci na Olympijské hry. Bohužel, nebo spíš bohudík, tam taková disciplína není.
7. PERIFERNÍ VIDĚNÍ nějak přestává být periferní ? viz výše popsaná příhoda (původně jsem v tu chvíli stála k posteli takřka zády).
8. ZRUČNOST ? tak to je kapitola sama pro sebe. Schválně se pochlubte, co všechno zvládáte jednou rukou? Já se ve svých prvních maminkovských týdnech naučila jednoruč vařit kafe, nachystat všechno na koupání (včetně umístění vaničky na prkna rozložená na velké vaně), vymačkat pastu na kartáček a vyčistit si zuby, uklidit nádobí atd. atd. (samozřejmě i číst a psát na emimino).
9. Objevila jsem své BÁSNICKÉ STŘEVO ? spoustu dětských říkanek si pamatuju sotva do poloviny, tak jsem si ten zbytek začala domýšlet. No, teď převzal štafetu tatínek a musím uznat, že má nepochybně větší talent. Jen se trochu bojím, aby nám Áňu za pár let neposlali na nějaké vyšetření, až jednu z tatínkových básniček předvede jinde než u nás doma.
Určitě by těch dovedností bylo víc, bohužel však je druhou stranou mince MATEŘSKÁ DEMENCE, která mi v tuto chvíli nedovoluje si další dříve netušenou schopnost vybavit. Takže dál už je to na vás. Co jste u sebe objevily vy? Pochlubíte se?
A ještě než se rozloučím, krátké info:
Pohyb u nás zatím stále plazmo vpřed, ale vlastně kamkoli. Elegantně to moc nevypadá, Áňa to mydlí každou ručičkou jinak (pravou se opírá o dlaň, levou o celé předloktí) a levou nohou si jen tak pokopává, ale neodráží se. I tak se ale v pohodě dostane k botám v předsíni, což jí ke spokojenosti stačí. Jak je vidět, obuvnické období přetrvává, jen se lehce prolíná s kuchařským (v kuchyni nejraději studuje sporák). Popelářskou éru máme zřejmě za sebou, teda já aspoň doufám.
Taky už hezky sedí, takže nekrmíme v autosedačce ale v jídelní židličce. Áňa tak vlastně obědvá zároveň s náma a to se jí moc líbí. Baští pořád předpisově, nově jsme zařadili rajskou s rýží (v miminkovské úpravě).
Ještě k té fotce, jak se láduje jablíčkem ? dostala je původně na hraní. Vždycky se jí líbilo, jak se kutálí a hodně si s ním vyhrála. Tentokrát se do něj raději zakousla, těmi dvěma zoubky se prohlodala přes slupku a dál už to šlo sama. Slupku vždycky jenom odhlodala a odhrnula na kraj (po chvilkách jsem jí ji odtrhávala).
Mějte se krásně a pište!
Lajka + Áňa (8,5 m)
Přečtěte si také
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 1457
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 1117
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 358
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 899
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 799
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1602
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 3659
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 2932
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 2130
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 1222
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.