Čekání na Anetku
- Porod
- Ivuska88
- 29.09.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o dlouhém čekání na naši lásku Anetku. O IVF a přirozeném otěhotnění a samozřejmě o rodičovství
Sedím v obývacím pokoji a píši tento deníček. V ložnici v postýlce oddychuje naše štěstí Anetka. Jsou to přesně tři měsíce, co se narodila. Po dlouhé době, kdy se nám konečně zadařilo, jsme se dočkali a narodila se Anetka. Cesta to byla trnitá. Nejen to, jak jsme podstupovali IVF a nakonec nám pomohl „zázrak“. (Vše je popsané v předešlých deníčcích). Přišel 37.tt a měla jsem divný pocit. Nechtěla jsem být ta, co ji hned píchne a jede do porodnice. Celé těhotenství bylo bezproblémové a raději jsem se nechala odvézt do porodnice. Dr. mi řekl, že to nevypadá na porod, ale raději si mě nechají v porodnici přes noc. Byl červen, začala být horka. Takže představa jedné noci v porodnici se dala vydržet.
Přes noc jsem se vyspala a přišlo ráno. Jenže… byla vizita a lékař rozhodl, že mě domů nepustí. Říkala jsem si „super“, víkend prožitý v nemocnici. Celý týden jsem se těšila, jak budeme s manželem o víkendu relaxovat, a já byla nakonec v nemocnici. Chodila jsem na monitor. Malá byla v pořádku, srdíčko bilo, jak má, a ven se jí ještě nechtělo. V neděli mě pustili domů. Uběhlo 14 dní. Od rána jsem měla divné bolesti v břiše. To už jsem věděla, že asi bude chtít malá ven. Řekla jsem to manželovi a ten den nešel do práce.
Kolem 7. hodiny jsme se vydali do porodnice. Ani mě neprohlédli a už mi dávala sestra erární košili. Prý abych si neušpinila tu svou. Po prohlédnutí a monitoru mě dali na předporodní pokoj tzv. „hekárnu“. Byla jsem tam jeden den, dva dny a pořád nic. Slyšela jsem asi tři porody. Moc příjemné to nebylo. Nakonec se rozhodli, že mě dají na normální pokoj a uvidí se, co bude. Další den, byla sobota, opět monitor a malá byla v pořádku. Prohlédli mě. Jenže jsem měla podle nich dělohu, která se stahovala a na porod to ještě nebylo. Jedna lékařka rozhodla, že pokud neporodím do pondělí, vyvolají porod.
Přišlo pondělí a první půlka tablety. Za 3 hodiny druhá. Řekli, že se uvidí, zda se porod rozjede, nebo budou druhý den dávat opět tabletky. V 13:15 hodin jsem se zvedla z postele a cítila jsem, jak mi něco teče po noze. Ještě že na pokoji se mnou byla paní, které jsem řekla, zda může zavolat sestru. Nechtěla jsem se hýbat, aby nebyla voda všude. Obvodní gynekolog mi říkal, že mám málo plodové vody. Podle kaluže pode mnou to tak nevypadalo. Udělali prohlídku, dali klystýr a šla jsem na porodní sál. Vedle byla paní, která rodila už od dopoledne. Přijel manžel. Nechali ho převléci a čekal, až přijdu. Byl bledý a humor, který měl do té doby, ho přešel.
Od půlnoci jsem nesměla jíst a pít. Takže po nějaké době se mi začala hrozně motat hlava a bylo mi na omdlení. Dostala jsem v kapačce glukózu a první antibiotika. Měla jsem pozitivní test na streptokoka. Porod nepostupoval. Porodní asistentky si vyměnily směnu a přišla noční. Asistentka byla milá a příjemná. Každou chvíli za námi přišla a ptala se, zda něco nepotřebuji. Prý za chvilku bude Anetka s námi. Jenže bylo 20:45 hodin, kapala druhá glukóza a přidávali do kapačky další injekce. Sprcha byla super. Nekapala kapačka, tak jsem neměla žádné bolesti.
Asistentka mě naposledy prohlédla a řekla, že dojde pro paní doktorku. Té se nezdál nález. 4 hodiny byl stejný a porod nepostupoval. Hlavička byla dole, jenže malá měla nakloněnou hlavičku a nemohla se dostat do porodních cest. Jediná možnost byl císařský řez. Samozřejmě jsem se rozbrečela. Hrozně jsem se této možnosti bála. Jenže zdraví naší holčičky bylo prioritou. Nechala jsem si dát celkovou narkózu (po špatné zkušenosti švagrové jsem částečnou odmítla). Ano, mohla jsem vidět malou hned, jenže jsem se toho strašně bála. Vše šlo najednou hrozně rychle. Cévka, zabandážované nohy. A najednou, problém… Nemohla jsem sundat snubní prstýnek. Sestřička donesla krém a po menším zádrhelu jsem ho sundala. Ve 21 hodin jsem byla na sále.
Na poslední kontrakci asi nikdy nezapomenu. Byla jsem na stole, kolem mě spoustu lékařů a připravovali se na císařský řez. Klepalo se mi celé tělo. Lékařka řekla, že je to poslední kontrakce a ať ji pořádně prodýchám. Bylo to dlouhé a nepříjemné. Dostala jsem kyslík a anesteziolog řekl, že ucítím česnek… Probudila jsem se na pokoji. Bylo kolem 22 hodin. Manžel mi řekl, že je malá v pořádku. Břicho jsem měla divně propadlé. Kolem půl 5. ráno donesli poprvé naši holčičku. Na fotkách, které mi manžel poslal do mobilu, vypadala malá jako kus ženské.
Sestřička Anetku donesla a přiložila k prsu. Nepřisála se, ale spinkala mi na prsou. V té chvíli jsem si uvědomila, že to, co jsem si myslela, že se nestane, se najednou dělo. Stala jsem se maminkou. Po šesti dnech nás pustily domů. Bylo to náročné. Měla jsem málo mléka. Tedy skoro žádné. Malá plakala hlady, já se nemohla otočit na pravou stranu… Nebudu nalhávat, že to nebylo náročné. Sžili jsme se všichni tři rychle. Malé jsou tři měsíce, je šikovná a každým dnem ji milujeme více a více. Tedy pokud to ještě jde. Spinká celou noc po ránu se usmívá a je spokojená. Říkám jí ty moje malé sluníčko. Kdyby mi ještě před rokem někdo řekl, že budeme rodiči, nevěřila bych tomu. Asi jsme si museli projít tím špatným, abychom se dočkali naší lásky a štěstí. Prohlížím si ji, když spinká a cítím hrdost, že jsem to nevzdala a bojovala.
Přeji všem snažilkám, ať to nevzdávají a hlavně „netlačí na pilu“. Vše má svůj čas a miminko si k vám cestu najde, až bude pravý čas 
Věřte, že vím, o čem mluvím. Malá se narodila 6 let, měsíc a den po vysazení antikoncepce…
Přečtěte si také
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 480
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 655
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 505
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 285
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 328
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1982
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1367
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 1000
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 751
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 869
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
nasi male jsou 3 a pul mesice a je to nase laska a slunicko taky 
spinka celou noc v podstate od narozeni a je moc hodna 
porod jsem mela podobny…zacal mi teda sam, ale nedootevrela jsem se, protoze mala byla spatne hlavickou…pak padaly ozvy a sup na sal…chtela jsem rodit prirozene, ale nejsem typ, co si cisare vycita…v tu chvili mi slo o malou 
taky to mam tak…ja bych sama neporodila a kdybych ji do porodnich cest stlacila, mohla by se udusit, uz tak ji padaly ozvy…nebo by ji tahali vexem nebo zvonem…i takhle se uz nemohla nadechnout, takze ja jsem za cisare rada 
dekuju, at se dari 
děloha prostě cvičí. ALE s ohledem na + streptokoka je jen dobře, že jsi tam jela! Navíc, jste dlouho čekali na mimčo, tak tě chápu. 