Čekání na Anetku
- Porod
- Ivuska88
- 29.09.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o dlouhém čekání na naši lásku Anetku. O IVF a přirozeném otěhotnění a samozřejmě o rodičovství
Sedím v obývacím pokoji a píši tento deníček. V ložnici v postýlce oddychuje naše štěstí Anetka. Jsou to přesně tři měsíce, co se narodila. Po dlouhé době, kdy se nám konečně zadařilo, jsme se dočkali a narodila se Anetka. Cesta to byla trnitá. Nejen to, jak jsme podstupovali IVF a nakonec nám pomohl „zázrak“. (Vše je popsané v předešlých deníčcích). Přišel 37.tt a měla jsem divný pocit. Nechtěla jsem být ta, co ji hned píchne a jede do porodnice. Celé těhotenství bylo bezproblémové a raději jsem se nechala odvézt do porodnice. Dr. mi řekl, že to nevypadá na porod, ale raději si mě nechají v porodnici přes noc. Byl červen, začala být horka. Takže představa jedné noci v porodnici se dala vydržet.
Přes noc jsem se vyspala a přišlo ráno. Jenže… byla vizita a lékař rozhodl, že mě domů nepustí. Říkala jsem si „super“, víkend prožitý v nemocnici. Celý týden jsem se těšila, jak budeme s manželem o víkendu relaxovat, a já byla nakonec v nemocnici. Chodila jsem na monitor. Malá byla v pořádku, srdíčko bilo, jak má, a ven se jí ještě nechtělo. V neděli mě pustili domů. Uběhlo 14 dní. Od rána jsem měla divné bolesti v břiše. To už jsem věděla, že asi bude chtít malá ven. Řekla jsem to manželovi a ten den nešel do práce.
Kolem 7. hodiny jsme se vydali do porodnice. Ani mě neprohlédli a už mi dávala sestra erární košili. Prý abych si neušpinila tu svou. Po prohlédnutí a monitoru mě dali na předporodní pokoj tzv. „hekárnu“. Byla jsem tam jeden den, dva dny a pořád nic. Slyšela jsem asi tři porody. Moc příjemné to nebylo. Nakonec se rozhodli, že mě dají na normální pokoj a uvidí se, co bude. Další den, byla sobota, opět monitor a malá byla v pořádku. Prohlédli mě. Jenže jsem měla podle nich dělohu, která se stahovala a na porod to ještě nebylo. Jedna lékařka rozhodla, že pokud neporodím do pondělí, vyvolají porod.
Přišlo pondělí a první půlka tablety. Za 3 hodiny druhá. Řekli, že se uvidí, zda se porod rozjede, nebo budou druhý den dávat opět tabletky. V 13:15 hodin jsem se zvedla z postele a cítila jsem, jak mi něco teče po noze. Ještě že na pokoji se mnou byla paní, které jsem řekla, zda může zavolat sestru. Nechtěla jsem se hýbat, aby nebyla voda všude. Obvodní gynekolog mi říkal, že mám málo plodové vody. Podle kaluže pode mnou to tak nevypadalo. Udělali prohlídku, dali klystýr a šla jsem na porodní sál. Vedle byla paní, která rodila už od dopoledne. Přijel manžel. Nechali ho převléci a čekal, až přijdu. Byl bledý a humor, který měl do té doby, ho přešel.
Od půlnoci jsem nesměla jíst a pít. Takže po nějaké době se mi začala hrozně motat hlava a bylo mi na omdlení. Dostala jsem v kapačce glukózu a první antibiotika. Měla jsem pozitivní test na streptokoka. Porod nepostupoval. Porodní asistentky si vyměnily směnu a přišla noční. Asistentka byla milá a příjemná. Každou chvíli za námi přišla a ptala se, zda něco nepotřebuji. Prý za chvilku bude Anetka s námi. Jenže bylo 20:45 hodin, kapala druhá glukóza a přidávali do kapačky další injekce. Sprcha byla super. Nekapala kapačka, tak jsem neměla žádné bolesti.
Asistentka mě naposledy prohlédla a řekla, že dojde pro paní doktorku. Té se nezdál nález. 4 hodiny byl stejný a porod nepostupoval. Hlavička byla dole, jenže malá měla nakloněnou hlavičku a nemohla se dostat do porodních cest. Jediná možnost byl císařský řez. Samozřejmě jsem se rozbrečela. Hrozně jsem se této možnosti bála. Jenže zdraví naší holčičky bylo prioritou. Nechala jsem si dát celkovou narkózu (po špatné zkušenosti švagrové jsem částečnou odmítla). Ano, mohla jsem vidět malou hned, jenže jsem se toho strašně bála. Vše šlo najednou hrozně rychle. Cévka, zabandážované nohy. A najednou, problém… Nemohla jsem sundat snubní prstýnek. Sestřička donesla krém a po menším zádrhelu jsem ho sundala. Ve 21 hodin jsem byla na sále.
Na poslední kontrakci asi nikdy nezapomenu. Byla jsem na stole, kolem mě spoustu lékařů a připravovali se na císařský řez. Klepalo se mi celé tělo. Lékařka řekla, že je to poslední kontrakce a ať ji pořádně prodýchám. Bylo to dlouhé a nepříjemné. Dostala jsem kyslík a anesteziolog řekl, že ucítím česnek… Probudila jsem se na pokoji. Bylo kolem 22 hodin. Manžel mi řekl, že je malá v pořádku. Břicho jsem měla divně propadlé. Kolem půl 5. ráno donesli poprvé naši holčičku. Na fotkách, které mi manžel poslal do mobilu, vypadala malá jako kus ženské.
Sestřička Anetku donesla a přiložila k prsu. Nepřisála se, ale spinkala mi na prsou. V té chvíli jsem si uvědomila, že to, co jsem si myslela, že se nestane, se najednou dělo. Stala jsem se maminkou. Po šesti dnech nás pustily domů. Bylo to náročné. Měla jsem málo mléka. Tedy skoro žádné. Malá plakala hlady, já se nemohla otočit na pravou stranu… Nebudu nalhávat, že to nebylo náročné. Sžili jsme se všichni tři rychle. Malé jsou tři měsíce, je šikovná a každým dnem ji milujeme více a více. Tedy pokud to ještě jde. Spinká celou noc po ránu se usmívá a je spokojená. Říkám jí ty moje malé sluníčko. Kdyby mi ještě před rokem někdo řekl, že budeme rodiči, nevěřila bych tomu. Asi jsme si museli projít tím špatným, abychom se dočkali naší lásky a štěstí. Prohlížím si ji, když spinká a cítím hrdost, že jsem to nevzdala a bojovala.
Přeji všem snažilkám, ať to nevzdávají a hlavně „netlačí na pilu“. Vše má svůj čas a miminko si k vám cestu najde, až bude pravý čas 
Věřte, že vím, o čem mluvím. Malá se narodila 6 let, měsíc a den po vysazení antikoncepce…
Přečtěte si také
Kadeřnice mi úplně zničila vlasy. Teď tvrdí, že je to moje vina
- Anonymní
- 23.05.26
- 29
Po dlouhé době jsem se chtěla cítit hezky a objednala se na zesvětlení vlasů. Místo radosti jsem ale odcházela z kadeřnictví v šoku, se zničenými vlasy a pocitem, že za všechno vlastně můžu já sama.
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2071
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 748
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 2681
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 971
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1240
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3871
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 4172
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3866
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 5541
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
nasi male jsou 3 a pul mesice a je to nase laska a slunicko taky 
spinka celou noc v podstate od narozeni a je moc hodna 
porod jsem mela podobny…zacal mi teda sam, ale nedootevrela jsem se, protoze mala byla spatne hlavickou…pak padaly ozvy a sup na sal…chtela jsem rodit prirozene, ale nejsem typ, co si cisare vycita…v tu chvili mi slo o malou 
taky to mam tak…ja bych sama neporodila a kdybych ji do porodnich cest stlacila, mohla by se udusit, uz tak ji padaly ozvy…nebo by ji tahali vexem nebo zvonem…i takhle se uz nemohla nadechnout, takze ja jsem za cisare rada 
dekuju, at se dari 
děloha prostě cvičí. ALE s ohledem na + streptokoka je jen dobře, že jsi tam jela! Navíc, jste dlouho čekali na mimčo, tak tě chápu. 