Čekání na miminko
- Těhotenství
- koliska
- 16.07.11 načítám...
Těhotenství,to je to nejkrásnější období v životě ženy, tuto větu slyšíte snad na každém kroku. Realita je však mnohdy poněkud jiná. Na toto období jsem se těšila od malička, představovala jsem si, jak jak to bude super jíst všechno, na co budu mít chuť a nikdo mi nebude říkat, jak budu tlustá, jak se budu pyšnit bříškem, všichni mě budou obskakovat a hýčkat a já se jen budu těšit na miminko, které ve mně bude hýbat.
První rozčarování přišlo už 3 týdny poté, co jsem na testu oběvila dvě čárky… začala jsem zvracet. Pořád a všude. Co z toho, že jsem si mohla dopřát svá oblíbená jídla jako čokoládu, zmrzlinu, dortíky, když už jen při představě těchto jídel jsem letěla objímat záchodovou mísu, která se stala na dlouhou domu mou nejlepší kamarádkou. Mé nevolnosti trvaly až do 18. tt a ani poté nezmizeli uplně… mezitím jsme si dopřávala vše, na co jsem měla chuť, ovšem mé chutě se měnily jako aprílové počasí.
Že bych byla nějak víc hýčkaná se taky říct nedá. Nadále jsem dělala všechny domácí práce jako doposud, vařila jsem a pekla, v autobuse mě nikdo nepustil sednout a to ani ve vysokém stupni, kdy už moje břicho opravdu nevypadalo jako špek. A kopanečky mojí malé? Ty jsem si opravdu užívala se vším všudy. Poprvé o sobě dala vědět už v 16. tt a rozhodně to nebylo jen lehké šimrání. Postupně své kopaní a rány do žeber dovedla k dokonalosti, že jsem myslela, že mám v břiše celou fotbalovou jedenáctku nebo alespoň stonožku. O dalších legráckách, jako jsou strie všude možně, které se mi udělaly i přes poctivé každodení mazání, nateklé ruce i nohy, bolesti zad, pálení žáhy, výkyvy nálad a pláč u každé reklamy, kde se jen mihnou děti, se snad ani nebudu rozepisovat.
Přes to všechno, co jsem tady napsala, jsem tohle absolvovala 2× a teď dokonce po 3 a když se dívám na ty svoje ďáblíky, když spinkají (to jsou totiž k sežrání) tak nelituji ani jednoho dne, kdy jsem tohle všechno musela prožít.
Doufám, že jsem čekatelky na mimi neodradila a taky nechci, aby to vyznělo jako stěžování, to vůbec ne.
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 4572
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 1935
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 992
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3923
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2659
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1322
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7733
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4945
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3384
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 2009
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
Nebudu ani popisovat křeče v nohou… 
