Cestování do (ne)známa

Po náročném roce na gymplu, kdy jsem se definitivně rozhodla, že na to nemám, jsem se rozhodla odměnit se měsíčním výletem do Prahy a najít si tam brigádu. Moje nej kamarádka tam dělala brigádu na matfyz koleji jako recepční, kde měla ubytování zdarma s jednou studentkou, která jela pryč na Slovensko na dva měsíce.

Domluvila s ní, že můžu bydlet místo ní a zadarmo. Krása, že?

Takže jsem se sbalila, nasedla na vlak a hurá do Prahy (z dalekého kraje Moravskoslezského). Už na nádraží mě mělo trknout, že je něco špatně. Kamarádka na mě nečekala, ale popsala mi cestu detailně, takže jsem se tam rozjela sama. Našla jsem ji na recepci koleje, kde se omlouvala, že zapomněla na směnu…

Nahoru s věcma mě ale neposlala, prosila mě, ať sedím u ní, že pokecáme. Já neměla důvod jí nevěřit. Když se blížil konec směny, z kamarádky najednou vylezlo, že ta studentka vlastně nikam nejede, že se rozhodla na poslední chvíli že zůstane v Praze, ale že souhlasila s tím, že můžu spát na zemi na karimatce. Nicméně, prý jen na pár dní a za poplatek, jak z ní vylezlo, ať si jako nemyslím, že tady budu jen tak zadarmo.

Po tomhle vřelém uvítání jsem prostě musela pryč. Popadla jsem tašku a večer, blbec, sama, vyrazila směr hlavní nádraží. No, kdo zná místní název Sherwood, mi dá za pravdu, že ve dne je to strašidelné, ale večer přímo horor. Ale přežila jsem to, usadila se v hale a s velkou radostí zjistila, že pár hodin nic nejede kvůli nějaké poruše.

Lidí jak opic, ale mladé brečící holky si pochopitelně nikdo nevšímal. A já se bála někoho oslovit. Najednou kolem prošla banda mladých lidí, co se živě bavili o koncertu kapely Tatabojs a já si vzpomněla. Vždyť v Praze je David, jejich kamarád (Tatabojsu) a člen jedné místní kapely. Jeho rodiče mě znají, mají rodinu, shodou okolností dobré kamarády mých rodičů, u nás ve městě. Jednou nás představili a padli jsme si všichni do oka. A David mi dal jeho číslo, kdybych někdy něco potřebovala, až se ukážu v Praze ❤

Sice s malou dušičkou, ale poslala jsem smsku, že jsem v nouzi, jestli by mi nezavolal (měla jsem malý kredit). Okamžitě zavolal, zdrbal mě jak psa, proč jsem nevolala hned a šla sama na hlavák a do půl hodiny byl i s tátou u mě.

Odvezli mě k nim domů, okamžitě mě začali přesvědčovat, ať nejezdím domu další den, že přátelé rodiny jsou i jejich přátelé. A Prahu si prostě musím užít. David se domluvil se svou přítelkyni, že se k ní načas nastěhuje, abych mohla bydlet v jeho pokoji. Nechtěl nic slyšet, moje námitky, že gauč by stačil.. Neexistuje. Davidův táta mi druhý den zařídil super brigádu (tu mi mimochodem taky měla zařídit kamarádka na té koleji, ale to taky nedopadlo).

Byly to ty nejlepší prázdniny, co jsem kdy zažila. David mě vzal na pár koncertů, do pražské ZOO jsem mohla kdykoliv, protože tam pracoval jeho kamarád a dal mi permici, ukázal mi krásná místa v Praze, jeho přítelkyně super holka, vůbec ji nevadilo, že se mi její chlap tak věnuje. Získala jsem v té rodině přátelé na celý život. Jsou to jedineční a výjimeční lidé. Je to už 20 let, ale pořád si píšeme, jsme v kontaktu a co jsem v Praze, tak se vždycky vidíme. Jo a kamarádka… Těma jsme zůstaly. Ale ozvala se mi, zda jsem v pořádku dorazila domů, až za týden!