Chtěla bych miminko, ale .....

Stejné příběhy, podobné problémy, musíme řešit nejen zda mít děti, ale i zda je na ně vhodná doba ... Dva Vaše příběhy, které na eMIMINO přišli v jeden den

PŘÍBĚH 1
Ahojky, už delší dobu koukám na stránky e-mimina, tak sem se rozhodla sem napsat to, co se mi honí v hlavě. Je mi 21 a s mým přítelem jsme spolu už 3 a půl roku. Tak nějak je jasný, že spolu počítáme dál, alespoň on to tvrdí a já tomu věřím. Jenže to dál je dost relativní pojem. Oba pracujeme, i když přítel je teď na tom hůř, v listopadu mu končí smlouva a on vůbec neví, jestli se mu podaří najít něco jinýho v oboru, to co právě dělá, už dál dělat nemůže. Jediný, na co sme zatím dokázali našetřit je auto. Malý, ojetý, ale naše. A i tak máme dluhy. Já bych moc ráda bydlela někde se svým přítelem, zatím jsme oba u rodičů a všechno mi to připadá strašně v nedohlednu, natož nějaký miminko, který bych opravdu chtěla. Jenže zatím to nejspíš nejde. Nemáme ani kde pořádně bydlet, nejsme zajištění, těch proti je strašně moc a pro skoro žádný. A možná je mi málo, kolem pořád slyším, jseš mladá, kam by ses hnala. Jenže mě to pořád straší v hlavě. Že bych raději byla mladá máma. Asi je tohle celý dost o ničem, jenže já už to potřebovala někde říct a e-mimino mi přišlo jako nejschůdnější cesta.
Dopředu děkuju za jakýkoliv komentář, názor nebo radu.
Ahoj Lynnka

PŘÍBĚH 2
Asi si potřebuju jen s někým pormluvit. Nemám žádné kamarádky, jen spoustu kluků kolem sebe. Můj miláček a já bychom chtěli miminko, ale já jsem nedávno přišla o práci a on práci hledá. Moc bychom už chtěli bydlet spolu i když jsme spolu „jen“ téměř dva roky. Chceme si pořídit mimi. Moje kamarádka je teď v jiném stavu a je moc nadšená, vlastně jí asi trochu závidím. Moje mamka se vdávala když jí bylo 23 a znala se s tátou jen tři měsíce. podle toho to dopadlo - rozvedli se. ale když se brali byla jsem už na cestě. Teď je mi 22let a nemám si s kým o spoustě věcí popovídat, tak píšu sem :-) Moc díky komukoli kdo tohle čte a odpoví mi třeba i na mail. Akira@inmail.cz

Přečtěte si také

Deník ticha: Odejít znamená přežít

Deník ticha: Odejít znamená přežít
  • Anonymní
  • 30.05.26
  • 2721

Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Vidi
177
23.9.04 17:24

to lynnka: vím, že to je těžké, ale věř mi, že opravdu nemáš kam spěchat. Užívejte si společného života, možná si pořiď nějakého mazlíčka - zatím. Myslím, že v 21 letech máte život před sebou…dítě je na celý život a myslím, že kdyby se narodilo do dluhů,tak by to pro všechny mooc těžké a ani by sis to tak nevychutnala.

to akira: nezáleží na tom, kolik bylo tvé mamce,když otěhotněla, podle toho bys svůj život neměla řídit. Jedině podle svých pocitů a když pochybuješ, je lepší počkat a nic neuspěchat…asi jsem vás nepotěšila, ale to je můj názor

Vidi

  • načítám...
  • Zmínit
Luccka
23.9.04 21:22

Ahoj holky, obě :-)
mě je 22 let a se svým nyní již s manželem se snažíme od května a miminko. Máme spolu pronajatý byt - pěkně zařízený byt, našetřených trochu peněz a řekla bych, že si žijeme docela spokojeně. I přes to, že mi je 22 let a manželovi 23, miminko chceme oba moc. Brali jsme se po 5 leté známosti, tak snad nám to vyjde.
Ale myslím si, že našetřit trochu peněz a alespoň částěčně si zařídit byt je důležité. Moje sestra se do miminka hnala, aniž by měli vybavený byt a nakonec to byla dvojčata, takže se dost zadlužili už tak, natož když nic neměli v bytě (blázni). Miminko přeci jen něco stojí (a nejenom peníze), takže i zázemí je důležité. Každopádně přeji hóóóóódně štěstí a dobře se rozhodněte.
Pokud máte zájem si pokecat, napište mi soukromou zprávu. Ozvu se. Pá Lucka

  • Upravit
Lynnka
853
24.9.04 07:41

Díky za názor, tady ani tak nejde o to, jestli si mě potěšila nebo ne, máš pravdu, že by to pro nás bylo hodně těžký. Takže ještě jednou díky

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
24.9.04 08:07

Ahoj Lynnko, taky chodím už asi 1/2 roku okukovat na e-mimino. Miminko bych taky moc chtela, ale… S pritelem spolu chodime uz 10 ! :-) let. Je mi 25 a priteli 27 let. Bohuzel u nás taky vlastně vše vázne na financích. Čím dál tím častěji mám pocit, že neustále jenom na něco čekám a to čekání je strašně dlouhý. Jelikož se nám nic nepodařilo zdědit a oboje rodičové bydlí v bytě, tak jsme si na vlastní byt museli našetřit sami. Teď už šťastně skoro rok bydlíme. Šetříme si ještě na auto, no a potom ještě než si pořídíme mimčo, tak chceme nejdřív splatit penízky, co máme půjčené, což bude trvat ještě asi tak další dva roky. Samozřejmě spousta kamarádek kolem, které jsou zajištěné, právě proto, že nemuseli na byt šetřit, už miminka mají a to víš, že bychom chtěli taky. Ale myslím si, že je lepší počkat, i když to čekání je šíííleně dlouhý a nekonečný:-( Říkej si, že chceš svému miminku dát všechno a chceš aby se v životě mělo dobře. Měj se pěkně. A doufám ,že se už brzo sejdeme na e-miminu jako snažilky. Ahoj Zuzka

  • Upravit
Komka
202
24.9.04 09:06

Lynnko, myslím, že by bylo opravdu hodně obtížné mít miminko bez zajištěného bydlení. Chvíli vydrž, soustřeďte se s přítelem na společné bydlení a pak se pusťe do miminka. Jsi mladá a silná a teď máš spoustu sil zvládnou miminko i když budete mít finanční potíže, na druhou stranu to chce alespoň trochu počkat. Miminálně až si přítel vyřeší prácovní záležitosti a bude schopen tě uživit. Jak jsem už psala, podle mě je taky hodně důležité to bydlení. Zkuste to jako my, vzali jsme si hypotéku (předem jsme neměli nic našetřené) a budeme teď splácet. Jsme zadlužení, ale bydlíme a protože oba budeme stále pracovat (já na půl úvazku, doma) budme mít i potřebný příjem. Sice tak tak, ale zvládneme to.
Moc držím palce ať se vám vše vydaří

Akiro, „jen“ téměř dva roky, je podle mě dost dlouho na to abys věděla jestli tento muž je ten pravý pro tebe. Takže tímto se netrap. Moje rada bude asi podobná jako Lynnce, počkejte až budete mít jistou práci a aspoň nějaké bydlení, protože vrhnout se do miminka jen tak bez ničeho může sice znít romanticky a krásně, ale může taky vztah zničit. Budete oba nervózní, bez peněz a věř mi, že přítel to bude prožívat mnohem hůr. Oni totiž chlapi mají zakódované že se o rodinu musí postarat a když se nedaří, tak si to paradoxně vybíjejí opět na rodině. To nesmíš dopustit. Zařiďte se tak abyste měli min. to bydlení a vždy aspoň pár korun navíc, abyste mohli pomaličku šetřit na důležité věci… Pak se vrhněte na miminkování a užívejte si života plnými doušky.

Přeju moc moc štěstí a hromadu lásky
Komka

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
24.9.04 09:19

Ahojky, já na emimno chodím už více jak rok, každý den a někdy i několikrát, kupuju si Betynku a Maminku a strašně moc moc toužím po miminku, manža mi říká, že jsem jak nemocná, dlouho jsme chtěla děti až kolem 30, vychovala jsem totiž své tři mladší sestry, takže vím co to obnáší, ale teď bych miminko strašně chtěla, ale…
Bydlíme na vesnici u prarodičů v domečku kde není teplá voda, domeček bychom chtěli na hypotéku koupit a zrekunstruovat - koupelnu a půdu, ale děda se rozmýšlí, takže se projistotu i rozhlížíme po jiném domečku, ale není to jen tak. Vlastní auto, dva roky staré, jsme si koupili loni - na vesnici by to bez auta nešlo-oba do práce dojíždíme a teď šetříme na tu rekonstrukci, na tu našetříme tak příští podzim a pak ještě vlastní vybavení, takže to vidím až na rok 2006, ale já tak strašně moc toužím. S manželem jsme devět let z toho dva roky manželé, bude nám 26 let. Oba máme konečně dobrou a dobře placenou práci, vždy jeden plat ušetříme a tak šetříme a šetříme.
Na druhou stranu když jsi vzpomenu na své dětctví, tak si řeknu, že nechci aby mé dítě mělo děctví jako já, kolikrát jsme v ledničce měli jen ramu a v mrazáku houby a nachytané ryby a k tomu chleba, mám tři mladší sestry a i když nás rodiče milovali, a byli jsme vždy na prvním místě, šťastná v děctví jsem nebyla. Vzpomínám na vánoce, které jsem probrečela, bylo mi asi 12 a byla jsem nešťastná, protože mamka s taťkou neměli pod stromečkem ani jeden dárek, nebyli prostě peníze a mě to bylo strašně líto. Kvůli penězům se spolu strašně hádali a od té doby jsi myslím, že jen láska ke štěstí neztačí, že bez peněz se i láska časem vytrácí. A tak teď si jenom přeju, abychom byli zdraví a čas rychle utekl a plány nám vyšli a aby rok 2006 tu byl co nejdřív. Mějte se Mira.

  • Upravit
Anonymní
24.9.04 10:44

Ahoj holky!
Tak teď z trochu jiného soudku - začnu svým příběhem… Manžela jsem poznala, když mi nebylo ani 18, po pár týdnech jsem si ho nastěhovala k rodičům do bytu (naštěstí jsme měli vlastní pokojíček) a když mi bylo 22, tak jsem si ho vzala. Celou dobu jsme žili „z ruky do huby“, střídavě vydělával víc on a pak zas víc já, ale neušetřili jsme nikdy ani korunu. O bytě jsme jenom snili, nic jsme pro jeho získání nedělali, na to jsme byli moc líní…
Zhruba kolem 20 až 22 jsem trpěla jstejnouj mateřskou touhou, jako vy dvě, často jsem probrečela celou noc, jak je to nespravedlivé, že nemám takové zajištění, abych si mohla pořídit miminko…
Ve 24 jsem si řekla DOST a začali jsme se s manželem snažit, i když nebyla naše finanční situace vůbec dobrá. Když se podařilo, řekli jsme našim, že to byla nehoda a začali se na miminko připravovat. Šetřili jsme, kde se dá a za dobu mé mateřské jsme našetřili 50000. Po porodu jsme si museli všechno koupit sami, takže prakticky všechny rezervy vyschly. Když byly malému 3 měsíce, naskytla se nám možnost bydlet v bytě s regulovaným nájemným, chvíli na to manžel dostal nabídku skvělé práce a dnes si žijeme docela dobře (na nové auto nemáme a oblečení nakupuji v sekáčích, nebo u Vietnamců, ale v jídle a zálibách se omezovat nemusíme).
Moje rada? Zatím šetřete a šetřete, i když se začnete snažit, tak se to hned nepovede a potom i těhotenství trvá 9 měsíců a to je dost dlouhá doba na ušetření alespoň základu. Třeba vám potom miminko přinese štěstí, tak jako nám…
Držím palce, čauky Danča

  • Upravit
Anonymní
24.9.04 11:01

Ahojky, děkuju za přání, doufám v to stejný, ale taky je mi jasný, že hned tak to nebude:( My sme to jaksi otočili, nejdřív sme koupili auto a ted se řeší bydlení a dluhy a vůbec. Máš pravdu, je to jak nekonečný kolotoč:( Pořád se říká, peníze nejsou všechno, jenže v téhle době je podle mě o penězích opravdu všechno, bez nich to prostě nejde. Tak se měj hezky a určitě se tady ještě někdy sejdeme:)

  • Upravit
Lynnka
853
24.9.04 11:06

Já jsem trubka, zapomněla sem se přihlásit a i podepsat pod ten předchozí komentář:))Takže ještě jednou díky

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít