Co se má stát, stane se
- Těhotenství
- Tynk4
- 12.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Od puberty jsem byla naprosto proti rodinnému životu. Nejdřív si udělám kariéru a potom možná někdy... to se uvidí. Ale brzy jsem se měla přesvědčit, že co já si myslím, asi není až tak důležité.
Asi v devítce nám náš třídní učitel vyprávěl o porodu a nevynechal opravdu nic. Od té doby si s sebou životem nesu panický strach z porodu, takže jsem nechtěla ani rodinu a zarytě jsem tvrdila, že já a děti to teda nikdy. Před maturitou jsme se s kamarádkou dohodly, že spolu po maturitě odjedeme do Anglie na rok nebo klidně i na delší dobu.
A někdy v té době, tedy v květnu 2011 jsem HO potkala. Sice mi opravdu učarovala jeho upřímnost, sebejistota a hlavně ty jeho krásné hnědé oči, ale jinak jsem to brala jako krátkodobější známost a plány po maturitě jsem neměnila. V té době jsem už rok brala hormonální antikoncepci, kouřila jsem, a tak sem o nějakém těhotenství fakt nepřemýšlela.
V červnu 2011 jsem, i přes to, že jsem už byla zamilovaná a jedna moje část chtěla zůstat, odjela do Londýna. Tam jsem celkem rychle zapomněla (co si budeme povídat, on na mě taky:-D) a užívala jsem si práci a londýnský život jen s kamarádkou.
Už od července jsem ale měla pocit, že je něco jinak. Jedla jsem neuvěřitelná kvanta a co všechno jsem dokázala smíchat:-D, do toho jsem začala být opravdu hodně unavená (pracovala jsem noční jako číšnice a celé dny jsem prospala) atd. Myslím, že už jsem podvědomě věděla, že jsem těhotná, ale něco ve mně pořád doufalo, že ne a ne.
21. července 2011, na moje 19. narozeniny, jsem si koupila dva těhotenské testy. Druhý den před odchodem do práce jsem si udělala test a když jsem viděla, že je pozitivní, rozbrečela jsem se… kamarádka na mě tak kouká a povídá mi: „Týno, vždyť ty se ale směješ!:-D“
A bylo jasno. Od první chvíle, co jsem si uvědomila, že mám v sobě dítě, jsem věděla, že na žádný potrat nepůjdu, i kdybych měla být svobodná náctiletá matka
Milému jsem to zavolala a domluvili jsme se, že na pár týdnů přiletím domů a uvidíme, co bude.
Do Londýna už jsem se nevrátila a my dva jsme teď spokojený pár, který se moc těší na našeho březnového synáčka
Sice jsem měla trochu strach, co s dítětem bude, když jsem byla na antikoncepci a všichni mě strašili, že to určitě budou dvojčátka:-D Naštěstí bylo všechno ok.
I když mě ještě někdy přepadá ta melancholie a nevěřím tomu, že můj život skončil, jak mě hodně lidí strašilo, myslím, že si toho ještě hodně užiju, a to, že teď musím svoje zájmy odsunout na druhou kolej, není napořád a že mi to za to všechno rozhodně stojí.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1172
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 699
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1215
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 507
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 310
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19113
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2523
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2753
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2475
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1655
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....