Dámská jízda se zvrtla. Na tenhle víkend s holkama nikdy nezapomeneme

Masáž, vířivka, dlouhá procházka zasněženým lesem. Přesně ten typ programu, kdy se člověk uklidní a má pocit, že má život tak nějak srovnaný. Večeře, prosecco, smích a řeči o tom, jak už přece nejsme žádné puberťačky. A pak to přišlo.

„Holky, roztočíme to jako za mlada,“ prohlásila Andrea a v tu chvíli bylo jasné, že klidný večer je definitivně pryč.

Diskotéka byla ve městě, pěkný kus pěšky od naší chatky. Venku mrzlo, my měly podpatky, náladu na rozdávání a pocit, že přece zvládneme všechno. Cesta nám připadala nekonečná, ale smály jsme se tomu. Vždyť je to jen víkend, jen holky, jen zábava.

Uvnitř to hučelo, blikalo a najednou jsme byly zpátky o deset let. Tanec, panáky, cizí lidi, nové historky. Mobil putoval z ruky do ruky, bundy se ztratily rychleji než zábrany. Někdy kolem druhé ráno nám došlo, že nevíme přesně, kde jsme. A hlavně jak se dostaneme zpátky.

To, co následovalo, bylo dost chaotické. Některé věci mám jako v mlze. Tancovala jsem s cizím klukem, který mi kupoval pití. Pak jsme nemohly najít bundy, Dana svůj mobil, netušily jsme, kudy se vydat. Andreu otravoval jeden opilý chlap, chtěly jsme jediné – být v chatce a spát. Jenže jsme ani netušily, kudy se k ní dostaneme. Alkohol, cigarety, možná i tráva udělaly své.

A pak se objevil ten kluk, se kterým jsem tancovala. Nakonec nás zachránil – pomohl nám najít bundy, které se válely na zemi, a ukázal nám cestu. A co jsme si z tohoto víkendu odnesly?

Kromě bolavé hlavy a pořádné opice jeden ztracený mobil, dvě roztržené bundy, jeden upadlý podpatek a jednu velkou lásku. Já se totiž do toho našeho zachránce zamilovala až po uši. Jenže ještě jsem nevyřešila svůj současný vztah. Ale to už je na další vyprávění.