Děláme to, co nás opravdu baví?

Všichni to známe, chodit do práce, vydělávat peníze, kupovat si věci, cestovat, plnit si sny. Znám ale opravdu málo lidí, které jejich práce skutečně naplňuje. A poslední dobou přemýšlím, co by tak mohlo naplňovat mě a proč vlastně dělám něco, co mi nepřináší žádnou radost.

Takhle, abych to uvedla na pravou míru. Určitě si tady nechci stěžovat na svůj život nebo to, kde se momentálně nacházím. Jen mám potřebu sesumírovat si myšlenky a sama i možná zjistit, proč se vlastně bojím dělat to, co by mě opravdu mohlo bavit.

Pojďme to vzít od začátku. Je mi 31, mám krásnou a zdravou dceru a milujícího manžela. Momentálně jsem druhým rokem na RD a příští rok bych se měla vracet do práce, protože druhé dítě - zatím - neplánujeme. Vystudovala jsem obchodku, pak se nějakým zázrakem dostala na práva a ty se mi - s vypětím všech sil a prodloužení studia o jeden rok - podařilo taky úspěšně vystudovat. Ještě než jsem dostudovala, tak jsem skočila po nabídce práce ve státní správě. Do dneška si pamatuju výraz mojí kadeřnice, když jsem jí řekla, že pracuju na finančáku. Od té doby všude a za každých okolností říkám, že pracuji ve státní správě. I když to tam bylo nahoru a dolů, vydržela jsem tam až do té doby, než jsem otěhotněla a teď jsme tam, kde jsme. Nebudu tvrdit, že to byla práce snů a že jsem se nehlásila na jiné pracovní pozice, ale asi to byl strach z neznáma, ale vždy jsem případné jiné pracovní nabídky odmítla. Vymluvila jsem se na to, že mám v plánu brzy zakládat rodinu, ale s odstupem času musím říct, že se opravdu jednalo o strach.

No, teď by si spousta z vás určitě řeklo, hele, dyť máš vystudovaný práva, tak čeho se bojíš. Takhle, jediný k čemu mi těch šest let studia bylo v reálu dobrých je, že to mám v životopise a že mě v čekárně u doktorky sestřičky volají „Paní Magistro, pojďte si dál!“. Jinak si nepamatuju nic. V té oné státní správě jsem totiž k právničině moc nepřičuchla a když už, tak jen hodně okrajově, takže jsem spoustu věcí pozapomínala. Ono vlastně právničina jako taková se naučit nedá, nemůžu si zapamatovat desítky zákonů nazpaměť. Jasně, umím se v nich dobře orientovat, cca vím kam se podívat, znám základní zásady, ale vzhledem k tomu, že jsem s tím 6 let nepracovala, tak to moje obrovský know-how, který tam po státnicích bylo, je pryč. A ano, je to částečně moje chyba, mohla jsem po večerech oprašovat trestní zákoník a listovat si v zápiskách, ale nechtělo se mi. Od té doby, co jsem dostudovala proběhlo bezpočet novel zákonů a já jsem zase totálně mimo. To, co jsem se na škole učila, už vůbec není aktuální. Už to neplatí. Pokud se v tomto oboru neustále nevzděláváte, nemáte šanci.

Takže právník ze mě nebude a po pravdě mě to tam ani netáhne. Co mě baví? Baví mě psát. Děsně. Baví mě fotit věci po malý a prodávat je. Baví mě k tomu psát popisky. Třeba teď jsem hrozně spokojená, že jsem tady napsala pár slov na tohle téma. Bavilo by mě učit. Když jsme jezdily s kolegyní školit (ve státní správě), tak to jsem byla ve svým živlu. Sice teda starší ročníky úplně nebyly nadšený, že musí poslouchat moudra od žáby, co by mohla být jejich dcera, ale mě to bavilo.

Takže co vlastně budu dělat, až mi skončí rodičák? Holky, já nevím. Chci najít tu odvahu jít pryč z FÚ, chci mít tu sílu jít dělat něco, co mě bude bavit a z čeho nebudu znechucená. Jestli chci být dobrou mámou, tak prostě musím. Držte mi pěsti.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Hanka1
5.7.21 06:42

Nikdy neni pozde zacit delat to, co te baví. Zvlast si představ ten zpruzely pocit, jaky budes mit kazdou nedeli pred zacatkem pracovního tydne. Po kazdem konci dovolene a s jakým pocitem po celým dni v praci budes vyzvedavat dcerku ve skolce…

Kdyz si vezmu, ze v dobe mezi dvacítkou a tricitkou jsem se toho ve sve profesi nejvic naučila a jela pracovne jak fretka, vcetne výhod, ktere z toho vyplývaly (penize na cestovani), tak uprimne nechapu, co vede mlade a chytré lidi hnít nekde na úřadě pro falešný pocit jistoty zamestnani a klidu…

Mmch na kazde mateřské jsem mela dost casu a nepodcenila jsem sebevzdělávání, pac v mem oboru informace a technologie spolu s digitalizaci, jdou hodne rychle dopredu..

A to ti pisu z pozice, kdy mam neco odpracovano (na duchod to jeste neni) a veku, kdy bych mozna mohla byt i tvoje matka (mit te v 16) :mrgreen:

Edit - překlepy

Příspěvek upraven 05.07.21 v 06:49

  • Upravit
Jahudka82
17393
5.7.21 07:45

Palce držím, abys nedopadla jak můj manžel, který tvrdí, že nic lepšího by teď asi nesehnal, finančně ani s takovou volností moct si práci organizovat po svém i vzhledem k detem, ale po x letech už je tam z toho otravenej jak zrní na myši, bez motivace, a vlastně ani neví, co jinýho by chtěl, uměl dělat, prostě slepá ulice. Ale teď se teda aspoň přihlásil na VŠ, kterou kdysi nedodělal… Ty aspoň víš, co chceš dělat a co ti jde - co spojit to psaní a učení, pořádat nějaké kurzy? Moje kamarádka si jde za svým snem od 15 a nedávno jsem byla svědkem jejího velkýho úspěchu, nikdy není pozdě! :lol:

Příspěvek upraven 05.07.21 v 07:51

  • načítám...
  • Zmínit
Ba-stet
18177
5.7.21 09:38

A nejaka funkce na FU, kde bys vic školila, není? Muj muž dělá ve státní správě a školí hodně často, i když ma samozřejmě i jinou práci. Jinak psani popisků potřebuje hodně eshopů, ale obávám se, ze to není moc kreativní práce, pokud nepůjde o Tvuj vlastní :think: Každopádně držím palce, aby ses našla, ale zase to moc nepřeceňuj - já se živím svým někdejším koníčkem a polovinu dnů se mi nechce. A ve volnem case dělám neco jineho. Práce je nakonec vzdycky práce ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Haniii.F
54
5.7.21 22:21

@Hanka1 Díky za komentář. Deníček jsem napsala cca 14 dnů zpět a od té doby se mi toho hodně v hlavě ujasnilo. Určitě nechci zůstat ve státní správě, ani na jiném úřadě a chci se zkusit vydat jinou cestou.

Samozřejmě jsem také podnikla určité kroky a hodlám se začít samovzdělávat v tom, co mám v plánu začít dělat. Tohle byl opravdu takový první výstřel k tomu to ze sebe ventilovat.

Jinak k tomu, že jsem po škole hnila ve státní správě dodám jen to, že mi dali z počátku hodně času a prostoru na dopsání diplomky a celkově jsem byla ráda, že můžu pracovat i bez titulu. Průser přišel po cca dvou letech, kdy mě přehodili na jiné oddělení, ale “ukecali” mě vyšším platem a možností jezdit školit. Ke konci ta práce už byla opravdu za trest a já měla opravdu jít jinam a profesně se posunout a teď to vidím jako chybu. Můžu se z ní ale poučit a jít dál. Hold ne každýmu se to v životě všechno povede na 1* :)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
6.7.21 07:14

E-shop s (použitým) dětským oblečením? Prodávat tam pěkné nezničene věci po svem dítěti a třeba i dětech kamarádek, známých? Největší bazarový e-shop je u nás br*mla cz (nedělám reklamu), najdi, inspiruj se ;-)

  • Upravit
Hanka1
6.7.21 10:49

@Haniii.F naopak je fajn, ze ses poučila. Neznam nikoho, komu by se profesní kariéra nastartovala sama od sebe na 1*

  • Upravit
Mallorka
4535
6.7.21 17:49

Dodelej si pedagogické minimum a můžeš jít učit druhý stupeň nebo na střední školu 8)

  • načítám...
  • Zmínit
Premek_Orac
10262
7.7.21 11:52

Ahoj,
je fajn, že jsi své myšlenky dala takhle to slov a vět. Že člověk stráví velikou část života něčím, co pak zjistí mu úplně nevyhovuje je vlastně asi normální. A kolikrát to není nic až tak špatného, protože to člověku dá nějaký základ do dalšího života - ať už finanční, rodinný, praxi do dalších zaměstnání nebo právě to poznání, že už nechce dělat něco, co ho nenaplňuje.
Prožívá to hodně mých… chtěl jsem napsat vrstevníků, ale to by nebylo přesné, protože jsou to často lidé klidně o deset let mladší nebo starší než jsem já. Přijde mi, že v každém případě stojí za to hlavně tu změnu zkusit. Protože to je jediné, co by si fakticky mohl člověk jednou vyčítat - že to nezkusil.
Tak ať najdeš to, co hledáš.

  • načítám...
  • Zmínit
Tosjamx
268
7.7.21 14:52

Docela dost teď frčí firemní koučing. Jedna známá se online,,přeškoluje" na koučku a myslím, že něco takového by tě taky mohlo zaujmout. Přeji úspěšný druhý profesní rozjezd :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
7.7.21 21:16

Také jsem ve státní správě a zatím mě to dost baví :D (nevím, zda to je kolektivem nebo pozicí). Za tři roky, co tam jsem jsem se nestihla nudit, absolutně se naplňuje definice, kolegyně, která je již v důchodu: ‚na našem odboru je to takové pestré‘. Práce víc než dost (opravdu úředníci jen nevysedávají na kafíčku), částečně v oboru (stavařina), hodně komunikace s lidmi, náhled do komunální politiky a vůbec dění v místě bydliště, územní plánování a rozvoj… Fakt se nenudím.
Tobě bych doporučila kouknout po práci třeba ve firmách, které školení pro státní správu zajišťují. Vzhledem k tomu, že bychom měli mít 6 dní akreditovaných školení za rok, těch firem není málo a mít dobrýho školitele je super :palec: (narychlo mě napadá SMO-ČR, Campanus, QCM…). Směle do toho ;)! Já práci měnila půl roku po RD a nelituji.

  • Upravit
Oriseka
22659
8.7.21 08:12

Tak drzim palce, at najdes, co te bude bavit. Ja ted hledala praci po rodicaku a vsichni se divili, ze se chci vracet do oboru, kde jsem delala predtim. Behem rodicaku jsem delala to, co je i mym konickem, ale zjistila jsem, ze kdyz uz to clovek dela casteji, komercneji, tak, ze uz to prestava byt konickem. Navic prace na ZL, coz ma sve nevyhody a taky v odpolednich hodinach, takze dost nekompatibilni se skolkou. Ja sama ted uplne nevim, co chci delat. Ano, objevilo se misto, co jsem driv strasne chtela delat, ale moc daleko a na moc velky uvazek, coz si proste asi se 2 malymi detmi nemohu dovolit, abych je nesidila a vubec to nejak stihala. No, docela se v tom placam. Navic tech zkracenych uvazku je malo, takze je mensi vyber. A to mam taky jeste vystudovanou skolu v oboru, ktery jsem nikdy nedelala, protoze jsem po skole v nem misto nesehnala. Strasi me to jako kostlivec ve skrini. Ted uz mam taky pocit, ze jsem po tech 10 letech vse stejne zapomnela.

  • načítám...
  • Zmínit
Ida11
415
8.7.21 21:34

No můj příběh je hodně podobný. Mám pouze obchodku, tak jsem byla ráda, že jsem se po škole někde píchla. V práci jsem oddělala 10 let, než jsem otěhotněla. Svou práci doslova nenávidím - musím komunikovat s konfliktníma lidma. Syndrom vyhoření jak vyšitý.
Nyní jsem na mateřské s prvním miminkem, další neplánujeme. Tak věřím tomu, že za ty 3 roky, co budu doma, trochu vyvětrám.
Bohužel v dnešní době jsem ráda, že nějakou práci vůbec mám a nemusím dělat na šichty a montovat šrouby ve fabrice - i když i tohle by snad bylo lepší. No nevím, uvidíme, co život přinese

  • načítám...
  • Zmínit
DanielaD
18304
9.7.21 07:24

Přeji ti abys odešla z finančáku, dělala si co tě baví, byla svobodná v myšlení.

Žijeme jen jeden život, tady a teď, věnovat ho finančáku je velká škoda. Jsi mladá, tak pravou a ať se daří.

Příspěvek upraven 09.07.21 v 07:25

  • načítám...
  • Zmínit
Haniii.F
54
9.7.21 23:22

Holky moc všem děkuju za komentáře a příběhy :blush úplně jste mě fakt nakoply k dalším krokům 🙏 děkuju ❤️️

@Mallorka taky mě napadlo si dodělat minimum a zkusit začít učit. Jen jsem fakt nevěděla, jestli to stačí, přišlo mi to jako scifi 😁 ale mám to na seznamu, děkuju :)

@Tosjamx super, o tom jsem vůbec neslyšela, určitě na to mrknu, moc děkuju

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Výmluvy abstinentů aneb Dobře se dá bavit i bez alkoholu

Nejlepší místo pro dovolenou s dětmi?

Poprvé letadlem s dítětem v době covidové