Výmluvy abstinentů aneb Dobře se dá bavit i bez alkoholu

… když musíte mít opravdu dobrou výmluvu proč abstinovat.

Výmluvy abstinentů Výmluvy abstinentů Zdroj: Canva

I když jsem se abstinentem nestala z vlastní vůle, zpětně jsem za to moc ráda. Samozřejmě, že do svých dvaceti jsem si alkoholu moc neužila, ale jsem si jistá, že kdyby mi epilepsie nezaklepala na dveře, tak mu budu holdovat dál. Do dnešního dne jsem totiž přesvědčená o tom, že svůj první epileptický záchvat jsem si „vychlastala“.

Jiné slovo mě prostě nenapadá. Kdybych tu noc tolik nepila, tak druhý den ráno záchvat určitě nedostanu. Jistě, epilepsie ve mně dřímala už delší dobu a měla jsem i její drobnější projevy. Jsem ale přesvědčená o tom, že kdybych se tu noc chovala trochu soudněji, mohl ten první epileptický záchvat ještě chvilku počkat, nebo nemusel přijít vůbec. Proto když mi na neurologii oznámili, že bych se měla striktně vyvarovat alkoholu, vůbec nic jsem nenamítala. Dokonce jsem to považovala za samozřejmost.

A ze začátku jsem to dodržovala opravdu tak, aby na mě na neurologii mohli být pyšní. Do dneška si pamatuju, jak jsem zhruba měsíc po oznámení diagnózy šla na školní ples. Na baru jsem si objednala nealko mojito. Barman při míchání drinku automaticky sáhl po bílém rumu a mohl ho tam nalít asi jednu čajovou lžičku. Pití jsem mu s opoceným čelem zaplatila a utíkala si postěžovat kamarádkám. Holky neváhaly, pití si vzaly a šly mi koupit nové. Prý pana barmana bedlivě hlídaly, aby se bílý rum ani omylem nepřiblížil ke skleničce. Dnes se tomu zpětně všechny smějeme, protože víme, že takové množství alkoholu by mi neublížilo. Tehdy jsme z toho všechny ale byly tak vyděšené, že bychom tam těch mojit koupily klidně deset, dokud by to barman nenamíchal dobře.

Je zřejmé, že okruh mých blízkých přátel věděl, čím si procházím. Neměla jsem ale potřebu to ventilovat všem, protože jsem se bála lítostivých pohledů, objímání a přehnané starosti. Sama jsem potřebovala zpracovat tuhle velkou životní změnu a proto přišly na řadu výmluvy. Není mi dobře, jsem tady autem (jasně, bez řidičáku, viď?), musím se hodně učit, musím brzo vstávat, beru antibiotika, v té kole mám rum, mám kocovinu ze včerejška… beru léky, na které nemůžu pít alkohol. To byla moje oblíbená a nejpoužívanější. Ta ale často vedla k dalším otázkám a zbytečné diskuzi.

Nejvíc v pasti v tomto ohledu jsem se asi cítila na vysoké škole. Spousta věcí se totiž řešila ve večerních hodinách na různých večírcích a akcích spojených s alkoholem. A překvapivě to byly záležitosti i studijní. O sociálních ani nemluvím. Často se formovaly různé skupinky, právě v souvislosti s alkoholovým opojením a já si připadala vyloučená. Protože jsem byla ta divná holka, co celý večer ucucává kolu. A tak jsem se naučila říkat pravdu. A byla jsem překvapená, jak mé okolí reagovalo, protože si připomeňme, že se bavíme o dvacetiletých vysokoškolácích. Většina mých spolužáků se pídila po tom, co by mohla udělat v případě záchvatu, jaká je prevence, abych žádný záchvat nedostala a pomalu mě začali v 11 hodin večer vodit do taxíku, abych si naspala svých osm hodin. Určitě jsem si to nenapsala na zeď na Facebook, ani to nevyvěsila na žádnou veřejnou nástěnku, ale když se mě někdo zeptal, tak jsem mu to s klidem a s úsměvem řekla.

A nebudu vás tady vodit za nos, výmluvy používám pořád a asi ještě dlouho budu. Ve svém širším okolí mám spoustu lidí, před kterými si potřebuji zachovat tvář a nechci nechat znát žádnou moji slabinu. Mrzí mě ale jedna věc. Pokud chce mít člověk opravdu klid od toho, aby ho ostatní přestali nutit do pití alkoholu, musí mít opravdu dobrou výmluvu. Jistě, jsme v Čechách a u nás je pití národním sportem. A já si určitě nemyslím, že je to automaticky negativní věc. Jen nechápu tu potřebu zarputile a vytrvale někoho nutit do pití jen proto, že já piju taky. Co když ten někdo má opravdu dobrý důvod a jen nám ho nechce říct? Vždyť dobře se dá bavit i bez alkoholu.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
4942
27.6.22 00:40

Dík za deníček. Nucení do pití nesnáším a snad jsem se nikdy nikoho nezeptala, proč zrovna teď nepije alkohol, každého věc. Ani si nepamatuju, že bych kdy někoho přemlouvala k další sklence. Do jídla taky nikoho nenutím.

  • Zmínit
  • Nahlásit
5385
27.6.22 06:26

Podle mě do pití nutí jen zoufalci, kteří si nechtějí připadat blbě, že ten druhý nepije a oni jo. Čím větší zoufalec, tím větší přemlouvání. A tak nějak z podstaty věci to daleko víc dělají chlapi.
Kdybych věděla, že máš epilepsii, tak bych se samozřejmě taky ptala, co s tím, když to na tebe přijde, abych ti pomohla. Ale chápu, že to netroubíš každému, kdo se zeptá „dáte si víno?“ ;)

Příspěvek upraven 27.06.22 v 06:27

  • Zmínit
  • Nahlásit
7436
27.6.22 08:31

Je dobré naučit se říkat pravdu. Syn má epilepsii, i když se z ní může „dostat“, tak stejně by se měl alkoholu později vyhýbat, aby se zase neprobudila. Taky mi vadí, že tady jsme k alkoholu tak strašně tolerantní a divný je ten co nepije a ne naopak. Co jsem otěhotněla, tak jsem v podstatě prestala pít, je to 6 let. Manžel si dá občas pivo, ale taky málo. Takže u nas jsou lidi už zvyklý a neřeší to, ale ze začátku jsme pro všechny byli divní. Doufám, že to jednou syn bude mít jednodušší a když se z toho teď dostane, že už to nikdy nebude muset řešit.

  • Zmínit
  • Nahlásit
933
27.6.22 08:42

Nejsem abstinent, ale taky alkoholu nijak neholduju a když jsme byli na nějaké akci, kde všichni pili a já nechtěla, tak samozřejmě že se zeptali, proč si nedám a já prostě řekla, že nechci, nemám chuť a nikdo mě nepřemlouval, takže záleží na lidech. Ale je fakt, že v ČR je pití „normální“..

  • Zmínit
  • Nahlásit
28193
27.6.22 08:53

Teda nevím, mám taky dlouholetého kamaráda, který nepije kvůli epilepsii, když jsme se seznámili, byli jsme v podobném věku a nikdy jsem neviděla, že by ho kdokoli do pití nutil. Prostě těm, co nevěděli, řekl „nemůžu, beru léky na epilepsii“ a hotovo. Nikoho by nenapadlo ho nutit. Ale možná i proto, že s ním byla skvělá zábava i bez alkoholu, což se o jiných vysokoškolácích, kteří zrovna třeba abstinovali z nějakého dočasného důvodu, říct nedalo :P

  • Zmínit
  • Nahlásit
44018
27.6.22 22:21

Když kolem sebe máš lidi, co nemají místo mozku pivní kostku, stačí sdělit, že nepiju, protože to nesmím. Někdo se zvědavě zeptá, řeknu mu pravdu. Spíš než donekonečna lhát a vymýšlet si. To dospělé rozhodně není.

  • Zmínit
  • Nahlásit
195
28.6.22 14:25

Naprosto chápu. Jsem abstinující alkoholička a taky to nechci zrovna na potkání vykládat. Manžel abstinuje se mnou, začal v den mého nástupu do léčby, a dodnes na nás zírají jak na exoty. Přece řídit může jen jeden a já nejsem těhotná, tak co řešíme? Už odpovídám jen “Já už mám dopito” - a taky na zbytek života mám :dance:

  • Zmínit
  • Nahlásit
3035
1.7.22 00:16

Jako celoživotní abstinent mám s tímto taky dost zkušeností. Na rodinných oslavách problém není, naopak, tam se ani neptaji, zda si nějaký alkohol dám a rovnou se mnou počítají jako s řidičem..
Jinak na otázku, proč nepiji, vždy říkám, že jsem zatím nenašla důvod proč pít, což je pravda a je mi upřímně líto lidí, kteří se bez alkoholu v krvi nedokáží pobavit a uvolnit.

  • Zmínit
  • Nahlásit
a12
50988
3.7.22 16:51

Ja prostě řeknu, ze mi alkohol nechutná a tečka :nevim: nepiju vůbec, protože mi to nechutná a nikdo mě nenutí :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
17
5.7.22 03:22

Hodně inteligentně napsané…nejsem zastáncem prohibice, ale už z principu nikdy nikoho nenutím do něčeho v tomhle směru. Spíše naopak, velmi to respektuji a ani nemusím znát důvody, či příčiny. Moje mamka vypila co jsem ji znal, za celý život, tak asi 4 dvoudecky vína a i přesto žila velmi spokojeně. Fakt se mi ten příběh líbil.

Příspěvek upraven 05.07.22 v 03:24

  • Zmínit
  • Nahlásit
22194
5.7.22 20:35

Alkohol nepiju, protoze mi nechutna. Tak to je, a rikam to primo.
Kdybych mela zdravotni duvod, reknu primo, ze mi lekar pit alkohol zakazal. Nikdo se za duvod pro abstinenci stydet nema, prave naopak, stydet se maji popijeci :lol:

Je zvlastni, ze do koureni cigaret se lide navzajem nenuti, ale do piti alkoholu ano :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
3
8.7.22 03:07

Mám atypický příběh. Narodila jsem se pravděpodobně jako nechtěné dítě a ve špatné době pravděpodobně jako po znásilnění Rudou armádou, krátce po válce. Má to význam psát, protože to ovlivnilo celý můj život. Rodiče se vzali až když mě byl rok a pak se jim narodily ještě dvě děti. Celé moje dětství byla bída, nedostatek, křik a pláč, těžká práce a tvrdé tresty. K alkoholu jsem se vlastně v té době nikdy neměla příležitost dostat. Prostě nebyl. V 18 letech jsem utekla a v beznaději jsem se rozhodla skončit. Pochopila jsem svou situaci, ale nikdy jsem neřekla nikomu proč. Možná jsem to ani sama nevěděla. Děti se dívají na svět jinak a začnou hodnotit svět dospělých až v pubertě. První alkohol jsem ochutnala až při své svatbě, ale nedopila ani přípitek, nechutnal mi a nechutná mi dodnes. Těžko to někdy vysvětluji, lidi to nechápou a někdy mě i pomlouvají, že prý mám za sebou alkoholickou léčbu, že prý jsem zase těhotná, že prý nemám ráda jejich společnost. Ale já nepiju, to pouze proto, že nechci. Vegetariáni také nechtějí maso, nechutná jim, nemají potřebu, tak co?

  • Zmínit
  • Nahlásit