Deník prvorodičky: Laparoskopie, a co dál?
- Snažení
- Eco
- 21.06.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O laparoskopické operaci endometriózy a dalším snažení.
Nevím jak, ale přežila jsem dva měsíce bolestí a dočkala se termínu operace (více se můžete dočíst v mém předchozím deníčku). Den předtím jsem mohla jíst naposledy ve 12 hodin v poledne a pít naposledy o půlnoci. Čekal mě také domácí „klystýr“. V nemocnici jsem vyfasovala 3 lahvičky, dvě menší a jednu velkou. Dvě menší prý budou hodně hořké, velká slaná. Původně jsem se těch hořkých bála mnohem více, ale když jsem ochutnala tu slanou, zjistila jsem, že to je mnohem horší. V životě jsem nic tak slaného v puse neměla, a to jsem se i topila v moři. Roztoky mě pěkně prohnaly a já se mohla před zrcadlem kochat krásně plochým břichem. Bohužel mi nedošlo, že to jsou poslední pohledy na břicho bez jizev, jinak bych si je asi užila mnohem více. Při vyzvedávání lahviček jsem také zjistila, že na operaci nás jde ten den 5 a já jdu hned první, za což jsem byla ráda.
Ráno jsem si doma navlékla kompresní punčochy, abych s nimi pak na místě nebojovala. Dobalila jsem tašku a s manželem odjela taxíkem k Apolináři. Příjem proběhl rychle, během pohovoru s doktorkou, která mě měla operovat jsem zjistila, že pořád úplně nevěří, že tam nějaká endo bude, a že vezmou jen tu cystu. Pak jsem dostala postel na JIP. U Apolináře vypadá tak, že je to jedna velká místnost se 7 lůžky a recepcí, na které jsou neustále přítomny sestry. Nejsou tedy ani zvonky u postelí, na sestru musíte zavolat. Ani ne za půl hodinky už mě vezli na sál. Celou dobu jsem se snažila být maximálně v klidu a zbytečně se nestresovat. To se mi dařilo do chvíle, než přiběhla sestřička a říká: „Teď přijdou studenti, jestli vám můžou píchnout kanylu, hlavně řekněte, že ne! Viděla jsem, jak zmasakrovali paní vedle.“ Takže jen vstoupil doktor, já už se smrtí v očích volala, že nechci! Nechápejte mě špatně, já jsem studenty měla už u spousty vyšetření nebo zákroků, ráda je podpořím v praxi. Ale mám úplně neviditelné žíly a i zkušené sestřičky mě píchají na 2–3×. Doktor byl trochu zaražený, zeptal se tedy, zda aspoň mohou být u narkózy, což jsem svolila. Druhá věc, která mě znejistěla, byla, když mi obalili ruce igelitem a zahákli mi je podél těla pod lehátko. Napadly mě dva důvody – buď mi tak rozřežou břicho, že krev poteče všude okolo a nechtějí mě zbytečně ušpinit, nebo si usnadňují práci s případným budoucím balením do pytle na mrtvoly. Upřímně, ani jedno z toho mě nenadchlo. Pak už to šlo ráz naráz, cítila jsem mravenčení v ruce, pak hrozně nepříjemný pocit motání hlavy a pak už nevím nic.
Probudila jsem se zpátky na JIP. Přišla za mnou doktorka a řekla mi, že kromě 8 cm velké cysty také vypálili dvě rozsáhlá ložiska endometriózy v děloze. Dále mi řekla, že ji našli ještě na tenkém střevě, ale tam ložisko nechali, protože v rámci gynekologického zákroku se do střev nechtějí pouštět, že to by bylo případně na chirurgii. Bylo asi 9 hodin ráno a věděla jsem, že za 24 hodin mám jít domů. Neuměla jsem si to teda absolutně představit, břicho bolelo hodně. Více než 4 malé řezy ale bolelo nafouknuté břicho. Zjistila jsem, že kvůli tomu, aby doktoři dobře do břicha viděli, nafouknou ho během laparoskopie plynem, který po zákroku v břiše zůstává několik dní, než se postupně vstřebá do střev. Tak první 3 až 4 dny jsem opravdu trpěla, při každém pohybu jsem cítila, jak se vzduchové bubliny přesouvají. Nejlepší bylo ležet s polštářem pod zadkem a doufat, že se to do střev vstřebá rychle a já to zkrátka vyprdím.
Po laparo trvalo asi 14 dní až tři týdny, než jsem se cítila zase v pořádku. Bylo mi řečeno, že nikdo nedokáže říct, do jaké míry tak velká cysta zničila pravý vaječník a zda bude ještě fungovat. A pokud ano, asi to bude nějakou dobu trvat. Tím se naše šance na otěhotnění snížily na 50 %, tj. na každý druhý cyklus, kdy ovuloval levý vaječník.
Menstruace přišla kupodivu na čas. Těšila jsem se, že budu konečně úplně bez bolesti. Bohužel velká bolest na jednom místě zůstala. Šlo o oblast pod pravým žebrem a vystřelovala do zad. Až po usilovném googlení v angličtině jsem zjistila, že to může být endo usazená pod bránicí. To jsem myslela, že se zblázním, už jsem se viděla na další operaci. Po druhé menstruaci, kdy to bylo stejné, jsem postupně uvažovala o další návštěvě gynekologie. Chtěla jsem se objednat po dalším cyklu. Menstruace ale nepřicházela, proto jsem se rozhodla si udělat test. Ponořila jsem ho do malé skleničky a sledovala, jak se vybarvuje. Jedna čárka. Hm, super, tak zas nic a bůhví, co je zas za problém. Od testu jsem odběhla něco udělat, a když jsem se vrátila, viděla jsem na něm slabou druhou čárku. Celá zaražená jsem si tedy poprvé v životě šla přečíst návod. Doteď jsem myslela, že se čárka musí vybarvit ihned. Jak jsem byla překvapená, že se musí chvilku počkat. Spočítala jsem si v hlavě, kolikrát už jsem za tu dobu mohla být falešně uklidněná. Teď jsem ale byla nefalešně šťastná. Na gynkologii jsem se šla objednat, ale z mnohem hezčího důvodu, než jsem chtěla původně.
O prvním trimestru, špatném screeningu a genetice zase příště…
Přečtěte si také
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 12
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 41
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1423
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 3152
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1041
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2717
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1257
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3790
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1607
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 600
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
zarazi mě, ze ti dali na domu přípravky na vyprázdnění a ze ti tedy takhle vazali ruce 
Já přišla do nemocnice den pred, od 22hod jsem nic nepila a nejedla. Ráno mi sestřička přišla obvazat nohy. Převezli mě na sál, kde mi ruce sice privazali, ale do takových držáků. Narkozu jsem už před tím prodělala, takže jsem věděla, co následuje. Mám téměř neviditelné 3 jizvy. Taky mi odstranovali endo a menší cystu naštěstí tedy. Velkou jako ty jsem měla taky kdysi, ale tehdy v nemocnici praskla a zmenšila se a pak zmizela dikybohu úplně. To mi tenkrat doktor říkal, ze když se do ni pustí, muže to dopadnout takhle jako tobě, tak si mě tam nechali na kapackach a dopadlo to dobře. Jinak ten tlak po laparo je tedy nepříjemný, to je fakt 
ale odstranění endo ve tvém případě pomohlo 
nám až IVF, ale taky se povedlo 
ale pak jsem rodila ve FN, kvůli neonatologii, kterou tam mají skvělou. Ale teda taky bych z toho měla rozporuplne pocity na tvém místě 
říkají, ze někdy po porodu zmizí úplně 
