Deník švadlenky
Něco na odlehčení v nelehké době...
Den 1: Vláda schválila povinnost nosit na veřejnosti roušku. Přemýšlím, 
kde ji koupit, a po shlédnutí nabídek na internetu si říkám, že bych to mohla zmáknout sama. Nakonec vytahuji šicí stroj. Prý se dá ušít z trička. Tak se do toho naprosto amatérsky pouštím a po půl hodině rouška letí do koše. Zkouším to znova a zase hrůza. Tričko v háji a já akorát naprdnutá. 
Den 2: Píšu ségře, zkušenější švadlence, že se na to můžu vys… a že to nosit nebudu! Obdržím kvalitní videonávod a pár tipů, na co si dát pozor. Aha, hlavní problém byl materiál. Chtělo to klasické plátno, takže hledám doma a hurá, něco by se našlo. Šiju první kousek a hurá, první rouška je na světě! 
Den 3: Šiju další čtyři kousky pro zbytek rodiny a napakuju konečně i manžela do práce. Dostal tři na střídání. Uf!
Den 4: Chlap dvě rozdal, a tak šiju dalších šest pro jeho kolegy a dalších asi deset pro naše různé sousedy.
Den 5: V obci někdo instaloval strom rouškovník. Jedu velkovýrobu. Došly mi gumičky, tkalouny, plátno, stříhám starší ubrusy a vyrábím tkanice z té samé látky. Kurňa, to je třikrát větší spotřeba látky a hrozně dlouho to trvá. Ale zase je to top kvalita. 
Den 6: Bolí mě záda, jsem popálená od žehličky, popíchaná od špendlíků a dneska se mi asi třikrát u jedné roušky přetrhla nit! Měním za jinou a zase se dvakrát přetrhla, mrcha. Cpu to tam navlékačem a špačkuju. Rozjíždím to znova a po minutě šití došla spodní nit. To už mě fakt naštve, tak dodělám tu, co mám rozdělanou, a končím. Večer pan premiér děkuje v tv všem ženám, že šijí roušky. To mě zas trochu nakopne.
Den 7: Kámoška mi posílá zlepšovák: jako gumičky dává nastříhané pruhy dětských punčocháčů. Zkouším a ono to fakt drží. Výstřelek módy to zrovna není, ale místo gumičky dobré. A za nula. Mezitím, co dělám osm roušek, mi nejmladší dcera nepozorovaně vyleje lepidlo po celé pracovně… na zem, na stůl, polije všechny kostky na hraní. Uaaaaa. 
Mám skoro infarkt, když tam vlezu. Naštěstí je to jen vodou ředitelný Herkules a naštěstí ušetřila PC. Ale řeknu vám, drhnout to už zaschlé z podlahy, nic moc. Tak tím tedy s rouškami pro dnešek končím a jdu na generální úklid.
Proč to ale píšu. Chtěla bych ocenit všechny, kteří se do téhle činnosti pustili, zejména obdivuji všechny, kteří to jedou ve velkém do zdravotnických zařízení, zařízení pro seniory apod. Moje babička byla švadlena a říkávala, že každá práce, která se dělá poctivě, je svým způsobem dřina.
Tak dík a rouškám zdar!!! 
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 759
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 842
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 755
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 305
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 435
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 4251
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 4439
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 882
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 992
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 854
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
Rouškám zdar, Covidu zmar 
Mmch ta kostkovaná černobílá je super! Respekt, obdiv a klobouk i roušku dolů všem šičkám:)
Nemohla bych si od Tebe koupit tu kostkovanou? Mám dědu šachistu, to by bylo stylové 
Ale zkusím něco vymyslet.
Máš 
. Ale ono by se stejně asi nedalo šít na stroji, protože syn má dva roky, když spí ´, tak bych ho strojem budila, máme malý byt, a když je vzhůru tak nějak není klid ani čas. Ale nestěžuji si, jsem ráda že jsme zdraví.