Deník švadlenky
Něco na odlehčení v nelehké době...
Den 1: Vláda schválila povinnost nosit na veřejnosti roušku. Přemýšlím, 
kde ji koupit, a po shlédnutí nabídek na internetu si říkám, že bych to mohla zmáknout sama. Nakonec vytahuji šicí stroj. Prý se dá ušít z trička. Tak se do toho naprosto amatérsky pouštím a po půl hodině rouška letí do koše. Zkouším to znova a zase hrůza. Tričko v háji a já akorát naprdnutá. 
Den 2: Píšu ségře, zkušenější švadlence, že se na to můžu vys… a že to nosit nebudu! Obdržím kvalitní videonávod a pár tipů, na co si dát pozor. Aha, hlavní problém byl materiál. Chtělo to klasické plátno, takže hledám doma a hurá, něco by se našlo. Šiju první kousek a hurá, první rouška je na světě! 
Den 3: Šiju další čtyři kousky pro zbytek rodiny a napakuju konečně i manžela do práce. Dostal tři na střídání. Uf!
Den 4: Chlap dvě rozdal, a tak šiju dalších šest pro jeho kolegy a dalších asi deset pro naše různé sousedy.
Den 5: V obci někdo instaloval strom rouškovník. Jedu velkovýrobu. Došly mi gumičky, tkalouny, plátno, stříhám starší ubrusy a vyrábím tkanice z té samé látky. Kurňa, to je třikrát větší spotřeba látky a hrozně dlouho to trvá. Ale zase je to top kvalita. 
Den 6: Bolí mě záda, jsem popálená od žehličky, popíchaná od špendlíků a dneska se mi asi třikrát u jedné roušky přetrhla nit! Měním za jinou a zase se dvakrát přetrhla, mrcha. Cpu to tam navlékačem a špačkuju. Rozjíždím to znova a po minutě šití došla spodní nit. To už mě fakt naštve, tak dodělám tu, co mám rozdělanou, a končím. Večer pan premiér děkuje v tv všem ženám, že šijí roušky. To mě zas trochu nakopne.
Den 7: Kámoška mi posílá zlepšovák: jako gumičky dává nastříhané pruhy dětských punčocháčů. Zkouším a ono to fakt drží. Výstřelek módy to zrovna není, ale místo gumičky dobré. A za nula. Mezitím, co dělám osm roušek, mi nejmladší dcera nepozorovaně vyleje lepidlo po celé pracovně… na zem, na stůl, polije všechny kostky na hraní. Uaaaaa. 
Mám skoro infarkt, když tam vlezu. Naštěstí je to jen vodou ředitelný Herkules a naštěstí ušetřila PC. Ale řeknu vám, drhnout to už zaschlé z podlahy, nic moc. Tak tím tedy s rouškami pro dnešek končím a jdu na generální úklid.
Proč to ale píšu. Chtěla bych ocenit všechny, kteří se do téhle činnosti pustili, zejména obdivuji všechny, kteří to jedou ve velkém do zdravotnických zařízení, zařízení pro seniory apod. Moje babička byla švadlena a říkávala, že každá práce, která se dělá poctivě, je svým způsobem dřina.
Tak dík a rouškám zdar!!! 
Přečtěte si také
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 717
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 814
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1300
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 1846
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 542
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 2875
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 6637
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2788
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1248
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2784
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Rouškám zdar, Covidu zmar 
Mmch ta kostkovaná černobílá je super! Respekt, obdiv a klobouk i roušku dolů všem šičkám:)
Nemohla bych si od Tebe koupit tu kostkovanou? Mám dědu šachistu, to by bylo stylové 
Ale zkusím něco vymyslet.
Máš 
. Ale ono by se stejně asi nedalo šít na stroji, protože syn má dva roky, když spí ´, tak bych ho strojem budila, máme malý byt, a když je vzhůru tak nějak není klid ani čas. Ale nestěžuji si, jsem ráda že jsme zdraví.