S miminkem na chůdách
Berte to sportovně! Rozhodla jsem se dodat odvahy maminkám, které by se z nějakého důvodu dostaly do podobné situace jako já.
Byla to příležitost, jak konečně vypadnout z domova a užít si trochu sportu. Týden na horách s přáteli měl být krásnou dovolenou, kterou ovšem zkrátil ošklivý úraz kolena.
Je začátek března. Na Šumavu jsem se strašně moc těšila, protože v Železné Rudě bydlí brácha, se kterým se vidíme tak třikrát ročně. Byla to paráda. Jela nás celá parta, čtyři rodiny, já, ségra a společní přátelé. Takže jsem se už moc těšila, že si poklábosíme o dětech, vzájemně si je pohlídáme při lyžovačce a večer vyrazíme s partnery na romantickou večeři. První dva dny probíhaly fantasticky, ale pak přišel den třetí a ten je jak známo kritický.
Ten den se prudce oteplilo. Ráno byla sjezdovka ještě krásně urolbovaná, takže jsem směle řezala zatáčky a užívala si čerstvého vzduchu. V poledne začal být sníh od sluníčka velmi morký a těžký, takže se do něj lyže bořily jako do šlehačky. Jela jsem už asi patnáctou jízdu a užívala si slunečného počasí. Pustila jsem se ze svahu dolů, asi trochu rychleji než obvykle. Najednou, ani vlastně nevím jak, spadla jsem a slyším se, jak volám: „Au, noha…“ A vidím svoje koleno otočené snad o 180°C, jak vlaje na lyži, která prostě nevypla.
Pak už to dostalo rychlý spád. Do Klatov na RTG a vyšetření na ortopedii se závěrem, že se jedná o utržený přední křížový vaz. Byl mi odsán výpotek, noha okamžitě do ortézy a měsíc s ní nehýbat. Pan doktor na mě byl velmi hodný. Řekl mi, že mi někdo pravděpodobně doporučí plastiku, ale že on by se do ní osobně nehnal. Ještě vtipkoval, že na mém místě by se namísto lyžování soustředil na jiné, příjemnější činnosti, což později mělo svou dohru.
A teď jak to probíhalo doma. Ortézu jsem nesměla sundávat ani na koupání. Doma osmi měsíční nechodící miminko. Manžel klasicky v práci a hlídání žádné. Takže jsem jako správný sportovec zkoušela improvizovat. Rozhodila jsem sítě a podařilo se mi u sousedky půjčit si francouzské hole. Na nich jsem pajdala nejdřív tréningově, později jsem již zvládala na hůl zavěsit oblečky pro mimčo nebo igelitku s odpadkama a skákala takto ověnčená venčit psa s mimčem na chůvičkách. Jinak, když jsem potřebovala něco udělat, jezdila jsem na klasické kancelářské židli na kolečkách, co máme u PC a odrážela se nohou nebo se odstrkovala rukama o zeď a nábytek. S tím se dalo v pohodě tahat za sebou vysavač, vsedě vytírat. Vařila jsem částečně vsedě a částečně na jedné noze.
Po pár experimentech jsem vysledovala, že na židli se dalo dobře převážet různé věci po bytě. Případně obsluhovat miminko. Nalákat ho k sobě, dovézt do ložnice a uložit do postýlky. Dojet si pro plenu, oblečení atd. Jediným kamenem úrazu bylo zvedání miminka na jedné noze(do vany, na přebalovací pult, do postýlky, do krmící židle). To jsem se bála, že upadneme oba. Po pár dnech zkoušení jsem si ale potrénovala rovnováhu tak, že v pozici čápa jsem později na hodinách jógy excelovala. Nakupoval teda manžel, ale jinak bych řekla, že se to dalo zvládnout. Žehlení a praní bylo bez problémů, dalo se vsedě. Blbý bylo dostat se zpočátku do vany, takže jsem se myla prostě na židli vodou z umyvadla. To bylo snad to nejhorší, ta hygiena. Kdybych byla nedej bože někdy nechodící, okamžitě předělávám vanu na sprchu. A pak spaní, dost to bolelo. Ale jinak bych řekla, že to šlo. Ve finále, když pak přijela máma s tím, že mi pomůže, bylo to spíš tak, že jsem ještě lítala kolem ní s kafíčkem.
Závěrem mohu říci, že se ortéza vyplatila. Konal se i happy end. Vše dobře dopadlo, koleno funguje a ortéza mě uchránila od operace, na kterou bych nemohla jít. Měsíc po úrazu jsem totiž s velkým překvapením na těhotenském testu objevila krásné dvě čárky!!
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 1546
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 998
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 733
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 1370
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 916
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2328
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 3342
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 4255
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 2946
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1660
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
Gratuluji. Jeste ze se to stalo kdyz mimi jeste nechodilo.
A vůbec…hooodně zdraví 
no to bylo moc jednoduché a nemohl vzniknout tenhle příběh.. 
Jsi šikovná, žes to tak zvládla 
