S miminkem na chůdách
Berte to sportovně! Rozhodla jsem se dodat odvahy maminkám, které by se z nějakého důvodu dostaly do podobné situace jako já.
Byla to příležitost, jak konečně vypadnout z domova a užít si trochu sportu. Týden na horách s přáteli měl být krásnou dovolenou, kterou ovšem zkrátil ošklivý úraz kolena.
Je začátek března. Na Šumavu jsem se strašně moc těšila, protože v Železné Rudě bydlí brácha, se kterým se vidíme tak třikrát ročně. Byla to paráda. Jela nás celá parta, čtyři rodiny, já, ségra a společní přátelé. Takže jsem se už moc těšila, že si poklábosíme o dětech, vzájemně si je pohlídáme při lyžovačce a večer vyrazíme s partnery na romantickou večeři. První dva dny probíhaly fantasticky, ale pak přišel den třetí a ten je jak známo kritický.
Ten den se prudce oteplilo. Ráno byla sjezdovka ještě krásně urolbovaná, takže jsem směle řezala zatáčky a užívala si čerstvého vzduchu. V poledne začal být sníh od sluníčka velmi morký a těžký, takže se do něj lyže bořily jako do šlehačky. Jela jsem už asi patnáctou jízdu a užívala si slunečného počasí. Pustila jsem se ze svahu dolů, asi trochu rychleji než obvykle. Najednou, ani vlastně nevím jak, spadla jsem a slyším se, jak volám: „Au, noha…“ A vidím svoje koleno otočené snad o 180°C, jak vlaje na lyži, která prostě nevypla.
Pak už to dostalo rychlý spád. Do Klatov na RTG a vyšetření na ortopedii se závěrem, že se jedná o utržený přední křížový vaz. Byl mi odsán výpotek, noha okamžitě do ortézy a měsíc s ní nehýbat. Pan doktor na mě byl velmi hodný. Řekl mi, že mi někdo pravděpodobně doporučí plastiku, ale že on by se do ní osobně nehnal. Ještě vtipkoval, že na mém místě by se namísto lyžování soustředil na jiné, příjemnější činnosti, což později mělo svou dohru.
A teď jak to probíhalo doma. Ortézu jsem nesměla sundávat ani na koupání. Doma osmi měsíční nechodící miminko. Manžel klasicky v práci a hlídání žádné. Takže jsem jako správný sportovec zkoušela improvizovat. Rozhodila jsem sítě a podařilo se mi u sousedky půjčit si francouzské hole. Na nich jsem pajdala nejdřív tréningově, později jsem již zvládala na hůl zavěsit oblečky pro mimčo nebo igelitku s odpadkama a skákala takto ověnčená venčit psa s mimčem na chůvičkách. Jinak, když jsem potřebovala něco udělat, jezdila jsem na klasické kancelářské židli na kolečkách, co máme u PC a odrážela se nohou nebo se odstrkovala rukama o zeď a nábytek. S tím se dalo v pohodě tahat za sebou vysavač, vsedě vytírat. Vařila jsem částečně vsedě a částečně na jedné noze.
Po pár experimentech jsem vysledovala, že na židli se dalo dobře převážet různé věci po bytě. Případně obsluhovat miminko. Nalákat ho k sobě, dovézt do ložnice a uložit do postýlky. Dojet si pro plenu, oblečení atd. Jediným kamenem úrazu bylo zvedání miminka na jedné noze(do vany, na přebalovací pult, do postýlky, do krmící židle). To jsem se bála, že upadneme oba. Po pár dnech zkoušení jsem si ale potrénovala rovnováhu tak, že v pozici čápa jsem později na hodinách jógy excelovala. Nakupoval teda manžel, ale jinak bych řekla, že se to dalo zvládnout. Žehlení a praní bylo bez problémů, dalo se vsedě. Blbý bylo dostat se zpočátku do vany, takže jsem se myla prostě na židli vodou z umyvadla. To bylo snad to nejhorší, ta hygiena. Kdybych byla nedej bože někdy nechodící, okamžitě předělávám vanu na sprchu. A pak spaní, dost to bolelo. Ale jinak bych řekla, že to šlo. Ve finále, když pak přijela máma s tím, že mi pomůže, bylo to spíš tak, že jsem ještě lítala kolem ní s kafíčkem.
Závěrem mohu říci, že se ortéza vyplatila. Konal se i happy end. Vše dobře dopadlo, koleno funguje a ortéza mě uchránila od operace, na kterou bych nemohla jít. Měsíc po úrazu jsem totiž s velkým překvapením na těhotenském testu objevila krásné dvě čárky!!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1610
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 943
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1652
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 400
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20674
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2613
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2598
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1758
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Gratuluji. Jeste ze se to stalo kdyz mimi jeste nechodilo.
A vůbec…hooodně zdraví 
no to bylo moc jednoduché a nemohl vzniknout tenhle příběh.. 
Jsi šikovná, žes to tak zvládla 
