Kojení, věc záludná

Rodičovství

Tuhle jsem při čtení všech těch kojících deníčků přemýšlela, proč se kolem kojení vždycky strhne v diskusích taková mela. A došla jsem k tomu, že je to téma dost citlivé a do značné míry taky kontroverzní.

Moje máma, když jsme se jí se ségrou ptaly, jak dlouho nás kojila, tak z ní vypadlo, že dloooouho, skoro čtyři měsíce :-) A pak si člověk říká, jak to zvládnu? Co když mi to nepůjde? Budu to umět?

Takže mě napadlo sepsat, jak to bylo se mnou. Nechci tady dělat žádnou chytrou horákyni, spíš se pokusím podělit o své zkušenosti pro maminky, které by rády kojily a ještě je to teprve čeká. Tak jdeme na to:

Když jsem čekala prvoše, měla jsem vpáčené bradavky a velký strach, že to nepůjde. Velkou oporou mi byla moje sestra, která bez problémů odkojila celkem tři děti, každé z nich rok.

Nakonec jsem šla do porodky vyzbrojena spoustou užitečných rad, díky kterým jsem se celkem vyklidnila, a mléčné žlázy se jako zázrakem napnuly. Co mi opravdu hodně pomohlo, rada, že mám přikládat každou hodinu. Nikoliv po třech hodinách, jak mi radily snad všechny sestřičky u všech mých dětí. To není cesta, kdy by se maminka rozkojila. Ale zase se dobře vyspí, to jo. Další rada, ze které jsem těžila vždy celý rok, byla: nebát se experimentovat s polohami při kojení. Našla jsem si pro mě nejpohodlnější. Já jsem ležela na boku a miminko bylo vypodloženo tak, že mi v pohodě dosáhlo na bradavku. Ta pohodička, moct u toho v noci dřímat.

Sice u prvního dítka sestřičky prudily, že to není dobré mít dítko v posteli, neb by mohlo spadnout, očistky jsou infekční a bla bla bla, ale když jsem ho posunula až úplně nahoru, polštář srolovala jako zábranu a vysunula obě bočnice nahoru, nechaly nás být. U druhého a třetího dítka se už jen smály, že tam máme skvělé hnízdečko a s klapkama na očích si tam chrním jak v letadle (Dala bych porodkám povinnost rozdávat je všem maminám zdarma kvůli možnosti denního spánku a nepříjemnému nočnímu osvětlení spolu s čokoládou jako uvítací balíček.) Ta poloha může být každýmu pohodlná úplně jiná. Proč to ale píšu, pohoda u matky je pro kojení podle mě klíčová.

U druhýho dítěte mi zase pomohlo vědět, že mám vytrvat, vytrvat, vytrvat. Nenervovat se, když to hned nejde. Malá nebyla zrovna ukázkový saveček a než se spustila laktace, zarputile plivala všechno, co se jí nabídlo. Převařenou kojeneckou vodu, čaj, všechny druhy UM i darované mateřské mléko. Takže jsem věděla, že musím přikládat, co to dá, ale hlavně zůstat v klidu a hodně ji povzbuzovat. Chválit, jak je šikovná, aby to ani ona nevzdala. Aspoň si mezitím nasosala mlezivo, které se tvoří už těsně po porodu a je taky dost důležité. I kdyby člověk nakonec nekojil. Nakonec se však taky, s obrovskou dávkou trpělivosti, podařilo.

No a třetí zlatíčko, tam to šlo celkem dobře až do chvíle, kdy už jsem se těšila domů a jedna kravka mi první den náběhu laktace koukla do papírů a řekla: „No, tak malá vám vypila jen třikrát dvacítku, takhle tedy domu jen tak nepůjdete.“ A já ztratila svůj potřebný klid. Doma dvě malé děti, už jsem prostě chtěla za nima. Jak padlá jsem začala kojit snad co půl hodiny, až mi to chudinka všechno vyblinkala. A zase jsem kojila a ona zase blinkala. Pak jsem se rozbulela, jak jsem pitomá, a naštěstí jsem našla zastání u jiné sestry, která mě ujistila, že domu mě pustí. Ať se nebojím. A samozřejmě o nic nešlo. Takže jsem se zase hezky uklidnila. Protože to dítě to všechno chudák vnímalo.

Jinak myslím si, že jsem měla velký štěstí s tím, že mi kojení dobře šlo, a chci říct, že není žádná zbabělost dát dítěti láhev, když to prostě nejde. Ale pokud o to stojíte, je důležitý i přístup. Ležela jsem na pokoji s paní, které nenastoupila laktace zřejmě z důvodu porodu císařem a ona, jakožto nezkušená prvorodička, dělala přesně to, co jí radil personál. Měla hodně spavého nedonošence, takže v noci přikládala jen jednou a pak třeba pět hodin nic. Ona spokojená, že je malej hodnej a ona se dobře vyspí, až přišel doktor a seřval ji, že jí dítě za tři dny od porodu spadlo o 700 gramů a to je problém. Plakala, že mu přece nabízí UM.

Když doktor odešel, tak jsem jí řekla, že jestli by o to stála, zkusím jí pomoct. Vysledovala jsem tento její naučený postup: dítě po probuzení rozbalit z pleny, zvážit, zapsat do tabulky, přiložit k oběma prsům, pak zvážit, a když tam nebude přírůstek, jít si na sesternu pro příkrm. V tu chvíli to dítě už bylo šílené hlady, zimou a frustrované, že se tak snažilo a nic nedostalo, že vysílením z pláče usnulo. A příkrm, který si přinesla, už nemělo ve spánku sílu vypít.

Takže když se začal její syn budit, řekla jsem jí, ať se vyprdne na rozbalování a vážení nahého mimina, když v plence logicky stejně ještě nic nemá, a ať ho zváží v oblečení a hlavně si ho co nejdřív přiloží. Mezitím mi pohlídala malou a já jí utíkala na sesternu pro příkrm. Tím se proces dost urychlil. Pak hned šup tam a kulila oči, že vysosnul deset ml. Spícího ho zvážila a v klidu si zapsala. Usnul a za hoďku byl zase vzhůru. Tak já hned mazala pro příkrm, vypil dvacítku a ještě hledal. Tak jsem běžela znovu a ještě něco málo sosnul, než usnul. Po dalších dvou hodinách vycucnul dalších dvacet. A k večeru mamina kouká, teče mlíko. Tak byla dojatá a hormony taky úděly své. No a pak už jen každou hodinu nebo dvě přikládala, přikládala a kojila. V noci ho teda musela vzbudit, ale to bylo pro dobro věci. Jinak by to šlo zase do kopru. Další den už mohla v klidu rozbalit, to už mělo miminko i stoličku. A mělo dost sil zvládnout zimu, když ho rozbalila. Lékař měl radost, že miminko přestalo ubývat na váze a že nastal obrat k dobrému. A já měla radost, že jsem mohla pomoct dobré věci.

Závěrem bych chtěla popřát všem ženám, matkách, ať už kojí, nebo nekojí, ať kojí doma v soukromí nebo na veřejnosti, aby si užívaly mateřství, protože je to nejkrásnější období v životě ženy, a aby jim z miminek vyrostli úžasní, zdraví lidé.

Mějte se fajn.

Váš příspěvek
BlaZenkaB
Ukecaná baba ;) 2032 příspěvků 23.05.19 10:11

Už mi ty deníčky o kojení lezly na nervy, ale tento jsme si přečetla moc ráda. :srdce:

eliskaema
Nováček 8 příspěvků 1 inzerát 23.05.19 11:58

@BlaZenkaB presne tak :D vic takových maminek v porodnicich :potlesk:

Janičcka92
Zasloužilá kecalka 876 příspěvků 23.05.19 12:21

Moc pěkný deníček, hezky se četl. :kytka: a před Vámi klobouk dolů, chtěla bych Vás taky potkat v porodnici :mrgreen:

Lumíkovec
Zasloužilá kecalka 879 příspěvků 23.05.19 13:48

Je smutne, ze v porodnici vic pomuze maminka na pokoji, jak personal, ktery je k tomu urceny… i u mne to tak bylo. Jako prvorodicky si me nikdo s kojenim ani nevsiml. Mala teda byla bez problemu a ja kojila v pohode. Ale i me zaucovala sousedni maminka. Kdyz jsem odchazela po 3 dnech, vylezlo ze sestry, ze jako druhorodicku me nemuseli ani nic ukazovat :) no nekdo mi do papiru napsal, ze uz mam druhe a tak si me nikdo nevsimal :lol: Super, ze jsi poradila, nevim, proc nemaji trochu citlivejsi pristup.

Tosjamx
Povídálka 22 příspěvků 23.05.19 14:07

Jj, taky si říkám, že takovou spolubydlící jsem na pokoji jako vyplesklá prvorodička potřebovala. Ačkoli jsem byla na pokoji už s dvojnásobnou maminkou, ani ji nenapadlo mi udělit nějakou radu, jen koukala, jak se v tom sama plácám a přesně, kojím po třech hodinách a dokrmuju, jak mi to bylo doporučeno od místních zdravotníků. Nakonec při jedné náštěvě vyhodila mého manžela z pokoje na chodbu, protože podle místního řádu byly náštěvy na pokojích umožněny jen těm, kdo měly zaplacený jednolůžkový nadstandart (takový pokoj je na Bulovce jeden :? ), takže ačkoli jsem měla taky nadstandart, ale dvoulůžkový, měla jsem smůlu. I když, co si budeme povídat, kdyby byla paní trochu příjemnější, asi by to nebyl žádný problém… :roll:

P4ja
Echt Kelišová 9394 příspěvků 23.05.19 18:42

@Tosjamx Ono ne vždy jsou i dobře míněné rady přijímány s vděčností. Zkusila jsem v porodnici spolubydlící poradit a se zlou jsem se potázala. Takže příště si rozmyslím, jestli radit.

A u tebe radím zkusit jinou porodníci. Ne všude to takhle chodí. ;)

Tosjamx
Povídálka 22 příspěvků 23.05.19 20:03

@P4ja S tím naprosto souhlasím :potlesk: My byli onehdá kupovat botky pro syna a v obchodě byli rodiče s chlapečkem, který to evidentně,,nedával" a vztekal se na celej krám. No, chtěla jsem je povzbudit, tak říkám, že máme taky malýho vzteklounka. Tatínka to vcelku potěšilo, nicméně ten uražený pohled, který na mě vrhla maminka jsem cítila v zádech ještě za rohem :mrgreen:

MartinaIrena
Extra třída :D 10866 příspěvků 23.05.19 21:26

@BlaZenkaB Je děkuju to jsem nečekala takovou chválu

MartinaIrena
Extra třída :D 10866 příspěvků 23.05.19 21:28

@eliskaema Když mě právě přijde, že někdy člověku víc přijde vhod rada třeba od ségry nebo kamarádky než od někoho cizího. Aspoň já to tak mám, že je pro mě kojení něco velmi osobního, intimního. Tak mi děsně pomohlo, že mi tenkrát poradila moje ségra.

MartinaIrena
Extra třída :D 10866 příspěvků 23.05.19 21:30

@Janičcka92 Janičko děkuju moc :*
Já na kojení strašně ráda vzpomínám a na jednu stranu je mi teskno, že už to nikdy nebudu moct zažít…

MartinaIrena
Extra třída :D 10866 příspěvků 23.05.19 22:04

@Lumíkovec To mě taky mrzí, že ta laktační liga moc nefunguje

Lucie_Sx
Závislačka 3707 příspěvků 28.05.19 22:08

Jak to tak tady čtu, láká mě to taky napsat deníček :-). Něco ve stylu, že kdyby české porodnice vypadaly jinak, kojila by každá.
Ty nepoužitelné rady v porodnicích prvorodičkám jsem zažila taky. Vůbec se nedivím, že tolik žen má s kojením problémy.

MartinaIrena
Extra třída :D 10866 příspěvků 29.05.19 21:51

@Lucie_Sx JJ, bohužel.

Vložit nový komentář