Kojení, věc záludná
Tuhle jsem při čtení všech těch kojících deníčků přemýšlela, proč se kolem kojení vždycky strhne v diskusích taková mela. A došla jsem k tomu, že je to téma dost citlivé a do značné míry taky kontroverzní.
Moje máma, když jsme se jí se ségrou ptaly, jak dlouho nás kojila, tak z ní vypadlo, že dloooouho, skoro čtyři měsíce 
A pak si člověk říká, jak to zvládnu? Co když mi to nepůjde? Budu to umět?
Takže mě napadlo sepsat, jak to bylo se mnou. Nechci tady dělat žádnou chytrou horákyni, spíš se pokusím podělit o své zkušenosti pro maminky, které by rády kojily a ještě je to teprve čeká. Tak jdeme na to:
Když jsem čekala prvoše, měla jsem vpáčené bradavky a velký strach, že to nepůjde. Velkou oporou mi byla moje sestra, která bez problémů odkojila celkem tři děti, každé z nich rok.
Nakonec jsem šla do porodky vyzbrojena spoustou užitečných rad, díky kterým jsem se celkem vyklidnila, a mléčné žlázy se jako zázrakem napnuly. Co mi opravdu hodně pomohlo, rada, že mám přikládat každou hodinu. Nikoliv po třech hodinách, jak mi radily snad všechny sestřičky u všech mých dětí. To není cesta, kdy by se maminka rozkojila. Ale zase se dobře vyspí, to jo. Další rada, ze které jsem těžila vždy celý rok, byla: nebát se experimentovat s polohami při kojení. Našla jsem si pro mě nejpohodlnější. Já jsem ležela na boku a miminko bylo vypodloženo tak, že mi v pohodě dosáhlo na bradavku. Ta pohodička, moct u toho v noci dřímat.
Sice u prvního dítka sestřičky prudily, že to není dobré mít dítko v posteli, neb by mohlo spadnout, očistky jsou infekční a bla bla bla, ale když jsem ho posunula až úplně nahoru, polštář srolovala jako zábranu a vysunula obě bočnice nahoru, nechaly nás být. U druhého a třetího dítka se už jen smály, že tam máme skvělé hnízdečko a s klapkama na očích si tam chrním jak v letadle (Dala bych porodkám povinnost rozdávat je všem maminám zdarma kvůli možnosti denního spánku a nepříjemnému nočnímu osvětlení spolu s čokoládou jako uvítací balíček.) Ta poloha může být každýmu pohodlná úplně jiná. Proč to ale píšu, pohoda u matky je pro kojení podle mě klíčová.
U druhýho dítěte mi zase pomohlo vědět, že mám vytrvat, vytrvat, vytrvat. Nenervovat se, když to hned nejde. Malá nebyla zrovna ukázkový saveček a než se spustila laktace, zarputile plivala všechno, co se jí nabídlo. Převařenou kojeneckou vodu, čaj, všechny druhy UM i darované mateřské mléko. Takže jsem věděla, že musím přikládat, co to dá, ale hlavně zůstat v klidu a hodně ji povzbuzovat. Chválit, jak je šikovná, aby to ani ona nevzdala. Aspoň si mezitím nasosala mlezivo, které se tvoří už těsně po porodu a je taky dost důležité. I kdyby člověk nakonec nekojil. Nakonec se však taky, s obrovskou dávkou trpělivosti, podařilo.
No a třetí zlatíčko, tam to šlo celkem dobře až do chvíle, kdy už jsem se těšila domů a jedna kravka mi první den náběhu laktace koukla do papírů a řekla: „No, tak malá vám vypila jen třikrát dvacítku, takhle tedy domu jen tak nepůjdete.“ A já ztratila svůj potřebný klid. Doma dvě malé děti, už jsem prostě chtěla za nima. Jak padlá jsem začala kojit snad co půl hodiny, až mi to chudinka všechno vyblinkala. A zase jsem kojila a ona zase blinkala. Pak jsem se rozbulela, jak jsem pitomá, a naštěstí jsem našla zastání u jiné sestry, která mě ujistila, že domu mě pustí. Ať se nebojím. A samozřejmě o nic nešlo. Takže jsem se zase hezky uklidnila. Protože to dítě to všechno chudák vnímalo.
Jinak myslím si, že jsem měla velký štěstí s tím, že mi kojení dobře šlo, a chci říct, že není žádná zbabělost dát dítěti láhev, když to prostě nejde. Ale pokud o to stojíte, je důležitý i přístup. Ležela jsem na pokoji s paní, které nenastoupila laktace zřejmě z důvodu porodu císařem a ona, jakožto nezkušená prvorodička, dělala přesně to, co jí radil personál. Měla hodně spavého nedonošence, takže v noci přikládala jen jednou a pak třeba pět hodin nic. Ona spokojená, že je malej hodnej a ona se dobře vyspí, až přišel doktor a seřval ji, že jí dítě za tři dny od porodu spadlo o 700 gramů a to je problém. Plakala, že mu přece nabízí UM.
Když doktor odešel, tak jsem jí řekla, že jestli by o to stála, zkusím jí pomoct. Vysledovala jsem tento její naučený postup: dítě po probuzení rozbalit z pleny, zvážit, zapsat do tabulky, přiložit k oběma prsům, pak zvážit, a když tam nebude přírůstek, jít si na sesternu pro příkrm. V tu chvíli to dítě už bylo šílené hlady, zimou a frustrované, že se tak snažilo a nic nedostalo, že vysílením z pláče usnulo. A příkrm, který si přinesla, už nemělo ve spánku sílu vypít.
Takže když se začal její syn budit, řekla jsem jí, ať se vyprdne na rozbalování a vážení nahého mimina, když v plence logicky stejně ještě nic nemá, a ať ho zváží v oblečení a hlavně si ho co nejdřív přiloží. Mezitím mi pohlídala malou a já jí utíkala na sesternu pro příkrm. Tím se proces dost urychlil. Pak hned šup tam a kulila oči, že vysosnul deset ml. Spícího ho zvážila a v klidu si zapsala. Usnul a za hoďku byl zase vzhůru. Tak já hned mazala pro příkrm, vypil dvacítku a ještě hledal. Tak jsem běžela znovu a ještě něco málo sosnul, než usnul. Po dalších dvou hodinách vycucnul dalších dvacet. A k večeru mamina kouká, teče mlíko. Tak byla dojatá a hormony taky úděly své. No a pak už jen každou hodinu nebo dvě přikládala, přikládala a kojila. V noci ho teda musela vzbudit, ale to bylo pro dobro věci. Jinak by to šlo zase do kopru. Další den už mohla v klidu rozbalit, to už mělo miminko i stoličku. A mělo dost sil zvládnout zimu, když ho rozbalila. Lékař měl radost, že miminko přestalo ubývat na váze a že nastal obrat k dobrému. A já měla radost, že jsem mohla pomoct dobré věci.
Závěrem bych chtěla popřát všem ženám, matkách, ať už kojí, nebo nekojí, ať kojí doma v soukromí nebo na veřejnosti, aby si užívaly mateřství, protože je to nejkrásnější období v životě ženy, a aby jim z miminek vyrostli úžasní, zdraví lidé.
Mějte se fajn.
Přečtěte si také
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 27
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 918
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1085
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1716
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2446
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 661
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 3031
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 7145
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2929
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1318
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
vic takových maminek v porodnicich 
a před Vámi klobouk dolů, chtěla bych Vás taky potkat v porodnici 
Super, ze jsi poradila, nevim, proc nemaji trochu citlivejsi pristup.
), takže ačkoli jsem měla taky nadstandart, ale dvoulůžkový, měla jsem smůlu. I když, co si budeme povídat, kdyby byla paní trochu příjemnější, asi by to nebyl žádný problém… 
