Do třetice všeho dobrého

I když jsem měla za sebou dva úžasné a rychlé porody, nevěřila jsem, že mě potká štěstí i do třetice. No, člověk míní, pán Bůh mění,..

Tobiáš.jpg Tobiáš.jpg

Když se mě manžel 3.4.2016 (na mé narozeniny) večer zeptal, jestli si neuděláme miminko, málem jsem radostí pukla. I když mám doma už dva kluky, pořád jsem necítila ten pocit naplnění, pořád mi „někdo“ chyběl. Manžel byl dlouhou dobu proti, a tak jsem už nedoufala, že se ještě jednoho potomka dočkám, proto mě jeho otázka opravdu ze srdce potěšila.

Byla jsem pár dní před očekávanou menstruací, a tak jsem vůbec nepřemýšlela o tom, že bych hned napoprvé mohla být těhotná. Ale když ani po týdnu nedorazila, udělala jsem si test.

Pamatuju si to jako dnes, byla jsem v práci, zavřená na wc a nevěřícně jsem koukala na ty dvě čárky na testu. Přemýšlela jsem, jak to sdělím manželovi a jestli mám hned, ale proto, že se na záchod dobývala další návštěvnice, jednoduše jsem test vyfotila a poslala ho manželovi smskou.

Jeho reakce: „To jako fakt?“ rozpoutala týdenní debatu, občas i hlasitou výměnu názorů na téma: „Přišel jsi s tím sám, tak co teď čekáš?“ Ale nakonec se vody ustálily, manžel rozdýchal, že se zadařilo hned napoprvé, začal se nesmírně těšit a mně se ulevilo.

Čas plynul a těhotenství probíhalo naprosto normálně, ve srovnání s předchozími dvěma jsem měla jen trojnásobně velké břicho a už od šestého měsíce jsem od nezasvěcených poslouchala otázky: „Tak kdy už?“ nebo „To už přenášíš, ne?“, které mi neskutečně pily krev.

Oficiální termín jsem měla 26.12.2016, ale doktorka strašila už od konce listopadu, že to vypadá na předčasný porod. Naštěstí jsme vydrželi 2v1 do Mikuláše, kdy už jsem nezvládala vůbec nic.

Nemohla jsem spát kvůli bolesti v kyčlích, zádech, žáha pálila tak, že jsem nemohla ani ležet a nějaké Rennie? Nezabíralo mi vůbec nic, nakonec mi však pomohla moje babička radou, kterou kdysi dostala ona od své babičky - obyčejné mandle. Ta úleva, když jsem se konečně mohla natáhnout, byla neskutečná. Zlatá babička! Díky ní jsem následující dny přežila v mnohem větším klidu, až přišlo 11.12. a mě od rána pobolívalo břicho.

Odpoledne se intervaly protahovaly, a tak jsem si šla chvilku na chvilku lehnout, abych byla odpočatá, kdybych v noci rodila. Porod se nekonal, bolesti jsem zaspala. Ráno jsem vstávala s pocitem marnosti, že snad budu těhotná až do jara.

No nic, došla jsem si na záchod a při cestě zpátky cítím, jak mi „cosi“ teče po nohách a pode mnou malá loužička. Ha! Teče mi voda, jedeme do porodnice. Tam však neskutečné zklamání.

*„Plodovka to není, na monitoru kontrakce žádné, na porod to nevypadá. Jestli však máte bolesti, můžete tu zůstat.“

Paráda. Bolesti jsem měla po 15 minutách, ale pokud to není porod, chci domů. Po cestě v autě jsem si říkala, že když nerodím, absolvuji poslední Vánoční nákupy, ať zaměstnám myšlenky.

Musím čestně přiznat, že jsem už v prvním obchodě měla chuť se vrátit do porodnice. Ale ustála jsem to, ještě jsme zajeli do obchodu pro běžný nákup a pak už domů. Dodnes, živě vidím, jak stojím opřená v zoo koutku o pytle s psími granulemi, funím jako buldok a proklínám okolo chodící zvědavce - no co, porod to přece podle doktorů není! :)

Cestou domů jsem proklínala každou díru a výmol na silnici, bolesti se stupňovaly a co hůř, šly mi do konečníku. Samozřejmě bychom to nebyli my, kdyby se nestalo něco extra. Píchli jsme. Venku pršelo a foukal ledový vítr, manžel se snažil uvolnit kolo, aby mohl nasadit rezervu, ale nějakým záhadným způsobem zlomil klíč. Tolik sprostých slov jsem v životě neslyšela, myslím, že si jich i pár přimyslel. :)

No nic, volali jsme o pomoc mámě. Přijela, manžel uvolnil kolo, nasedl k ní do auta a odjel. (Později mi vysvětlil, že jel na benzínku zkusit ho dofouknout, dodnes nechápu, proč). Sedím v autě, funím, nadávám na všechny strany a najednou si uvědomím, že manžel nikde.

Volám mu, telefon nebere, klasika. Volám tedy mámě, hystericky brečím do telefonu, že mě tam nechali (!!) a že asi rodím. Ty minuty, než se vrátili zpátky, byly nekonečné. S jejich příjezdem jsem ale přestala panikařit a bolesti se ustálily znovu na 15-ti minutách.

Přijeli jsme domů a já funěla každých pět minut. Manžel se hrozil, že tímhle stylem budu rodit doma, máma na mě tlačila, ať jedu zpátky do porodnice, ale já, beran od přírody, nechtěla. Přece nebudu za hysterku, která čeká třetí dítě a jede tam s poslíčky?

Přemluvit jsem se nechala až o půl čtvrté odpoledne, kdy už jsem sama naznala, že to dál nevydržím a pokud nerodím, ať mi dají něco, co ty bolesti zastaví. V porodnici jsme byli za neuvěřitelných 20 minut (místo 40), manžel projel snad každou dírou v silnici a já měla chvílemi už mžitky před očima.

Super, jsme tu, takže znovu kontrola. Na monitoru kontrakce nic moc, otevřená na tři prsty. Nakázali mi se převléct a chvíli počkat, mají zrovna na sále jinou maminku, takže ji odrodí a pak mě pošlou na pokoj. Z chvíle bylo 15 minut, které mi připadaly jako 15 hodin, křečovitě jsem svírala manželovi ruku a potichu jsem brečela, že to není možný, že se mi ten zadek snad roztrhne.

Když přišla porodní asistentka, zkontrolovala mě znovu, a když na mě vyvalila oči a řekla: „Jdeme na to,“ nevěřila jsem jí. Najednou to šlo ráz naráz, manžel mě chytil v podpaží a táhl mě k porodnímu sálu, porodní asistentka běžela napřed a volala, ať rychle paní přede mnou odvezou, že nutně potřebují křeslo pro mě. Těch pár metrů ode dveří ke křeslu už jsem si držela hlavičku, aby miminko nevypadlo.

Když jsem si konečně lehla na kozu, kontrakce ustaly, jako když utne. Všechna bolest byla pryč, doktor na mě koukal jako na zjevení. Když se ani po deseti minutách nic nedělo, píchl mi oxytocin a bolest se vrátila. Teprve teď jsem cítila pocit na tlačení, a tak jsem tlačila.

Následovalo šílené teplo do levé nohy, pamatuji si, že jsem měla hroznou potřebu to porodní asistentce říct, ale nenechala mě, jen mi nakázala dál tlačit a nemluvit, do toho doktor poznamenal, že píchne vodu. Šplouchlo to a najednou úleva, miminko bylo venku.

Když jsem otevřela oči, první, co jsem viděla, byl doktor, celý mokrý od plodové vody, bral to ale s humorem. :) Následovalo pár kosmetických stehů, jinak jsem teprve tenhle porod zvládla bez nástřihu.

Když to shrnu, byl tenhle porod druhý nejrychlejší. Jen ty bolesti se mi zdály oproti druhým porodům nejhorší. Ne ty klasické porodní bolesti, ale ty bolesti v konečníku. Ale jak se říká, čas je nejlepší lékař a vzpomínky nahradí jiné, hezčí. :)

Tobiáš se narodil 12.12.2016 v 16:59.

Přečtěte si také

Deník ticha: Odejít znamená přežít

Deník ticha: Odejít znamená přežít
  • Anonymní
  • 30.05.26
  • 2444

Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
shina
1519
31.1.17 06:06

Gratuluji k tretimu chlapeckovi :kytka: jeste holcicku co? :)

  • načítám...
  • Zmínit
Alinal
6006
31.1.17 07:09

Gratuluju ke krásnému chlapečkovi Tobíkovi :kytka:. Ať se vám oběma daří!

  • načítám...
  • Zmínit
pe-terka
25179
31.1.17 08:00

Byl jeden král a královna a měli tři syny :lol: Gratulace k Tobíkovi a hodně zdraví :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Renčula0
1730
31.1.17 13:59

Před týdnem jsem podobně porodila třetího chlapečka, moc gratuluji a přeji stejně krásný i čtvrtý porod :mrgreen:.

  • načítám...
  • Zmínit
LLenule111
3383
31.1.17 14:26

Gratuluji ke třetímu klučíkovi, to bude chlapská parta :) Mimochodem má hezké datum 12.12..náš malej je taky Tobiášek s datem 4.4.2014. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
ptakovapelika
854
31.1.17 15:24

Moc gratuluji je to krásné :) no tak já mám deti dvě holku a kluka. Oba porody krásný a hladký :) to třetí zatím jen v mé mysli a srdci… Tak uvidíme :) manžel říká zatím ne! A nikdy ne!

  • načítám...
  • Zmínit
ospalámyš
9128
31.1.17 16:39

Gratuluji.

Zajímavé jak po ulehnutí na kozu ustaly kontrakce, mám stejnou zkušenost ze dvou porodů.
Podle mě je poloha v polo-leže sedě nevhodná, minimálně pro mě, první porod kvůli tomu skončil kleštěma, protože personál zachvátila panika. :?

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
1.2.17 16:36

@ospalámyš Mam stejnou zkušenost z obou porodu. Jakmile byl cas tlačit, najednou sem kontrakce necítila a nevěděla kdy, prestoze předtím jsem lezla po zdech :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
dandysek
3831
1.2.17 17:52

Holky, děkuju :) Čtvrté nebude, ne, že bych nechtěla, holčička mě láká pořád, ale pochybuju, že by se podařila. Manžel je kategoricky proti, chápu ho, tak snad se jednou dočkám vnučky :D

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak jsem i já konečně porodila

za blbost se platí.

Porod rychle a jednoduše :o)