Druhá ze šesti

Když jsme s manželem spolu chodili, snili jsme, že budeme mít hodně dětí, ale víc jak dvanáct ne.:) Představovali jsme si šest vlastních, a pak si vzít děti do pěstounské péče. Jsem z velké rodiny, šestá, dětství bylo úžasné... pořád jsem si hráli: na slepou bábu, na schovku, fotbal... a i v dospělosti – máte se na koho obrátit, povídat. Je to tak fajn, že jsme chtěli, aby i naše děti něco takového mohly prožít. Přání se splnilo – máme šest dětí.

*

Přečtěte si také první díl deníčku »

Před sedmi měsíci jsem porodila naši prvorozenou.

To, že jsem těhotná, jsem zjistila den před Vánocemi, chtěla jsem to dát manželovi pod stromeček, ale ten přišel z práce a povídá: „Ty úplně záříš, co se děje?“ „Nic, nic, já ti to povím zítra.“ „Nečekáme miminko?“

Po prvním porodu jsem měla příšernou hrůzu z porodnice. Měla jsem i strašný vztek, a kdybych v té době toho doktora nebo tu sestru potkala, snad bych je roztrhla vejpůl. Trápily mě i noční můry o porodnici, ale ne o porodu. Začala jsem hledat alternativy. CAP už v té době neexistoval, Vrchlabí bylo moc daleko. Přemýšleli jsme o ambulantním porodu, přece jenom Anežce v době porodu mělo být rok a čtvrt, byla kojená… věděli jsme (v té době byl takový případ), že pokud žena odejde dříve z porodnice, posílají na ni sociálku s policií.

Objela jsem všechny porodnice v okruhu 100 kilometrů. Nejpamátnější byl rozhovor s jednou sestrou: „A bylo by možné u vás mít porod zcela bez medikamentů?“ „Samozřejmě, u nás nikdy nic nedáváme.“ „Takže ani oxytocin?“ „A proč bychom vám ho jako neměli dát?“… a neviděla jsem jinou možnost než porod doma. Manžel byl hodně proti, takové věci jako šetrnost k dítěti apod. pro něj nebyly podstatné, je analytik…

Po mé prosbě ale přislíbil, že se na to podívá. Já si myslela, že načte knížky, ale on se pustil do statistik úmrtnosti atd. A pak přišel s tím, že ČR má strašně vysokou úmrtnost matek, a když srovná dětskou úmrtnost s Holandskem, je jejich úmrtnost nižší, takže je pro. Koukala jsem jak puk:) Začala jsem hledat porodní asistentku, která by byla ochotna k porodu přijet, a našla Ivanu Königsmarkovou. Vím, že mě tady budete grilovat, ale z mé zkušenosti (viz první deníček, ale i zkušenosti přátel) mi to opravdu přišlo i bezpečnější.

Tohle těhotenství bylo ze všech nejlepší. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem ještě kojila, ale nebylo mi až tak zle, zhubla jsem jen dvě kila, a pak nabírala a nabírala…:), ale cítila jsem se skvěle. Stavěli jsme dům a čtrnáct dní před porodem jsme se tam nastěhovali.

Pak přišel den D. Zavolala jsem Ivaně a ta se ptala, za jak dlouho to vidím, že je u porodu. Tak jsem jí říkala, do odpoledne ji nebudeme potřebovat. Anežku jsme odvezli ke kamarádce. Udělala jsem oběd, upekla buchtu, hráli Carcassone… Ivana za tu dobu dvakrát zavolala, jak to postupuje, a říkala, že by přijela na druhou hodinu. V půl druhé manžel začal přecházet, jak lev v kleci – k oknu, vykouknout, ke mně a zase k oknu.

Ve dvě přijela Ivana, zkontrolovala mě a povídá, že to hezky postupuje, že jsme na čtyřech centimetrech. Pak jsme seděli u stolu, pili čaj, povídali si. Najednou už jsem nechtěla sedět, ale chodit. Ivana se zeptala, jak to vidím, tak jsem řekla, že už cítím nějaký tlak. Ona vytáhla porodní židličku, já si na ni sedla, ale nedokázala jsem se uvolnit a Ivana povídá: „A nemáš chuť se jít vykoupat?“ V tu ránu běžím do koupelny. Než se natočila vana, tak už tlačím, ale moc to nejde. Ivana mi říká, že miminko tu za chvilku bude.

Druhá doba porodní byla docela náročná, a pak tu naše Alžběta byla s námi, měla o 4 cm větší hlavičku než Anežka, přes čtyři kila a úplně rozplácnutý fialový nosík a bylo hned vidět, že bude mít hnědé oči. Když jsem se na ten nosík Ivany zeptala, tak povídá: „No, ona ho má mít po kom větší.“ :) Položila jsem si ji na sebe a ona se začala kojit. Byla úžasná, podívala se na mě takovým zvláštním vševědoucím pohledem, pak zavřela oči, a když se podívala podruhé, už to bylo pryč.

Když dotepal pupečník, manžel ho přestřihl a chtěl si vzít malou, ale Ivana mu povídá, že by bylo fajn sundat tričko, že kůže je pro miminko nejhebčí a já měla takovou radost, že nejsem sama, kdo se stydí:)

Pak jsem se osprchovala a šla do ložnice, kde mě Ivana zkontrolovala a říkala, že to vidí na dva stehy. Potom povídá, že to mám z minula špatně sešité a radši mi udělá tři. Zůstala u nás ještě dvě hodiny. Pak nás navštívila ještě čtyřikrát. Mezitím jsme volali kamarádce, aby nám přivezla Anežku. Ta měla zvláštní způsob jak mazlit bříško. Když ji přivezli, tak jsem si ji vzala do náruče a odhrnuji peřinu a povídám: „Podívej se, co je tu nového.“ Ona se zarazila, koukla na Alžbětku a najednou ji začala mazlit jako to bříško, bylo vidět, že v tom nevidí žádný velký rozdíl.

Nejhezčí reakci měl tchán. Nevěděli, že budeme rodit doma, a my jsme jim řekli, ať se jdou na něco podívat. On začal chodit a spínat ruce a vzdychat. My jsme si říkali, že těžce nese porod doma. A děda se slzama v očích říká: „Když já takové malé miminko ještě neviděl.“ (Alžbětka měla přes 4 kila, manžel po porodu 2,5 :) ale všechny jeho děti přišli domů až po deseti dnech a vnoučata nejdřív po pěti)… manželovo sourozenci byli na nás dost naštvaní, ale dědeček se nás zastával. Moje rodina byla v pohodě – také to nebyl v rodině první „novodobý“ porod doma a můj tatínek i maminka a jejich sourozenci se doma také narodili.

Ty naše dvě nejstarší se mají moc rády, nedávno mi Anežka povídá: „Maminko, ty jsi mi vlastně porodila nejlepší kamarádku.“ Alžběta je příjemná mladá dáma se smyslem pro (černý) humor.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
29.12.19 08:11

Gratuluju! Krásný deníček i porod. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7026
29.12.19 08:29

To se tak krásně četlo :andel: vždycky mám radost když čtu o porodu doma :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17701
29.12.19 09:52

Preju vam tolik deti je to radost. Ale porod doma to ne. Dalsi denicky cist nebudu. Skoda. Proste takhle dobrovolne riskovat zivot svuj i ditete. Pise se o tom dnes a denne kde zase jaka zenska skoro vykrvacela :roll: Ty jsi mela stesti, ze ti to nejspis petkrat vyslo. Ale opravdu je stesti. :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1397
29.12.19 10:12

Moc hezky napsané a reakce tchána mě dojala :).

  • Nahlásit
  • Zmínit
29.12.19 13:12

@viky23 já teda dnes a denně nic takového nečtu… Těch případů tolik není, jen se moc medializují.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2000
29.12.19 14:16

To je nádherný zážitek a deníček, děkujeme za sdílení :* :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
393
29.12.19 15:10

Tak další takovou pitomost číst nebudu. Se divím, že sis u toho ještě nezakourila atd… jak si to měla vše úplně ok. Moc bych tomuto nevěřila.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3123
29.12.19 20:35

Deníček fajn
Porod doma je prostě nenormální risk. Vím dobře co všechno se může stát, kdyby se něco stalo, budete na sebe pak koukat jak… Že? Mám tři děti… Na porodnici si nemůžu stěžovat. Myslím že to co popisujete se s trochu míjí s realitou dnešní doby. Protože třeba Mladá Boleslav mimochodem je vzdálená od Vrchlabí 78Km určitě dítě přikládá kůži na kůži, čekají na dotepání pupečníku, žádné léky pokud se nic neděje nedávají a jste na boxu jen s manželem, max porodní asistentkou, kterou mám dojem si můžete přivést.

Příspěvek upraven 29.12.19 v 20:37

  • Nahlásit
  • Zmínit
3502
29.12.19 21:18

Před sedmi měsíci jsem porodila naši prvorozenou.

Nepatří tam jiná cislovka?
Jinak obdivuju mit 6 děti :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2039
30.12.19 02:14

@mofiz pokud bys cetla prvni denicek tak vis, ze rodila prvni dite pred 15 lety a to, co uz dnes v mnohych porodnicich je standard, si tehdy clovek musel horkotezko vybojovat, pokud se mu to vubec podarilo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
jun
601
30.12.19 07:51

Gratuluji ke krásnému porodu i možnosti setkat se s paní Königsmarkovou :palec:
I když jsem obě děti rodila v nemocnici ( a udělala bych to případně zase, protože zkrátka mám tu potřebu), porody doma neodsuzuji. Každá žena má přece právo a povinnost přivést dítě v bezpečném prostředí a pro každou matku to může znamenat něco odlišného. Chtělo by to mít větší možnost „oficiální“ volby, aby se pak nemuseli skrývat za anonymem nebo si svůj postoj vehementně obhajovat. Porody doma zkrátka jsou a budou. Jedno by mělo být ale všem společné, respekt k přirozenému porodu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5949
30.12.19 23:22

:srdce: krásný

  • Nahlásit
  • Zmínit
229
31.12.19 11:23

@viky23 Pětkrát ne, první a poslední se narodili v porodnici. Kdyby byly takové možnosti jako dnes, tak bych klidně rodila v porodnici všechny - ale měli jsme negativní zkušenost (viz první deníček) Velkou roli hrálo to, že budeme mít velmi zkušenou porodní asistentku/v nemocnici nevíš na koho narazíš a i v porodnici se dějí katastrofy (i vinou personálu) akorát se o tom tak nepíše…
@PenelopaW Tchán byl fajn, ještě o něm bude ve čtvrtém deníčku.. to vždycky utřu slzu…
@Leo44 Jé, to mě nenapadlo, že to tak vyzní. Já mám od začátku kontrakce tak po 5-3 minutách, ale slabé, takže těch prvních devět hodin opravdu v pohodě, ty další už moc ne :oops: A ta druhá doba u Alžbětky byla opravdu náročná - byla fakt veliká,…

  • Nahlásit
  • Zmínit
229
31.12.19 11:38

@mofiz Alžbětce je dnes 14 let, teď je doba jiná, co jde dnes normou, případně si o to stačí říct, bylo tenkrát v porodnicích neuskutečnitelné. Vrchlabí byla jediná, která to měla a od nás je opravdu daleko.

@Mallorka Je to druhý deníček - první se jmenuje první ze šesti

@jun Děkuji, Ivana je opravdu fajn a legenda. Také si myslím, že by měla být možnost volby, naštěstí se to dnes opravdu výrazně zlepšilo, taky proto jsem rodila nejmladší dceru v Rakovníku a fakt prima (nejlepší na porodu v porodnici je neomezenost teplé vody :oops: Kdyby tenkrát byl porodní dům, nebo respektující porodnice, tak bych volila jej. Nejsem bojovník za porody doma, ale jsem bojovník za přirozené porody a respekt k matce. Co občas čtu a poslouchám vyprávění, otvírá se mi kudla v kapse. :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1755
2.1.20 20:07

Jste nejlepší :srdce: :srdce: :srdce: Těším se na další, nevím, proč jim to schvalování tak dlouho trvá :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
2.1.20 20:13

Tak naším známým se zrovna nedávno domácí porod dost dobře nepovedl. Mrtvé dítě… Naštěstí u toho nebyl blesk, takže to v bulváru nikde nepisou. Otázka je, kolik takových neveřejných případů je skutečně.
Je to zbytečný risk. Hra se životem.
A každá, ktera to takto, ač krásné napíše, podporuje zbytečný hazard. Nevěřila bych, že jsou toho ženy schopné, ale viděla jsem na vlastní oči, že ano, a pak si nesou dozivotni následky. Dítě už jim nikdo nevrátí, ale chtěli si to zkusit…mají to.

  • Nahlásit

Všechny deníčky uživatele