Druhá ze šesti
- Porod
- harim
- 29.12.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsme s manželem spolu chodili, snili jsme, že budeme mít hodně dětí, ale víc jak dvanáct ne.:) Představovali jsme si šest vlastních, a pak si vzít děti do pěstounské péče. Jsem z velké rodiny, šestá, dětství bylo úžasné... pořád jsem si hráli: na slepou bábu, na schovku, fotbal... a i v dospělosti – máte se na koho obrátit, povídat. Je to tak fajn, že jsme chtěli, aby i naše děti něco takového mohly prožít. Přání se splnilo – máme šest dětí.
Přečtěte si také první díl deníčku »
Před sedmi měsíci jsem porodila naši prvorozenou.
To, že jsem těhotná, jsem zjistila den před Vánocemi, chtěla jsem to dát manželovi pod stromeček, ale ten přišel z práce a povídá: „Ty úplně záříš, co se děje?“ „Nic, nic, já ti to povím zítra.“ „Nečekáme miminko?“
Po prvním porodu jsem měla příšernou hrůzu z porodnice. Měla jsem i strašný vztek, a kdybych v té době toho doktora nebo tu sestru potkala, snad bych je roztrhla vejpůl. Trápily mě i noční můry o porodnici, ale ne o porodu. Začala jsem hledat alternativy. CAP už v té době neexistoval, Vrchlabí bylo moc daleko. Přemýšleli jsme o ambulantním porodu, přece jenom Anežce v době porodu mělo být rok a čtvrt, byla kojená… věděli jsme (v té době byl takový případ), že pokud žena odejde dříve z porodnice, posílají na ni sociálku s policií.
Objela jsem všechny porodnice v okruhu 100 kilometrů. Nejpamátnější byl rozhovor s jednou sestrou: „A bylo by možné u vás mít porod zcela bez medikamentů?“ „Samozřejmě, u nás nikdy nic nedáváme.“ „Takže ani oxytocin?“ „A proč bychom vám ho jako neměli dát?“… a neviděla jsem jinou možnost než porod doma. Manžel byl hodně proti, takové věci jako šetrnost k dítěti apod. pro něj nebyly podstatné, je analytik…
Po mé prosbě ale přislíbil, že se na to podívá. Já si myslela, že načte knížky, ale on se pustil do statistik úmrtnosti atd. A pak přišel s tím, že ČR má strašně vysokou úmrtnost matek, a když srovná dětskou úmrtnost s Holandskem, je jejich úmrtnost nižší, takže je pro. Koukala jsem jak puk:) Začala jsem hledat porodní asistentku, která by byla ochotna k porodu přijet, a našla Ivanu Königsmarkovou. Vím, že mě tady budete grilovat, ale z mé zkušenosti (viz první deníček, ale i zkušenosti přátel) mi to opravdu přišlo i bezpečnější.
Tohle těhotenství bylo ze všech nejlepší. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem ještě kojila, ale nebylo mi až tak zle, zhubla jsem jen dvě kila, a pak nabírala a nabírala…:), ale cítila jsem se skvěle. Stavěli jsme dům a čtrnáct dní před porodem jsme se tam nastěhovali.
Pak přišel den D. Zavolala jsem Ivaně a ta se ptala, za jak dlouho to vidím, že je u porodu. Tak jsem jí říkala, do odpoledne ji nebudeme potřebovat. Anežku jsme odvezli ke kamarádce. Udělala jsem oběd, upekla buchtu, hráli Carcassone… Ivana za tu dobu dvakrát zavolala, jak to postupuje, a říkala, že by přijela na druhou hodinu. V půl druhé manžel začal přecházet, jak lev v kleci – k oknu, vykouknout, ke mně a zase k oknu.
Ve dvě přijela Ivana, zkontrolovala mě a povídá, že to hezky postupuje, že jsme na čtyřech centimetrech. Pak jsme seděli u stolu, pili čaj, povídali si. Najednou už jsem nechtěla sedět, ale chodit. Ivana se zeptala, jak to vidím, tak jsem řekla, že už cítím nějaký tlak. Ona vytáhla porodní židličku, já si na ni sedla, ale nedokázala jsem se uvolnit a Ivana povídá: „A nemáš chuť se jít vykoupat?“ V tu ránu běžím do koupelny. Než se natočila vana, tak už tlačím, ale moc to nejde. Ivana mi říká, že miminko tu za chvilku bude.
Druhá doba porodní byla docela náročná, a pak tu naše Alžběta byla s námi, měla o 4 cm větší hlavičku než Anežka, přes čtyři kila a úplně rozplácnutý fialový nosík a bylo hned vidět, že bude mít hnědé oči. Když jsem se na ten nosík Ivany zeptala, tak povídá: „No, ona ho má mít po kom větší.“ 
Položila jsem si ji na sebe a ona se začala kojit. Byla úžasná, podívala se na mě takovým zvláštním vševědoucím pohledem, pak zavřela oči, a když se podívala podruhé, už to bylo pryč.
Když dotepal pupečník, manžel ho přestřihl a chtěl si vzít malou, ale Ivana mu povídá, že by bylo fajn sundat tričko, že kůže je pro miminko nejhebčí a já měla takovou radost, že nejsem sama, kdo se stydí:)
Pak jsem se osprchovala a šla do ložnice, kde mě Ivana zkontrolovala a říkala, že to vidí na dva stehy. Potom povídá, že to mám z minula špatně sešité a radši mi udělá tři. Zůstala u nás ještě dvě hodiny. Pak nás navštívila ještě čtyřikrát. Mezitím jsme volali kamarádce, aby nám přivezla Anežku. Ta měla zvláštní způsob jak mazlit bříško. Když ji přivezli, tak jsem si ji vzala do náruče a odhrnuji peřinu a povídám: „Podívej se, co je tu nového.“ Ona se zarazila, koukla na Alžbětku a najednou ji začala mazlit jako to bříško, bylo vidět, že v tom nevidí žádný velký rozdíl.
Nejhezčí reakci měl tchán. Nevěděli, že budeme rodit doma, a my jsme jim řekli, ať se jdou na něco podívat. On začal chodit a spínat ruce a vzdychat. My jsme si říkali, že těžce nese porod doma. A děda se slzama v očích říká: „Když já takové malé miminko ještě neviděl.“ (Alžbětka měla přes 4 kila, manžel po porodu 2,5 ale všechny jeho děti přišli domů až po deseti dnech a vnoučata nejdřív po pěti)… manželovo sourozenci byli na nás dost naštvaní, ale dědeček se nás zastával. Moje rodina byla v pohodě – také to nebyl v rodině první „novodobý“ porod doma a můj tatínek i maminka a jejich sourozenci se doma také narodili.
Ty naše dvě nejstarší se mají moc rády, nedávno mi Anežka povídá: „Maminko, ty jsi mi vlastně porodila nejlepší kamarádku.“ Alžběta je příjemná mladá dáma se smyslem pro (černý) humor.
Přečtěte si také
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1351
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2207
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 906
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1092
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 1767
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 2872
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 2053
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 3048
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 4273
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 2590
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
vždycky mám radost když čtu o porodu doma 
Ty jsi mela stesti, ze ti to nejspis petkrat vyslo. Ale opravdu je stesti. 
A ta druhá doba u Alžbětky byla opravdu náročná - byla fakt veliká,…
.