Druhá ze šesti
- Porod
- harim
- 29.12.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsme s manželem spolu chodili, snili jsme, že budeme mít hodně dětí, ale víc jak dvanáct ne.:) Představovali jsme si šest vlastních, a pak si vzít děti do pěstounské péče. Jsem z velké rodiny, šestá, dětství bylo úžasné... pořád jsem si hráli: na slepou bábu, na schovku, fotbal... a i v dospělosti – máte se na koho obrátit, povídat. Je to tak fajn, že jsme chtěli, aby i naše děti něco takového mohly prožít. Přání se splnilo – máme šest dětí.
Přečtěte si také první díl deníčku »
Před sedmi měsíci jsem porodila naši prvorozenou.
To, že jsem těhotná, jsem zjistila den před Vánocemi, chtěla jsem to dát manželovi pod stromeček, ale ten přišel z práce a povídá: „Ty úplně záříš, co se děje?“ „Nic, nic, já ti to povím zítra.“ „Nečekáme miminko?“
Po prvním porodu jsem měla příšernou hrůzu z porodnice. Měla jsem i strašný vztek, a kdybych v té době toho doktora nebo tu sestru potkala, snad bych je roztrhla vejpůl. Trápily mě i noční můry o porodnici, ale ne o porodu. Začala jsem hledat alternativy. CAP už v té době neexistoval, Vrchlabí bylo moc daleko. Přemýšleli jsme o ambulantním porodu, přece jenom Anežce v době porodu mělo být rok a čtvrt, byla kojená… věděli jsme (v té době byl takový případ), že pokud žena odejde dříve z porodnice, posílají na ni sociálku s policií.
Objela jsem všechny porodnice v okruhu 100 kilometrů. Nejpamátnější byl rozhovor s jednou sestrou: „A bylo by možné u vás mít porod zcela bez medikamentů?“ „Samozřejmě, u nás nikdy nic nedáváme.“ „Takže ani oxytocin?“ „A proč bychom vám ho jako neměli dát?“… a neviděla jsem jinou možnost než porod doma. Manžel byl hodně proti, takové věci jako šetrnost k dítěti apod. pro něj nebyly podstatné, je analytik…
Po mé prosbě ale přislíbil, že se na to podívá. Já si myslela, že načte knížky, ale on se pustil do statistik úmrtnosti atd. A pak přišel s tím, že ČR má strašně vysokou úmrtnost matek, a když srovná dětskou úmrtnost s Holandskem, je jejich úmrtnost nižší, takže je pro. Koukala jsem jak puk:) Začala jsem hledat porodní asistentku, která by byla ochotna k porodu přijet, a našla Ivanu Königsmarkovou. Vím, že mě tady budete grilovat, ale z mé zkušenosti (viz první deníček, ale i zkušenosti přátel) mi to opravdu přišlo i bezpečnější.
Tohle těhotenství bylo ze všech nejlepší. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem ještě kojila, ale nebylo mi až tak zle, zhubla jsem jen dvě kila, a pak nabírala a nabírala…:), ale cítila jsem se skvěle. Stavěli jsme dům a čtrnáct dní před porodem jsme se tam nastěhovali.
Pak přišel den D. Zavolala jsem Ivaně a ta se ptala, za jak dlouho to vidím, že je u porodu. Tak jsem jí říkala, do odpoledne ji nebudeme potřebovat. Anežku jsme odvezli ke kamarádce. Udělala jsem oběd, upekla buchtu, hráli Carcassone… Ivana za tu dobu dvakrát zavolala, jak to postupuje, a říkala, že by přijela na druhou hodinu. V půl druhé manžel začal přecházet, jak lev v kleci – k oknu, vykouknout, ke mně a zase k oknu.
Ve dvě přijela Ivana, zkontrolovala mě a povídá, že to hezky postupuje, že jsme na čtyřech centimetrech. Pak jsme seděli u stolu, pili čaj, povídali si. Najednou už jsem nechtěla sedět, ale chodit. Ivana se zeptala, jak to vidím, tak jsem řekla, že už cítím nějaký tlak. Ona vytáhla porodní židličku, já si na ni sedla, ale nedokázala jsem se uvolnit a Ivana povídá: „A nemáš chuť se jít vykoupat?“ V tu ránu běžím do koupelny. Než se natočila vana, tak už tlačím, ale moc to nejde. Ivana mi říká, že miminko tu za chvilku bude.
Druhá doba porodní byla docela náročná, a pak tu naše Alžběta byla s námi, měla o 4 cm větší hlavičku než Anežka, přes čtyři kila a úplně rozplácnutý fialový nosík a bylo hned vidět, že bude mít hnědé oči. Když jsem se na ten nosík Ivany zeptala, tak povídá: „No, ona ho má mít po kom větší.“ 
Položila jsem si ji na sebe a ona se začala kojit. Byla úžasná, podívala se na mě takovým zvláštním vševědoucím pohledem, pak zavřela oči, a když se podívala podruhé, už to bylo pryč.
Když dotepal pupečník, manžel ho přestřihl a chtěl si vzít malou, ale Ivana mu povídá, že by bylo fajn sundat tričko, že kůže je pro miminko nejhebčí a já měla takovou radost, že nejsem sama, kdo se stydí:)
Pak jsem se osprchovala a šla do ložnice, kde mě Ivana zkontrolovala a říkala, že to vidí na dva stehy. Potom povídá, že to mám z minula špatně sešité a radši mi udělá tři. Zůstala u nás ještě dvě hodiny. Pak nás navštívila ještě čtyřikrát. Mezitím jsme volali kamarádce, aby nám přivezla Anežku. Ta měla zvláštní způsob jak mazlit bříško. Když ji přivezli, tak jsem si ji vzala do náruče a odhrnuji peřinu a povídám: „Podívej se, co je tu nového.“ Ona se zarazila, koukla na Alžbětku a najednou ji začala mazlit jako to bříško, bylo vidět, že v tom nevidí žádný velký rozdíl.
Nejhezčí reakci měl tchán. Nevěděli, že budeme rodit doma, a my jsme jim řekli, ať se jdou na něco podívat. On začal chodit a spínat ruce a vzdychat. My jsme si říkali, že těžce nese porod doma. A děda se slzama v očích říká: „Když já takové malé miminko ještě neviděl.“ (Alžbětka měla přes 4 kila, manžel po porodu 2,5 ale všechny jeho děti přišli domů až po deseti dnech a vnoučata nejdřív po pěti)… manželovo sourozenci byli na nás dost naštvaní, ale dědeček se nás zastával. Moje rodina byla v pohodě – také to nebyl v rodině první „novodobý“ porod doma a můj tatínek i maminka a jejich sourozenci se doma také narodili.
Ty naše dvě nejstarší se mají moc rády, nedávno mi Anežka povídá: „Maminko, ty jsi mi vlastně porodila nejlepší kamarádku.“ Alžběta je příjemná mladá dáma se smyslem pro (černý) humor.
Přečtěte si také
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 185
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 131
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 280
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 152
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 190
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 4118
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 1574
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 255
Filosoficko psychologický průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 1551
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
Ex synovi kupuje oblečení za desetitisíce a ten mi pak vyčítá, že jsem chudá
- Anonymní
- 20.09.26
- 623
Když byl Kuba malý, snažila jsem se, aby pochopil hodnotu peněz. Dokud jsme byli s jeho otcem spolu, dalo by se říct, že jsme v tom byli za jedno. Jeho otec vždycky vydělával slušné peníze, ale...
vždycky mám radost když čtu o porodu doma 
Ty jsi mela stesti, ze ti to nejspis petkrat vyslo. Ale opravdu je stesti. 
A ta druhá doba u Alžbětky byla opravdu náročná - byla fakt veliká,…
.