Druhá ze šesti
- Porod
- harim
- 29.12.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsme s manželem spolu chodili, snili jsme, že budeme mít hodně dětí, ale víc jak dvanáct ne.:) Představovali jsme si šest vlastních, a pak si vzít děti do pěstounské péče. Jsem z velké rodiny, šestá, dětství bylo úžasné... pořád jsem si hráli: na slepou bábu, na schovku, fotbal... a i v dospělosti – máte se na koho obrátit, povídat. Je to tak fajn, že jsme chtěli, aby i naše děti něco takového mohly prožít. Přání se splnilo – máme šest dětí.
Přečtěte si také první díl deníčku »
Před sedmi měsíci jsem porodila naši prvorozenou.
To, že jsem těhotná, jsem zjistila den před Vánocemi, chtěla jsem to dát manželovi pod stromeček, ale ten přišel z práce a povídá: „Ty úplně záříš, co se děje?“ „Nic, nic, já ti to povím zítra.“ „Nečekáme miminko?“
Po prvním porodu jsem měla příšernou hrůzu z porodnice. Měla jsem i strašný vztek, a kdybych v té době toho doktora nebo tu sestru potkala, snad bych je roztrhla vejpůl. Trápily mě i noční můry o porodnici, ale ne o porodu. Začala jsem hledat alternativy. CAP už v té době neexistoval, Vrchlabí bylo moc daleko. Přemýšleli jsme o ambulantním porodu, přece jenom Anežce v době porodu mělo být rok a čtvrt, byla kojená… věděli jsme (v té době byl takový případ), že pokud žena odejde dříve z porodnice, posílají na ni sociálku s policií.
Objela jsem všechny porodnice v okruhu 100 kilometrů. Nejpamátnější byl rozhovor s jednou sestrou: „A bylo by možné u vás mít porod zcela bez medikamentů?“ „Samozřejmě, u nás nikdy nic nedáváme.“ „Takže ani oxytocin?“ „A proč bychom vám ho jako neměli dát?“… a neviděla jsem jinou možnost než porod doma. Manžel byl hodně proti, takové věci jako šetrnost k dítěti apod. pro něj nebyly podstatné, je analytik…
Po mé prosbě ale přislíbil, že se na to podívá. Já si myslela, že načte knížky, ale on se pustil do statistik úmrtnosti atd. A pak přišel s tím, že ČR má strašně vysokou úmrtnost matek, a když srovná dětskou úmrtnost s Holandskem, je jejich úmrtnost nižší, takže je pro. Koukala jsem jak puk:) Začala jsem hledat porodní asistentku, která by byla ochotna k porodu přijet, a našla Ivanu Königsmarkovou. Vím, že mě tady budete grilovat, ale z mé zkušenosti (viz první deníček, ale i zkušenosti přátel) mi to opravdu přišlo i bezpečnější.
Tohle těhotenství bylo ze všech nejlepší. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem ještě kojila, ale nebylo mi až tak zle, zhubla jsem jen dvě kila, a pak nabírala a nabírala…:), ale cítila jsem se skvěle. Stavěli jsme dům a čtrnáct dní před porodem jsme se tam nastěhovali.
Pak přišel den D. Zavolala jsem Ivaně a ta se ptala, za jak dlouho to vidím, že je u porodu. Tak jsem jí říkala, do odpoledne ji nebudeme potřebovat. Anežku jsme odvezli ke kamarádce. Udělala jsem oběd, upekla buchtu, hráli Carcassone… Ivana za tu dobu dvakrát zavolala, jak to postupuje, a říkala, že by přijela na druhou hodinu. V půl druhé manžel začal přecházet, jak lev v kleci – k oknu, vykouknout, ke mně a zase k oknu.
Ve dvě přijela Ivana, zkontrolovala mě a povídá, že to hezky postupuje, že jsme na čtyřech centimetrech. Pak jsme seděli u stolu, pili čaj, povídali si. Najednou už jsem nechtěla sedět, ale chodit. Ivana se zeptala, jak to vidím, tak jsem řekla, že už cítím nějaký tlak. Ona vytáhla porodní židličku, já si na ni sedla, ale nedokázala jsem se uvolnit a Ivana povídá: „A nemáš chuť se jít vykoupat?“ V tu ránu běžím do koupelny. Než se natočila vana, tak už tlačím, ale moc to nejde. Ivana mi říká, že miminko tu za chvilku bude.
Druhá doba porodní byla docela náročná, a pak tu naše Alžběta byla s námi, měla o 4 cm větší hlavičku než Anežka, přes čtyři kila a úplně rozplácnutý fialový nosík a bylo hned vidět, že bude mít hnědé oči. Když jsem se na ten nosík Ivany zeptala, tak povídá: „No, ona ho má mít po kom větší.“ 
Položila jsem si ji na sebe a ona se začala kojit. Byla úžasná, podívala se na mě takovým zvláštním vševědoucím pohledem, pak zavřela oči, a když se podívala podruhé, už to bylo pryč.
Když dotepal pupečník, manžel ho přestřihl a chtěl si vzít malou, ale Ivana mu povídá, že by bylo fajn sundat tričko, že kůže je pro miminko nejhebčí a já měla takovou radost, že nejsem sama, kdo se stydí:)
Pak jsem se osprchovala a šla do ložnice, kde mě Ivana zkontrolovala a říkala, že to vidí na dva stehy. Potom povídá, že to mám z minula špatně sešité a radši mi udělá tři. Zůstala u nás ještě dvě hodiny. Pak nás navštívila ještě čtyřikrát. Mezitím jsme volali kamarádce, aby nám přivezla Anežku. Ta měla zvláštní způsob jak mazlit bříško. Když ji přivezli, tak jsem si ji vzala do náruče a odhrnuji peřinu a povídám: „Podívej se, co je tu nového.“ Ona se zarazila, koukla na Alžbětku a najednou ji začala mazlit jako to bříško, bylo vidět, že v tom nevidí žádný velký rozdíl.
Nejhezčí reakci měl tchán. Nevěděli, že budeme rodit doma, a my jsme jim řekli, ať se jdou na něco podívat. On začal chodit a spínat ruce a vzdychat. My jsme si říkali, že těžce nese porod doma. A děda se slzama v očích říká: „Když já takové malé miminko ještě neviděl.“ (Alžbětka měla přes 4 kila, manžel po porodu 2,5 ale všechny jeho děti přišli domů až po deseti dnech a vnoučata nejdřív po pěti)… manželovo sourozenci byli na nás dost naštvaní, ale dědeček se nás zastával. Moje rodina byla v pohodě – také to nebyl v rodině první „novodobý“ porod doma a můj tatínek i maminka a jejich sourozenci se doma také narodili.
Ty naše dvě nejstarší se mají moc rády, nedávno mi Anežka povídá: „Maminko, ty jsi mi vlastně porodila nejlepší kamarádku.“ Alžběta je příjemná mladá dáma se smyslem pro (černý) humor.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1304
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 767
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1338
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 563
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 339
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19374
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2782
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2505
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1681
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
vždycky mám radost když čtu o porodu doma 
Ty jsi mela stesti, ze ti to nejspis petkrat vyslo. Ale opravdu je stesti. 
A ta druhá doba u Alžbětky byla opravdu náročná - byla fakt veliká,…
.