První ze šesti
- Porod
- harim
- 29.11.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsme s manželem spolu chodili, snili jsme, že budeme mít hodně dětí, ale víc jak dvanáct ne :) Představovali jsme si šest vlastních, a pak si vzít děti do pěstounské péče. Jsem z velké rodiny, šestá, dětství bylo úžasné... pořád jsem si hráli – na slepou bábu, na schovku, fotbal... a i v dospělosti – máte se, na koho obrátit, povídat. Je to tak fajn, že jsme chtěli, aby i naše děti něco takového mohly prožít. Přání se splnilo – máme šest dětí.
První deníček bude depresivní, pořád jsem se s tímhle porodem nevyrovnala a už to je 15 let. Ale slibuju, že ty další budou jen hezké.
Moje první těhotenství se zadařilo měsíc po svatbě, byla jsem docela mladá maminka, ale strašně jsme s manželem po miminku toužili. První návštěva na gynekologii byla dost nepříjemná, nikdy jsem tam nebyla a strašně jsem se styděla, asi i proto, že jsem do svatby byla panna. Paní doktorka to ukončila se závěrem: „Tak vám vypíšu žádanku a můžete nastoupit.“??? „No na potrat, přece si dítětem nezkazíte život.“ Byla jsem vdaná a bylo mi 21 let.
Těhotenství bylo bez problémů, jen jsem kvůli nevolnostem, které skončily až v 7. měsíci, zhubla 10 kilo, ale hrdě jsem nosila bříško, šťastná jak blecha. Moc jsem toužila po přirozeném porodu a nejvíc jsem se bála, že bude na sále doktor – muž 
Přenášela jsem týden, paní doktorka mě poslala do nemocnice, ale v den nástupu mi ráno začaly kontrakce, slabé, ale pravidelné po pěti minutách. Trošku zesílily a já hloupá hned jela do porodnice. Sotva jsem překročila nemocniční bránu, kontrakce nikde. Nechali si mě tam, udělali monitor, vyšetřili a řekli, že jsou to jen poslíčci (byla jsem otevřená na 2 cm).
Dali mě na poporodní pokoj. Za dvě hodiny se mi znovu vrátili „poslíčci“. Po třech hodinách už intenzivnější, které jsem prodýchávala na chodbě před porodnicí, to už manžel nevydržel a šel za sestrou. Ta nám začala vysvětlovat, co jsou to poslíčci, a když jsme se tvářili dost nedůvěřivě, tak manželovi řekla, že už musí jít domů, a mně, že by mi píchla vitamíny pro miminko, že bude zdravější… Já blbec…
Pak jsem usnula a budily mě kontrakce ne po třech minutách jako předtím, ale po patnácti a podstatně slabší. Po pár hodinách spánku jsem ji začala zase „obtěžovat“, řekla mi, že mám spát a kontrakce mít nemůžu, protože mi přece píchla lék na spaní a proti poslíčkům!
Zkusila jsem sprchu – tekla ledová voda a přišlo seřvání, že přece musím být na pokoji a spát. Nešlo to a kontrakce silnější a silnější. Byla jsem jak opilá, nedokázala jsem přemýšlet,… Paní, která chudák byla se mnou na pokoji, zavolala na sestru – zase mi vynadala. Když sestra odešla, tak se mi najednou strašně chtělo na záchod. Vstala jsem a v tom se ozvalo lupnutí, jak jsem byla dost mimo, tak jsem začala hysterčit, že miminku praskla hlava, paní znovu zazvonila na sestru a šlo se rychle na sál. Dneska si říkám, že je to docela škoda, kdyby se narodila na záchodě, tak bychom byly aspoň chvilku spolu.
Skoro jsme tam nedošli, po cestě jsem sestru prosila, že nechci nástřih. Lehla jsem si na lůžko, vtom přeběhl doktor, cestou vzal nůžky a stříhnul. A Anežka byla hned na světě, byla jsem tolik šťastná, nemohla jsem uvěřit, že ji mám u sebe. Nenechali jsme si říct, jestli budeme mít chlapečka nebo holčičku, ale manžel chtěl spíš holčičku, mně to bylo jedno.
Byla taaaak krásná. Narodila se po 24 hodinách. Potom mě začali šít – to bylo z toho porodu snad nejbolestivější. Měla jsem šest blbě zašitých stehů a problémy až do dalšího porodu. Musím říct, že jak se sestra předtím chovala jak gestapačka, tak potom byla fajn i mi přinesla telefon, abych mohla zavolat manželovi. Když přijel, měl v očích slzy a já na něj hned „A příště to taky bude holčička, jo?“
Ačkoliv mě primář před porodem ujistil, že oni miminka neodnáší, najednou byla pryč, jen mi ji ukázali, a přitom k tomu nebyl důvod. Převezli mě na oddělení, já hned vstala (tak nějak jsem nevěděla, že se to nemá ) a šla jsem ji hledat, nechtěli mi ji dát, že mám spát. To opravdu nešlo, byla jsem plná energie. Za dvě hodinky, jsem si pro ni šla znovu a za hodinu znovu a znovu a znovu… po osmi hodinách jsme byly spolu. Za pět dní, jak bylo zvykem, nás pustili domů, říkala jsem panu doktorovi, jestli by nás nepustil dřív, že klidně udělám deset kliků
Dny na šestinedělí byly na jednu stranu nepříjemné (buzení, vážení, nesoukromí, jednou mi malou vytrhli z náruče a někam výtahem odvezli…), nejvíc mi vadilo, že dokud jsem tam byla, měla jsem pocit, že Anežka je jen půjčená, že není moje. Ale na druhou stranu jsem měla možnost se seznámit se zkušenou maminkou, která mi dala pár dobrých rad – třeba i to, že ji nemusím pořád vážit, ale jen odhadnout a napsat
Naše Anežka má ADHD, podle paní neuroložky je velmi pravděpodobné, že je to z „vitamínu“, který mi sestra dala. Přes všechny těžkosti, které jsme kvůli tomu měli, udělala přijímačky na gymnázium a je z ní úžasná, zodpovědná mladá slečna.
Za sedm měsíců jsme se začali těšit na nový přírůstek…
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1402
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 3095
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1013
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2668
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1233
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3778
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1601
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 593
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1622
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 1148
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Nejspíš nejakej oblbovak, abys ji furt neotravovala… 
Bože. Tak doufám, že ty další porody už byly v pohodě a deti 100% ok. Tedy 6 kousků, to je odvaha! A ještě asi s dost malými rozestupy… Ale začali jste mladý, to se pak zvládá leccos líp… Děti vám dělají určitě radost 
Deníček je moc hezky napsaný, těším se na pokračování 
.
, mně by svihlo 
, špatně četla 
Já mít takový první, tak dítě zůstane jedináček.
Ale to byl rok 1985. Čekala bych, že 15let nazpátek už to bude lepší. Těším se na další deníček 
