Myslela jsem, že je válka. Ale bylo to sametové!
- O životě
- maladroit
- 17.11.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V listopadu 1989 mi bylo téměř 9 let, byla jsem tedy malé dítě. I tak jsem ale vnímala vše, co se děje, cítila jsem atmosféru, prožívala jsem výjimečnost těch dní a měsíců. Vděčím za to mým rodičům. Právě skrze ně jsem mohla sametovou revoluci vnímat i přesto, že jsem z toho vlastně ani nemohla mít rozum...
Byly to tehdy zvláštní dny. Protože naši měli tři děti – kromě mně ještě mého sedmiletého bráchu a šestiletou ségru – nemohli se dění účastnit spolu. A tak se střídali. Jednou šla do města na náměstí moje mamka a táta nás hlídal, pak šel zase táta a mamka na něj čekala s náma doma. Vždycky, když se ten, který nás zrovna nehlídal vrátil, ten druhý se plný očekávání a zvědavosti vyptával. Naši měli obrovskou radost, cítila jsem, že se děje něco výjimečného… Mamka přinesla ze švadlenky trikolóru a slavnostně je připla na bundy. Pak jednoho dne táta přinesl placky s usměvavým pánem, Václavem Havlem, a naši si je, usměvaví jako dvě děti nad hračkou, připli vedle trikolóry…
Táta se během dnů, kdy se revoluce rozběhla i v našem městě, šel zeptat do centra, odkud bylo vše řízeno, jestli nepotřebují s něčím pomoci… a tak se stalo, že byl u zrodu tehdejší politické, ale i společenské naděje: Občanského fóra. A na bundách mých rodičů přibyla další placka: odznáček se zkratkou tohoto politického hnutí, která se přetavila v krásné, veselé bílo-modro-červené logo symbolizující naději tehdejší doby…
Vybavuju si taky ten pocit malýho dítěte, který kouká, jak lidi se zpěvákem zpívají písničku Náměšť! Ta energie byla neuvěřitelná…! A to jsem z toho neměla rozum. Jak tohle asi prožívali ti, kteří rozum měli? ![]()
Mamka měla již dlouho domluvenou listopadovou služební cestu do Prahy. Pamatuji si, jakoby to bylo dnes, jak jsem seděla na zemi u televize, zvedlou hlavu… Na obrazovce se opakovaly záběry policajtů (tehdy jsme jim říkali esembáci) s helmama na hlavách, se štíty v rukách. Mlátili obuškama lidi, kteří stáli proti nim. Připadalo mi to jako válka, jako konec světa. Hrozně jsem se o mou mámu bála, když jsem si představila, že musí jet do Prahy… Mamka do dnes vzpomíná: „Vystoupila jsem na hlaváku. Ještě na peróně jsem viděla první leták s heslem, za který se do teď zavíralo do vězení… Minula jsem ho. U dalšího jsem neodolala a zastavila se. S bušícím srdcem jsem si četla jeden leták za druhým. Byla jsem v euforii… Tu mi kazil rozum. Pořád jsem si říkala: Nebuď hloupá, nezastavuj se, doma máš tři děti… Ten strach v nás byl tak hluboce zakořeněný.“ Mamka se mi tehdy vrátila domu živá a zdravá. Tátovi vše vyprávěla… Do dnes je mamka ráda, že se – shodou okolností – do Prahy tehdejších dní dostala a viděla vše na vlastní oči.
Já jsem dneska, 31 let poté, vlastně pamětníkem. A jsem za to moc ráda. Děkuji jim z celého srdce. Jsem jim skutečně vděčná… Nejen za to, že revoluci tolik prožívali, že jsem jí dokázala vnímat i já jako malé dítě… Ale i za to, že díky nim chápu zrůdnost komunistického režimu. Celou svou bytostí odsuzuji režim, který lidi zavíral do vězení za to, co si mysleli, v co věřili a nezřídka kdy je kvůli tomu připravoval i o život.
Nesouhlasím s tvrzením, že za komunistů bylo lépe. Nebylo. Ten režim, který zde vládnul byl zrůdný a nelidský, i když se snažil tvářit se opačně.
Nedopusťme, aby nás někdy něco takového zase potkalo. Zachovejme svobodu – svobodu slova, svobodu myšlenky, víry a pocitu i našim dětem, jejich dětem a dalším generacím.
Učme je, že svoboda není samozřejmost, že jsou stále země, kde jsou kvůli ní lidi týráni a vražděni…
Dejme pozor, protože nesvoboda se k nám může plížit nenápadně a tiše. A všimnout si jí můžeme až v době, kdy bude pozdě.
Připomínejte si také 17. listopad, i když si jej vy sami nepamatujete. Byly to důležité dny! Pro naše prarodiče, rodiče, pro nás, ale i pro ty, kteří přijdou po nás…
Je to velký úkol pro mne, zajistit, aby moje dcera skrze mne pochopila velikost listopadu roku 1989 a chápala souvislosti i k dnešním, a vzhledem k jejímu zatím hodně nízkému věku zejména budoucím, dním…
Přečtěte si také
Ostuda v restauraci: Tchyně si dotočila vodu na záchodě a pak zdrhla bez placení
- Anonymní
- 11.06.26
- 3299
Oslavy dětských narozenin mají být plné radosti, smíchu a rodinné pohody. Člověk si naplánuje pěkné odpoledne, zarezervuje stůl v restauraci a těší se, jak si to všichni společně užijí. Jenže když...
Našla jsem si mladého „kolouška“, ze kterého se vyklubal žárlivec a násilník
- Anonymní
- 11.06.26
- 1608
Můj milostný život by vydal na celou knihu. Mám za sebou tři nevydařená manželství a několik vztahů, které dopadly velmi podobně. Když jsem si před pár měsíci našla chlapa o patnáct let mladšího,...
Syn chce strávit celé léto u táty. Nemám šanci konkurovat jeho prázdninám
- Anonymní
- 11.06.26
- 1474
Prázdniny máme rozdělené víceméně napůl. Aspoň tak jsme se s bývalým manželem domluvili. Jenže poslední týdny mám pocit, že se všechno začíná měnit. Můj bývalý totiž synovi připravil prázdniny snů...
Odjela jsem do lázní kvůli neplodnosti. Stačil jeden malý úlet a byla jsem v tom
- Anonymní
- 11.06.26
- 2144
Život umí být někdy plný paradoxů. Jenže v mém případě si za komplikace můžu z velké části sama. S přítelem jsme se snažili o dítě tři roky. Po sérii vyšetření nám lékaři oznámili, že problém je na...
Sousedce věčně utíkají psi z množírny. Nebude na ni povinná registrace krátká?
- Anonymní
- 10.06.26
- 1448
Už dlouho jsem sem nic nenapsala, ale dnešní ráno mě vytočilo natolik, že si prostě musím vylít srdíčko. A kde jinde, že jo? Tady mě aspoň pochopíte. Chci se vás zeptat – už jste zaregistrovaly tu...
Máma poslala do chatu video. V pozadí jsem slyšela, jak mě ségra pomlouvá
- Anonymní
- 10.06.26
- 2907
Moderní technologie jsou skvělá věc, ale občas dokážou rodinné vztahy rozbít na kousky během jediné vteřiny. Přesně to se mi stalo minulý týden. Zjistila jsem totiž, že rčení „mluviti stříbro,...
Můj muž občas zařve na syny. Sestra nás chce udat na OSPOD pro týrání dětí
- Anonymní
- 10.06.26
- 1728
Vztahy se sourozenci bývají komplikované. Člověk by si myslel, že v dospělosti už budeme mít rozum, budeme se navzájem respektovat a nebudeme si kecat do života. Jenže moje sestra má očividně...
Exmanželka mého muže ho požádala o ledvinu. Souhlasil a já umírám strachy
- Anonymní
- 10.06.26
- 1995
Můj muž má z prvního manželství dvě děti. Se svou bývalou ženou vychází překvapivě dobře a musím uznat, že ani já proti ní nic nemám. Nejsme sice kamarádky, ale nikdy mezi námi nebyly žádné velké...
Tchyně k nám jezdí jako do hotelu. Tvrdí, že nám pomáhá, ale je to naopak
- Anonymní
- 10.06.26
- 12039
Mám toho už dost. Matka mé ženy je u nás v poslední době pečená vařená. Když si manželka před několika měsíci zlomila ruku, byla její pomoc k nezaplacení. To jí neupírám. Jenže dnes už ji...
Po rozvodu jsem zůstala sama. Můj exmanžel poštval naše přátele proti mně
- Anonymní
- 09.06.26
- 2826
Teprve po rozvodu mi došlo, co byl můj muž vlastně zač. Vždycky jsme byli hodně společenští a měli spoustu přátel. Jenže většina z nich byla společná. Nikdy by mě nenapadlo, že po rozvodu se téměř...