Náš happyend
- Porod
- Shak29
- 23.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Naše trnitá cesta k těhotenství a ne zrovna jednoduchý porod. Nikdy bych nevěřila, že otěhotnět je takový problém. Ale abych to vzala pěkně od začátku, vrátíme se k tomu, jak jsem poznala vašeho tatínka. Nikdo mi nevymluví, že to byl osud a nikdo mě nepřesvědčí, že to byla náhoda.
Ještě, když jsem chodila do školy, zrovna při němčině jsem se hrozně nudila. „Co teď? Můžu poslouchat učitele, nebo jít na internet a s někym si na chatu pokecat…“ Ano, vyhrál internet. Šla jsem tedy do jedné místnosti na chatu a koukám, komu bych tak mohla napsat. Zaujal mě tam jeden nick. - „Woohoow, hezkej a ještě má motorku,“ zajásala jsem. Tak zbytek hodiny jsme si psali, dal mi na sebe číslo s tím, že si zavoláme. Řikam si: „Necham ho vycukat, jako to dělají oni, napíšu mu až večer.“ Celá natěšená jsem večer sedla k telefonu, že mu zavolám. Vytáčim… „Volané číslo neexistuje!“ - No, slov, co dostal nebudu ani zmiňovat. Ale bohužel, už jsem ho víc na internetu nepotkala. Až asi po půl roce, na Mikuláše, hádejte, kdo si to chatoval? Ano, náš milý Pavlík. Místo pozdravu dostal vynadáno, prozvonit musel on mě a zbytek večera se omlouval, že se prý spletl.
A že bylo zrovna před víkendem, domluvili jsme se, že za dva dny, v sobotu, přijede za mnou do Plzně. A tak nějak jsme se do sebe i při tom prvním setkání zamilovali, měl a stále má dokonale modré oči <3 . A jak to tak chodí, asi půl rok jezdil stále trasu Plzeň - Praha, až jsem dostala skvělý nápad, aby se k nám přestěhoval. Znamenalo to pro něho skončit v práci, která ho hodně bavila a jít do Plzně, kde práci si teprve musí najít a vlastně ani přítelkyni tu nemá jistou. Neřešil to, byl zamilovaný a tak souhlasil.
Všechno se rýsovalo tak krásně a ani ne po roce jsme se rozhodli, že si pořídíme miminko. Celkem brzy se zadařilo. Testík krásně pozitivní. Měla jsem radost a chtěla jsem to příteli nechat jako překvápko až na večer. Tak jsem sedla na tramvaj a jela ke svojí gynekoložce, která mi dle UTZ těhotenství potvrdila. Srdce mi nadšením bušilo jak o závod. Bylo jasné, že do večera ani náhodou nevydržím mlčet a tak jsem mu poslala SMSku: „Lásko, budeš táta“. V minutě mi volal a rozklepanym hlasem se mě ptá, jestli to myslim vážně. Okamžitě jel z práce domů a užívali jsme si těhulkování 
Ačkoliv asi po 14ti dnech jsem začala špinit, tak jsme jeli na pohotovost. Doktor mi udělal ultrazvuk, ale bohužel… gestační váček, ani fazolku už u mě nedohledal. Jeho výraz, při dopsání zprávy mluvil za vše, ikdyž jsem si tak moc přála, ať to neřekne! Se slzami v očích jsem vyšla z ordinace a při pohledu na čekajícího přítele se mi začaly koulet hrachy po tváři. Tak hrozně to bolelo. Celý zbytek dne jsem probrečela a i následující dny, pohled na těhulku nebo kočárek mě rozbrečel. Ale život jde dál… Řekli jsme si, že bychom mohli udělat tedy nějaký veselejší krok a vzít se. Datum jsme si zamluvili na 8. 8. 2009 a koncem dubna začali všechno zařizovat. Svatba se vyvedla, měla jsem nádherné šaty, nádherného manžela a i počasí nám přálo. Byla jsem šťastná…
Akorát… 4. 10. 2009 mi nedošla menstruace, v obavách, ikdyž ve skrytu duše radostná jsme si šla koupit těhotenský test. Život se nade mnou slitoval a dal mi ten nejkrásnější (snad i svatební?) dar. Přestože jsem od 6tt do 13tt stále zvracela a ke konci už mě manžel musel odnést do nemocnice absolutně odvodněnou, byla jsem šťastná. Po kapačkách se mi všechno uklidnilo a mohla jsem si užívat rostoucího bříška a pohybů miminka.
Ve 20tt nám pan doktor na velkém UTZ sdělil, že čekáme chlapečka, manžela to dojalo snad víc než mě, bylo jasné, že se bude jmenovat Patrik. 11. 6. 2010 jsem měla termín porodu. Ovšem Patýskovi se začalo chtít na svět už 10. 6. a tak jsme večer, po neustávajících kontrakcích vzali tašku a jeli si pro miminko
Představovala jsem si to tak, že udělají prohlídku, pošlou mě na sál, píchnou vodu a budu rodit. Jenže i přes kontrakce jsem byla otevřená jen na 3 prsty, tak mě poslali na hekárnu. Ráno 11. 6. kontrola, nález pořád stejný , poslali mě na normální pokoj. Kontrakce stále po 5 minutách. Prosila jsem doktora, ať mě dají vyvolávačku. Jeho odpoveď, že vyvolávačka se dává jen v naléhavých případech, mě vytočila na tolik, že jsem PA řekla, že čekat můžu v klidu doma a ať mě propustí. „Nemůžeme vás pustit domů, máte kontrakce“. Byla jsem už celkem nešťastná. Přemlouvala jsem synátora, ať už vyleze. 12. 6. za mnou přijel manžel, jak to vypadá… valila jsem se za nim po chodbě s tim, že čekám na doktorku, aby mě prohlídla, že od rána se mi kontrakce snížily z 5ti na 3 minuty. Ale že jestli nebudu pořád víc otevřená, CHCI jet domů! Manžel musel odjet do práce, že přijede po obědě. Doktorka dřív k sehnání stejně nebyla. Než manžel za mnou přišel, dr. už mě vyšetřovala. Potkala jsem manžela na chodbě a řiká mi : „Tak co?“ - řikám: „Jdeme!“ - on: „Domů?“ - a já na to s úsměvem na tváři: „Nee, rodit“.
Všichni natěšený, že 12. 6. se už miminko podívá na svět. Včetně mě. Doktor mi přišel píchnout plodovou vodu, že se to prý urychlí, ale zároveň budu mít větší kontrakce. Zezačátku ty kontrakce celkem šly… Střídala jsem vanu a balon, vanu a balon… Ve 14hod jsem byla otevřená skoro na 5 prstů. Manžel mě podporoval jak mohl, bylo na mě už znát, že ty předešlé dny s kontrakcema mě unavily. I porodní asistentky byly hrozně moc milé a ochotné, radost rodit v jejich směně. Nicméně, abych to zkrátila. Asi od 20 hod jsem měla kontrakce už po minutě, od 23hod byly kontrakce nepřetržitě, bez jakékoliv pauzy. Od 12hod, jsem nemohla pít, jen vlhčit rty. Rodila jsem zrovna v tom největšim pařáku, ikdyž zrovna byla noc, neskutečně sedřený krk, už se mi chtělo i od bolesti zvracet… Co 10 minut jsem prosila PA, ať se koukne, jak to postupuje, zda už jsem na 10 prstů. „Ne, bohužel jen na 9“ . Řikala jsem si, že to snad nikdy neskončí a zároveň se mi už začalo chtít hrozně tlačit. Ve 2 hodiny ráno přišla PA a konečně řekla to, na, co jsme čekali: „Tak jdeme tlačit“. Jakmile jsem mohla tlačit, byla to brnkačka, žádné kontrakce už jsem necítila. Bohužel mě musela nastříhnout, malý byl zvědavý a tak šel „čumáčkem“ napřed.
13. 6. 2010 ve 2.40 hod spatřil svět a byl nádherný. Neplakal, jen koukal, zakřičel si, až když mu čistili pusinku a nůsek. Jen mě mrzí, že si tatínek nemohl přestřihnout pupeční šňůru a že malého jako první dostal do náruče on, kvůli mému akutnímu krvácení 
ale při šití už jsem ho držela a nemohla se vynadívat, jak je překrásný. Chytil mě za malíček 
S manželem jsme to obrečeli a asi v 6 hodin ráno mě dovezli na šestinedělí. V 9 hod mi tam dovezli broučka.
A tak přišel na svět náš prvorozený syn Patrik, s mírami 51 cm a 3650 g. A s nádhernýma modrýma očima po tátovi. Nechal na sebe čekat, ale stálo to za to.
A co teď… je mu 23 měsíců a v srpnu se mu narodí sourozenec. Jen doufám, že tenhle porod už bude jen jednodenní záležitost 
Sice před tímto těhu jsem také jednou potratila a druhé těhotenství mi musela ukončit doktorka, kdy se miminko nevyvíjelo, ale říkám si : „Per aspera ad astra“ . 
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 2118
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 1642
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 971
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1214
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1081
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3236
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2447
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4235
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 14772
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1109
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
teď už se tomu směju… ae hned jak mi dali malýho sem na všechnu bolest zapoměla 
ae sou i horší věci.. a hlavně, že sou dětičky při a po porodu živý a zdravý 
. Druhý už jen 8 hodin a napotřetí jsme to zvládli za 4 hoďky 