Naše třeťátko
- Těhotenství
- Shak29
- 06.07.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
S manželem máme 4letého klučinu a téměř 2letou holčičku. Tak nějak se nám ohledně počtů dětí líbilo číslo 3. Před Vánoci jsme se rozhodli, že bychom se tedy mohli začít pokoušet o další miminko.
Jelikož mám po předchozích potratech problém s udržením miminka a je třeba Duphastonu do 13.tt, šla jsem si ho ke své gynekoložce nechat napsat. S manželem jsme tomu nechávali pro tentokrát volný průběh.
Blížily se Vánoce, tak jsem měla úplně jiné starosti. Na Silvestra jsme jeli ke kamarádce, která má dětský koutek a pořádala Pirátskou party, takže i tady jsem sháněla a vymýšlela kostým pro tu naší malou princeznu.
V novým roce jsem čekala MS 10.1., ale jelikož jsem už 5 dní před tím začala špinit, připravovala jsem se na její týdenní návštěvu. Čím dřív přijde, tím dřív skončí a budeme pracovat na miminku.
9.1. mi špinění ustalo, 10.1. ráno taky nic. Doma jsem měla poslední test s citlivostí 20. Tentokrát jsem od toho i kvůli té citlivosti nečekala pozitivní výsledek. Udělala jsem test, nechala ho na krabiččce a šla dětem udělat snídani. Po chvíli jsem si na něj vzpomněla a vyrazila jsem směrem k němu. Při pohledu na něj jsem párkrát pořádně zamrkala a pro jistotu promnula rozespalé oči.
Výsledek se nezměnil - // a nádherně silné.
Rozklepaly se mi ruce a po menším problému vytočit s nima číslo jsem volala manželovi. Ten to nezvedal… jak jinak. Chvíli jsem čekala. Nic. Tak jsem už trošku uklidněná test vyfotila a poslala mu MMS. To mi najednou během chvíle volal zpět a s roztomile rozklepaným hlasem se mě ptá, jestli tohle se dělá, oznámit to po mms?
Na hlase mu bylo znát, jak je dojatý. Ani jeden jsme to opravdu nečekal.
Po víkendu jsem si zašla k doktorce, která těhotenství potvrdila a dala mi pro manžela, který čekal s dětma v čekárně, i fotečku. ![]()
První týdny těhulkování byly trošku napnutější, jelikož jsem měla hematom a každou chvíli jsem špinila. Počítala jsem se vším, i když jsem doufala v to, že bude vše OK. Na další kontrole mělo naše miminko už i krásně blikající srdíčko, takže mi v 9.tt doktorka vypsala průkazku. Manžel si doma sednul, držel fotku a nevěřícně opakoval „Tři děti.. tři děti.“ ![]()
Ve 12.tt jsem absolvovala jako v předchozích těhotenstvích screening. Tentokrát jsem byla lehce nervozní. Asi za týden, když jsme s dětma koukali na telku, mi zvonil telefon.
„Prosím?“
„Dobrý den, Genetika Plzeň, máme tady testy Vašeho screeningu a dvě hodnoty máte na hranici…“
„Takže to znamená co??!,“ skočila jsem jí do řeči.
„Že je riziko 1:65, že miminko bude mít Downůw syndrom.“
Zastavil se mi krevní oběh.
„Takže je potřeba, abyste se zastavila a udělal se odběr vzorků z placenty.“
Polkla jsem slzu a domluvila jsem se, že ještě ten den tam přijedeme. Volala jsem tu „novinku“ manželovi, který mi nejspíš jen pořádně rozumněl „Volali z genetiky.“ Řekl, že okamžitě jede domů. Když přijel, skočila jsem mu kolem krku, zabořila hlavu do ramene a snažila se nebrečet. To malý škvrně v pupíku jsem tak strašně milovala, že myšlenka, že by se to potvrdilo a já měla jít na potrat a nechat ho zabít, zabíjela mě!
Při cestě na Genetiku bylo v autě ticho. Po chvilce ho manžel prolomil větou „A ty by sis ho chtěla nechat, když se to potvrdí?“ Pokrčila jsem ramenama a zavrtěla hlavou, že se ho vzdát nedokážu, že má stejnou šanci na život jako ostatní. Už víc neříkal. Věděl, že ať to dopadne jakkoliv, pryč ho nedám. Jen dodal „Budu stát při tobě!“ a chytnul mě za ruku. Sevřelo se mi hrdlo a zalily se mi oči.
Na genetice jsme čekali asi hodinu, což bylo docela náročný, protože Nicolku to tam po chvíli přestalo bavit. Pak si pro nás přišla genetička, ukázala nám hodnoty, co se jim nelíbí a co v případě souhlasu odebrání vzorků bude následovat. Taky nám sdělila, že u odběru klků z placenty je asi o procento a půl vyšší riziko potratu. A nebo pak čekat 3 týdny do 16-17.tt, kdy by mi odebrali „jen“ plodovku. Nakonec jsme se rozhodli pro odběr hned a podepsali souhlas.
Šli jsme do čekárny a čekali na doktora, který provede odběr. Přišel asi za 20 minut. V ordinaci jsem si lehla, on udělal utz, zkontroloval miminku srdíčko, našel si polohu placenty a zkoumal, z jaké části bude moci odebrat vzorek. Sestřička stála vedle mě a snažila se mě úsměvem a pohlazením povzbudit. Když si doktor myslel, že dobrý, postříkali mi břicho desinfekcí, do podbřišku mi dal injekci pro lokální umrtvení, zapnul utz a pomalu zaváděl jehlu do placenty. Nic moc příjemný, ale do 10 minut bylo po odběru. Ještě zkontroloval miminko, srdíčko a důrazně vysvětlil, že je třeba, abych prvních 72 hodin po odběru jen ležela. Jediný, co můžu, je dojít si na wc.
Byl pátek a v pondělí odpoledne jsme měli slíbené výsledky. Po příjezdu domů mi manžel rozložil gauč a nahnal ihned lehnout. Děti se nahrnuly starostlivě ke mně. Ani nevím, jak jsem usnula, a vzbudilo mě nezvyklé ticho - manžel byl s dětma venku.
Proležela jsem i sobotu a v neděli už jsem seděla a pomalu se rozhýbávala.
V pondělí jsem od rána hlídala telefon - přestože řikali až odpoledne - ale co kdyby náhodou. Zdálo se mi, že to vůbec neutíká.
Asi v 16 hodin začal zvonit.
„Dobrý den, tady Genetika, mám tu Vaše výsledky. Jsou negativní! Stále platí, že nechcete vědět pohlaví?“
„Ano, nechceme. Takže máme zdravé miminko?“
„Ano, downůw syndrom byl vyloučen.“
Nespadnul mi ze srdce kámen, ale rovnou celá skála. Pohladila jsem si bříško a hned volala manželovi. Ten si rovnou koupil flašku a večer výsledky i prcka zapil. ![]()
Zbytek těhotenství už byl, díkybohu, bez problémů a starostí. Teď už budeme začínat 30. týden a přestože se těšíme, i mě mrzí, jak moc to utíká. Miminko je v bříšku pěkný rošťák. Pevně věřím, že po porodu to bude hodný miminko jako jeho sestřička a ne uřvánek jako jeho bráška. ![]()
Přečtěte si také
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 5
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 57
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 32
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 109
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1060
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 774
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 696
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 616
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 522
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1248
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...