Naše třeťátko
- Těhotenství
- Shak29
- 06.07.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
S manželem máme 4letého klučinu a téměř 2letou holčičku. Tak nějak se nám ohledně počtů dětí líbilo číslo 3. Před Vánoci jsme se rozhodli, že bychom se tedy mohli začít pokoušet o další miminko.
- 2
Jelikož mám po předchozích potratech problém s udržením miminka a je třeba Duphastonu do 13.tt, šla jsem si ho ke své gynekoložce nechat napsat. S manželem jsme tomu nechávali pro tentokrát volný průběh.
Blížily se Vánoce, tak jsem měla úplně jiné starosti. Na Silvestra jsme jeli ke kamarádce, která má dětský koutek a pořádala Pirátskou party, takže i tady jsem sháněla a vymýšlela kostým pro tu naší malou princeznu.
V novým roce jsem čekala MS 10.1., ale jelikož jsem už 5 dní před tím začala špinit, připravovala jsem se na její týdenní návštěvu. Čím dřív přijde, tím dřív skončí a budeme pracovat na miminku.
9.1. mi špinění ustalo, 10.1. ráno taky nic. Doma jsem měla poslední test s citlivostí 20. Tentokrát jsem od toho i kvůli té citlivosti nečekala pozitivní výsledek. Udělala jsem test, nechala ho na krabiččce a šla dětem udělat snídani. Po chvíli jsem si na něj vzpomněla a vyrazila jsem směrem k němu. Při pohledu na něj jsem párkrát pořádně zamrkala a pro jistotu promnula rozespalé oči. 
Výsledek se nezměnil - // a nádherně silné.
Rozklepaly se mi ruce a po menším problému vytočit s nima číslo jsem volala manželovi. Ten to nezvedal… jak jinak. Chvíli jsem čekala. Nic. Tak jsem už trošku uklidněná test vyfotila a poslala mu MMS. To mi najednou během chvíle volal zpět a s roztomile rozklepaným hlasem se mě ptá, jestli tohle se dělá, oznámit to po mms? Na hlase mu bylo znát, jak je dojatý. Ani jeden jsme to opravdu nečekal.
Po víkendu jsem si zašla k doktorce, která těhotenství potvrdila a dala mi pro manžela, který čekal s dětma v čekárně, i fotečku. 
První týdny těhulkování byly trošku napnutější, jelikož jsem měla hematom a každou chvíli jsem špinila. Počítala jsem se vším, i když jsem doufala v to, že bude vše OK. Na další kontrole mělo naše miminko už i krásně blikající srdíčko, takže mi v 9.tt doktorka vypsala průkazku. Manžel si doma sednul, držel fotku a nevěřícně opakoval „Tři děti.. tři děti.“
Ve 12.tt jsem absolvovala jako v předchozích těhotenstvích screening. Tentokrát jsem byla lehce nervozní. Asi za týden, když jsme s dětma koukali na telku, mi zvonil telefon.
„Prosím?“
„Dobrý den, Genetika Plzeň, máme tady testy Vašeho screeningu a dvě hodnoty máte na hranici…“
„Takže to znamená co??!,“ skočila jsem jí do řeči.
„Že je riziko 1:65, že miminko bude mít Downůw syndrom.“
Zastavil se mi krevní oběh.
„Takže je potřeba, abyste se zastavila a udělal se odběr vzorků z placenty.“
Polkla jsem slzu a domluvila jsem se, že ještě ten den tam přijedeme. Volala jsem tu „novinku“ manželovi, který mi nejspíš jen pořádně rozumněl „Volali z genetiky.“ Řekl, že okamžitě jede domů. Když přijel, skočila jsem mu kolem krku, zabořila hlavu do ramene a snažila se nebrečet. To malý škvrně v pupíku jsem tak strašně milovala, že myšlenka, že by se to potvrdilo a já měla jít na potrat a nechat ho zabít, zabíjela mě!
Při cestě na Genetiku bylo v autě ticho. Po chvilce ho manžel prolomil větou „A ty by sis ho chtěla nechat, když se to potvrdí?“ Pokrčila jsem ramenama a zavrtěla hlavou, že se ho vzdát nedokážu, že má stejnou šanci na život jako ostatní. Už víc neříkal. Věděl, že ať to dopadne jakkoliv, pryč ho nedám. Jen dodal „Budu stát při tobě!“ a chytnul mě za ruku. Sevřelo se mi hrdlo a zalily se mi oči.
Na genetice jsme čekali asi hodinu, což bylo docela náročný, protože Nicolku to tam po chvíli přestalo bavit. Pak si pro nás přišla genetička, ukázala nám hodnoty, co se jim nelíbí a co v případě souhlasu odebrání vzorků bude následovat. Taky nám sdělila, že u odběru klků z placenty je asi o procento a půl vyšší riziko potratu. A nebo pak čekat 3 týdny do 16-17.tt, kdy by mi odebrali „jen“ plodovku. Nakonec jsme se rozhodli pro odběr hned a podepsali souhlas.
Šli jsme do čekárny a čekali na doktora, který provede odběr. Přišel asi za 20 minut. V ordinaci jsem si lehla, on udělal utz, zkontroloval miminku srdíčko, našel si polohu placenty a zkoumal, z jaké části bude moci odebrat vzorek. Sestřička stála vedle mě a snažila se mě úsměvem a pohlazením povzbudit. Když si doktor myslel, že dobrý, postříkali mi břicho desinfekcí, do podbřišku mi dal injekci pro lokální umrtvení, zapnul utz a pomalu zaváděl jehlu do placenty. Nic moc příjemný, ale do 10 minut bylo po odběru. Ještě zkontroloval miminko, srdíčko a důrazně vysvětlil, že je třeba, abych prvních 72 hodin po odběru jen ležela. Jediný, co můžu, je dojít si na wc.
Byl pátek a v pondělí odpoledne jsme měli slíbené výsledky. Po příjezdu domů mi manžel rozložil gauč a nahnal ihned lehnout. Děti se nahrnuly starostlivě ke mně. Ani nevím, jak jsem usnula, a vzbudilo mě nezvyklé ticho - manžel byl s dětma venku. Proležela jsem i sobotu a v neděli už jsem seděla a pomalu se rozhýbávala.
V pondělí jsem od rána hlídala telefon - přestože řikali až odpoledne - ale co kdyby náhodou. Zdálo se mi, že to vůbec neutíká.
Asi v 16 hodin začal zvonit.
„Dobrý den, tady Genetika, mám tu Vaše výsledky. Jsou negativní! Stále platí, že nechcete vědět pohlaví?“
„Ano, nechceme. Takže máme zdravé miminko?“
„Ano, downůw syndrom byl vyloučen.“
Nespadnul mi ze srdce kámen, ale rovnou celá skála. Pohladila jsem si bříško a hned volala manželovi. Ten si rovnou koupil flašku a večer výsledky i prcka zapil.
Zbytek těhotenství už byl, díkybohu, bez problémů a starostí. Teď už budeme začínat 30. týden a přestože se těšíme, i mě mrzí, jak moc to utíká. Miminko je v bříšku pěkný rošťák. Pevně věřím, že po porodu to bude hodný miminko jako jeho sestřička a ne uřvánek jako jeho bráška.
Přečtěte si také
Syn přinesl poznámku za rvačku. Když jsem zjistila proč, naštval mě učitel
- Anonymní
- 19.09.26
- 2361
Je sotva začátek roku a můj syn už na mě vytasil poznámku. Mávala na mě s ní hned, když jsem přišla domů. Když jsem si pak ale vyslechla za co ji dostal, musím uznat, že víc, než na to, že se...
Kamarádka se rozešla a chce mě každý den vidět. Já už nemám sílu
- Anonymní
- 19.09.26
- 1798
Se Simonou jsme byly nejlepší kamarádky na střední škole. Byly jsme spolu skoro pořád. Chodily jsme na kafe, řešily kluky, smály se úplným hloupostem a měly pocit, že naše přátelství vydrží navždy.
Manžel mi koupil elektrokolo a tchyně mi oznámila, že takhle určitě nezhubnu
- Anonymní
- 19.09.26
- 2613
Znáte to, nevyžádané rady dokážou člověka dost naštvat. A moje tchyně Marie je na ně doslova expert. Vždycky z ní vypadne nějaká perla. Tenhle deníček proto píšu spíš pro pobavení. Naštěstí se to...
Dcera utrácí za kosmetiku víc než já. V patnácti jsem měla jeden krém na všechno
- Anonymní
- 19.09.26
- 384
Když jsem byla teenager, moje kosmetická rutina byla poměrně jednoduchá. Ráno jsem si umyla obličej, občas použila něco na pupínky a tím moje péče o pleť v podstatě skončila. Když jsem měla doma...
Šváb mi vzal klid na duši
- Kaonev
- 19.09.26
- 253
Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 985
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 443
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 932
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1669
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 629
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Máš skvělého chlapa, s takovým nejsou tři děti problém, přeji hodně zdraví.
preju naprosto bezproblemovy zbytek tehotenstvi i porod. 
Chlap, který chce třetí dítě a stál by při tobě i v případě narození nemocného miminka. 