Naše třeťátko
- Těhotenství
- Shak29
- 06.07.14 načítám...
S manželem máme 4letého klučinu a téměř 2letou holčičku. Tak nějak se nám ohledně počtů dětí líbilo číslo 3. Před Vánoci jsme se rozhodli, že bychom se tedy mohli začít pokoušet o další miminko.
- 2
Jelikož mám po předchozích potratech problém s udržením miminka a je třeba Duphastonu do 13.tt, šla jsem si ho ke své gynekoložce nechat napsat. S manželem jsme tomu nechávali pro tentokrát volný průběh.
Blížily se Vánoce, tak jsem měla úplně jiné starosti. Na Silvestra jsme jeli ke kamarádce, která má dětský koutek a pořádala Pirátskou party, takže i tady jsem sháněla a vymýšlela kostým pro tu naší malou princeznu.
V novým roce jsem čekala MS 10.1., ale jelikož jsem už 5 dní před tím začala špinit, připravovala jsem se na její týdenní návštěvu. Čím dřív přijde, tím dřív skončí a budeme pracovat na miminku.
9.1. mi špinění ustalo, 10.1. ráno taky nic. Doma jsem měla poslední test s citlivostí 20. Tentokrát jsem od toho i kvůli té citlivosti nečekala pozitivní výsledek. Udělala jsem test, nechala ho na krabiččce a šla dětem udělat snídani. Po chvíli jsem si na něj vzpomněla a vyrazila jsem směrem k němu. Při pohledu na něj jsem párkrát pořádně zamrkala a pro jistotu promnula rozespalé oči. 
Výsledek se nezměnil - // a nádherně silné.
Rozklepaly se mi ruce a po menším problému vytočit s nima číslo jsem volala manželovi. Ten to nezvedal… jak jinak. Chvíli jsem čekala. Nic. Tak jsem už trošku uklidněná test vyfotila a poslala mu MMS. To mi najednou během chvíle volal zpět a s roztomile rozklepaným hlasem se mě ptá, jestli tohle se dělá, oznámit to po mms? Na hlase mu bylo znát, jak je dojatý. Ani jeden jsme to opravdu nečekal.
Po víkendu jsem si zašla k doktorce, která těhotenství potvrdila a dala mi pro manžela, který čekal s dětma v čekárně, i fotečku. 
První týdny těhulkování byly trošku napnutější, jelikož jsem měla hematom a každou chvíli jsem špinila. Počítala jsem se vším, i když jsem doufala v to, že bude vše OK. Na další kontrole mělo naše miminko už i krásně blikající srdíčko, takže mi v 9.tt doktorka vypsala průkazku. Manžel si doma sednul, držel fotku a nevěřícně opakoval „Tři děti.. tři děti.“
Ve 12.tt jsem absolvovala jako v předchozích těhotenstvích screening. Tentokrát jsem byla lehce nervozní. Asi za týden, když jsme s dětma koukali na telku, mi zvonil telefon.
„Prosím?“
„Dobrý den, Genetika Plzeň, máme tady testy Vašeho screeningu a dvě hodnoty máte na hranici…“
„Takže to znamená co??!,“ skočila jsem jí do řeči.
„Že je riziko 1:65, že miminko bude mít Downůw syndrom.“
Zastavil se mi krevní oběh.
„Takže je potřeba, abyste se zastavila a udělal se odběr vzorků z placenty.“
Polkla jsem slzu a domluvila jsem se, že ještě ten den tam přijedeme. Volala jsem tu „novinku“ manželovi, který mi nejspíš jen pořádně rozumněl „Volali z genetiky.“ Řekl, že okamžitě jede domů. Když přijel, skočila jsem mu kolem krku, zabořila hlavu do ramene a snažila se nebrečet. To malý škvrně v pupíku jsem tak strašně milovala, že myšlenka, že by se to potvrdilo a já měla jít na potrat a nechat ho zabít, zabíjela mě!
Při cestě na Genetiku bylo v autě ticho. Po chvilce ho manžel prolomil větou „A ty by sis ho chtěla nechat, když se to potvrdí?“ Pokrčila jsem ramenama a zavrtěla hlavou, že se ho vzdát nedokážu, že má stejnou šanci na život jako ostatní. Už víc neříkal. Věděl, že ať to dopadne jakkoliv, pryč ho nedám. Jen dodal „Budu stát při tobě!“ a chytnul mě za ruku. Sevřelo se mi hrdlo a zalily se mi oči.
Na genetice jsme čekali asi hodinu, což bylo docela náročný, protože Nicolku to tam po chvíli přestalo bavit. Pak si pro nás přišla genetička, ukázala nám hodnoty, co se jim nelíbí a co v případě souhlasu odebrání vzorků bude následovat. Taky nám sdělila, že u odběru klků z placenty je asi o procento a půl vyšší riziko potratu. A nebo pak čekat 3 týdny do 16-17.tt, kdy by mi odebrali „jen“ plodovku. Nakonec jsme se rozhodli pro odběr hned a podepsali souhlas.
Šli jsme do čekárny a čekali na doktora, který provede odběr. Přišel asi za 20 minut. V ordinaci jsem si lehla, on udělal utz, zkontroloval miminku srdíčko, našel si polohu placenty a zkoumal, z jaké části bude moci odebrat vzorek. Sestřička stála vedle mě a snažila se mě úsměvem a pohlazením povzbudit. Když si doktor myslel, že dobrý, postříkali mi břicho desinfekcí, do podbřišku mi dal injekci pro lokální umrtvení, zapnul utz a pomalu zaváděl jehlu do placenty. Nic moc příjemný, ale do 10 minut bylo po odběru. Ještě zkontroloval miminko, srdíčko a důrazně vysvětlil, že je třeba, abych prvních 72 hodin po odběru jen ležela. Jediný, co můžu, je dojít si na wc.
Byl pátek a v pondělí odpoledne jsme měli slíbené výsledky. Po příjezdu domů mi manžel rozložil gauč a nahnal ihned lehnout. Děti se nahrnuly starostlivě ke mně. Ani nevím, jak jsem usnula, a vzbudilo mě nezvyklé ticho - manžel byl s dětma venku. Proležela jsem i sobotu a v neděli už jsem seděla a pomalu se rozhýbávala.
V pondělí jsem od rána hlídala telefon - přestože řikali až odpoledne - ale co kdyby náhodou. Zdálo se mi, že to vůbec neutíká.
Asi v 16 hodin začal zvonit.
„Dobrý den, tady Genetika, mám tu Vaše výsledky. Jsou negativní! Stále platí, že nechcete vědět pohlaví?“
„Ano, nechceme. Takže máme zdravé miminko?“
„Ano, downůw syndrom byl vyloučen.“
Nespadnul mi ze srdce kámen, ale rovnou celá skála. Pohladila jsem si bříško a hned volala manželovi. Ten si rovnou koupil flašku a večer výsledky i prcka zapil.
Zbytek těhotenství už byl, díkybohu, bez problémů a starostí. Teď už budeme začínat 30. týden a přestože se těšíme, i mě mrzí, jak moc to utíká. Miminko je v bříšku pěkný rošťák. Pevně věřím, že po porodu to bude hodný miminko jako jeho sestřička a ne uřvánek jako jeho bráška.
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 1971
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 776
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 464
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3213
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2327
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1139
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7498
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4352
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3092
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1917
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
Máš skvělého chlapa, s takovým nejsou tři děti problém, přeji hodně zdraví.
preju naprosto bezproblemovy zbytek tehotenstvi i porod. 
Chlap, který chce třetí dítě a stál by při tobě i v případě narození nemocného miminka. 