Jak čest a morálka zvítězila
- Těhotenství
- Luminex
- 30.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nedávno jsem uvedla deníček s názvem A všechno bude jinak. Kdo ho četl, tak je zasvěcený, kdo nečetl, tak pro souvislosti je lepší si ho přečíst. Ale jen pro nastínění, že jsem těhotná jsem zjistila, po skoro dvou letech snažení/nesnažení, ale zrovna jsem byla čerstvě v novém zaměstnání. Tak co teď?
Byl to skutečně šok, když na mě 31. 8. ty // vykoukly. Jak je to možné? Zrovna teď, když jsem v novém zaměstnání? Po skoro dvou letech, kdy jsme se snažili, pak přežili krizi, a pak se snažit přestali a smířili se s umělým oplodněním, někdy výhledově do dvou, tří let, protože jsem právě byla měsíc v novém zaměstnání, a to přímo mém vysněném zaměstnání. Výborná pozice, výborný plat, výborná budoucnost a stabilita. Tak co si víc od zaměstnání přát. V ten okamžik to byla snůška emocí, štěstí, smutek, naštvání, radost. To všechno se ve mně mísilo jak v mixéru:-) Samozřejmě, že pocit štěstí vyhrál nad vším, je to přece náš zázrak po tom všem. Jakmile jsem měla potvrzené těhotenství od lékaře, tak jsem začala bojovat s pocitem, co dál v zaměstnání. Jsem ve zkušební době a oni mě vyhodí, když jim to řeknu. A co když mě nevyhodí? No nebudou přece tak hloupí a nenechají si mě tam do mateřské. Na druhou stranu jsou zatím maximálně spokojení a výsledky jsou dle očekávání, všechno se mi v hlavě točilo.
Hodně z vás mi tu na základě prvního deníčku radilo nic neříkat a říci to až po zkušební době, ať nejsem hloupá, že dneska už se morálka a čest nenosí a mám myslet na sebe. Jenže mně se to nějak příčilo, začala jsem sama sebe přesvědčovat, že když půjdu s pravdou ven, tak se uleví všem a hlavně mě a už to nechám osudu. Tak bych šla při nejhorším marodit do rodičáku, napadalo mě to asi jako jediné řešení. Čas plynul a v zaměstnání šlo všechno v poklidu. Nikdo netušil, že bych vůbec mohla být těhotná a to trpím nevolnostmi. Ale všechno se mi dařilo dobře maskovat.
Když se blížil termín mého prvotrimestrálního screeningu, tak jsem si říkala, že to řeknu mojí kolegyni, je to skvělá ženská, která je sama už babičkou a přišlo mi, že jí můžu na 100 % důvěřovat. Navíc to bylo už skoro v půlce října a zkušební doba mi končila na konci října. Měla ohromnou radost a moc mi to přála, že se mám vykašlat na myšlenky, že by mě propustili, že by nikoho schopného ani tak rychle nesehnali, než mi ta zkušebka skončí, protože je to už za chvíli a že jsou se mnou spokojeni, a když budu moci chodit do práce, tak to bude v pohodě. Nikomu nic neřekla a já jsem s ní diskutovala, zda to šéfce říci hned, jak budu po tom screeningu. Tak mi říkala, že by to bylo vhodné a fér. Taky mi to tak připadalo.
Screening byl úžasný. Ta naše tečka, která to byla na začátku, se proměnila v človíčka, do kterého jsem zamilovala jako do ničeho na světě. Manžel by se mnou a bylo vidět jak je pyšný a dojatý 
Tak a teď už to teda řícti v práci šéfce. Vždy, když už jsem k tomu měla příležitost a měla jsem to na jazyku, tak musela hned běžet, měla moc práce. Na screeningu jsem byla 17. 10. a minulý pátek 19. 10. kdy k nám šéfka přilítla rychle do kanceláře, a pak že musí letět, jsem zvolala, že s ní musím skutečně důležitě mluvit a ona, že jindy a do toho se vložila moje kolegyně a povídá, že je to fakt akutní, a pak se na mě koukla a ať to hnedka řeknu
Tak sice jsem si to představovala, že budeme jen my dvě u ní v kanceláři, ale když měla tak naspěch, tak jsem to ze sebe chrlila jak vodu na mlýn a bylo to venku 
Šéfka zkoprněla a začala se smát, nevím jestli ze zoufalství, ale každopádně to přijala na první reakci dobře. Ptala se, zda můžu chodit do práce a kdy je termín a jestli to zvládnu pracovat. Pak, že to ještě probereme, že nemá čas a že teda je překvapená, ale nějak to zvládneme. Měla jsem z toho radost. Ulevilo se mi neskutečně a měla jsem z toho celkem dobrý pocit.
Jak je to nyní? Zbývá mi pár dní do konce zkušebky a já zatím pořád na plno pracuji a šéfka mi úkoluje, že to na nějaké ukončení pracovního poměru nevypadá:-) A skutečně, dneska mi to potvrdila. Měli jsme spolu promluvu co dál a jsem velice mile překvapena a potěšena. Řekla mi, že má na mě velmi kladné hodnocení, že jsem se výborně zapracovala a je se mnou moc spokojená a že mě asi zastřelí, protože se mnou počítala na nějaké projekty a kariérně by mě povýšila. Rozhodně nebude ukončovat pracovní poměr a budu tam do mateřské. Smlouvu mám na dobu určitou na rok a ta uplyne uplynout a už přemýšlela, že nechce přetrhat vazby. Kdy prý bych se chtěla asi tak vrátit, nebo zda by snad manžel šel na rodičák? To jsem na rovinu řekla, že nejde, protože má vyšší příjem a on bude ten pan živitel.
Ale už špekulovala nad nějakým home officem v budoucnu apod. Je to všechno ve hvězdách, ale moc mě potěšilo, že mě tím nijak nezavrhla a naopak mě tam chce i do budoucna, jakmile by byla příležitost. A jsem na sebe moc a moc hrdá, že ve mě vyhrála ta morálka a čest a řekla jsem to ještě ve zkušebce, ať by se dělo cokoliv. Víte, ono je sice hezké myslet sobecky, ale choďte pak do práce, kde si na vás každý ukazuje prstem a jsou na vás naštvaní. Takhle mám svědomí čisté a ještě se mi potvrdilo, že na světě pořád existují i lidští zaměstnavatelé A že mám báječnou šéfovou
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1185
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 702
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1229
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 510
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 312
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19135
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2755
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2476
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1657
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Važ si toho, jakou suprovou šéfovou máš 
Nemusím určitě říkat, že už bych takovou blbost nikdy neudělala 
Máš štěstí 
ale já teda neutajim ani prd, takže nový šéf to na mě poznal hned první den, co jsem si dělala test - už jsem se chodila zapracovávat 
a v pohodě, i tak jsem v lednu nastoupila a byla tam až do května. 
Jakoby jsme snad nemohli být nadále stejně dobré a kvalifikované 
Tak to mi taky hrálo do karet. 
Ahoj, gratuluji Ti. Gratuluji jak k těhotenství tak ke skvělé šéfové
.