Jak čest a morálka zvítězila
- Těhotenství
- Luminex
- 30.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nedávno jsem uvedla deníček s názvem A všechno bude jinak. Kdo ho četl, tak je zasvěcený, kdo nečetl, tak pro souvislosti je lepší si ho přečíst. Ale jen pro nastínění, že jsem těhotná jsem zjistila, po skoro dvou letech snažení/nesnažení, ale zrovna jsem byla čerstvě v novém zaměstnání. Tak co teď?
Byl to skutečně šok, když na mě 31. 8. ty // vykoukly. Jak je to možné? Zrovna teď, když jsem v novém zaměstnání? Po skoro dvou letech, kdy jsme se snažili, pak přežili krizi, a pak se snažit přestali a smířili se s umělým oplodněním, někdy výhledově do dvou, tří let, protože jsem právě byla měsíc v novém zaměstnání, a to přímo mém vysněném zaměstnání. Výborná pozice, výborný plat, výborná budoucnost a stabilita. Tak co si víc od zaměstnání přát. V ten okamžik to byla snůška emocí, štěstí, smutek, naštvání, radost. To všechno se ve mně mísilo jak v mixéru:-) Samozřejmě, že pocit štěstí vyhrál nad vším, je to přece náš zázrak po tom všem. Jakmile jsem měla potvrzené těhotenství od lékaře, tak jsem začala bojovat s pocitem, co dál v zaměstnání. Jsem ve zkušební době a oni mě vyhodí, když jim to řeknu. A co když mě nevyhodí? No nebudou přece tak hloupí a nenechají si mě tam do mateřské. Na druhou stranu jsou zatím maximálně spokojení a výsledky jsou dle očekávání, všechno se mi v hlavě točilo.
Hodně z vás mi tu na základě prvního deníčku radilo nic neříkat a říci to až po zkušební době, ať nejsem hloupá, že dneska už se morálka a čest nenosí a mám myslet na sebe. Jenže mně se to nějak příčilo, začala jsem sama sebe přesvědčovat, že když půjdu s pravdou ven, tak se uleví všem a hlavně mě a už to nechám osudu. Tak bych šla při nejhorším marodit do rodičáku, napadalo mě to asi jako jediné řešení. Čas plynul a v zaměstnání šlo všechno v poklidu. Nikdo netušil, že bych vůbec mohla být těhotná a to trpím nevolnostmi. Ale všechno se mi dařilo dobře maskovat.
Když se blížil termín mého prvotrimestrálního screeningu, tak jsem si říkala, že to řeknu mojí kolegyni, je to skvělá ženská, která je sama už babičkou a přišlo mi, že jí můžu na 100 % důvěřovat. Navíc to bylo už skoro v půlce října a zkušební doba mi končila na konci října. Měla ohromnou radost a moc mi to přála, že se mám vykašlat na myšlenky, že by mě propustili, že by nikoho schopného ani tak rychle nesehnali, než mi ta zkušebka skončí, protože je to už za chvíli a že jsou se mnou spokojeni, a když budu moci chodit do práce, tak to bude v pohodě. Nikomu nic neřekla a já jsem s ní diskutovala, zda to šéfce říci hned, jak budu po tom screeningu. Tak mi říkala, že by to bylo vhodné a fér. Taky mi to tak připadalo.
Screening byl úžasný. Ta naše tečka, která to byla na začátku, se proměnila v človíčka, do kterého jsem zamilovala jako do ničeho na světě. Manžel by se mnou a bylo vidět jak je pyšný a dojatý 
Tak a teď už to teda řícti v práci šéfce. Vždy, když už jsem k tomu měla příležitost a měla jsem to na jazyku, tak musela hned běžet, měla moc práce. Na screeningu jsem byla 17. 10. a minulý pátek 19. 10. kdy k nám šéfka přilítla rychle do kanceláře, a pak že musí letět, jsem zvolala, že s ní musím skutečně důležitě mluvit a ona, že jindy a do toho se vložila moje kolegyně a povídá, že je to fakt akutní, a pak se na mě koukla a ať to hnedka řeknu
Tak sice jsem si to představovala, že budeme jen my dvě u ní v kanceláři, ale když měla tak naspěch, tak jsem to ze sebe chrlila jak vodu na mlýn a bylo to venku 
Šéfka zkoprněla a začala se smát, nevím jestli ze zoufalství, ale každopádně to přijala na první reakci dobře. Ptala se, zda můžu chodit do práce a kdy je termín a jestli to zvládnu pracovat. Pak, že to ještě probereme, že nemá čas a že teda je překvapená, ale nějak to zvládneme. Měla jsem z toho radost. Ulevilo se mi neskutečně a měla jsem z toho celkem dobrý pocit.
Jak je to nyní? Zbývá mi pár dní do konce zkušebky a já zatím pořád na plno pracuji a šéfka mi úkoluje, že to na nějaké ukončení pracovního poměru nevypadá:-) A skutečně, dneska mi to potvrdila. Měli jsme spolu promluvu co dál a jsem velice mile překvapena a potěšena. Řekla mi, že má na mě velmi kladné hodnocení, že jsem se výborně zapracovala a je se mnou moc spokojená a že mě asi zastřelí, protože se mnou počítala na nějaké projekty a kariérně by mě povýšila. Rozhodně nebude ukončovat pracovní poměr a budu tam do mateřské. Smlouvu mám na dobu určitou na rok a ta uplyne uplynout a už přemýšlela, že nechce přetrhat vazby. Kdy prý bych se chtěla asi tak vrátit, nebo zda by snad manžel šel na rodičák? To jsem na rovinu řekla, že nejde, protože má vyšší příjem a on bude ten pan živitel.
Ale už špekulovala nad nějakým home officem v budoucnu apod. Je to všechno ve hvězdách, ale moc mě potěšilo, že mě tím nijak nezavrhla a naopak mě tam chce i do budoucna, jakmile by byla příležitost. A jsem na sebe moc a moc hrdá, že ve mě vyhrála ta morálka a čest a řekla jsem to ještě ve zkušebce, ať by se dělo cokoliv. Víte, ono je sice hezké myslet sobecky, ale choďte pak do práce, kde si na vás každý ukazuje prstem a jsou na vás naštvaní. Takhle mám svědomí čisté a ještě se mi potvrdilo, že na světě pořád existují i lidští zaměstnavatelé A že mám báječnou šéfovou
Přečtěte si také
„S tou ženskou si jenom kazí život.“ Tchyně mě pomlouvá, ale neví, že to vím
- Anonymní
- 22.09.26
- 2804
„S tou ženskou si jenom kazí život. Kdyby byl sám, mohl mít dávno děti.“ Ta věta mě zastihla ve chvíli, kdy jsem stála v naší kuchyni a skládala nádobí do myčky. Přes zeď jsem slyšela hlas...
Kolegyně přes léto příšerně přibrala. Mám se jí na to zeptat, nebo to ignorovat?
- Anonymní
- 22.09.26
- 5514
Dnes už je povědomí o důvodech nabytí větší hmotnosti daleko rozšířenější než dřív. Když se kolegyně po dvou měsících vrátila do práce s deseti kily navíc, zbystřila jsem.
Kamarádka mi přivezla dárek, který nepotřebuji. Bylo mi hloupé to odmítnout
- Anonymní
- 22.09.26
- 1335
S kamarádkou se známe snad patnáct let, takže už se známe dost dobře. Když mi před časem říkala, že doma vyklízí kuchyň a má nějaké věci navíc, vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem jí,...
Ve školce je dcera andílek. Doma kvůli maličkostem křičí a kope nohama
- Anonymní
- 22.09.26
- 992
Učitelky popisují naši pětiletou dceru jako klidnou a poslušnou holčičku. Jenže chvíli po návratu domů přichází pláč, křik a někdy i kopání. Dlouho jsem si myslela, že dělám něco špatně. Pak mi...
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 963
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 4118
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2822
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 3197
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1906
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 7723
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
Važ si toho, jakou suprovou šéfovou máš 
Nemusím určitě říkat, že už bych takovou blbost nikdy neudělala 
Máš štěstí 
ale já teda neutajim ani prd, takže nový šéf to na mě poznal hned první den, co jsem si dělala test - už jsem se chodila zapracovávat 
a v pohodě, i tak jsem v lednu nastoupila a byla tam až do května. 
Jakoby jsme snad nemohli být nadále stejně dobré a kvalifikované 
Tak to mi taky hrálo do karet. 
Ahoj, gratuluji Ti. Gratuluji jak k těhotenství tak ke skvělé šéfové
.