Když to přestane klapat

Nečekám na můj deníček nějaké velké ovace, ale chtěla jsem se s vámi o to klapání/neklapání podělit, třeba je nás tu takových víc. Snažíme se o dítě skoro 14 měsíců a dítě je ve vztahu vždy krok vpřed, a když prostě nepřichází, tak je to krok vzad, to mi nikdo nevymluví. Těm, které to sbližuje, závidím, nám se děje pravý opak.

Velká láska, svatba v roce 2007, krásné časy před námi… tak to je začátek pomalu jako z pohádky. Když rok po svatbě umřel tchán na rakovinu, tak to byl šok, ale čas to spravil a všichni se otřepali, pak následoval šok s tchyní, když onemocněla stejnou nemocí, a to se začalo pomalinku na mém manželovi podepisovat. Dobré, otřepali jsme se a jede se dál, ona se léčí a drží se více jak skvěle, nemyslíme na to, kdy to přijde, prostě žije a daří se jí dobře. Klidně nás může ještě všechny přežít, protože jak já říkám, stačí vylézt z baráku a přejede nás auto :-) Mám ráda černý humor víte? :-)

No a už to přišlo, chceme dítě, jako blesk z čistého nebe se mi v mých 27 letech roztikaly přímo „kukačky“ a manžel byl jen pro, protože chtěl ještě dřív než já. Dobrala jsem HA a šupky hupky se „snažit“, nějak mi nevadilo, že to nepřichází po dvou, třech, pěti měsících. V půl roce se to zlomilo a jelikož mám MS jako hodinky, ovulaci každý měsíc, testila jsem jako o život, a navíc na sobě ovulaci i poznám… tak jsem si začala říkat, že je to prostě divné :-)Tak nějak se začalo doma dělat husto, protože můj manžel mě nikdy neobjal, nikdy mě neutěšil, když jsem ořvala MS a znáte to… schovával se před tím vším do ulity a koukal na mě jako na cvoka a ještě se naparoval, že v něm to být prostě nemůže, hrdé ego no… Víte co, mě fakt jen vadilo to, že prostě nepochopil mojí duši, jak se trápila, když to nepřichází a kolem nás se vesele těhotnělo a rodilo, no když se daří, tak se daří.

No a největší šok byl, když jsme šli na kolaudačku jeho nejlepšího přítele a jeho přítelkyně, se kterou byl cca 8 měsíců, byla v 6. měsíci těhotenství, takže pokud mi to myslí, tak spolu byli dva měsíce, když do toho prostě vlítla, prý ani neví jak… a neobtěžovali se něco říct, takže to jsem šla do kolen a myslela jsem, že se na místě otočím a odejdu, ale napřed jí a jemu vyškrábu oči, a když jsem viděla v jejich ložnici postýlku, tak jsem vzala první flašku a totálně jsem se tam ožrala a na jejich kecy typu, že se na to nesmí myslet jsem radši nereagovala. Takže asi chápete, jak mi bylo, snad nejhůř za celou dobu snažení… ba ne, kecám, přišlo ještě něco mnohem horšího. Přišly výsledky, proč to vlastně pořád nejde. Nechala jsem si udělat HP a já jsem dle všech testů apod. v pohodě, a manžel se začal asi trošku obávat a už se doma tolik nenaparoval. NO hádáte správně, že výsledek spermiogramu byl naprostý propadák, a ten můj drahý nemá pohyblivé spermouše a točí se mu dokolečka dokola.

Chlapi potřebují podporu, neříkám, že jsem mu jí nedala, ale taky přiznávám, že se mě to hodně dotklo. A to že fakt hodně a nenáviděla jsem celý svět a hlavně ty jeho spermouše. Přestala jsem mít i zájem o sex, protože se mi chtělo brečet, když člověk ví, že se miluje s koncem nekoncem, že k početí prostě nedojde. Já vím, určitě mi tu na to napíšete, že přece to takhle nemůžu brát a on za to nemůže a že je x možností a blablablablabla… nebojte se holky, všechno vím, ale hlavně proboha nedělejme z chlapů zbytečně chudáky :-) Navíc si to u mě nalomil předchozím nezájmem o moje pocity a já mu to asi trošku začala vracet, on mě předtím nepodpořil, tak jsem se upřímně moc nesnažila dělat, že i tak je to prostě pro mě BOREC. Nebyl a nebyl a nebyl, a já jsem se s tím nemohla smířit. Zhroutil se mi můj namalovaný růžový svět. Nu což, dal se na boj, začal brát předepsané vitamínky a Energyman a za 3 měsíce kontrola. Výsledky dopadli ještě hůř, předtím to byly 3 % dobrých a najednou jen 1 %. Nechápaly jsme, ale já jsem si začala myslet, že největším zdrojem problému s jeho potvůrkama je stres, přece jen ta jeho mamka a mezi námi začínající se odcizování.

Pak jsem vymyslela, že zachráním naše manželství psem. Napadlo mě, že se na něj budu soustředit, bude to moje miminko, dám manželovi svátek a oběma se nám uleví, vnese nám to nový vítr do plachet. Ale můj manžel sobeček o tom nechtěl ani slyšet, buď on, nebo pes. Řekli jsme si pár hnusných věcí, kdy jsem utrousila i to, že problém je v něm, a tak by měl pochopit, že si toho psa prostě pořídit musíme nebo se zcvokneme. Můj gynekolog nám doporučil IUI, tak jsem šla zařídit vše potřebné a v lednu se měla uskutečnit první konzultace. Ale můžu vám říct, že jsem byla na vážkách, najednou jsem díky tomu našemu odcizení nevěděla, zda to fakt takhle chci. No nejsme my ženský prostě hráblý? :-) A i můj manžel byl takový ne 100% rozhodnutý.

A pak osud rozhodl za nás a tchyně musela na operaci v lednu a nikdo nevěděl, co a jak dopadne, a byl to den před naší plánovanou konzultací, a to prostě nešlo, ani jeden jsme na to neměli myšlenky, a tak jsme to odpískali. Pak jsme to prostě neřešili a do toho přišla nabídka vzít si psa-fenku, a já byla nadšená, a světe div se, ten můj souhlasil, sám usoudil, že by to bylo potřeba. A tak máme už skoro dva měsíce hafandu, je to hlavně můj miláček a vynahrazuje mi miminko a dítě se u nás přestalo probírat. Takže ženský, ani nevím, kdy se nakonec odhodláme jít na IUI, jestli k ní vůbec dojde. Krize je tu pořád, mě pes pomohl v tom, že jsem šťastná, že se můžu starat o něco bezbranného a nenaplněné mateřství dávám do výchovy němé tváře. Možná čekám i na zázrak :-)

Když se kouknu na svého manžela, tak si říkám, proč jsme to nechali dojít do takové propasti, kde se to zlomilo a jak se to stalo? Byla to chyba nás obou, vždy jsou na to dva, jeho přístup a pak můj přístup. Problémy nás nesbližují, ale rozdělují. Teď tu spolu žijeme, není nic jako dřív, ale já přesto kouknu na psa a plesá mi srdíčko. Ale pak se kouknu na manžela a říkám si, že jako chlap už mi moc neříká. Je fakt ironické, jak se snažení o dítě může dostat na cestu do pekel místo do nebe…

Takže koukám, že jsem napsala pěkné slohové cvičení a snad to dává hlavu a patu a snad mě z toho pochopíte a že hlavně mě nebudete nějak soudit. Ne každý má to štěstí a propluje cestu k miminku růžově a bez potíží. Jsme tu prostě i my, co překonáváme překážky, a někdo je silný a dá to a někdo ne a nedá to.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
beruska03
5868
3.4.12 09:03

ahoj, neboj nebudu tě nijak soudit… my jsme se snažili i mimi přesně 2 roky, manžel ok,ale u mě byly furt nějaké potíže, taky jsem oplakávala každou ms…:( pak jsem navrhla, že to začneme řešit v CAR a přesně po 2 letech se nám zadařilo (nemohla jsem tomu vůbec věřit) ale taky to mezi námi místama vřelo a já si říkala, je zrovna on ten pravý otec? Ale nakonec to nějak přešlo jako bouřka a bylo to v takovém normální stavu … moc vám přeji síly !!!!!! budu držet palce, ať se svého drobečka brzy dočkáte a hlavně i ať se to mezi vámi upraví !! :mavam: držte se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
lidacek
162
3.4.12 09:21

Napíšu to trochu prozaičtěji nicméně upřímně. Je dobře, že sis pořídila psa. Na dítě nejsi absolutně zralá, a to psychicky. Manžela jsi nepodpořila, to co jsi psala o vašich přátelích, to je naprosto nepochopitelné. Přejme a bude nám přáno. Špatný spermiogram je pro chlapa stejný jako když Ti řeknou, no Vaše vaječníky či vejcovody jsou na nic, dítě mít asi nebudete. Ani sis nepředstavila, jak by Ti bylo, kdyby se k Tobě v té samé situaci zachoval Tvůj manžel tak, jako Ty ses zachovala k němu. Nedostala jsi svou hračku hned a to je největší problém. Obviníš z toho jeho a tím to pro Tebe končí, pro spoustu lidí bylo toto začátkem jejich cesty k dítěti, museli by se ale podpořit navzájem. Pokud chceš, aby se něco změnilo, budeš muset začít u sebe.

  • načítám...
  • Zmínit
Jenika
3.4.12 10:10

Chápu tě, nemyslím si, že by ses zachovala špatně k manželovi, ale jen jsi mu ukázala jaké to je, když to dělá on. Vztahy se nejvíc prověřují v těžkých chvilkách a ten Váš asi není tak pevný, jak se ze začátku zdál. Jo a chápu i tu návštěvu. Mě by to taky ranilo. Jestli si tady někdo hraje na hrdiny, no prosím, ale troufám si říct, že většinu žen by to ranilo. Jsem přející, ale to jsou věci, které prostě bodnou u srdce at chceš nebo nechceš.

  • Upravit
Sisi90
530
3.4.12 10:14

Ahoj kočko :mavam:
Já tě naprosto chápu a rozdně nesoudím!! My se snažili o mimi 2 roky než se to povedlo. A co to udělalo s našim vztahem? Rozpadl se… Oba sme toužili po miminku tak moc, že sme přestali toužit po sobě. Taky sem poslouchala, že je to jenom ve mě a blablabla… Nakonec nevíme v čem to bylo, protože sme oba zdravý :nevim: Takže já mám sice vytoužené mimi v bříšku, ale o chlapa sem přišla :zed: A s tím psem tě naprosto chápu. Mám taky pejska a díky němu se mám aspoň s kým pomazlit. A ty procházky taky nejsou k zahození ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Sazkarka
787
3.4.12 10:18

ahoj,my se snažili o malé po samovolném potratu 2 roky,musela jsem brát hormony.Nakonec jsem otěhotněla a mám doma super 11 letého kluka.
Před půl rokem po jednom vrzu) jsem otěhotněla a za měsíc čekáme druhého kluka.A to jsme už druhé nechtěli a nesnažili se…:-))

  • načítám...
  • Zmínit
mufmartik
22
3.4.12 10:38

No já myslím, že ses k manželovi zas nějak špatně nezachovala, zvlášť vzhledem k tomu, že když jsi potřebovala pochopení od něj ty, jaksi se ti ho taky moc nedostávalo. Samozřejmě je to všechno problém vás obou a vy oba ho musíte řešit, ale proč by měla být ženská ta, která bude kolem chlapa chodit po špičkách, když je problém, jen aby se náhodou nedotkla jeho ega. A když potřebuje najít zastání a pochopení ona u něj, tak není. Myslím, že kdyby se on trochu snažil vžít do pocitů, které Lumi zažívala, snažil se ji podpořit a povídal si o tom s ní, určitě v případě zjištění problému u něj by ten přístup z její strany byl taky o něčem jiném. To je jedno s druhým. A úplně ji chápu, že teď se jí do ničeho nechce…
Je dobře, že jste si pořídili pejska, můžeš se zaměřit teď na péči o ní a trochu se odreagovat od těch všech problémů. Vím, o čem mluvím, mám svou fenku už skoro jedenáct let a jsme ohromné parťačky, stačí pohled a hned víme…:).
Držím palce, ať je lépe :* .

  • načítám...
  • Zmínit
Kajuli
2248
3.4.12 11:18

Ahoj kočko, se snažením ti moc nepomůžu, my jsme ti nenávidění, co jim to jde samo… Ale v životě by mne nenapadlo někomu dávat rady ohledně toho na co má myslet, co má jak dělat, to je přece neslušné.
Myslím si ale, že vám to stejně moc nepůjde, dokud se vy dva nedáte dokupy a nebudete zase jedno tělo, jedna duše. Zkus mu dát přečíst tenhle deníček, pokud si nejste schopni sednout a vyříkat si vše bez emocí. Mohlo by to pomoci :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
helusak
3788
3.4.12 11:30

Já taky rozhodně nesoudím, jen teda že to neřešíte nějak dlouho oproti jiným a už takové problémy… Nevím, ale neznám moc chlapů, kteří by po roce nezdaru spráskli ruce a brečeli s ženskou, že to dítě nepřichází a nepřichází, oni to holt řeší po svém a někdy s dost tvrdou maskou. Poznámka typu „to určitě není ve mě“ určitě nebyla vhodná, ale myslím, že už si to dostatečně vyžral a podporu by potřeboval. To, že vám známí neřekli, že čekají malé - nezlob se na mě, ale totálně jejich věc… My to taky nevykládali všem na počkání a i kdybychom to do porodu neřekli, tak nás za to nikdo odsoudit nemůže. Trošku souhlasím s Lidackem v tom, že jsi nedočkavá a pokud jsi ty zdravá a jsou „jen“ nepohyblivé spermie, tak je furt ještě docela dost řešení… Pes je fajn, ovšem do vztahu asi harmonii nepřinese… buď to řešte nebo jděte od sebe, když to tak cítíš a řeš své mateřství jinde… Každopádně moc ti držím pěsti ať jsi spokojená a splní se ti jednou vše, co si přeješ. :palec: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Verun83
3.4.12 11:44

upřímně, přijde mi hloupé obviňovat jeden druhého, čí je to vina. tohle není závod. není to o tom kdo má lepší skore. v téhle záležitosti máte stát při sobě, v dobrém i zlém.
chápu teď tvůj postoj, on ti nebyl oporou, tím ti ubližoval a teď se to obrátilo proti němu.
každopádně já už bych přemýšlela o budoucnosti s takovým člověkem. když neumí podpořit teď, jak to bude vypadat když budeš opravdu bezradná a na dně z čehokoliv a on nebude stát při tobě? :think:
není oporou při snažení a až se jednou miminko narodí, budeš potřebovat mnohem větší oporu …

  • Upravit
lumpajda
503
3.4.12 12:32

Ahoj, i nám s manželem dětičky nešly,jako po másle a u dcerky to bylo hooodně složité a dost to náš vztah rozhodilo.Ale i přes vše zlé jsme k sobě nikdy nebyli zlý či lhostejní.Na vztah musí být dva a pokud se nebudete snažit oba,nebude to dobré.Nebojujte proti sobě,ale spolu,vždyť máte společný cíl.Držím moc palečky,ať v sobě najdete dost sil a brzy se vám zadaří.

  • načítám...
  • Zmínit
sarink
4396
3.4.12 12:55

My se snažíme tak nějak stejně jako vy. Problém je taky u manžela - má pohyblivých jen 10% spermií. Ale říkat je to tvoje chyba a kdesi cosi, to mě ani nenapadlo, protože si myslím, že tím, že to někdo řekne, zasadí vztahu pěknou ránu. Něco takového se prostě nedá zapomenout. Dítě chceme oba, ale nehroutíme se z toho a normálně žijeme, plánujeme budoucnost, prostě život jde dál i když to zrovna teď nejde :nevim: :nevim:. A nám je přes 30, takže čas už nás pomalu tlačí.

  • načítám...
  • Zmínit
Rascal
229
3.4.12 13:01

zachovala ses pěkně blbě. Je tady tisíce deníčků, které ve mě vyvolávaj velké emoce a to může jít i o banality, ale tvůj deníček ve mě nevyvolal nic převratnýho. Spíš si o tobě myslím, že jsi sobecká a jak tu už někdo napsal, nejsi dostatečně zralá na to mít rodinu. To že tě chlap nepodpořil taky nneí správný, ale problém je hlavně v tom, že oni to prostě nějak neumí. přečti si knihu Muži jsou z Marzu a ženy z Venuše. Tam je to popsaný naprosto nádherně a třeba ti to pomůže pochopit nějaký věci. A největší svinstvo, co dělá hodně lidí je, že se drží hesla Oko za oko, a za zub celou čelist! takhle to opravdu nikdy dál nedopracujeme. Já se držím raději hesla, buď lepší než ti druzí ;-) Samozřejmě že se taky neubráním příteli doma něco vrátit a dát mu to pěkně sežrat, ale hlídám si to. A kdyby mu dokotoři řekli, že jako chlap, je absolutní nula, že je úplně k ničemu a je odepsanej a ty budeš ještě tak úžasná a zachováš se takhle, tak se vůbec divím, že jste ještě spolu. Asi z nějakýho stereotypu a protože na to máte papír a protože by to bylo komplikovaný. Na jednu stranu je fajn, že sis pořídila psa. Ale vzhledem k tomu, že ty jsi v pořádku, a tvůj muž ne, tak ses spíš měla soustředit na to, co by jemu mohlo pomoci, po zdravotní a psychické stránce. nesoustředit se na dítě, nesoustředit se na čokla, ale na osobu, která by ti měla bejt nejdražší… Pořídit si psa a dělat si z něj mimino. Ehm, úplně si dokážu představit, co z takovýho psa vychováš a jak to bude vypadat, až si jednoho krásnýho dne pořídiš potomka. Myslím, že to ten pes nerozdejchá a nebo aby jste to pak rozdejchali vy. Asi jsem trochu ostrá, ale mě prostě vadí sebestředný sobecký lidi… A vůbec se nedivím, že jeho 2. spermogram dopadl tak jak dopadl…

  • načítám...
  • Zmínit
Hmarilla
1297
3.4.12 15:36

Ahoj. přeju hodně štěstí. At už s miminkem, tak i s manželem. at k sobě najdete cestu. Prožívám něco skoro podobného. Ne v tom dítěti, ale v odloučení.

Před rokem se narodila dcera, přítel byl u porodu, náš vztah kvetl. Ale stačila jedna jediná rána a ještě teď trvá naše vzájemné oddalování. Tou ránou bylo, když se přišlo na to, že dcerka se narodila s vrozenou vadou, musela na operaci. Od té doby je to mezi námi horší a horší. Došlo to tak daleko, že si občas říkám, proč s ním ještě vůbec jsem… Držím pěsti, ať to zvládnete.

  • načítám...
  • Zmínit
martinaaaaaaaaa7
3.4.12 15:50

ahoj zakladatelko, doporučuju ignorovat půlku zdejších příspěvků, mezi náma, jak se tady často cituje: Kdo nezažil, nepochopí. A tak to je. My jsme na tom byli podobně, svatba 2007, snažení 2009, CAR 2010. Díky bohu taky porod 2011. Manžel má taky katastrofální spermio, IVF to vyřešilo, sice na druhý pokus, ale to už je fuk. Prostě procházíte krizí spojenou s tím snažením a upřímně si nemyslím, že jsou vztahy, které by to přečkaly bez problémů. Jediná rada zní, řešte to a nečekejte na zázrak. Může přijít, ale taky nemusí a tím čekáním se taky můžete zbláznit a odcizit úplně.

  • Upravit
Lůca8
61
3.4.12 15:58

Dost dobře Tě chápu. Podle některých jsi sobec, ale já si spíš myslím, že už to tak prostě cítíš, a k tomuhle postoji Tě dohnaly všechny ty události. Jak sama píšeš na vztah musí být dva a to, jak na to krásné, tak na to špatné a pokud jeden z těch dvou přestane mít snahu problémy řešit je to konec, i když ten druhý by udělal cokoliv. Moc dobře si uvědomuješ, že chyby jste udělali oba, takže o sobectví bych opravdu nemluvila. Taky moc dobře vím, jak dokáže člověku ublížit, když ten druhý je k němu chladný a nepodpoří ho, když zrovna Tebe něco trápí. Když je to jednou, člověk to nějak přejde, ale když je to vícekrát (v Tvém případě s každou další MS) pomalu roste zeď. A opravdu nevím, proč by měla být žena vždycky ta rozumnější, všechno vydržet, všechno odpustit a ještě chlapa chlácholit. A že v hádce, člověk řekne bohužel i něco, co dokáže ublížit, je taky normální, může to být definitivní konec, ale taky to může pročistit vzduch. Takže teď záleží na Vás, jestli spolu začnete komunikovat a rozhodnete se to zkusit znovu, každopádně musíte to chtít oba. A vím o čem mluvím, sama jsem se snažila zachránit 10-ti letý vztah (z toho poslední rok jsme byli manželé), jenže jsem se o to snažila bohužel sama. Ale teď jsem ráda. Jsem znovu vdaná, mám úžasného manžela s kterým můžu mluvit o všem, a o miminko se snažíme přes 14 měsíců (1 krát ZP, 2 krát samovolný potrat), nyní nám přišli na příčinu (máme problém oba) a čeká nás IVF s ICSI. Ale každou MS i každý neúspěch jsem mohla obrečet v jeho náruči (což se mi u ex za 10 let nestalo ani jendou), takže jsme si teď ještě bližší. A fenečku máme taky a nevidím důvod, proč by měla být jen Tvým mazlíkem, zkuste společné procházky, cvičák, najdete zase společnou řeč. Každopádně, ať se rozhodnete jakkoliv, držím pěsti! :palec: Hlavně, ať jsi šťastná. :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
3.4.12 16:09

Tvého partnera je mi upřímně líto, že má doma takovou sobeckou hyenku. Jemu umře táta na rakovinu, pak onemocní máma a tebe štve, že neni chovnej hřebec.
Myslím, že by si ten deníček měl přečíst, věřím, že by ti ihned dal prostor k tomu si hledat někoho plodnějšího :poblion:

  • načítám...
  • Zmínit
Emina
338
3.4.12 16:41

Koukám, že názorů tady přibývá. Podle mého nejsi sobec, ale jsi nešťastná. Já zažila něco podobného, tak tě dokážu pochopit. Měla jsem podobné pocity jako ty, podporu jsem také od nikoho nedostala. Vnímání, psychika, myšlení i chování se při dlouhodobých nezdarech dost nalomí a změní. Ale kdo nezažil, nepochopí. Vím že ty víš, o čem píši a názory ostatních také beru ale nesouhlasím.Moje zkušenost mi dala jiný úhel pohledu.

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
3.4.12 17:05

Děkuji za názory, já si cením každého, protože prostě každý to vidí jinak a každý má tu svou pravdu. Já jen vím, že nejsem nepřejícná a na přátele jsem měla jen vztek jakým způsobem jsme se o jejich těhu dozvěděli,věděli moc dobře čím si procházíme a sorry, ale dozvědět se o těhu až z pohledu na pupík. Čekala bych od manželovo nejlepšího kamaráda větší pochopení, takže mě to skutečně naštvalo, ale nikde jsem nepsala, že jsem jim to nepřála. Spíš bych svůj pocit nazvala velkou lítostí a závistí.
Další věcí je, že musím doplnit, že jsem to byla vždy já kdo o tom chtěl mluvit a nabízel spousty možností, kupovala vitamíny, četla rady, snažila se manžovo duši pochopit. Vždy když jsem se chtěla o tom s manželem bavit, tak jsem byla odmítnuta, že se o tom bavit nechce a nebo jen to klasické hmmmmm. Takže milé dámy, ono to skutečně přestane člověka brzy bavit a úzkost se prohlubuje. Jsem člověk co o tom mluvit potřebuje a co tu podporu taky potřebuje a navíc ano ženy jsou z Venuše a muži z Marsu a proto si já naopak myslím, že by nás měli konejšit daleko víc jak my je. Jsme v tomto daleko více citově zainteresované a když nemáte podporu na začátku, tak se staví skutečně zeď, jak už tu někdo psal. Jak svého psa vychovám je jen moje věc, naopak má pevnou ruku a učím ho disciplíně, ale to není podstata věci přece. Ale zajímala by mě jedna věc a to, jak se pozná psychicky zralá ženská na dítě. Je to ta co pak porodí a vyhodí ho do popelnice a nebo dá k adopci a nebo teda ta co řeší problém když to nepřichází?

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
3.4.12 17:18

Hmarilo, je mi moc líto co se ti děje, to je určitě mnohem horší jak krize ve snažení, když pak přijde nemocné dítě a není doma ta podpora a souznění. A tam je to u vás tím, že se muž taky uzavřel do sebe a nebo to snad dává za vinu?

  • načítám...
  • Zmínit
Panuška
17180
3.4.12 17:50

Taky tě chápu, my jsme se nedoloučili při tvorbě miminka ale po jeho narození a taky si tím bojujeme těžce do teď. Já zatím bojuju, manžel už to možná vzdal, ale to vše ukáže čas a když to nevyjde tak už jsem se dostala do stavu kdy si říkám, to je holt život, vždy na to musí být dva, jeden vše nezachrání. Takže jestli to tak má být a jeslti ten druhý nechce tak stejně nic nezachráníme. Drž se. :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Rascal
229
3.4.12 20:25

Prostě mě to dokáže naštvat, když se lidi k sobě chovaj sobecky. Minimálně jsi to tak popsala ;-) u vás doma jsem nebyla že…
Nebo nezní to blbě? „Doktoři potvrdili, že je chyba v manželovi, nemá akční spermie. …doma jsem mu vrátila to, jak se ke mě před tím choval on…“ Tak jak to zní? :nevim: :nevim: Každej se k tomu druhýmu máme chovat tak, jak chceme, aby se choval on k nám. Já s tím bojuju skoro každej den. Bojuju sama se sebou. Abych se nechovala jako píp, protože prostě se mnou pořád cloumaj nějaký emoce, pocity, hormóny, a je to boj, svádět souboj sama se sebou. Vím moc dobře, jak to u nás vypadá, když se chovám takhle a jak to vypadá, když se chovám jinak a tak… Oba jsme náladoví, cholerický, neurotičtí a tak… Ale ta nejtvrdší zeď, kterou se občas po beraním snažím prorazit vlastní hlavou, je změnit toho druhýho. člověk by mohl dělat tisíce věcí o kterých by si myslel, že se tím něco změní, ale vede to jen od desíti k pěti. Nepočítám s tím, že máš doma odepsanou nulu, která nestojí ani za řeč, nemyslím si to ani o tobě a proto píšu to co píšu… neměli bysme se zaměřovat na to, co by měl udělat ten druhej, musíme se zamejšlet nad tím, co děláme my sami. nechovat se jak malý děti a říkat, ale on to taky dělá, on se takhle chová. Já za to nemůžu… na lásku jsou dva, na neštěstí taky… člověk by se měl víc dívat na to, co dělá sám, ne co dělá ten druhej. Protože takhle pak jen kopírujete chování jeden od druhýho… Stresujete se kvůli malichernostem. Nemáte neřešitelnej problém a jste furt dost mladí. Ale tohle je zrovna věc, která chlapa dokáže úplně umrtvit… ;-) Chovej se k němu tak, jak chceš aby se choval on k tobě a zase bude dobře a mimčo bude taky, ať s doktorama nebo bez nich… chápu že to nemáte jednoduchý, ale kdo má? Hlavu vzhůru a važte si raději každýho dne, kterej žijete… :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
balestra
4822
3.4.12 20:27

Kdo nezažil nepochopí. My jsme měli štěstí, že se nám to po roce snažení podařilo a že přítel byl odhodlaný se k problému postavit čelem a řešit jej. Věci se dějí tak jak mají a nemá cenu tlačit na pilu ani čekat, až se něco snese z nebe a vyřeší to za vás. Zkus zabojovat za vztah a uvidíš, co pak dál.

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
3.4.12 20:33

AHoj, tak deníček na mě působí stejně jako na Gladys a Rascal, jenže trable se snažením zatím neznám takže je pro mě těžké posoudit jak bych na tom byla já. Podle tvého druhého příspěvku vyplývá, že je na tom manžel dost zle…já vím, že už po tom všem moc síly nemáš, ale pokus se mu nějak pomoct, musí to bejt pro něj hrozný, nedovedu si představit, že by mi řekli že nikdy nebudu mít děti :,( A takhle se cejtí i on :( Co že by si popovídal s odborníkem? Já vím, že oni jsou chlapi hrdí a co by chodili k nějakému psychiatrovi ale třeba by mohlo pomoci jen kontaktovat nějakého Dr z CARu že se děje tohle a tohle a jestli by si s manželem o samotě nepopovídal… On potřebuje pomoct a myslím, že od tebe ji nepřijme protože ty jsi přece plodná.takhle to podle mě vidí on… Přeju aby se to časem urovnalo a zase nad vaší rodinou vysvitlo sluníčko :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
helusak
3788
3.4.12 20:34

Luminex, já už jsem se tady výše vyjadřovala ale ještě mi to nedá… Říkáš, že ty jediná ses snažila a že očekáváš větší citlivost od manžela… Víš, nedivila bych se ti ani trochu, kdyby to manžel v začátku nechtěl řešit, ale šli jste spolu k lékařům, odhalila se příčina… Někteří chlapi (a to jsou podle mě sobci) nechtějí ani toto. On do toho odhalení šel a když se dozvěděl, že jen na jeho straně je chyba, tak se holt stáhl a chová se jako typický chlap. Opravdu, není to ničím výjimečná reakce. Ano, že s tebou neměl pochopení při každé MS, to je asi pravda, ale divíš se mu? Určitě několikrát ti oporou byl ne? Ale chlapi fakt nemají trpělivost… A s těma známýma… Nedivím se jim, sorry. Pokud věděli, že máte takové a makové problémy (mimochodem, pořád mluvíme o 14 měsících?), tak jim to možná samotným bylo blbé a nevěděli, jak vám to sdělit.. i když možná tvou lítost chápu.
A už vůbec neberu reakce typu - kdo nezažil, nepochopí.. Myslím, že ti tu odpovídají hlavně takové, které mají nějaký dlouholetý vztah a já jsem toho důkazem a věř, že jsme s manželem taky leccos přeskákali…My třeba když jsme otěhotněli, tak já měla neuvěřitelnou paranoiu, několikrát jsem se chovala jako husa, zcela nepochopitelně jsem svou hysterií ohrožovala své začínající těhotenství a manžel mi byl párkrát opravdu velkou oporou, ale po čase už to nedával… Kdybych se nevzpamatovala, tak se mnou už asi taky nekomunikuje… Je potřeba to vnímat vždycky ze dvou stran.
Držím ti pěsti, ale pořád říkám, že pokud máte „jen“ tento problém, je to řešitelné a já vám fandím, ať se vám to splní… S odstupem času to uvidíš všechno jinak..

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
3.4.12 21:03

Podle všeho jste ještě docela mladí, takže čas vás až tak netlačí. Zapracovala bych na vztahu (třeba i poradna atd.). Ať zjistíte, zda spolu vůbec chcete být vy dva. Může to klapnout a utužit vás to a pak teprve můžete plodit, zkusit CAR, IVF (IUI bych zkusila jen tak 1×, 2× - při takto špatném spermiogramu nemá příliš smysl, řešení je IVF). Nebo se vztah může rozpadnout ( a to není taková tragédie, když nemáte děti) a najdeš si někoho s kým ti to půjde.. :mavam: :mavam:

  • Upravit
Hmarilla
1297
3.4.12 21:41

@Luminex no, občas z toho viní mně. nepřímo ale viní. A ted mu vadí, že jsem veškerou pozornost soustředila na dceru a jeho si nevšímám… nevím jak to začalo, ale pozoruju ty hádky které jsou čím dál častější. hádky kvůli úplným maličkostem. oba ted vybuchujeme z nejmenšího důvodu. trvají už rok a nevím nevím jak dlouho to ještě vydržím.

  • načítám...
  • Zmínit
Hmarilla
1297
3.4.12 21:43

@Luminex no, občas z toho viní mně. nepřímo ale viní. A ted mu vadí, že jsem veškerou pozornost soustředila na dceru a jeho si nevšímám… nevím jak to začalo, ale pozoruju ty hádky které jsou čím dál častější. hádky kvůli úplným maličkostem. oba ted vybuchujeme z nejmenšího důvodu. trvají už rok a nevím nevím jak dlouho to ještě vydržím.

  • načítám...
  • Zmínit
Hmarilla
1297
3.4.12 21:43

@Luminex no, občas z toho viní mně. nepřímo ale viní. A ted mu vadí, že jsem veškerou pozornost soustředila na dceru a jeho si nevšímám… nevím jak to začalo, ale pozoruju ty hádky které jsou čím dál častější. hádky kvůli úplným maličkostem. oba ted vybuchujeme z nejmenšího důvodu. trvají už rok a nevím nevím jak dlouho to ještě vydržím.

  • načítám...
  • Zmínit
FreeLady12
27281
3.4.12 21:46

Téééda - koukám jako blázen na negativní ohlasy… 8o 8o Ale to je spíš tím, že Luminexku znám tady přes emimino… nějaký ten měsíc jsme si povídali ve skupině a taky probírali její problémky, že Lumi? :hug: :hug:
A přiznám se, že na základě podrobnějších informací jsem tenhle deníček pochopila absolutně jinak než jako 85% pisatelek odpovědí 8o 8o

Ale chápu, že to se těžko vysvětluje - situace se blbě popisují a bylo by to možná i na knížku a né na deníček :lol: :lol:

Takže Lumi, zlatíčko naše…drž se, manžu občas obejmi a tu malou chlupatou rošťandu pozdravuj :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
3.4.12 21:52

Je mi líto Helusak, ale já skutečně neměním názor na to, jak nám to ten jeho nejlepší přítel podal… to že otevře dveře jeho těhu přítelkyně s pupíkem a nám jen padá brada a co hlavně říct???????? Jé vy jste těhotný už 6.měsíců? Připadali jsme si oba s manželem jak největší pitomci a hlavně mě to skutečně v tu chvíli dost ubližovalo. Nezlob se, ale právě naopak věděl moc dobře co se děje a tím spíš z pozice nejlepšího přítele hlavně mého manžela na to aspoň pár dní předem připravit a myslím, že by jsme to doma vstřebali a v poho… Takhle jsme se celej večer tvářili jak si to tam děsně užíváme.
Zbytek tvého názoru chápu a máš i pravdu, akorát proč tě zaráží 14 měsíců? Víš, ono se to asi nezdá, ale už i to je dost dlouhá doba na to, aby se to podepisovalo na psychice, někdo je hotovej už po půl roce. A já si zase naopak myslím, že nikdo se nedokáže vcítit do druhého líp jak ten co sám neprožil něco podobného.

  • načítám...
  • Zmínit
Eliška 84
21
3.4.12 21:59

Chudák chlap, umře mu táta na rakovinu. Máma má taky rakovinu. Zjistí že je (skoro) neplodný. V ženě nemá oporu. Už ani jako chlap jí moc neříká… No je mi ho teda fakt líto :( :(

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
3.4.12 22:01

Hmarilo, tak to je mi fakt líto. Když už máte to vytoužené miminko a navíc pokud je takto nemocné, tak vás potřebuje oba dva, ale bohužel prostě někdy se to tak stane no. Problémy vztahy buď utužují a nebo rozdělují. Záleží prostě jak se zrovna sejdou partneři. Prostě ne každý je silný na to něco ustát. Určitě věřím, že jsi té malé dobrou mámou a to že tvůj chlap a nebo spíš jeho ego nesnesl, že už prostě není na prvním místě a ještě se stalo co se stalo, tak to je skutečně smutné. Víte, já nevím proč by jsme ty chlapy měly pořád vodit za ručičku a pořád je nějak omlouvat, považují se snad za pány tvorstva ne? Tak ať se podle toho sakra chovaj.

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
3.4.12 22:11

Eliško, asi si budeš muset přečíst můj deníček ještě jednou. Podporu ve mě měl a dost velkou a po celou dobu manželství, ale já mu svým způsobem začala vracet jeho nepodporu už od začátku toho všeho, protože ve mě už přetekl pohár, obzvláště díky jeho nechuti o tom hlavně mluvit…díky tomu mi ani nepřitahuje bohužel a nevím proč by měl být jen on ten chudák.

  • načítám...
  • Zmínit
helusak
3788
4.4.12 07:44

Luminex, ano, mohl to manželovi dopředu říct, ale lidi, co neprožívají to co vy, si to asi až tak moc neuvědomují… Sama píšeš, kdo nezažil, nepochopí…
A jen, aby sis nemyslela, že tady jen blbě tlachám… Ano, patřím mezi ty, co otěhotní ani neví jak, ale my zase dvakrát zažili potrat… Vysadili jsme HA, hned jsme zapadli, ovšem hned taky potrat (na začátku)… Další měsíc pauza ve snažení, další měsíc snažení, buch, opět těhotenství a opět potrat, tentokrát i s revizí… Můžu tě ujistit, že si člověk stejně jako ty říká, kua co je špatně… Jelikož mám výbornou gyndařku, tak mě hned poslala na veškerá vyšetření - hormony, imuno, genetika, hematologie, jestli není nějaký problém… Nebyl… dali jsme si delší pauzu, já se dopovala vitamíny a ono to do třetice vyšlo… Hlavně proto, že jsem si to nepřipouštěla… O těch potratech ani nemluvím jako o potratech, protože si to nechci připouštět.. A manžel? Celou dobu mi říkal, že o nic nejde, že mě podpoří v tom, že když bude třeba, půjdem na vyšetření a najdem příčinu, ale žádné držení za ruku, když mi třeba po revizi bylo blbě, neprobíhalo… On mi to vynahradil jinak a toho si cením.. Možná jde i o to, že my na děti nijak nespěchali, takže nás netlačil ten čas a nikde nekřápaly biologické hodiny. Ale chápu, že je to i o povaze ženské, co od chlapa očekává… TAkže naposled, hlavu vzhůru a hodně štěstí… A zapomeň na tlachy typu.. Kdo nezažil, nepochopí… I rady od střízlivých ženských jsou pro tebe myslím dobrý. Nebo jsi čekala jen reakce od ženských co zažily to samé, tudíž tě v tvém postoji podpoří? :-) Měj se krásně

Příspěvek upraven 04.04.12 v 07:49

  • načítám...
  • Zmínit
martinaaaaaaaaa7
4.4.12 09:42

já si teda myslím, že ten manželův kamarád a jeho přítelkyně jsou pěkně necitlivý. Když už jsme se snažili dlouho, tak otěhotněla moje nejlepší kamarádka, řekla mi to po hodině v kavárně, kdy se najednou rozbrečela, že neví, jak mi to říct, že mi tím nechce ublížit a je jí strašně líto, že já se trápím. Takhle se přistupuje citlivě k téhle situaci. Rozhodně ne, otevřít dveře s břichem, usmívat se a čekat, jestli se ten člověk rovnou sesype. Ale je to pořád to stejné dokola, kdo nezažil, nepochopí.

  • Upravit
martinaaaaaaaaa7
4.4.12 09:45

helusak - z toho, co popisuješ vyplývá, že jsi těhotněla jak na běžícím pásu, tak jak to můžeš chápat? Potrat je určitě taky příšerný zážitek, ale je to taky něco úplně jiného. Tím nechci říct, že jsi se netrápila, ale je to prostě jiné.

  • Upravit
helusak
3788
4.4.12 09:58

Marti:-), můžu chápat jistou zoufalost člověka, kterému se nedostává toho, co chce… Neříkám, že dva potraty po sobě jsou horší než roční neplodnost partnera, ale taky netvrdím opak… Tím jsem chtěla Lumi říct, že si dovolím vyjádřit se k jejímu deníčku taky proto, že mám jistou zkušenost s tím, když si něco člověk naplánuje a ono to nejde dle jeho představ… A je to velmi podobné, sice ti to jde, ale vzápětí odchází, takže asi nemusím vysvětlovat že jsem si podruhé vůbec nebyla jistá, jestli jsme my dva v pořádku:-) Jen jsem chtěla Lumi říct, že jen kvůli tomu, že s ní chlap nechce o těchto věcech mluvit, to ještě neznamená, že mu to musí oplácet… To neva, chápu její smutek, ale taky vím, že je to holka, která snese i názor trochu jiný než by možná chtěla slyšet… :palec: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Eliška 84
21
4.4.12 10:26

Pochopila jsem, že ze začátku bylo vše OK a začalo se to kazit až později a že jsi ho podporovala až až. Neznám vás, tak do toho nemám co mluvit, ale budu vám oběma držet palce, ať se spolu máte co nejdřív zase dobře!!! Ať to zase klape!

  • načítám...
  • Zmínit
Lůca8
61
4.4.12 10:40

Taky budu ještě znovu reagovat, z toho co tady všichni popisujete, jsem zažila bohužel, jak dlouhé snažení, poté opakované potraty včetně revize a jen díky své tvrdohlavosti, kdy jsem si vydupala vyšetření, víme příčinu. Problém byl prvotně zjištěn u manžela a pak i u mě. Takže si prošel tím, co tady Luminex píše o svém manželovi, a vzal to úplně normálně. Taky mě při revizi nedržel za ruku(byl pracovně mimo), ale prostě mi dal najevo, že tu je pro mě, a že to společně zvládnem. Chlap přece nemusí brečet, ale nějaký projev sounáležitosti projevit snad může a přece o to není míň chlap. A věřím, že i to by Luminex stačilo, aby pak ten rozkol ve vztahu nenastal. Zažila jsem i chlapa (exmanžela), kterého já ve všem podporovala a když jsem opravdu potřebovala podporu já, tak on radši přede mnou začal utíkat, nebavil se se mnou, tenkrát by mi stačilo jen objetí nebo jen, že by seděl vedle mě večer u televize, prostě jen náznak toho, že on je tu pro mě. Ale o co víc já jsem se snažila, tak o to víc on utíkal, skončilo to. Prostě jsem se zabalila a odešla, a ten pocit úlevy, kdy jsem mohla začít řešit jen svoje problémy, tenkrát jsem byla opravdu poprvé sobec, ale taky jsem věděla, že když neodejdu, skončím na psychatrii. A ten stav zoufalství, odcizení bych v životě už nechtěla zažít. Takže vím, jak je důležitá komunikace, ale když ten druhý nechce, nejde s tím udělat vůbec nic. O to víc si vážím současného vztahu. Takže Luminex, opravdu držím pěsti, aby se vám to podařilo vyřešit, ale pokud nebude chtít i manžel, myslím, že se to nepovede. Prostě musíte chtít oba, ale někdy už bohužel není cesty zpět a to musíš vědět hlavně TY!! :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
4.4.12 18:19

Ženy jste úžasné a já beru fakt každý názor, dává to zase jiné úhly pohledu, takže v pohodě :-) Helusak neboj, chápu tě dokonale a já musím přiznat, že je možná i daleko horší potrácet, protože je možná lepší nemít a nepoznat než ztratit, jestli víte jak to myslím. Mám kamarádku co pořád potrácela a skutečně na tom byla psychicky daleko hůř než kdyby jim to nešlo. Z toho jak psala Lůca, tak ano, stačilo by mi i „blbé“ obejmutí a nějaké povzbuzení do dalšího měsíce… Jsou to skutečně maličkosti, ale důležité maličkosti. Máte pravdu, je to skutečně jen na mě, teda na NÁS, jak se to bude odvíjet dál. Vím jen, že prostě teď ani jeden nevíme asi kde začít a jak najít zase společnou nit a navázat. Holky, ale jedeme v červenci na dovolenou a třeba se něco začne odvíjet :andel: :andel: Budeme přece jen spolu a v jiném prostředí. :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Liz
2064
4.4.12 18:31

Ahoj Luminex, me prisel tvuj denicek opravdu uprimny. Chapu te ve vsem co jsi napsala. Od kamarada tveho manzela to opravdu nebylo fer. Hrozne by me mrzelo, kdyby mi dobra kamaradka rekla, ze je tehotna az po sesti mesicich i kdybych se o mimco nesnazila. Uplne te chapu. Nechapu komentare nekterych holek, rikam si, jestli by ti to rekly take do oci. Nesnasim, kdyz nekdo pise nadavky schovany za nick. Myslim si, ze kdyby kazdy psal pod svym celym jmenem a fotkou, tek by spoustu komentaru vypadalo uplne jinak. Treba jsem nikdy neslysela v realu zadnou zenskou rict druhy ze je hyena. Tak, ze byt tebou, tak nektere komentare uplne ignoruju.
Moc ti drzim ti palce, aby se na tebe stesti usmalo a brzy se ti darilo lepe.

  • načítám...
  • Zmínit
ZeLu
20019
4.4.12 18:35

Ahojky, uplně vidím sebe. Akorád s tím rozdílem že chyba je ve mě. Také mě nikdo neobejme, nepohladí a ani manžel, ale co už nutit nikoho nemůžu.
Kdo nezažil to že to nejde, tak nemá právo soudit. Nevěš hlavu i nám se to podaří. :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
mmonica
4.4.12 18:40

Tak nektery prispevky vazne nechapu :roll: :roll:
to jako podporu ma poskytovat jenom zenska nebo co ??To snad musi byt o0boustranne,kdyz to ten druhy zkratka potrebuje
Luminex ? Mluvili jste pak o tom spolu,rekla jsi mu,jak Te jeho chovani moc ranilo,jaky to pro Tebe vsechno bylo a co jsi potrebovala ?Jestli rekl,ano,mrzi me to,ze mi to nedoslo
tak to beru,ale z tveho denicku mi pripada,ze jste to bud neprobrali nebo to on nepriznal

problemy ,by meli lidi,kteri se miluji spojovat a pokud to tak neni,nekde je chyba,takze mozna to byla takova zivotni zkouska a ted je na Tobe zvazit jak dopadla :think: :think:
takze za me pokud jste to vse uprimne neprobrali,tak probrat,na rovinu,klidne si to orvat,rici vse co Te trapi a chtit to i od nej, pokud to nejde ,nekde je chyba

Příspěvek upraven 04.04.12 v 18:43

  • Upravit
Loki01
8814
4.4.12 20:56

Tak takovehohle sobecka jak jsi ty je tezko pohledat 8o 8o

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
6.4.12 10:09

Loki, ty budeš nejspíš naprosto dokonalá žena…

  • načítám...
  • Zmínit
Iuliana
6.4.12 13:37
:( :(
  • Upravit
Leeena_4
237
6.4.12 13:53

Ahoj, já budu k tobě upřímná. Muži nechápou, proč žena po půl roce otěhotnění opláče každou MS, mají to trošku jinak uzpůsobené, jsou trpělivější, nedotýká se jich to tolik a tak nevycítí, že by měli pomoci a obejmout. To bych dokázala pochopit. Co pochopit nedokážu je tvůj přistup k manželovi, kdž mu přišli na špatné sperma. Ty dobře víš, jak se cítil, jak jsi pro něho byla ty důležitá! a i přesto a na rozdíl od něho scvhálně (!) jsi ho nepodpořila. Přestala jsi s ním sptá, takže on si připadal totálně neschopný. Myslím, že sex není jen o plození dětí, ale hlavně o vzájemné intimitě, blízkosti, lásce… Nejsi asi ani moc zralá na manželství, ani na mateřství. Nám se první miminko podařilo po roce a půl přes IUI a za tři měsíce jsme museli na potrat kvůli Downovi. Teď už čekáme druhé miminko s pomocí doktorů a snad zdravé. Neplodnost a ztráta miminka nás jen a jen stmelila a to proto, že jsme se snažili naslouchat (více či méně úspěšně) pocity druhého a nehráli si na žádné oplácení. To se v dobrém manželství nedělá. U nás je chyba ve mě a kdyby mi manžel byť jen v nějaké hádce řekl, že děti nemáme kvůli mě, ponížil by se tím v mých očích tak, že bych to hodně dlouho trávila. Zkus se zamyslet nad svým chováním k manželovi a pochopit jeho, když toužíš po tom, aby pochopil on tebe. Omlouvám se za upřímnost.

Příspěvek upraven 06.04.12 v 13:56

  • načítám...
  • Zmínit
Leeena_4
237
6.4.12 13:55

@Jenika s tím bodnutím u srdce na návštěvě, kde čekají miminko naprosto souhlasím. To by se dotklo asi každé ženy, která touží po dítěti.

  • načítám...
  • Zmínit
evka-27
10
11.4.12 13:06

Ahoj, musím říct že tě celkem chápu. Snažíme se o mimi něco přes rok. U mě zatím z vyšetření HP v pořádku, nyní první měsíc beru hormony zrovna včera píchnutý Pregnyl a sex na povel…Manžel má spermiogram naštěstí v pořádku, ale sám mi řekl, že kdyby to dopadlo opačně byl by z toho hodně špatnej, pro chlapy je to prostě hrozná rána. Takže to zatím vypadá že problém bude spíš někde u mě. Vím jak neúspěšné snažení docháže s psychikou zamávat a zvlášť když se jako naschvál začnou všude kolem „vynořovat“ samé těhulky. Všem jim to přeju, jen v hloubi duše to prostě bolí a myslím že to jsi tím chtěla říct. Zrovna včera jsem byla na gyndě a v čekárně z 6 ženských jsem byla jediná bez bříška s pregnylem v kabelce…Musím tu ale taky souhlasit s ostatníma, že chlapi moc nechápou obrečení každé další MS. Mývám ji dost bolestivou, už týden dopředu je mi zle takže to pro mě bývá dost těžký, ale před manželem se snažím tvářit že to zvládám. Pravda minulý měsíc při hrozných bolestech mi ruply nervy a rozbrečela jsem se naprosto nekontrolovatelně a to přišel a obejmul mě, ale rozhodně to nedělá vždy! Oni to mají prostě opravdu jinak. Jediný co bych nevyslovovala je to „můžeš za to ty že nemůžu otěhotnět“ to si neumím představit kdybych slyšela…

  • načítám...
  • Zmínit
netkaa
211
11.4.12 22:06

ahoj, ja souhlasim s loki. myslim presne jako ona, ze jsi sobecek.. Dokud budes zavidet, tak to mimi neprijde. Rozpoutala jsi svym postojem (ze jsi mu vratila jeho chovani k tobe) malou valku. A to neni dobre.. Srovnej si v hlave co chces,mozna kdyz zmenis partnera, tak otehotnis..a mozna se ulevi i tvemu manzelovi.. A treba budete svym zpusobem stastni oba..

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Když je porod opravdu porod :-)

Jak čest a morálka zvítězila

Všechno bude jinak