Jak jsem k vnučce přišla
- Rodičovství
- Anna766
- 08.08.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Kristianka, naše zlato s čokoládovýma očima, nastupuje v září do školky. Už finišují přípravy na tu velkou událost. A já si říkám, jak rychle to uteklo. Moje první holčička je dospělá a ta druhá... Doba, kdy se řešilo její (ne)bytí mi přijde jako včera.
Už její komplikovaný příchod na svět mi měl avizovat, že s mojí dcerou to jednoduché nebude. Porodní anabázi popisovat nebudu, jen, že skončila císařským řezem. Když mi mou pětidenní vánočku odvezli na vyšetření do jiného města, netušila jsem, že se shledáme až za dva měsíce.
Dodnes mívám pocit, že nám (mně) ty dva měsíce chybí. Když se konečně vrátila do mé náruče, slíbila jsem sobě i jí, že už se neodloučíme a já pro ni udělám vše, co je v mých silách. Lehce se slibuje v dobách klidu, že?
Nechala jsem se ukolébat pohodovým dětstvím svého mláděte, jeho roztomilostí a taky tím, jak dobře se učila. Školou procházela s jedničkami a dvojkami, aniž by musela vynakládat větší úsilí. A pak to přišlo. Dostavila se puberta. Z mojí sladké, milé a kouzelné dcerunky se stalo protivné, neposlušné a rebelující cosi, co jsem nepoznávala.
V té době na mě doléhaly navíc starosti s rodiči a taky se synkem, který začal školní docházku ve speciální škole. Že jsem se v té době z toho všeho nezbláznila, vděčím nejvíc dvěma věcem.
Za prvé - mám štěstí, že mám ve svém muži skutečnou oporu. A to za všech okolností. Nikdy nezapomenu, jak se staral o mého otce, který prodělával chemoterapie. Nikdy. Za druhé - mám velký a nedostižný vzor ve své babičce, která vychovala 10 dětí a to v době, kdy to ženy/matky měly mnohem těžší než dnes.
Nicméně situace kolem pubošky se zvolna uklidňovala, dcera se dostala na vytouženou obchodní akademii a zamilovala se. Usadila se, dá-li se to tak vůbec o šestnáctiletém pískleti říct, ve vážném vztahu. Aspoň si to v tu dobu myslela. Naše rodiny se znaly. Idylka.
Ta skončila v okamžiku, kdy vyšlo najevo dceřino těhotenství. Celkem zajímavě. Všimla jsem si příznaků já a poslala dceru pro těhotenský test. Nikoho jiného to nenapadlo. Doktoři dceřiny potíže připisovali nedávno provedené operaci prasklého slepáku.
A teď co dál? Holka ve druháku na vysněné střední škole, sedmnáctiletá a její přítel, otec dítěte a potažmo celá jeho rodina, se k problému otočili zády. Najednou jsme jako mávnutím proutku nebyli ti, co jim našim autem vozili plyn na vaření, dopomohli jim k lepšímu bydlení, darovali oblečení po synovi na jejich nejmladší dítě atd. Byli jsme nepřátelé.
Svému zničenému dítěti jsem řekla, že vše se vyřeší, není sama a ať se rozhodne jakkoliv, tak jí pomůžeme. Pochopila jsem, že přišla chvíle, kdy je třeba splnit ten kdysi daný slib. Později mi došlo, že o možnosti potratu přemýšlela. A kdo by se jí divil. Já jen čekala, jak se rozhodne.Bylo to jen a jen na ní.
Ten den, a já na něj nikdy nezapomenu, jsem byla v práci. Věděla jsem, že dcera jde na kontrolu na gynekologii. A když mi i přes zákaz volání do práce zazvonil mobil, vytušila jsem, že se něco děje. Když jsem hovor vzala, ozýval se v telefonu chvíli jenom pláč. Ani nevím jak, začala jsem brečet taky. A moje holčička, zkrotlá a zoufalá holčička, kterou najednou zase byla, jen opakovala: „Mami, já to nemůžu udělat, nemůžu…“
Bylo mi to nad slunce jasné, budu babička.
A dnes? Dcera studuje a bude i dál. Pracuje, má stálou práci při studiu. Vychovává svou holčičku, na kterou zůstala sama. I když vlastně vůbec sama není. Má nás, svoji rodinu. Tátu, který je té malé nejen milujícím dědečkem, ale taky mužským vzorem do života. Mladšího bráchu, který malou zbožňuje od té doby, kdy ji prvně uviděl. A mě, svou mámu, která je hrdá na to, že si vybrala tu těžší cestu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1225
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 728
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1270
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 526
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 323
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19213
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2534
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2764
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2492
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1667
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Az mi slza ukapla 
. Asi jsem zde jediná, kdo se nerozplývá nad tím jaká jsi super máma.
ale hned mas jasno, ze ji neposkytla 
po pravdě jsem čekala víc těch nesouhlasnych. Děkuji vám za krásné překvapení. 