Jak jsem k vnučce přišla
- Rodičovství
- Anna766
- 08.08.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Kristianka, naše zlato s čokoládovýma očima, nastupuje v září do školky. Už finišují přípravy na tu velkou událost. A já si říkám, jak rychle to uteklo. Moje první holčička je dospělá a ta druhá... Doba, kdy se řešilo její (ne)bytí mi přijde jako včera.
Už její komplikovaný příchod na svět mi měl avizovat, že s mojí dcerou to jednoduché nebude. Porodní anabázi popisovat nebudu, jen, že skončila císařským řezem. Když mi mou pětidenní vánočku odvezli na vyšetření do jiného města, netušila jsem, že se shledáme až za dva měsíce.
Dodnes mívám pocit, že nám (mně) ty dva měsíce chybí. Když se konečně vrátila do mé náruče, slíbila jsem sobě i jí, že už se neodloučíme a já pro ni udělám vše, co je v mých silách. Lehce se slibuje v dobách klidu, že?
Nechala jsem se ukolébat pohodovým dětstvím svého mláděte, jeho roztomilostí a taky tím, jak dobře se učila. Školou procházela s jedničkami a dvojkami, aniž by musela vynakládat větší úsilí. A pak to přišlo. Dostavila se puberta. Z mojí sladké, milé a kouzelné dcerunky se stalo protivné, neposlušné a rebelující cosi, co jsem nepoznávala.
V té době na mě doléhaly navíc starosti s rodiči a taky se synkem, který začal školní docházku ve speciální škole. Že jsem se v té době z toho všeho nezbláznila, vděčím nejvíc dvěma věcem.
Za prvé - mám štěstí, že mám ve svém muži skutečnou oporu. A to za všech okolností. Nikdy nezapomenu, jak se staral o mého otce, který prodělával chemoterapie. Nikdy. Za druhé - mám velký a nedostižný vzor ve své babičce, která vychovala 10 dětí a to v době, kdy to ženy/matky měly mnohem těžší než dnes.
Nicméně situace kolem pubošky se zvolna uklidňovala, dcera se dostala na vytouženou obchodní akademii a zamilovala se. Usadila se, dá-li se to tak vůbec o šestnáctiletém pískleti říct, ve vážném vztahu. Aspoň si to v tu dobu myslela. Naše rodiny se znaly. Idylka.
Ta skončila v okamžiku, kdy vyšlo najevo dceřino těhotenství. Celkem zajímavě. Všimla jsem si příznaků já a poslala dceru pro těhotenský test. Nikoho jiného to nenapadlo. Doktoři dceřiny potíže připisovali nedávno provedené operaci prasklého slepáku.
A teď co dál? Holka ve druháku na vysněné střední škole, sedmnáctiletá a její přítel, otec dítěte a potažmo celá jeho rodina, se k problému otočili zády. Najednou jsme jako mávnutím proutku nebyli ti, co jim našim autem vozili plyn na vaření, dopomohli jim k lepšímu bydlení, darovali oblečení po synovi na jejich nejmladší dítě atd. Byli jsme nepřátelé.
Svému zničenému dítěti jsem řekla, že vše se vyřeší, není sama a ať se rozhodne jakkoliv, tak jí pomůžeme. Pochopila jsem, že přišla chvíle, kdy je třeba splnit ten kdysi daný slib. Později mi došlo, že o možnosti potratu přemýšlela. A kdo by se jí divil. Já jen čekala, jak se rozhodne.Bylo to jen a jen na ní.
Ten den, a já na něj nikdy nezapomenu, jsem byla v práci. Věděla jsem, že dcera jde na kontrolu na gynekologii. A když mi i přes zákaz volání do práce zazvonil mobil, vytušila jsem, že se něco děje. Když jsem hovor vzala, ozýval se v telefonu chvíli jenom pláč. Ani nevím jak, začala jsem brečet taky. A moje holčička, zkrotlá a zoufalá holčička, kterou najednou zase byla, jen opakovala: „Mami, já to nemůžu udělat, nemůžu…“
Bylo mi to nad slunce jasné, budu babička.
A dnes? Dcera studuje a bude i dál. Pracuje, má stálou práci při studiu. Vychovává svou holčičku, na kterou zůstala sama. I když vlastně vůbec sama není. Má nás, svoji rodinu. Tátu, který je té malé nejen milujícím dědečkem, ale taky mužským vzorem do života. Mladšího bráchu, který malou zbožňuje od té doby, kdy ji prvně uviděl. A mě, svou mámu, která je hrdá na to, že si vybrala tu těžší cestu.
Přečtěte si také
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1119
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 2101
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 833
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 825
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 540
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3345
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 4906
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 4216
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3940
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 2441
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Az mi slza ukapla 
. Asi jsem zde jediná, kdo se nerozplývá nad tím jaká jsi super máma.
ale hned mas jasno, ze ji neposkytla 
po pravdě jsem čekala víc těch nesouhlasnych. Děkuji vám za krásné překvapení. 