Jak jsem k vnučce přišla
- Rodičovství
- Anna766
- 08.08.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Kristianka, naše zlato s čokoládovýma očima, nastupuje v září do školky. Už finišují přípravy na tu velkou událost. A já si říkám, jak rychle to uteklo. Moje první holčička je dospělá a ta druhá... Doba, kdy se řešilo její (ne)bytí mi přijde jako včera.
Už její komplikovaný příchod na svět mi měl avizovat, že s mojí dcerou to jednoduché nebude. Porodní anabázi popisovat nebudu, jen, že skončila císařským řezem. Když mi mou pětidenní vánočku odvezli na vyšetření do jiného města, netušila jsem, že se shledáme až za dva měsíce.
Dodnes mívám pocit, že nám (mně) ty dva měsíce chybí. Když se konečně vrátila do mé náruče, slíbila jsem sobě i jí, že už se neodloučíme a já pro ni udělám vše, co je v mých silách. Lehce se slibuje v dobách klidu, že?
Nechala jsem se ukolébat pohodovým dětstvím svého mláděte, jeho roztomilostí a taky tím, jak dobře se učila. Školou procházela s jedničkami a dvojkami, aniž by musela vynakládat větší úsilí. A pak to přišlo. Dostavila se puberta. Z mojí sladké, milé a kouzelné dcerunky se stalo protivné, neposlušné a rebelující cosi, co jsem nepoznávala.
V té době na mě doléhaly navíc starosti s rodiči a taky se synkem, který začal školní docházku ve speciální škole. Že jsem se v té době z toho všeho nezbláznila, vděčím nejvíc dvěma věcem.
Za prvé - mám štěstí, že mám ve svém muži skutečnou oporu. A to za všech okolností. Nikdy nezapomenu, jak se staral o mého otce, který prodělával chemoterapie. Nikdy. Za druhé - mám velký a nedostižný vzor ve své babičce, která vychovala 10 dětí a to v době, kdy to ženy/matky měly mnohem těžší než dnes.
Nicméně situace kolem pubošky se zvolna uklidňovala, dcera se dostala na vytouženou obchodní akademii a zamilovala se. Usadila se, dá-li se to tak vůbec o šestnáctiletém pískleti říct, ve vážném vztahu. Aspoň si to v tu dobu myslela. Naše rodiny se znaly. Idylka.
Ta skončila v okamžiku, kdy vyšlo najevo dceřino těhotenství. Celkem zajímavě. Všimla jsem si příznaků já a poslala dceru pro těhotenský test. Nikoho jiného to nenapadlo. Doktoři dceřiny potíže připisovali nedávno provedené operaci prasklého slepáku.
A teď co dál? Holka ve druháku na vysněné střední škole, sedmnáctiletá a její přítel, otec dítěte a potažmo celá jeho rodina, se k problému otočili zády. Najednou jsme jako mávnutím proutku nebyli ti, co jim našim autem vozili plyn na vaření, dopomohli jim k lepšímu bydlení, darovali oblečení po synovi na jejich nejmladší dítě atd. Byli jsme nepřátelé.
Svému zničenému dítěti jsem řekla, že vše se vyřeší, není sama a ať se rozhodne jakkoliv, tak jí pomůžeme. Pochopila jsem, že přišla chvíle, kdy je třeba splnit ten kdysi daný slib. Později mi došlo, že o možnosti potratu přemýšlela. A kdo by se jí divil. Já jen čekala, jak se rozhodne.Bylo to jen a jen na ní.
Ten den, a já na něj nikdy nezapomenu, jsem byla v práci. Věděla jsem, že dcera jde na kontrolu na gynekologii. A když mi i přes zákaz volání do práce zazvonil mobil, vytušila jsem, že se něco děje. Když jsem hovor vzala, ozýval se v telefonu chvíli jenom pláč. Ani nevím jak, začala jsem brečet taky. A moje holčička, zkrotlá a zoufalá holčička, kterou najednou zase byla, jen opakovala: „Mami, já to nemůžu udělat, nemůžu…“
Bylo mi to nad slunce jasné, budu babička.
A dnes? Dcera studuje a bude i dál. Pracuje, má stálou práci při studiu. Vychovává svou holčičku, na kterou zůstala sama. I když vlastně vůbec sama není. Má nás, svoji rodinu. Tátu, který je té malé nejen milujícím dědečkem, ale taky mužským vzorem do života. Mladšího bráchu, který malou zbožňuje od té doby, kdy ji prvně uviděl. A mě, svou mámu, která je hrdá na to, že si vybrala tu těžší cestu.
Přečtěte si také
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 1680
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 786
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 754
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 727
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 3967
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 1892
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 2143
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 901
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 732
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 4669
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
Az mi slza ukapla 
. Asi jsem zde jediná, kdo se nerozplývá nad tím jaká jsi super máma.
ale hned mas jasno, ze ji neposkytla 
po pravdě jsem čekala víc těch nesouhlasnych. Děkuji vám za krásné překvapení. 