Jak jsem se učila chodit aneb: Podpatky jsou nej!

Milé čtenářky, ráda bych se s vámi podělila o jednu trapnou, nebo snad možná vtipnou, historku, která se mi stala pár let dozadu.

Pro zábavu3.jpg Pro zábavu3.jpg

Už od malinka mě fascinovaly veškeré dívčí věci. Malovátka, šperky, šaty ale především podpatky. Jako dítě jsem mámu prosila a přemlouvala, aby mi nějaké koupila. Na každém nákupu jsem jí tahala za rukáv a škemrala: „Tohle je moje velikost!“, „Vždyť nejsou tak vysoké.“ a podobně, dokážete si to představit. Když mi bylo kolem patnácti, svolila. Byl to ale kompromis, nejednalo se o černé lakýrky na jehlovitém podpatku, po kterých jsem slintala, nýbrž o matně černá „kopyta“. Tyto botičky se pyšně honosily pěti centimetrovým soklem, za který jsem mámě děkovala asi týden v kuse.

Hned další den po nákupu jsem si je vzala do školy. Cítila jsem se jak dáma, měla jsem své „střevíce“, nic nebylo překážkou, vše patřilo mně. A dařilo se dál! Na náš pravidelný oběd s holkama se přidali klučičí spolužáci a mezi nimi i Honza. Každý má svého Honzu, chytrého kluka s bystrým okem, který je vtipný, krásný a prostě dokonalý.

Tak jdeme na ten oběd, skupinka kluků jde vepředu, já s holka se chichotám vzadu. Najednou kolem nás projde žena, taktéž vyvýšená o pár centimetrů blíže ke slunci. Krásná, elegantní a má ty černé lakýrky. Něco ve mně hrklo, předběhla jsem houf spolužáků úplně dopředu, před kluky (a Honzu). Levně jsem kroutila zadkem a drze pronesla něco ve smyslu: „Fakt nedávám, když nějaká ženská neumí chodit v botech na podpatku.“ Jak jsem to dořekla, podlomila se mi noha a já spadla. Natáhla jsem se jak široká tak dlouhá. Takovej trapas, kdybych já blbka držela zobák!

Zbytek dne jsem nějak přežila a jak jsem přišla domů, vymodlené střevíce jsem hodila do skříně. Druhý den jsem šla do školy potupně v keckách.

Vášeň ke všemu dívčímu mě ale neopustila. Začala jsem se malovat, nosit šaty, lakovat nehty, dokonce i randit. Na boty sedal prach. Až po roce nebo dvou jsem je zkusila znovu, našlapovala opatrně a po pár procházkách jsem si v nich byla tak jistá, že bych v nich mohla běžet maraton. Naučila jsem se prostě chodit. Nyní většinu mého botníku tvoří lodičky nebo kozačky na úctyhodných deseti centimetrech. Člověk prostě musí spadnout, vstát a zkusit znovu. Když si obuju ty krásné černé střevíce, které jsem si jako dítě vysnila, a dospělá na ně vydělala, cítím se skvěle. Dokážu všechno.

Jinými slovy: Padejte, nebojte se, hlavně, když pak vstanete.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Jahudka82
17237
15.3.21 10:20

Až na místy taky trochu kulhající češtinu pobavilo :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2979
15.3.21 12:48

Sama jsem štekle začala nosit až poměrně pozdě, skončila na úctyhodných jehlách, ale odnesla jsem si z nich lehce vyosenou kyčel a bolesti zad. Takže doporučuji všeho s mírou ;-). Deníček mě pobavil a jo, taky se mi už několikrát stalo, že jsem na sebe neštěstí přivolala sama, a pak si říkala: „Že jsem nemlčela!“ :mrgreen:

(Teď budu malicherná, ale šlo by opravit tu chybu v názvu (podpaDky?) ;-). Trochu jsem se bála, že to bude i v textu, ale tam to je díkybohu dobře.)

  • načítám...
  • Zmínit
admin
20852
15.3.21 16:00

@PenelopaW Opraveno, děkujeme za bystré oko! :) :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Havlova
42240
15.3.21 20:27

@admin Tak opravte prosím ještě v první větě jedu trapnou na jednu trapnou. A podpadky ve větě, kterou slečna pronesla než se rozplácla o chodník. A taky by se mohla chichotat a ne chychotat.

Příspěvek upraven 15.03.21 v 20:33

  • načítám...
  • Zmínit
Esufi
1102
16.3.21 17:33

Jo jo, člověk musí vstát, po té co se na tom přerazí, podívat se na svoje nohy se začínajícíma haluxama a říct jednou provždy dost botám, ze kterých bolí všechno. Ba co hůř, skousnout pýchu a zajít za fyzio, aby vás naučil chodit :lol: to je zas moje zkušenost.

Příspěvek upraven 16.03.21 v 17:34

  • načítám...
  • Zmínit
rodka
30
22.3.21 17:36

Podpatky jsou nej

Vzdy se mi lodicky libili, ale ta bolest, jak jsou v nich nohy namackane…to dnes uz jako zrala zena nedokazu vydrzet a presla jsem na barefoot :)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak jsem přišla k žebrotě