Jak jsem vzala osud do vlastních rukou
- Snažení
- huwik
- 02.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh o neplodnosti zvané PCO, jak jsem si to vyřešila po svém a jak jsem v těch všech špatných zprávách hledala naději.
Můj příběh, který ovlivnil naše snažení, začal už v mých 14 letech, kdy jsem ještě o dětech ani neuvažovala. Po imunologické léčbě alergie se mi rozvinula autoimunní nemoc. Přestávala jsem dobře chodit, viděla jsem rozmazaně, bohužel se to postupně zhoršovalo. Do nemocnice jsem se dostala až po dvou měsících, kdy už příznaky nešlo skrývat.
Z nějakého záhadného důvodu mi moje nemoc ovlivnila patrně i můj cyklus. Do té doby jsem „to“ dostávala pravidelně téměř jako hodinky. Po onemocnění jsem to 4 měsíce nedostala a pak už pro jistotu menstruace nepřišla vůbec. Začala jsem tedy chodit ke gynekoložce, která řeší tyhle komplikované případy. Dostala jsem Proveru, ale žádné vysvětlení, proč „to“ nefunguje.
Že je moje doktorka trochu zvláštní, mi mělo asi dojít už dávno, vzhledem k tomu, že mi na každé kontrole nutila antikoncepci, i když jsem se dušovala, že s nikým nechodím. Do papírů mi tenkrát napsala: „Antikoncepci odmítá, je věřící.“
Tak jsem fungovala další 4 roky. I já, naprostý outsider, jsem si našla přítele a v mých 19 letech došlo i na naše „poprvé“. Samozřejmě s kondomem. Asi o 2 až 3 týdny později jsem šla na kontrolu na gynekologii, měla jsem to za několik dní dostat. Tam mi doktorka řekla, že to vypadá, že jsem těhotná, že mám opravdu hodně vysokou sliznici a že si mám udělat test.
Tenkrát jsem se naprosto vyděsila, jednak proto, že to bylo pár dní po tom, co jsem se rozešla s přítelem (dověděla jsem se, že bral drogy), ale na druhou stranu jsem věděla, že bych si miminko chtěla nechat. Udělala jsem si test. Byl negativní.
Oddychla jsem si a zároveň mi bylo líto, že ten malý zázrak nebudu držet v rukou. Sžila jsem se s představou, že tenkrát u doktorky to musel být asi omyl. Ale i tak ve mně hlodá - co když to tehdy omyl nebyl…?
O rok později jsem si po úvaze, že kolem mě normální muži nejsou, leda tak grázlové a sociopati, dala inzerát na seznamku. Napsal mi milý kluk, který mi jako jediný upřímně napsal, kdo je, co dělá a co chce od života. Bydlel ode mě asi 400 km. Psali jsme si asi 3 dny. Pamatuji si, že bylo úterý a on mi napsal, že by se v pátek stavil. Cože? Tento pátek? Dělá si srandu?
Chodit jsme spolu začali hned na druhé schůzce, tak trochu i díky mému omylu. Dal mi kytici a nabídl mi políbení na tvář. Já to pochopila trochu jinak a dala mu normální pusu na pusu. A to už byla ruka v rukávě. Zasnoubili jsme se o 6 měsíců později a vzali se asi za 2 roky od naší první schůzky.
Miminko jsme chtěli, ale zároveň jsme se chtěli chvilku sžít a já chtěla dostudovat školu. Teď zpětně si říkám, že to asi ani nebylo nutné, protože dnes podnikám a moje škola (minimálně moje magisterské studium) mi vlastně k ničemu není. A když nemám menstruaci jako normální člověk, asi bych se ani nějakého nechtěného otěhotnění nemusela obávat.
Antikoncepci jsem brala od 20 let kupodivu kvůli akné. Brala jsem ji 6 let. S manželem jsme se dohodli, že se začneme snažit na jaře 2016. Nicméně v říjnu 2015 mi došla antikoncepce a kontrola u doktora měla být až 14 dní po dobrání platíčka, tak jsme to už neřešili a začali se snažit hned.
Naivně jsem si myslela, že hned otěhotním. Haha. Testů, co jsem si udělala a hledala pod světlem žárovky aspoň ducha, asi ani nespočítám. Pořád nevěřím, že existuje něco jako dvě čárky na testu. Popravdě i v době, kdy jsem brala antikoncepci, jsem si pořád říkala, že může selhat, vždyť jsem tak nepořádná a neberu to včas. Když mi bylo víc jak 2 dny špatně, hned jsem dělala testy.
Podzim ještě probíhal v poklidné atmosféře. Čekali jsme, jestli se cyklus sám rozjede. Tušila jsem, že to asi nebude jen tak, tak jsem pila kontryhel, v prosinci jsem už pila i zázvor, až se mi pusa křivila, protože prý vyvolá menstruaci. Nevyvolal. Občas mě pobolelo v břiše jako před menstruací a tím to haslo.
Začala jsem měřit bazální teplotu, která vypadala doslova jako na houpačce - jeden den tak, druhý den onak, žádný systém v tom nebyl. Den před Vánoci jsem šla na první vyvolávačku. Zhruba 60. den cyklu. Dali jsme mému tělu další pokus na další menstruaci, tentokrát jsme čekali „jen“ 48 dní. Pak jsem vyfasovala Proveru.
Zeptala jsem se gynekoložky, proč se to tak děje. Řekla, že nad tím nemám hloubat. Zmínila jsem se, že mi ve velkém padají vlasy a moje prsa jsou stejně chlupatá jako manžela, na což odpověděla: „Jo, ty hormony jsou blbý.“
Zeptala jsem se tedy přímo, jestli takhle (bez menstruace) můžu mít děti. Prý v tom nevidí problém. Čekala jsem, že mě alespoň pošle na hormonální profil, když to vůbec nedostávám. Ale dnes už vím, že by mě nechala se trápit rok stejně jako ostatní ženy, které ovšem cyklus alespoň mají a pak by teprve ten hormonální profil udělala. Provera mi sice vrátí menstruaci, ale bude jen umělá a příčinu to nevyřeší.
V té době se mi hodně zlepšila autoimunní nemoc, o které jsem psala na začátku, dostala jsem se do remise (tzn. bez příznaků). V tak dobrém stavu jsem nebyla minimálně 10 let. Vzhledem k tomu, že při zhoršení té nemoci je porod dost náročný a za rok být v tomhle dobrém stavu nemusím, jsem se rozhodla vzít to do vlastních rukou a uklidnit své nervy.
Zaplatila jsem si hormonální profil jako samoplátce + hodnotu AMH. Věděla jsem, že ty hodnoty nebudou asi ideální, a když jsem viděla poprvé ten papír, tak mi bylo hned jasné, že jde o PCO, o kterém jsem už četla. AMH jsem měla nad normou a LH bylo dokonce 3× vyšší než FSH (obvykle mají ženy s PCO spíše 2× vyšší LH než FSH).
Druhý den jsem se objednala do CARu, kde se mě sice ptali, kdo mě posílá, ale když jsem jim řekla hodnoty svého profilu, objednali mě dokonce hned za týden. Paní doktorka v Gyncentru byla moc hodná, vše mi vysvětlila, ukázala a to mě hodně uklidnilo.
Jeden vaječník jsem měla typicky polycystický – tzv. perlový náhrdelník, ale druhý vypadal v pořádku a měl dokonce dominantní folikul 14 mm. Byla jsem tedy objednána na druhou kontrolu za 2 dny, ale bohužel folikul se ani nehnul. Na další měsíc jsem tudíž dostala Clostilbegyt, na který jsem zareagovala hezky. Vyrostly 2 folikuly 17 a 22 mm.
Nejhorší na celé akci byl nařízený styk, protože pro mého chlapa je vědomí, že jsem dostala Pregnyl a tudíž „musí“ asi rovno představě Petty a Selmy ze Simpsonů. 
Stálo mě to opravdu hodně přesvědčování a trochu jsem nad ním ztrácela trpělivost, protože „já“ do sebe cpu léky, které způsobují nepříjemné návaly horka, „já“ si nechám píchat injekce do břicha a on prostě nemá chuť. Už jsem myslela, že celou akci ani nezvládneme a ztroskotá to na téhle hlouposti. Takže rada pro ty, co Pregnyl čeká – nikdy neříkejte chlapovi, že musí. 
Další měsíc šel manžel na operaci, tudíž akce s Clostilem se zatím odložila na další měsíc. Rozhodla jsem se v mezičase prověřit, zda mám alespoň průchodné vejcovody, aby ten Clostil nebyl zbytečný. Podstoupila jsem tzv. HyCoSy. To se naplní děložní dutina kontrastní látkou a přes ultrazvuk se sleduje, zda prošla vejcovody.
Byla jsem stresem tak stažená, že mi museli chytit čípek americkými kleštěmi. To bylo velmi bolestivé. Naplnění kontrastní látkou bolelo také, což prý svědčí o neprůchodném vejcovodu, což se bohužel potvrdilo. Vyfasovala jsem tedy žádanku na laparoskopii, kde se to pokusí zprůchodnit a taky budou dělat skarifikaci vaječníků, což prý hodně ženám, které mají PCO, ale jsou zároveň mladé a štíhlé (což naštěstí splňuji) k otěhotnění pomůže.
Moje PCO mě hodně naučily. Mnohem lépe chápu ženy, které jsou neplodné. Přiznám se, že do té doby mi vůbec nedocházelo, jak těžké to může být. A taky jsem pochopila, že lékař není bůh. Že občas zdravotní problém neřeší, protože je to prostě jednodušší. Že někdy musím vzít věci do vlastních rukou a možná změnit lékaře.
Já se k tomu kroku odhodlávám stále, ke své obvodní gynekoložce jsem stále hlášená. Ale vím, že musím, protože až se doví, že jsem šla na hormonální profil bez jejího vědomí, tak mi asi utrhne hlavu.
Po psychické stránce mi asi nejvíc pomáhala moje víra. Asi před dvěma měsíci jsem měla sen, kdy jsem viděla nás s manželem, jak jdeme po louce, a před námi hopká dítě. Když jsem se na něj pozorně podívala, byl to kluk, měl asi tak 3 až 4 roky, tmavě hnědé vlasy a zelené oči. Možná by někdo mohl říct, že si to prostě tak moc přeji, že se mi o tom i zdá, ale všichni o mě vědí, že jsem vždycky chtěla holku.
Mojí nejlepší kamarádce se zdál také sen. Kupodivu se nám to zdálo i ve stejném týdnu. Vyprávěla mi, že hrála s naším synem venku za naším domem (a nezapomněla mi podotknout, nezlob se, ale nemůžu ti lhát, bude to kluk) a já jsem na ně volala z balkonu, že je hotový koláč.
Odvětila jsem: „Jo, já vím, že to bude kluk.“ Vykulila na mě oči.
Pokračovala jsem: „A měl tmavě hnědé vlasy a zelené oči, že?“
Tomu se kamarádka divila ještě víc, protože takhle vypadal i v jejím snu.
Pak jsem měla ještě jeden sen, kdy jsem měla nahého novorozeného syna položeného na prsou (patrně to byl moment po porodu) a najednou jsem cítila obrovskou záplavu lásky, jakou jsem nikdy necítila ani k žádnému muži.
Bylo to něco, co jsem nikdy nezažila, ale byla to nejintenzivnější emoce v mém životě. Bohužel ten pocit trval asi jen 3 vteřiny, než jsem se probudila, ale tyto okamžiky a sny drží stále moji víru, že se nad námi Tamten nahoře jednou slituje a že ten sen byl opravdu vizí budoucna… Nemít tuto naději, asi bych se brzy zbláznila.
Proto přeji všem snažilkám nejen ty vytoužené dvě čárky na testu, ale také najít tu naději, která nás bude držet nad vodou, že to jednou vyjde.
Přečtěte si také
„Vždyť kojí úplně špatně,“ zaslechla jsem tchyni. Pomohla až laktační poradkyně
- Anonymní
- 23.06.26
- 1588
Největší tlak, který na novopečenou mámu přichází, je ten zvenku, z vašeho okolí. Dobře míněné rady, které ale občas šíleně bolí. A blbý je, že často se jedná o vaše nejbližší lidi. Jako v mém...
Vzala jsem si muže s dítětem. Teď mám doma pocit, že jsem tam navíc
- Anonymní
- 23.06.26
- 1674
Vzala jsem si muže, který má dceru z předchozího vztahu, a od začátku jsem se snažila být trpělivá, laskavá a nebrat jí tátu. Jenže ona mě odmítá, provokuje, shazuje a dává mi najevo, že v jejich...
Devět týdnů bez školy, bez babiček a bez řidičáku. Jak to mám zvládnout?
- Anonymní
- 23.06.26
- 2976
Mám dvě děti na prvním stupni, chodím do práce a letos jsem prázdniny zřejmě úplně podcenila. Bydlíme v malém městě v pohraničí, příměstských táborů je málo, babičky nemáme a já navíc nemám...
Tchyně vtrhla po mém císaři do porodnice. Musela ji vyhodit až sestřička!
- Anonymní
- 23.06.26
- 1826
Porod je pro každou ženu jedním z nejintenzivnějších a nejnáročnějších zážitků v životě. Když navíc neprobíhá podle plánu a skončí akutní operací, žena potřebuje klid, bezpečí a čas na to, aby se...
Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna
- Vilma1897
- 23.06.26
- 460
V čem je její kouzlo? Třikrát vyprodala Eden a spousta lidí se vracela znovu. Včetně mě. Na první koncert jsem měla lístek na sobotu. A hned když skončil, bylo mi jasné, že v úterý chci být v Edenu...
„Je můj syn autista?“ zeptala se kamarádka. Ze strachu jsem jí zalhala do očí
- Anonymní
- 22.06.26
- 2205
Říká se, že upřímnost je základem každého pevného přátelství. Jenže co dělat v situaci, kdy vás nejlepší kamarádka postaví před otázku, jejíž pravdivá odpověď by jí mohla zlomit srdce? Minulý týden...
Dcera s ADHD potřebuje asistenta. Muž zuří: „Nedělej z ní blbečka s nálepkou!“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1553
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě mělo hladkou a bezstarostnou cestu životem. Když se ale objeví první překážky, ukáže se, jak pevný je nejen vztah rodiče k dítěti, ale i partnerů mezi sebou. My...
Manžel mě nutí jezdit každý víkend k tchyni. Ta mě jen kritizuje, jsem zoufalá
- Anonymní
- 22.06.26
- 3115
Víkend by měl být pro pracující rodiče časem odpočinku, kdy konečně vypnou, užijí si klid s rodinou a naberou síly na další pracovní týden. Pro mě je ale páteční odpoledne začátkem pravidelné noční...
Dřu ve dvou pracích do půlnoci. Podle muže ale jen „courám po kroužcích“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1547
Sedím u kuchyňského stolu, na monitoru notebooku svítí čas 0:24 a mně únavou pálí oči. Tohle je moje každodenní realita. Kolotoč, ze kterého nemůžu vystoupit, protože se ode mě očekává, že budu...
Máma mi vyčítá práci a děti ve školce. Sama mě tam jako malou zapomínala!
- Anonymní
- 22.06.26
- 1071
Být dnes mámou je nesmírně vyčerpávající. Společnost na nás klade protichůdné nároky – máme budovat kariéru, vypadat skvěle, mít naklizenou domácnost, a přitom se dětem věnovat čtyřiadvacet hodin...
taky si tě byla omrknout jo 
že já tě znám z beremka? Už tam si mi přišla jako rozumná a strašně fajnová žena, takže ti držím palečky na nohou i na rukou aby vám to mimčo vyšlo 
