Zobrazuji pouze komentáře k záznamu Jak přežít, zpět na záznam v deníčku můžete jít ZDE.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Romka724
5.5.12 19:38

Je to těžké...

Vím, že máš pocit prázdna, ale věř, že dítě s Dawnovým syndromem je úvazek na celý život. Záleželo by taky na stupni postižení, přidružených nemocech a daších a dalších postiženích. Víš, že většina dospělých má Alzheimerovu nemoc a někteří epileptické záchvaty? Píšu Ti to proto, aby sis nevyčítala, že jsi mu nedala šanci žít, ale aby sis řekla, že to bylo pro obě strany to nejlpeší rozhodnutí. Viděla jsem Downy a plakala jsem. Jsi moc silná a obdivuju Tě za to, že jsi v sobě našla tu sílu a odvahu… :andel:

  • Upravit
Pajanka
2282
5.5.12 22:45

Taky brečím u tvého deníčku. Je mi to moc líto :,( Ale já bych se rozhodla stejně. Přeji ti z celého srdíčka, aby se to povedlo znovu a tentokrát abys měla zdravé miminko.

  • načítám...
  • Zmínit
Natylka
9481
16.5.12 08:26

Posílám moc síly a přeji zdravé miminko :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Bekynka
1758
8.6.12 12:17

Udělala jsi, co si musela. Vím úplně přesně, jak Ti je, ale nic netrvá věčně a dušička si k Vám zase cestu najde, nebo rovnou obě :) Je mi to líto. Bude zase dobře :hug:

Příspěvek upraven 08.06.12 v 12:18

  • načítám...
  • Zmínit
tevevka
23.6.12 22:39

Ahoj Charlie, taky mě moc mrzí co se Vám přihodilo, bohužel mám za sebou něco obdobného - kdyby sis chtěla přečíst můj deníček - je v sekci snažení od Conulky a jmenuje se tři roky a pořád nic.
chtěla jsem Ti jen říct, že v tom nejsi sama a ty pocity co v sobě máš, tak na 100% chápu, já jsem dokonce v půlce potratu přesvědčovala doktory, že se spletli a že to donosím a ať mě nechají jít domů, že tomu nerozumí a že přece já sama musím vědět nejlíp, jak mi je. Bylo to hrozné pozorovat manžela jak i on mě přesvědčuje, ať je poslechnu, v tu chvíli jsem je nenáviděla všechny i sebe, že jsem selhala a že určitě moje debilní tělo nějak malého zabíjí i svou tchýni, protože mi domů vnutila ve 8tt kojící polštář a tím to všechno zakřikla..
Potratila jsem v 19tt v listopadu 2011 a do dneška mám některý dny strašně špatný, u tvého psaní brečím a nenávidím všechny chytrý řeči ostatních mamin/snažilek, kterým se zadařilo na podruhé nebo se stresují, že jim určitě nepůjde udělat třetí dítě
Do dneška cítím, jak ze mně malý vyklouzl, byl jako malá žabička - bylo to strašně zvláštní a krásné - měla jsem pocit, že kdyby doktoři jenom trochu chtěli, tak ho zachrání. Naštěstí mi zbytky zdravého rozumu nedovolili se na malého podívat, to bych asi měla před očima do konce života a hrabala bych se z toho ještě o pár měsíců déle. Rodit živé, ale dalšího životaneschopné dítě je strašně stresující
vyprdni se na hledání nových zájmů, to nepomáhá spíš připomíná co se stalo, když si to do té doby nedělala. Mně pomáhá být s manželem - je pozitivní a optimistický. A pak ještě změna prostředí, v kontaktu jsem pouze s manželovýma kamarádama - jsou to chlapi a mě neřeší - chovají se jak kdyby se nic nestalo - je to strašně příjemné, rozhodně lepší než litování od kamarádek. Kdybys cokoli potřebovala, tak mi napiš…ahoj tevevka=Conulka

  • Upravit
Daleth
54
25.8.12 12:25

Moc smutné…ať je brzy lépe…život se s námi nemazlí, ale bojovat musíme až do konce..za nás samotné i za naše děti současné i budoucí…Věřím, že se to ještě podaří…někde tam na nás naše děti už čekají… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář