Jak se žije s klokany

Jako teta jsem pracovala v Klokánku pět let. Některé děti mým životem prošly bez hlubší stopy, jiné se vryly navždy. Má první povídka je asi tři roky stará.

*

Probudí mě známé krůčky. Neklidným nožkám už se nechce ležet. Malé ruce mě hladí po vlasech, pak po tvářích a nakonec mě neobratné prstíky tahají za řasy a nadzvedávají víčka.

„Teto…“

„Mmmm… spinkej ještě.“

Můj nespavec má však geniální nápad - teta potřebuje dobít baterky. Když konečně vedle postele našmátrá nabíječku od mobilu, věčně píchnutou v zásuvce, její konec mi začne strkat do ucha. To už nevydržím a musím se smát. Tak jo. Další ráno, co začíná v pět patnáct.

„Pú, Pú…“ Je mi to jasné. Bez Púa to u nás nejde.

Sotva jeden dosnídá, druhý se hrne ke stolu.

„Dobré ráno. Jéé, teto, ty máš na hlavě zatáčku.“

„Hm, mám,“ odpovídám spíš automaticky, než mi v těchto brzkých hodinách doběhne obsah sdělení. Zatáčku? Analýza, syntéza, indukce, dedukce, analogie. Provedu několik myšlenkových přemetů, než mi dojde, že mi nad čelem sedí natáčka. Opravím tedy toho malého, kakaového fousáče a jdu vylít nočník.

Za pár minut už na mě kouká třetí hlavička.

„Teto, Jilka má můj kemílek,“ spustí místo pozdravu. A zase mě to nutí do úsměvu. Tohle slovo zbožňuju.

„Jaňulko, kelímek se říká. Nehledě na to, že tohle je hrnek.“

Po snídani likviduju potopu v koupelně a divím se, kam až se může dostat zubní pasta. Dál už je to sranda. Sestavit koleje, opravit mašinku, najít puzzle, ořezat pastelky, utřít nos, vylít nočník, postavit kostky, slepit omalovánku, přečíst pohádku, povídat říkanky, oloupat jablko, utřít slzy, pofoukat bebí, zazpívat písničku, přichystat oběd, vpašovat kuře do kaše, umýt nádobí a odchod ven. Uf.

Po vycházce zakotvíme na zahradě. Ostatní mrňata už tu pobíhají. Když vyřeším spor o motorku a nahodím spadlý řetěz na kolo, zamířím k pískovišti. Holky jsou tak zabrané do hovoru, že si mě nevšimnou.

„Moje máma si pro mě přijde už brzo. Ona mi teď dělá nový pokoj, víš. Budu tam mít hračky a taky kočárek. Brácha bude mít taky svůj pokoj, máma to říkala.“

„Já taky. Ale u nový mámy, víš. U nový mámy a novýho táty.“

„A kde máš ty starý?“

„Nevím, asi na mě zapomněli.“

Z poslechu mě vytrhne žena, co vyjde ze dveří, kolem sebe čtyři děti. Na jejich tvářích teď převládá radost a očekávání. Hlavy plné snů.

„Teto, víš proč tu máma celý rok nebyla? Šetřila peníze, aby mohla koupit dům. Veliký dům, kde budeme všichni bydlet. A budeme mít psa a králíky. A máma nám koupí kolo. Teto, že se k nám přijdeš podívat?“

„To víš, že jo,“ povídám, když se rychle shýbám pro míč. Nemůžu se jim podívat do očí. Kolik tahle povídačka bude stát slz? Po kolikáté už?

„Tetó!“ ozve se z druhého konce zahrady. „Že budou k večeři škabety?“

„Tetó! Že má kydl pluhy?“

„Tetó! Kdy už přijde máma?“

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
1087
4.10.16 10:40

Hezky napsano o nehezkych vecech… aspon, ze takova zarizeni, kde deti maji moznost poznat normalni kolobeh domacnosti, existuji. Nechapu, jak si nekdo muze udelat dite a pak se na nej vykaslat :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
14161
4.10.16 10:45

Silný příběh, obdivuji vás, za to co děláte, a že to zvládáte psychicky. Já bych si je asi postupně vzala všechny domů.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.10.16 12:33

Moc krásně napsané, tečou mi slzy po tváři… :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
10424
4.10.16 12:56

Hodne silny pribeh.Ja bych to obrecela. Kazdy den.Jste velmi silna!

  • Nahlásit
  • Zmínit
15437
4.10.16 13:23

Úplně to bodlo v hrudi. Jak někdo může s klidným svědomím zklamat děti? Svoje děti? Ještě že mají tety, které jim to trápení na dušičce pomohou zvládnout. Těším se na další příběh. Trochu se ho bojím, ale i tak se těším :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
968
4.10.16 13:47

Děkuji. Silný a krásně napsaný příběh.

  • Nahlásit
  • Zmínit
28799
4.10.16 14:18

Moc krásně napsáno :kytka: jste úžasná :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.10.16 14:55

To je výňatek z knihy? Očekávám pokračování… Moc hezky čtivě napsáno. Obdivuji hlavně týdenní pracovní dobu, není to jako žít dvojí život?

  • Nahlásit
  • Zmínit
260
4.10.16 15:21

Brečím, srdíčka malý :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4529
4.10.16 15:36

My máme chlapečka v pěstounské péči, jeho máma také vykládá pohádky. Naštěstí zatím jenom mě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25827
4.10.16 16:48

Jau. To teda projede hrudníkem. :? :(

A nejvíc na tom bolí, že je to začarovaný kruh, protože až budou tyhle děti mámy (o tátech nemluvě), tak nejspíš udělají něco podobného, prostě proto, že se jim to takhle pokazilo.

Kamarádka říká, že u nich na sociálce jsou ženské před důchodem, které měly v péči babičku, dceru a teď už i vnučku, která má vlastní děti. A furt jim ty děti lavírujou mezi domovem a děcákem. :? :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
40263
4.10.16 17:29

Chce se mi brečet. Krásně napsané, ale strašně smutné :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
RadkaEm
4.10.16 18:30

Všem moc děkuju za milá slova. Příští týden zkusím „vylovit“ ze šuplíku nějakou další. V Klokánku už rok nedělám, ale vzpomínám na tu práci snad každý den.

  • Nahlásit
RadkaEm
4.10.16 18:32

@SidyTobi
Ano, je to tak trošku dvojí život. Ale dá se na to zvyknout. Když ovšem onemocní kolegyně, co vás má po týdnu vystřídat, nebo si bere dovolenou, je to pak třeba třítýdenní šichta v kuse. No, to už pak člověku trochu hučí v hlavě :lol: :lol:

  • Nahlásit
2192
4.10.16 19:40

Krasny denicek…ja si obcas tak rikam, kdyz to moje male stesti potka nejake nestesti a leze za mnou s brekem a mezi vzlyky vola mamamama a vesi se mi na nohavici, co chudaci deti v kojeneckych ustavech…Jesteze maji hodne tety, i kdyz ty mamu nikdy nenahradi…:(

  • Nahlásit
  • Zmínit
3790
4.10.16 20:21

Smutné čtení. Jsem si myslela, že to bude něco o Austrálii a ono je to takové vážné téma.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1758
4.10.16 20:23

Moc pěkně napsané. Také pracuji v této oblasti, starám se o opuštěné děti už téměř šestnáct let. A máš pravdu, že na některé děti vzpomínám do teď…myslím na ně…zda jsou šťastne a spokojené. Zajímalo by mne jací z nich vyrostli lidé…
Millujici mámu jim určite nenahradime, ale snažíme se o děti starat co nejlépe…

  • Nahlásit
  • Zmínit
3790
4.10.16 20:24

@RadkaEm Třitýdenní šichta v kuse, to je šílené. Muselo to být hrozně náročné.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.10.16 20:26

Proc… proč neumí rodiče svým dětem dát tolik lásky, kolik jen umějí? Neumím si představit, že bych něco takového provedla své dceři. Vám patří hluboká poklona… :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
6394
4.10.16 21:13

Neskutečný deníček, piš prosím další. Je to smutné a tak silné! :potlesk: Děkuju ti že jsi se podělila o zkušenost.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25638
4.10.16 21:28

Krásně napsané…
Taky si na ty malé mrňousky často vzpomenu, co asi dělají, mámu nikdo nenahradí, je to poslání, krásná a náročná práce.
Bulela bych v jednom kuse tohle slyšet, a neumět pomoci, alespoň vánočním dárkem vzpomeneme..

  • Nahlásit
  • Zmínit
2573
4.10.16 21:58

Moc krásný deníček. Obdivuji každou hodnou tetu, která dá těmhle dětem víc než jejich vlastní máma.
I já se přimlouvám za pokračování.

Kdysi jsem četla jednu knihu. Jmenovala se Jako stromy bez kořenů. Byla podle skutečné události, kdy si manželský pár k vlastní dceři vzal dalších deset dětí z dětského domova a bylo to opravdu zajímavé čtení. Deníčkem jsi mi knihu připomněla.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1104
4.10.16 22:12

:(… Děkuju za krásný, moc silný deníček :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17757
4.10.16 22:43

Krásný doufám, že napíšeš další

  • Nahlásit
  • Zmínit
77
5.10.16 08:06

Krásné i smutné zároveň…

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
5.10.16 08:40

Obdiv tobě, že dokážeš dávat lásku i cizím dětem…
mmch- z údajů klokánku vyplývá, že 70 % dětí se vrací do původní rodiny, délka pobytu průměr 6 měsíců, takže že by přece jen ty maminky a tatínci nekecali, dali si dohromady svůj život a dítě si vzali domů?

  • Nahlásit
  • Zmínit
2435
5.10.16 08:48

Děkuji za vaší práci. Vehnalo mi to. Slzy do očí i duše. Vím o čem píšete, znám to ale z Te druhé strany. Taky jsem byla tím malým devcatkem které čekalo a verilo… a jsem jim vlastně dosud. A cítím ze tohle je cesta po které se vydat. Děkuji za každý den který věnujete těmto dětem…

  • Nahlásit
  • Zmínit
8728
5.10.16 11:11

Broučci malinkatí. Kéž by toto děti nemusely prožívat

  • Nahlásit
  • Zmínit
RadkaEm
5.10.16 18:40

Páni, tolik ohlasu jsem nečekala. Moc děkuju za váš zájem.

@Tiger-lily - Děti se vracejí do rodin, ale ne vždy k rodičům. Někdy se postará příbuzenstvo. To bývá ta lepší varianta. Nebo pěstounská péče. Některé děti jsou bohužel tolik narušené, že končí ve výchovných ústavech. A pokud si je skutečně odvedou domů rodiče, pak pravidelně každý půlrok střídají azylové domy či levné ubytovny v okolí. Děti tak často musí měnit i školu. Občas ty matky třeba i opravdu chtějí mít děti u sebe a dokáží na čas splnit kritéria pro to, aby jim byly děti vráceny. Jenže přecení své síly a po čase tyto děti končí v dětských domovech.

  • Nahlásit
10206
5.10.16 19:06

.. a tolik zen nema lásku komu dat, jine si zázraku neváží :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
12664
5.10.16 21:43

Na zdravce jsem byla na praxi v kojeneckem ustavu a zazila jsem tam neco co nezapomenu asi nikdy…byla tam mala tak pulrocni cikanecka a matka ji tam dala plysaka s napisem JDI K CERTU a odmitala dat dite k adopci, jak rikam zdrava krasna okata holcicka, me bylo 17 a chtela jsem ji vzit domu a s ni vsechny ty deti co natahovali rucicky pro pohlazeni :,(
Obdivuju vsechny tety ja bych to nedala to ocekavani tech deti a pak to zklamani :,(
Plno rodin nemuze mit deti a kdyby se upravil system verim ze minimalne polovina tech vecne zklamanych cekajicich deti by mohla mit sanci v nove rodine…

  • Nahlásit
  • Zmínit
5.10.16 22:09

@RadkaEm dopoledne jsem si precetla vas denicek, cely den nad nim premyslela a ted vecer musim reagovat. Dekuji vam. Dekuji vsem tetam, za to co pro deti vsechno delate. Diky :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Envie
5.10.16 22:14

Smutny :,( krasny denicek o smutnych vecech :,( jak bych si nejaky to dedatko vzala domu. Jde to??? Nebo musim projit tim silenym kolotocem adopce? Ach jo :,( diky za vas, co pro ty deti delate :srdce: :hug:

  • Upravit
11717
6.10.16 09:30

@Envie musíš projít tím šíleným kolečkem. Vzít si dítě, ještě k tomu někdy i s problematickým vývojem, není jako vzít si kotě. A i to kotě znamená zodpovědnost. Ne tak dítě, které je tvé po celý život, to není jen o tom dojmout se při čtení příběhu

  • Nahlásit
  • Zmínit
Pov
226
6.10.16 14:50

:,( krasne napsane, ale…je mi to tak lito…kolik detskych dusicek doufa, trpi nezajmem rodicu a k tomu nekolik pitomcu, co nechteji Klokanky nadale podporovat. obdivuji vas vsechny tety, ze to zvladate, davate detem lasku a formujete je do zivota. tleskam vam :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
507
6.10.16 20:49

Strašně smutné a přitom krásně napsané. Tolik naděje v dětské duši a tolik zklamání co si musí zažít. Klobouk dolů před hodnýma tetama.

  • Nahlásit
  • Zmínit
175
7.10.16 10:10

Moc smutný deníček. Je umění napsat pár řádek a je v nich všechno, co je potřeba. Moc si vážím lidí jako vy.Je to určitě náklad na psychiku, tohle vidět denně, zblázním se.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Envie
8.10.16 22:15

@stinga je mi to jasny. Ale ver, ze boj ktery jsme bojovali X let o dite, neni jen dojmuti se u denicku.

  • Upravit
RadkaEm
9.10.16 11:31

@Envie Moje kolegyně z klokánku si vzala do pěstounské péče čtyři sourozence. Začít pěstounkou je snazší, adopce se pak může vyřídit za chodu. Pěstoun pobírá plat, ale musí se povinně účastnit několika hodin školení ročně + jednou za měsíc ho navštíví sociálka. Adoptivním rodičům pak toto odpadává. Ale už nedostávají „plat“. Stát se pěstounem je snazší než stát se adoptivním rodičem. Ale lze obojí. Můžu poskytnout kontakt na tu mou kolegyni. O pěstounství ví všechno.

  • Nahlásit
Envie
9.10.16 12:24

@RadkaEm to byste byla hodna. Kdyztak mi ho pošlete prosim do zpravy :palec:

  • Upravit
12.10.16 14:42

Hluboká poklona pro vás, jste silná žena :kytka: a pracovala jste na pravém místě

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
9.12.17 15:35

Je hezké že se najdou tak hodné tety co ty zlatíčka milují z celého :srdce:

  • Upravit