Jak ustát potrat
Moje zkušenost se ztrátou a znovuzískáním chuti do života.
Člověk se ráno probudí, stále bez očekávaného cyklu, který nepřišel již pár dní. S manželem jedeme Alpami směrem do Itálie naší dodávkou plnou zatím nedoručeného zboží. Říkám si: „ještě mu to neříkej, je brzy“ (člověk to nějak pozná, že je to vážně to, po čem již dva roky touží a půl roku to zkouší). Po třech kilometrech jsem mu to musela říct. Zprvu mi nevěřil a myslím ještě dva dny na to teprve přicházel. Byli jsme oba moc nadšení. Moc jsem se bála, myslela jsem, že na takové štěstí já nemám nárok.
Avšak test a následná kontrola u gynekoložky mi moje tušení potvrdily. Pátý týden těhotenství, ovšem zatím bez tlukotu srdíčka, měla jsem přijít opět po týdnu. Kvůli nemoci lékařky byla prohlídka místo v pondělí až v pátek, takže jsem se nemohla dočkat. Praly se ve mě strach s radostí, bylo to k prasknutí. Nakonec jsem uviděla to malé bijící srdíčko, nejhezčí pohled v mém životě. Lékařka mi doporučila vitamíny a klid, obojí bylo s radostí dodrženo. V sobotu bylo veliké oznámení, vím že brzy, ale přestala jsem jezdit a všichni se ptali, jinak to nešlo.
Už delší dobu se mi zdálo, že jsem malého přestala cítit. Netrápily mě ani tak bolesti, jako spíš mírňounký tlak zevnitř bříška při ohýbání. Bylo to první těhotenství, člověk neví co všechno se má a nemá dít. Po čtrnácti dnech od prohlídky se večer před spaním objevila tmavá krev, množství ani málo ani moc. Mírná bolest v podbřišku. S manželem jsme ihned jeli na pohotovost, kde mi oznámili tu nejhorší zprávu. Netlouklo srdíčko, velikost odpovídá šesti týdnům namísto osmi. Nechápala jsem co se stalo a proč. Na poslední otázky doktora jsem stěží odpovídala přes pláč. Chtěla jsem domů.
Ráno opět návrat do nemocnice na vyčištění. Bylo to tam hrozné, s nikým jsem ani nepromluvila a stále mi tekly slzy po tvářích, nešlo to zastavit. V pozadí se ozýval křik čerstvě narozených miminek, o to to bylo horší.
Po dvou dnech se cítím o mnoho lépe. Manžel mě skvěle podporuje, nenechá mě nudit se a to je to, co člověk potřebuje. Neříkat si ven půjdu zítra, dnes na vše prdím. Svět se točí dál a je důležité, že to ještě půjde. Nestresovat, i já mám nárok na štěstí, jen tomu věřit. Vlastně mi to otevřelo oči, chci se po letech vrátit ke koním, zdravě jíst a myslet na to, že bude líp.
A kdyby to nevyšlo ani tak, existuje adopce. Já ji chtěla hned, ale manžel chce vlastního potomka, což chápu a nic proti nemám. Dětí je totiž na světě hodně. A hodně těch, které nikdo nechce, jsou předem odsouzené těžkému životu. Vzít si podobné dítě by mi dělalo radost dvakrát. Pokryla bych své mateřské tužby a pomohla bych, co může být hezčího. Slunce zase ráno výjde a budeme mít dalších 24hodin na to, plnit si své sny. Hodně sil a krásný život, všem kdo tenhle příběh čte.
Přečtěte si také
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 765
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 880
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1399
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 1992
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 579
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 2914
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 6740
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2810
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1258
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2845
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
. Ale temer kazda se nakonec docka stastneho konce. Ja jsem otehotnela okamzite po potratu, a ted mi tu mesicni dcera rve a rve a rve 
.
drz se.
natož v 8 
