Jak ustát potrat
Moje zkušenost se ztrátou a znovuzískáním chuti do života.
Člověk se ráno probudí, stále bez očekávaného cyklu, který nepřišel již pár dní. S manželem jedeme Alpami směrem do Itálie naší dodávkou plnou zatím nedoručeného zboží. Říkám si: „ještě mu to neříkej, je brzy“ (člověk to nějak pozná, že je to vážně to, po čem již dva roky touží a půl roku to zkouší). Po třech kilometrech jsem mu to musela říct. Zprvu mi nevěřil a myslím ještě dva dny na to teprve přicházel. Byli jsme oba moc nadšení. Moc jsem se bála, myslela jsem, že na takové štěstí já nemám nárok.
Avšak test a následná kontrola u gynekoložky mi moje tušení potvrdily. Pátý týden těhotenství, ovšem zatím bez tlukotu srdíčka, měla jsem přijít opět po týdnu. Kvůli nemoci lékařky byla prohlídka místo v pondělí až v pátek, takže jsem se nemohla dočkat. Praly se ve mě strach s radostí, bylo to k prasknutí. Nakonec jsem uviděla to malé bijící srdíčko, nejhezčí pohled v mém životě. Lékařka mi doporučila vitamíny a klid, obojí bylo s radostí dodrženo. V sobotu bylo veliké oznámení, vím že brzy, ale přestala jsem jezdit a všichni se ptali, jinak to nešlo.
Už delší dobu se mi zdálo, že jsem malého přestala cítit. Netrápily mě ani tak bolesti, jako spíš mírňounký tlak zevnitř bříška při ohýbání. Bylo to první těhotenství, člověk neví co všechno se má a nemá dít. Po čtrnácti dnech od prohlídky se večer před spaním objevila tmavá krev, množství ani málo ani moc. Mírná bolest v podbřišku. S manželem jsme ihned jeli na pohotovost, kde mi oznámili tu nejhorší zprávu. Netlouklo srdíčko, velikost odpovídá šesti týdnům namísto osmi. Nechápala jsem co se stalo a proč. Na poslední otázky doktora jsem stěží odpovídala přes pláč. Chtěla jsem domů.
Ráno opět návrat do nemocnice na vyčištění. Bylo to tam hrozné, s nikým jsem ani nepromluvila a stále mi tekly slzy po tvářích, nešlo to zastavit. V pozadí se ozýval křik čerstvě narozených miminek, o to to bylo horší.
Po dvou dnech se cítím o mnoho lépe. Manžel mě skvěle podporuje, nenechá mě nudit se a to je to, co člověk potřebuje. Neříkat si ven půjdu zítra, dnes na vše prdím. Svět se točí dál a je důležité, že to ještě půjde. Nestresovat, i já mám nárok na štěstí, jen tomu věřit. Vlastně mi to otevřelo oči, chci se po letech vrátit ke koním, zdravě jíst a myslet na to, že bude líp.
A kdyby to nevyšlo ani tak, existuje adopce. Já ji chtěla hned, ale manžel chce vlastního potomka, což chápu a nic proti nemám. Dětí je totiž na světě hodně. A hodně těch, které nikdo nechce, jsou předem odsouzené těžkému životu. Vzít si podobné dítě by mi dělalo radost dvakrát. Pokryla bych své mateřské tužby a pomohla bych, co může být hezčího. Slunce zase ráno výjde a budeme mít dalších 24hodin na to, plnit si své sny. Hodně sil a krásný život, všem kdo tenhle příběh čte.
Přečtěte si také
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 135
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 138
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 138
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 177
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 155
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...
Mám horečku, sotva stojím na nohou. Jenže děti ani manžela to nezajímá
- AnetaMar
- 20.11.26
- 825
V noci jsem měla skoro čtyřicítku, bolelo mě celé tělo a několikrát jsem se probudila úplně zpocená. Ráno jsem doufala, že se mi aspoň trochu uleví. Jenže pak se otevřely dveře ložnice a ozvalo se...
S manželkou vyděláváme stejně, ale rodinu živím já. Připadám si jako bankomat
- Anonymní
- 20.11.26
- 819
Když mi manželka oznámila, že si chce nově nechávat celou výplatu na vlastním účtu, myslel jsem si, že si dělá legraci. Vždyť jsme manželé, máme společnou domácnost a dosud jsme všechny peníze...
Děti ve školce krmí polotovary a bonbony za odměnu. Co bude po zrušení vyhlášky?
- Dajdulína1993
- 20.11.26
- 410
Upřímně – zprávy o tom, že by se měla zrušit vyhláška o zdravém stravování ve školách a školkách, mě velmi znervózňují a hodně mě to děsí. Už jen při představě, kam se to může posunout, mi...
Na ultrazvuku nenašli srdeční akci mého miminka. Pak šlo o minuty
- Anonymní
- 20.11.26
- 490
Vždycky jsem si přála velkou rodinu, jsem totiž jedináček. Jenže jsem studovala a pak odešla do Prahy za prací a než se nadála bylo mi 28.
Kvůli přijímačkám sedíme každý víkend doma. Manžel zakázal i obyčejné výlety
- AnetaMar
- 20.11.26
- 419
Od chvíle, kdy se syn začal připravovat na přijímačky, se u nás všechno točí kolem školy. Manžel tvrdí, že teď není čas na zábavu a že každý promarněný víkend může rozhodnout o jeho budoucnosti. Já...