Jak ustát potrat
Moje zkušenost se ztrátou a znovuzískáním chuti do života.
Člověk se ráno probudí, stále bez očekávaného cyklu, který nepřišel již pár dní. S manželem jedeme Alpami směrem do Itálie naší dodávkou plnou zatím nedoručeného zboží. Říkám si: „ještě mu to neříkej, je brzy“ (člověk to nějak pozná, že je to vážně to, po čem již dva roky touží a půl roku to zkouší). Po třech kilometrech jsem mu to musela říct. Zprvu mi nevěřil a myslím ještě dva dny na to teprve přicházel. Byli jsme oba moc nadšení. Moc jsem se bála, myslela jsem, že na takové štěstí já nemám nárok.
Avšak test a následná kontrola u gynekoložky mi moje tušení potvrdily. Pátý týden těhotenství, ovšem zatím bez tlukotu srdíčka, měla jsem přijít opět po týdnu. Kvůli nemoci lékařky byla prohlídka místo v pondělí až v pátek, takže jsem se nemohla dočkat. Praly se ve mě strach s radostí, bylo to k prasknutí. Nakonec jsem uviděla to malé bijící srdíčko, nejhezčí pohled v mém životě. Lékařka mi doporučila vitamíny a klid, obojí bylo s radostí dodrženo. V sobotu bylo veliké oznámení, vím že brzy, ale přestala jsem jezdit a všichni se ptali, jinak to nešlo.
Už delší dobu se mi zdálo, že jsem malého přestala cítit. Netrápily mě ani tak bolesti, jako spíš mírňounký tlak zevnitř bříška při ohýbání. Bylo to první těhotenství, člověk neví co všechno se má a nemá dít. Po čtrnácti dnech od prohlídky se večer před spaním objevila tmavá krev, množství ani málo ani moc. Mírná bolest v podbřišku. S manželem jsme ihned jeli na pohotovost, kde mi oznámili tu nejhorší zprávu. Netlouklo srdíčko, velikost odpovídá šesti týdnům namísto osmi. Nechápala jsem co se stalo a proč. Na poslední otázky doktora jsem stěží odpovídala přes pláč. Chtěla jsem domů.
Ráno opět návrat do nemocnice na vyčištění. Bylo to tam hrozné, s nikým jsem ani nepromluvila a stále mi tekly slzy po tvářích, nešlo to zastavit. V pozadí se ozýval křik čerstvě narozených miminek, o to to bylo horší.
Po dvou dnech se cítím o mnoho lépe. Manžel mě skvěle podporuje, nenechá mě nudit se a to je to, co člověk potřebuje. Neříkat si ven půjdu zítra, dnes na vše prdím. Svět se točí dál a je důležité, že to ještě půjde. Nestresovat, i já mám nárok na štěstí, jen tomu věřit. Vlastně mi to otevřelo oči, chci se po letech vrátit ke koním, zdravě jíst a myslet na to, že bude líp.
A kdyby to nevyšlo ani tak, existuje adopce. Já ji chtěla hned, ale manžel chce vlastního potomka, což chápu a nic proti nemám. Dětí je totiž na světě hodně. A hodně těch, které nikdo nechce, jsou předem odsouzené těžkému životu. Vzít si podobné dítě by mi dělalo radost dvakrát. Pokryla bych své mateřské tužby a pomohla bych, co může být hezčího. Slunce zase ráno výjde a budeme mít dalších 24hodin na to, plnit si své sny. Hodně sil a krásný život, všem kdo tenhle příběh čte.
Přečtěte si také
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 2935
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 2105
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 1032
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 5361
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 683
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 4914
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 3195
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 7267
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 14572
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 5951
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
. Ale temer kazda se nakonec docka stastneho konce. Ja jsem otehotnela okamzite po potratu, a ted mi tu mesicni dcera rve a rve a rve 
.
drz se.
natož v 8 
