Jak ustát potrat
- Prázdná náruč
- Nameless22
- 12.03.18 načítám...
Moje zkušenost se ztrátou a znovuzískáním chuti do života.
Člověk se ráno probudí, stále bez očekávaného cyklu, který nepřišel již pár dní. S manželem jedeme Alpami směrem do Itálie naší dodávkou plnou zatím nedoručeného zboží. Říkám si: „ještě mu to neříkej, je brzy“ (člověk to nějak pozná, že je to vážně to, po čem již dva roky touží a půl roku to zkouší). Po třech kilometrech jsem mu to musela říct. Zprvu mi nevěřil a myslím ještě dva dny na to teprve přicházel. Byli jsme oba moc nadšení. Moc jsem se bála, myslela jsem, že na takové štěstí já nemám nárok.
Avšak test a následná kontrola u gynekoložky mi moje tušení potvrdily. Pátý týden těhotenství, ovšem zatím bez tlukotu srdíčka, měla jsem přijít opět po týdnu. Kvůli nemoci lékařky byla prohlídka místo v pondělí až v pátek, takže jsem se nemohla dočkat. Praly se ve mě strach s radostí, bylo to k prasknutí. Nakonec jsem uviděla to malé bijící srdíčko, nejhezčí pohled v mém životě. Lékařka mi doporučila vitamíny a klid, obojí bylo s radostí dodrženo. V sobotu bylo veliké oznámení, vím že brzy, ale přestala jsem jezdit a všichni se ptali, jinak to nešlo.
Už delší dobu se mi zdálo, že jsem malého přestala cítit. Netrápily mě ani tak bolesti, jako spíš mírňounký tlak zevnitř bříška při ohýbání. Bylo to první těhotenství, člověk neví co všechno se má a nemá dít. Po čtrnácti dnech od prohlídky se večer před spaním objevila tmavá krev, množství ani málo ani moc. Mírná bolest v podbřišku. S manželem jsme ihned jeli na pohotovost, kde mi oznámili tu nejhorší zprávu. Netlouklo srdíčko, velikost odpovídá šesti týdnům namísto osmi. Nechápala jsem co se stalo a proč. Na poslední otázky doktora jsem stěží odpovídala přes pláč. Chtěla jsem domů.
Ráno opět návrat do nemocnice na vyčištění. Bylo to tam hrozné, s nikým jsem ani nepromluvila a stále mi tekly slzy po tvářích, nešlo to zastavit. V pozadí se ozýval křik čerstvě narozených miminek, o to to bylo horší.
Po dvou dnech se cítím o mnoho lépe. Manžel mě skvěle podporuje, nenechá mě nudit se a to je to, co člověk potřebuje. Neříkat si ven půjdu zítra, dnes na vše prdím. Svět se točí dál a je důležité, že to ještě půjde. Nestresovat, i já mám nárok na štěstí, jen tomu věřit. Vlastně mi to otevřelo oči, chci se po letech vrátit ke koním, zdravě jíst a myslet na to, že bude líp.
A kdyby to nevyšlo ani tak, existuje adopce. Já ji chtěla hned, ale manžel chce vlastního potomka, což chápu a nic proti nemám. Dětí je totiž na světě hodně. A hodně těch, které nikdo nechce, jsou předem odsouzené těžkému životu. Vzít si podobné dítě by mi dělalo radost dvakrát. Pokryla bych své mateřské tužby a pomohla bych, co může být hezčího. Slunce zase ráno výjde a budeme mít dalších 24hodin na to, plnit si své sny. Hodně sil a krásný život, všem kdo tenhle příběh čte.
Přečtěte si také
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 4884
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 1517
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 1776
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 743
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 953
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 6068
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 2526
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 548
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 1073
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 827
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
. Ale temer kazda se nakonec docka stastneho konce. Ja jsem otehotnela okamzite po potratu, a ted mi tu mesicni dcera rve a rve a rve 
.
drz se.
natož v 8 
