Jeden obyčejný den
Tak jsem se rozhodla, že vám pro odlehčení popíši náš jeden úplně obyčejný den. Aneb jak válčím se svým 16měsíčním synkem.
Áááá, zasejc mě vzbudilo hulákání našeho cvrčka: Mamíííí, mamííí, mámóóó. No nic ještě vstávat nebudu, vezmu si ho na chvíli k sobě do pelíšku. Zavírám oči a po chviličce mě budí chrochtání. Protřu oči a koukám na Páťu, který sedí u mě na posteli v ručičce plyšoví prase a chrochtá mi do ucha 
. No jó, tak jdeme vstávat 
Po nočníkování a zatopení, následuje usazení do židličky a podání dítku housku s pomazánkovým máslem a šunkou. Po chvíli už máme máslo všude. No nic po snídani znovu převlékneme
A jde se mýt nádobí, u kterého naše dítko sehrává roli otevírače a zavírače dvířek 
, což ho po chvíli přestane bavit, tak začne vytahovat všechno možné i nemožné nádobí. Poté co po 3. zakopnu o hrnec a po 5. o pokličku :zeď:, posílám dítko, ať si jde hrát.
Je tu nějaké podezřelé ticho 
. Kdepak je zase ten lumpík? Najdu ho v chodbě, kde vyndal z kyblíku všecky brikety, naházel je do ložnice, ale stihl se jimi ještě pro jistotu zapatlat. Ovšem jeho radost mi zabraňuje ho okamžitě vzít a přerazit a musím se tomu našemu kominíčkovi smát 
Uf, jdeme po 3. převlékat a umýt alespoň ksichtík a ruce.
Dítko posadím do obýváku a uvařím oběd. Kromě hraček to všude probíhá v pohodě, do té doby, než nandám jídlo a snažím se dítku vysvětlit, že patří do pusiny a ne na zem a na židli 
. Souboj prohrávám a raději ho dokrmím, aby pojedl alespoň něco
Poté jde spinkat a já mám konečně čas hodit si nohy nahoru, dát si v klídku kafíčko a odpočívat.
A zbytek zasejc příště
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1818
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2332
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1973
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 745
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 652
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1819
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1912
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2196
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1195
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4923
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
super deníček, s dětma je prostě sranda 
