Den blbec
- O životě
- klarushka
- 18.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Den začíná úlekem budí mě šílený zvonění. Po chvíly přemítání, co se děje, kde to jsem a že jsme zvonek zrušili, aby nás nijdo neotravoval. Zjišťuju, že...
…je to náš mimiňák, kterej se vzbudil dřív a vzal si autíčko, které den předtím dostal od mé milované tchýně (vzadu má provázek a když se natáhne, tak auto začne šíleně cinkat a jezdit). Přítel, který je po hoďce spaní (po noční), je ještě víc dezoorientovanej než já. Vyskakuje a ptá se, proč jsem koupila poplašňák. 
Oznamuju mu, že si má jít lehnout, že je to to bláznivý auto, a mimiňákovi, kterej z toho má mimochodem strašnej záchvat smíchu, oznamuji, že je zlej mimiňák a že mu to všechno vrátím, až budu důchodce, o kterýho se bude starat. To už se směje aj přítel. No tak nic, dáme tátovi pusu a jdem vstávat.
Zavřem do ložnice, aby se táta dospal, jdem pustit psa a odemknout všechny ostatní místnosti (musíme zamykat, protože jinak se dítko vyplíží z pelechu a provádí lumpárny jako např. vytírání chodby štětkou na záchod a vodou od psa 
).
Posadím dítko na nočník, pustím telku a jdu se oblíknout. Poté začíná kolečko, že si venku zapálím, sprintuju ke slepicím (kde si cestou po naklouzané trávě narazím zádel :čert: ), které vypustím, nasypu pšenici, naleju vodu, opět letím nahoru, kde naberu dřevo a zatápím. Dále následují obvyklé věci jako oblékání mimiňáka, dohadování se, zda-li si dá čajík či kakao, chystání snídaně a samotné jídlo.
Po snídani si nandám za asistence mimiňáka myčku a pračku, jdem trošku poklidit, pohrát si a začínáme chystat oběd.
Dostali jsme koš jablek, tak jsem si říkala, že udělám žemlovku. 
Jablka jsem oloupala, nastrouhala a najednou přiběhl mimiňák, že mi bude asistovat. No jo, posadím ho na linku, kydnu do mísy 6 vajec, cukr a litr mlíka, promíchám, dám dítku do ruky metličku a přesunuju se o kousek dál vysypat formu. Dítko pomaličku míchá a já jsem spokojená, ale jen do té chvíle, než přidá obrátky a vidím, jak mísa s celým obsahem letí k zemi. Směs se rozprskla po podlaze i skříňkách. Mno nic, letím do koupelny pro mop a kýbl, že tu spoušť uklidím. Vracím se do kuchyně a cestou se divím, proč jsou otevřené dveře ven. No nic, zavřu je.
Přicházím do kuchyně a nestačím se divit - náš Barnabášek (roční německej ovčák) ťapká v tom brajglu na zemi a roznáší ho až do chodby. Já nadávám jak dlaždič a vystrkávám psa ven. Mezitím to přijde strašně vtipný dítku, který se směje jak blázen a strne k smíchu aj mě. No nic, uklidíme spoušť a uděláme oběd znovu. Tentokrát bez nehody. Následuje buzení táty a obědvání.
Po obědě beru zbytky z lednice a odnáším ke slepicím, které musím všecky pohladit, protože jinak mě nepustěj ven. Cestou potkávám sousedku, která přijela na chatu a bohužel ji zdravím, což se mi šeredně vymstí. Začne na mě řvát, jestli můžu uklidit ty hračky našeho dítěte, co mám venku, páč kvůli nim jsou u nich doma kuny a myši. Po mém oznámení, že kvůli hračkám těžko a že si docela šloupla na hrábě, protože u nás ani kuny, ani myši nejsou - tudíž je to nejspíš kvůli tomu, že tam nechávají v nedělu, když odjíždí, jídlo. Na mě začne sprostě řvát cosi neuveřejnitelného. Tudíý se otáčím a se zdviženou hlavou odcházím, což ji rozlítí ještě více, než kdybych se s ní hádala, a vykakuje jak čertík z krabičky. Já si myslím, že si taky může políbit její ctěnou zadnici a jdu domů. :čert:
Doma vše vyžaluji příteli a společně se chlámeme jejímu obličeji alá rajče. Poté se oblíkáme a připravujem, páč musíme dojet něco zařídit do Kolína.
Cestou spátky si zastavuju u Lidlu, ve kterým si potřebuju koupit pečivo a víno na večer a mamka chtěla dovést pivko. Přítel mi říká, že počkaj s malým v autě, když jdu jen pro 4 věci. Tak beru jeho peněženku a jdu. Prolítnu krám, koukám, jak mi to prodavačka markuje a najednou mě uzemní dotazem, zda-li míň už bylo 18. Po mém oznámení, že nějaký ten pátek už jo, požaduje občanku. Bohužel jí musím oznámit, že mám přítelovu peněženku, tudíž jí můžu ukázat buď jeho nebo si skočit do auta pro svojí. Prodavačka chvíli váhá a poté mě i přes protesty lidí za mnou (že je vidět, že mi už 18 dávno bylo) posílá do auta pro občanku. Poté, co dosprintuju zpátky a slavnostně jí občanku předložím, mi oznamuje, že ty 4 roky nejsou tak moc, jak jsem tvrdila. 
Po cestě k mamce mě ještě napadne, že se stavím do železářství a koupím si špachtli na doškrábání barvy ze schodů. Za půltem stojí pán, tak mu řeknu svůj požadavek a on mě vede k regálu, kde jsou jakési krabičky, ať si vyberu. Sáhnu do jedný, vytáhnu obsah a oznamuju mu, že je to divná špachtle. On se na mě podívá jak na zjevení a oznamuje mi, že jo je to divná špachtle opravdu je, když držím šroubovák a že špachtle jsou o polici výš. 
Hambou bych se nejradši propadla o pár pater níž.
Nakonec vyhodíme nákup mamce. Dorazíme k nám, padnu na gauč a oznamuju chlapovi, že mimiňák je dnes večer zcela v jeho režii a já si jdu nalejt beton, hodit nohy nahóru a nic nedělám, páč jedině tak nic nepodělám. 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1393
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 810
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1411
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 587
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 357
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19691
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2558
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2806
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2532
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1696
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
nebudou miminama navždy 
Víš mimiňák mu jen říkáme je to jako když někdo říká dítku beruško, broučku…tak mi máme mimiňáka 
