Nejskvělejší chlap I
- O životě
- klarushka
- 02.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb takové shrnutí našeho vztahu. A na závěr, proč si myslím, že mám tak super chlapa, a proč ho stále a čím dál tím víc miluji!
Před Páťulkou
28. 10. 2012 to bude 5 let, co jsme se dali s Honzulkou dohromady. Začalo to vlastně už v květnu 2007, kdy jsme se na jedné zábavě pořádně poznali, a já se zamilovala. Jenže Honza se bál, že by nám to nevyšlo a že bychom už nebyli takoví kamarádi, jací se z nás stávali apod. Takže jsem ho uháněla 
až do října, než řekl, že mě má taky moc rád a že to spolu zkusíme 
Náš vztah byl skvělý i přesto, že nám nikdo nedával šance a Honzova ségra (moje hodně dobrá kámoška už asi pět let předtím, než to začalo) mě začala pomlouvat, ať se mnou není, že jsem ku*va a kdesi cosi a snažila se nás rozdělit (děsně na bráchovi lpí, řekla bych, že nezdravě, ale to je na jiný deníček). Ještěže má Honza svoji hlavu a nenechal si nic nakecat
Zpočátku jsme to praktikovali tak, že jsem přespávala o víkendech buď já u nich, nebo on u nás (ještě bych měla dodat, že jsme z jedné vesnice, já jsem bydlela na začátku a Honza asi 1 km ode mě). Později už jsme spolu byli každý den a začalo nám vadit málo soukromí, a tak jsme se rozhodli a v září 2010 se přestěhovali do pronájmu do Poděbrad. Měli jsme 2 místnosti + obrovskou koupelnu a byli jsme celkem spokojení. Mohli jsme spolu být pořád, protože jsme dělali ve stejné fabrice, oba na 3 směnný provoz, jenom každý v jiné divizi, ale mohli jsme spolu jezdit do práce, z práce, být spolu doma, i na sváču jsme občas šli spolu, a každý se divil, že si nelezeme na nervy 
Neříkám, občas nějaká ta hádka proběhla, ale jen kvůli blbostem a hned jsme si to vyříkali a byl zase klid
V listopadu 2010 jsem zjistila, že jsem těhotná (rok a půl jsem nebrala prášky s tím, že jsme se s Honzulkou domluvili, že chceme mimi a že to necháme na náhodě, až přijde, tak bude). Ten den jsem měla chřipku, tak jsem byla doma a čekala s 2 pozitivními testy, až přijede Honzík z práce. Když dorazil, dala jsem mu je do ruky. Chvíli koukal a pak se začal smát a brečet zároveň, že má hroznou radost a že mě miluje snad ještě víc, i když myslel, že už to asi nejde Do práce jsem chodila až do konce června 2011 a byli jsme nejšťastnější lidičky na světě. Pak nastala dovolená, fesťák Masters of rock, na který jsem jela v 36. týdnu a moc si ho užila, Honzík se o mě po celou tu dobu staral
1. 8. 2010 jsem měla TP, nakonec jsem přenášela, a 9. 8. 2011 jela na vyvolávání. Honzík za mnou chodil každý den a byl v nemocnici celé návštěvní hodiny (od 2 do 6), někdy i déle. Když jsem mu 13. 8. ve 2 ráno volala, že už rodím, tak okamžitě dorazil a byl mi oporou po celý porod, i když jsem nadávala, řvala, dělala scény, tak mi to jediným slovem nevyčetl, spíš se mě snažil utěšit, a když se nám v 10.20 narodil Páťa, tak mě líbal, brečel a děkoval mi
Po narození Páti
Honzíček byl s námi v porodnici, co to šlo a staral se tam o nás, hlavně o mé psychické zdraví (problémy s kojením mě fakt vykolejily).
17. 8. 2010 si pro nás přijel a odvážel si nás konečně domů (dokonce mi vzal do auta pod zadek polštář, aby mě prý nebolely stehy). Doma bylo naklizeno, navařil mi svíčkovou (umí nej na světě) a vzal si 2 dny volna, aby mohl být s námi
Shrnutí
A proč si myslím, že je to nej chlap na světě?
1. Krásně se stará o malého - krmení, přebalování, koupání, hraní si…
2. Miluje mě a není den, kdy by mi to alespoň 3× neřekl
3. Doma mi pomáhá se vším, co je potřeba - mytí nádobí, úklid…
4. Nikdy nezapomněl na svátek, narozky, výročí, Vánoce…
5. Každý víkend mě nechá prospat a vstává k malému a většinou i odpoledne
6. Když jsem marod, tak se postará o mě i o prcka
7. Je s ním krásné milování
8. Sám od sebe mi řekne, ať vezmu kámojdu a jedu si odpočinout na kafčo, že se o malého postará
9 …atd. atd. atd.
Je toho moc, i tak jsem se dost rozepsala, takže teď změním název a pokračování příště Děkuji za přečtení a doufám, že jsem vás moc nenudila
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 34
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 62
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 93
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 81
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 81
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1875
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2418
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2041
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 785
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 713
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
A propuštěli vás na můj svátek.Hodně štěstíčka a zdravíčka celé rodince. 
i já mám takového parádního chlapa…ne že dělá jen to co popisuješ???ale prošel si semnou IVFkama…zvládl mě držet když nám zemřela dcera…a stále mě drží a vždy podrží…neříkám že nemá i nějaké své mouchy ale kdo je nemá a myslím si že to semnou není vždy jednoduché..aproto kdykoli mohu hýčkám si ho 