Jizva

Jaká jsem byla a jaká jsem teď. Císař u nás změnil všechno :) Potřebuji to po letech vyventilovat

*

Když jsme si s přítelem jednoho dne řekli, že jdeme do toho a budeme mít dítě, připadali jsme si dospělí a zralí. Hrozně jsme se pro to nadchli a naše nadšení jen podtrhl úspěch na první dobrou. Měla jsem v břiše fazolku a byla hrozně šťastná. Budoucí tatínek mě vykrmoval, a až na pár chvil s hlavou v záchodové míse, probíhalo těhotenství na jedničku.

Na Facebooku jsem se přidala do skupiny, která sdružuje maminky se stejným termínem, kde jsme sdílely všechny strasti a radosti těhotenství. Narazila jsem tu taky na skupinu maminek, které mi připadaly dost mimo. Totálně ujeté. Neustále řešily jenom předporodní kurzy, duly, porodní asistentky, bonding, aromaterapii, homeopatika, bylinky, nošení, látkování a bla bla bla, bla bla bla. Kolikrát jsem je v diskuzi k jejich tématům poslala tam, kam se nikdo neposílá, a myslela si o nich svoje. Jsou to mag*ři.

Čas ubíhal a já s naším drobkem jsem se ocitla v 38. tt. Sláva! Teď už můžu čekat na porod, jak se to asi rozjede? Poznám to? No těšila jsem se.
39.tt – nic
40.tt – nic

Vstupuju do 41.tt! A začínám panikařit. Moje MUDra v porodnici, kterou jsem si zaškatulkovala jako šílenou hipísačku, byla v pohodě a nic neřešila, ozvy jsou prý OK, tak není důvod plašit, ale já plašila a hodně. Esemesky s dotíravými dotazy typu: „Pořád 2 v 1?“ jsem už ignorovala. Smiřovala jsem se s tím, že budu rodit až tak za půl roku.

Ale stal se zázrak, 41+3. 3:00 ráno, praskla voda. Hurá!!! konečně se něco děje. Vzbudila jsem budoucího taťku a vyrazili jsme směr porodnice. Na příjmu se mi ulevilo, že nemá službu šílená hippie doktorka, a jelikož jsem byla zatím bez kontrakcí, přála jsem si, ať do mě naperou všechny lektvary, které mají k dispozici, jen ať už je malý venku. Od příjmu jsem byla stále jen na tři prsty. V žilách mi kolovalo všechno kromě krve, ale stejně se nic nedělo.

Ve 22:00 přišel pan primář a řekl, že to vidí na císaře. Sakra, proč? Nejsem schopná porodit dítě? Ozvy byly v pořádku, jen mi dejte čas. Ale nedali. Jelo se na sál.
Na sále mi byla zima, začali do mě řezat a za pár minut byl malý na světě, jeho pláč se roznesl porodnicí a mě zahřál u srdíčka. Začala jsem plakat. Ukázali mi ho asi na třicet vteřin a už ho nesli k ošetření, umytí, vážení a měření. Plakala jsem dál. Už ne radostí, ale připadala jsem si hrozně. Lékaři mě šili a já z dálky slyšela pláč mého malého chlapečka, který teď potřeboval být s maminkou a ne někde daleko s cizími lidmi, kde se necítil bezpečně. Usnula jsem.

Na pooperační mi ho nosila sestřička po třech hodinách na chvilkové přikládání. Opravdu chvilkové, nebyl se mnou déle jak pět minut a pořád plakal. Brečela jsem s ním. Nechtěl se přisávat, další selhání. Jsem neschopná matka.

Pustili nás z porodnice a moje nervy byly na dranc. Hormony hodně zapracovaly a já se cítila jako největší odpad společnosti. Pozdě jsem se začala zajímat o to, jak to mohlo všechno jinak dopadnout, kdybych si nedala pustit do těla všechen ten sajrajt. Pozdě si zjišťuju informace o separaci po porodu. Najednou mi ty maminky, které se zajímaly, nepřipadají tak směšné a musím se jim omluvit.

Dlouho mi trvalo se přes to všechno přenést a trvalo mi pochopit, proč náš drobek přišel na svět takhle. Ale pochopila jsem. Když se mu podívám do očí a omlouvám se mu za náš nešťastný start, Nevidím žádné výčitky. Jako by věděl, že musel mamince udělat jizvu na těle, aby už maminka nejizvila ostatní na duši.

A ano pak jsme šátkovali, látkovali, kojila jsem skoro do tří let. Začala se zajímat o alternativy, nikoho neškatujkuji, snažím se nepodléhat předsudkům, třídím odpad. Všechno se změnilo. A jsme šťastní. Díky němu je všechno jiné, lepší.

Děkuju Ti! :-* Miujeme Tě, mamka s taťkou.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
3000
7.9.18 07:11

Wow, tak tomu rikam sebereflexe :potlesk: Super. Ted jsi dospela a zrala.

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
7.9.18 07:49

:kytka: Nejdůležitější je, že jste šťastní. Ať už jsi k tomu došla jakýmkoliv způsobem. I když nevidím úplnou souvislost mezi štěstím a látkováním, sice se také hlásím převážně k tomu, co je dnes prezentováno jako přírodní a alternativní, ale znám mnoho takových, které jsou šťastné i přes porody CS. Nedá se říct, že tehdy jste byli nevyspělí a teď už vyspělí jste. Každý se v životě nějak vyvíjí, přijímá a vytříbí si názory, může je změnit. Tak držím palce, ať případný další porod dopadne lépe podle tvých představ.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2830
7.9.18 08:01

pěkný deníček, málokdy tady člověk vidí, kolik pokory může přijít se změnou pohledu :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7.9.18 08:02

Proč nešťastný start? To že se narodil císařem přeci nic neznamena a upřímně, mohla si dělat před porodem všechno,pít maliník,homeo, anibal a já nevím co ještě a na císaři si mohla skončit taky… A pak by tě to štvalo ještě víc :palec: jste zdravý, šťastný, malý tě naučil přijímat názory ostatních bez předsudků což je super :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5062
7.9.18 09:48

Tak hlavní je že jste oba v pořádku. Známá taky skončila s akutním císařem pro nepostupující porod a to chtěla rodit doma, po 24 hodinách se její manžel naštval a odvezl jí do porodnice, kde letěli okamžitě na sál, protože kluk měl ozvy skoro na nule. Podruhé už rodila v porodnici od začátku a přirozeně. Hrozně si tenkrát vyčítala, že se nechala takhle zblbnuout.

  • Nahlásit
  • Zmínit
201
7.9.18 10:33

Já jsem měla taky CS, nebyl k tomu žádny v tu chvíli život ohrožující důvod, lékař jen nechtěl riskovat můj věk ( 39 v té době) a možné komplikace po 19 hod nepostupijícím porodu, za což mu do konce života nepřestaneme být vděční, jako odpad jsem si teda nepřidpadala i když ty poporodní hormony si i po 18 měsících pamatuju a hodně, ale že bych měla potřebu se naší holčičce „dívat do očí s omluvou za nešťastný start“? Tak takhle fňukat kvůli porodu, který končí ve zdraví, to mě teda ještě nenapadlo. Taky nevím kdy bych jí to dělala, furt něco vyndavá, zandavá, rozhazuje, montuje, brebentí atd…je to holt díky tomu císaři zdravá holčička.
PS Až se probudí a než mi stihne vlézt do šuplíku s prádlem, tak se jí zeptám ohledně té jizvy na duši a tak, jestli to " cítí stejně" jako potomek zakladatelky. sem zvědavá co teda zjistím
PPS Taky nachápu tu souvislost CS a tříděním odpadu - tím se to jako kompenzuje ? Neměla jsem přirozený porod, tak aspoň třídím ?

Příspěvek upraven 07.09.18 v 11:04

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
7.9.18 11:02

Takže z jednoho extrému do druhého ;) Občas je dobré zkusit zlatou střední…
My všichni, kteří jsme narození před rokem 1989 bychom měli být nespokojení… dítě vozili matce akorát na kojení, cpali do nás sunar a nutili chodit v lyžákách ;) Přesto jsme vyčítavé rozhovory s rodiči nevedli.
Ono je totiž nejdůležitější to, že nás rodiče milovali (i když nás vychovávali jinak, než je dnes správné)… a kdo ví, jak to bude za dalších 40 let ;) Občas je nedostatek informací přínosný, jen se musí člověk naučit používat „selský rozum“ (svůj ;) ).

  • Nahlásit
  • Zmínit
1516
7.9.18 11:28

Já teda nevím, ale nechápu, že všichni dneska řeší, jakým způsobem přišlo mimi na svět. Snad to hlavní je, že je v pořádku. Já rodila jak normálně, tak císařem - prostě to bolí, je to nepříjemné, ale to k tomu prostě patří. Rozhodně jsem ani po císaři neměla pocity, že jsem méněcenná. S dětmi mám dneska super vztah, jsou to parťáci (i když zatím malí), ale někdy mám fakt pocit, že co se týče mateřství, vše se hrozně přehání a řeší. Důležité je jen jedno, zda je mamka i mimčo OK.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
7.9.18 11:29

Zakladatelko, rozumím ti :kytka: Mám též jizvu na břiše, která je zároven i jizvou na mé duši. Ale postupem času se stala i mou učitelkou. Důvodem k sekci bylo totiž doporučení psychiatra. Příliš dlouho jsem zanedbávala dvou duševní hygienu, příliš dlouho neřešila (nebo špatně) chronické problémy, příliš dlouho jsem si nechala vnitřně ubližovat od jedné blízké osoby :,( . Což ke konci těhotenství vyústilo ve velkou duševní krizi, úzkostné a panické stavy :,( .
Po porodu přišly pocity selhání, deprese… Už je to pryč, dítě je úžasné a milované, naštěstí nepoznamenané mými stavy :* . A já se učím poznávat a pojmenovat sama sebe, své pocity, potřeby… Učím se vyrovnávat z věcmi z minulosti, které mě tolik trápí, a pracovat s jejich dopady na můj současný život … Učím se držet si od těla člověka, který má sklon mě trápit a manipulovat se mnou . Učím se radovat se z maličkostí, uvědomuji si, že přes všechna trápení mě život nesmírně obdaroval a mám být za co vděčná :srdce: .
A učím se více chápat a méně kritizovat ostatní :think: . Protože člověk nikdy neví, co ho může semlít :kytka:
Prosím o anonym - díky :kytka:

  • Nahlásit
35229
7.9.18 12:12

Já jsem také po prvním císaři měla splín a pocit selhání, ale není snad nutné to transformovat do toho, že někdo udělal chybu. To se prostě v životě tak semele. Je tady na emiminu sekta, která ke každému nepřirozenému porodu napíše, že to bylo celé špatně, že kdyby se tohle udělalo jinak, tak by to dopadlo jinak - ale to nikdo nemůže vědět a myslím si, že i ty jejich domněnky jsou celkem nepodložené. tady jsou prostě přehnaně sebevědomé baby bez sebereflexe, které na základě své osobní zkušenosti nebo přečtení obskurních internetových informací jsou schopné rozdávat zaručené rady a vynášet definitivní soudy.

Máš zdravé dítě, jsi zdravá. Porod dopadl dobře, tak žij. Dítěti se neomlouvej, to je pakárna - ostatně kdyby to umělo zhodnotit, možná by bylo rádo, že jsi mu nepodrtila lebku přirozeným porodem. Také se nemusíš svému okolí kát ze nepřirozeného porodu a kompenzovat to látkováním atd… ono totiž, mezi námi, každému je to fuk, jak jsi porodila a jestli kojíš. Jestli se tě na to někdo ptá, tak je to čistě z nedostatku jiných konverzačních témat.

Je dobře, že třídiš opad, ostatní není nějak globálně záslužné, ale zvolila sis látkování, šátkování a dlouhodobé kojení asi proto, že to pro tebe bylo pohodlné a tak to má být.

Příspěvek upraven 07.09.18 v 12:13

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
7.9.18 12:36

Autorka: Opravdu hodně z Vás zaujmulo to třídění odpoadu, a už mi dochází, že jsem za něj měla nejspíš vložit smajlík, pak by bylo pochopitelnější, že to je už trochu nadsázka. Ano, sice jsem začala třídit až po porodu, dlouho po porodu, ale určitě to nesouvisí pouze s porodem. Jen jsem chtěla podotknout, že porod byl u mě spouštěčem pro změnu života, ne jen porod, ale celkově soužití s naším malým drobkem. Všechno co děláme, děláme jen pro něj. Prošli jsme velkou změnou společně, jako rodina. Btw, ne jen, že třídíme odpad, taky nekupujeme igelitové tašky, nebereme igelitové pytlíky na ovoce, zeleninu, pečivo, podporujeme ekologické zemědělství, asi jsme je prostě zbláznili :D

  • Nahlásit
7.9.18 12:46

Ach ta dnešní internetová doba :roll: kdo neporodí vaginálně a bez jediného zásahu lékaře jako by nebyl správná máma :zed: ano sice jsem porodila vaginálně, ale po 1/2 vyvolávací tablety a co? jsem kvůli tomu horší máma? nepřijde mi. A kdyby šlo o život našemu dítěti tak radši podstoupím CS a rozhodně si nebudu připadat méněcenná, teď čekáme druhé a mám úplně stejný přístup, jo chodím sice na jógu kterou vede PA takže mám možnost „zcela přirozeného“ porodu, ale nevidím důvod, to až tak hrotit, takže pokud to opět nebude vypadat na přirozený porod a Dr uzná, že by bylo vhodné vyvolat, podstoupím to opět, pokud to skončí císařem tak ať, hlavně že na konci bude zdravé dítě!!! A jestli vyleze „spodem“ nebo „břichem“ je mi úplně jedno :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
27305
7.9.18 12:52

Mám dvě dcery, obě narozené císařem (první akutním z důvodu jako zakladatelka, druhá už plánovaným), a v živote mně nenapadlo, že by to byl neštastný start do života. Naopak start do života měly velmi šťastný, protože se narodily do dobrého zázemí milujícím rodičům. A jestli mi před tím vylezly z vaginy, nebo je doktor vyndal z břicha, na tom vůbec nic nemění . Děti, které po přirozeném porodu skončily v babyboxu, ne-li hůře, by mohly vyprávět o neštastném startu do života.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5111
7.9.18 13:47

Tak ja porodila taky CS - akutnim - mala byla spatne narotovana hlavickou a mela klesajici ozvy. Dr se snazil, aby to prirozene slo, ale proste neslo. Necitim a necitila jsem se nijak spatne, nic jsem si nevycitala. Byla jsem neskutecne rada, ze je mala i ja v poradku :srdce: Nemela spatny start do zivota diky milujicim rodicum a cele rodine (ackoli uplne hladke to nebylo, museli ji prodychavat, aby dychala). Nic si nevycitam, kazdy porod je holt jiny ;) nejsem latkujici ani nosici maminka, odpad jsme tridili vzdycky. Delam podle sebe to nejlepsi pro sve dite. Popravde i kdyby ji ze me vyndali jakkoli, je zdrava a to je nejdulezitejsi! :srdce: (Po vyvolavanem porodu po ZT v 17tt mi bylo opravdu jedno, jak mala prijde na svet, hlavne, ze je zdrava a je s nama!)… a stejne tak jednou u druheho mi to bude uplne jedno, jen at je jednou zdrave :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
5111
7.9.18 13:48
  • Nahlásit
  • Zmínit
7.9.18 15:46

Take jsem rodila CS. Po nevím kolika vyvolávacích tabletách, píchnutí vody, flašce oxitocinu, dávce epiduralu a hlavně 27 hodinách s kontrakcemi po pěti, pak po třech minutách jsem byla stále na sedm prstů..
Malého jsem viděla až na tzv. JIP, kde nás i s manželem nechali několik hodin o samotě a bylo to nádherné. Rozhodně jsem si to nevyčítala, udělala jsem proto vše a hlavně malý byl a je zdravý jako řípa a to bylo hlavní. Na jizvu jsem zapomněla okamžitě po zahojení. Nevím, jak by se měly cítit maminky, které mají své dítka díky umělému oplodnění. Jsou méně ženy, jen proto, že nemohly? Přesně jak někdo již psal… z extrému do extrému…

  • Nahlásit
  • Zmínit
7.9.18 19:58

@Bebuše taky mi to tak přijde, takový „odezdikezdismus“. Ono i po ukázkovém porodu , bez zásahů, s bondingem, může mít matka nervy v kýblu , poporodní depky, a dítě být uplakany uzlicek. Hodně žen se pak v tom plácá a přemítá cobykdyby, ale přirozený porod neznamená, že by to bylo pak jinak, že by to bylo lepší. Ani pro matku, ani pro dítě. Když pak člověk na vlastní oči vidí dítě, po přirozeném porodu, které mohlo být naprosto v pořádku a to dítě je těžce postižené, tak mu císař nepřijde jako špatný start do života.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3498
7.9.18 20:49

Mám dvě děti císařem. Prostě to jinak nešlo a nevycitam si to.

  • Nahlásit
  • Zmínit
17699
7.9.18 22:17

Super denicek.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3251
8.9.18 00:56

jsi nejlepší.silně mi to připomíná můj vývoj. děti… času dost,30 skoro na krku - noo,asi bych s tim měla něco dělat.2roky se nedařilo a ted už vím,že jsem potřebovala dospět.otěhotněla jsem až po horm.stimulaci (dnes vím,že to byla psychika,nebyla jsem na dítě zralá),v těhu absolutně důvěřovala dr.,nic neřešila,přestože máme v rodině skvělou pa a máma mě nutila,at k ní chodim na předpor.kurz a vezmu si ji k porodu - proč proboha,ještě by mámě vyprárvěla detaily… jak blbá jsem byla! plně důvěřující dr.jsem ve 40+0 nastoupila do nemocnice na vyvolání,po 3dením mazec porodu,který náhodou neskončil sekcí se narodila přidušená dcera (naštěstí úplně v pořádku) já z varianty nikdy nebudu mít dítě v posteli a látkovat nikdy,měla též dítě v látkovkách,chrupkajíc s mamkou v posteli,jen to nošení nám nevyšlo,protože to nesnášela a já to respektovala.byla kočárková,ale štástná a ze mě „biomatka“,co řeší jídlo,příkrmy,očkování,prací prášek,atd… v asi 6týdnech malý jsem se sešla s pa,probrali jsme,co vše mi posrali,ale to už jsem věděla.. víc,jak půl roku jsem se s tím srovnvala,než jsem si odpustila a zjistila,že to je naše cesta a muselo to tak být,abych byla,kde jsem… u druhé dcery už jsem už si zjištovala vše,chodila na předpor.kurz a měla domluvenou pa k porodu.bylo to super a ozdravné.a to natolik,že ns bude za chvíli ještě o jednoho víc.vždycky jsem chtěla max.dvě děti,protože to tak asi má být,dnes vím,že mě to plně naplnuje,setkvám se se stejně smýšlejícíma ženama a je nm fajn

  • Nahlásit
  • Zmínit
3251
8.9.18 01:01

@Pudloslava nesnáším větu,máš zdravé děti,jsi zdravá a lékař je bůh. bohužel občas toho lékaři dost poserou,aby pak mohly slavnostně zachranovat. psychika se nepočítá,že…

  • Nahlásit
  • Zmínit
193
8.9.18 12:45

@mattule
Lékař není bůh, je to taky jen člověk. Lidi bohužel občas chyby dělají, a to v každém oboru. Ale kdyby nebylo lékařů, kolik by bylo zdravých a živě narozených dětí??? A promiň, ale zdravé dítě a zdravá matka je opravdu nejvíc…

  • Nahlásit
  • Zmínit
3251
8.9.18 14:14

@jamik1416 dobrych lekaru si vazim,ale bohuzel.spoustu.problemu u porodu vznikne jeho.zbytecnym.urychlovanim a zasahama.provedou jeden a uz se to kumuluje.opravdu vim,o cem.mluvim,zazila jsem to na vlastni kuzi

  • Nahlásit
  • Zmínit
413
8.9.18 22:13

hormonky s tebou hodně mávají :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
35229
9.9.18 07:22

@mattule pokud ji s psychikou nepomůže ujištěni kamarádek, že nechybovala a dávat se na pokání ve forme látkování je blbost, pak je na míste psycholog.
Lékař není Bůh, ale pose** toho daleko méně, než si lidé myslí. Lidé totiž nerozlišují, kdy to pose** lékař a kdy to pose** příroda. Porody teda naše evoluce posrala naprosto dokonale, dala nám do vínku mateřskou úmrtnost 5% a novorozeneckou 10%.
Tady na emiminu se zvykne bez jakékoli znalosti konkrétní situace říkat, že pokud to skončilo císařem, tak je to protože jsi nepila maliník a dali ti kapat nějakou sra***. To zase nesnáším já.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
9.9.18 18:41

Tak na zacatku jsem si myslela trochu pokory hergot,no konecna denicku me mile prekvapila.Ono deti prinaseji kolikrat jiny pohled na svet. Ja nejsem sice eko bio,ale snazim se..odpad tridim uz leta,neplivu zvykacky na zem,nepohodim papir….alespoň něco. Co se cisaru tyce,ma porad za to, ze lekar vi proc ho udelat.Prece jenom je to operace a rozhodne ho nedelaji pro nic za nic.Neni prece dulezite jak na svet prislo a timto poukazuju na všechny co rodily prirozene-ja dvakrát jsem to stesti také mela-a mají tendence rikat,ze dite bylo porozeno,nikoli se narodilo. To je na facku. Budme vdecni za pokrok mediciny,ktera dokaze dite zavcas zachranit.Jak zminila Pudloslava,prirozenym vyberem přírody by tu pulka deti nebyla…

  • Nahlásit
  • Zmínit