Jsem mladá
Všechny z vás, které četly můj předchozí deníček Každá se jednou dočkáme, budete vědět o čem mluvím, nebo alespoň tušit. Moc jsem si přála řadit svůj další deníček do jiné kategorie, a to se mi splnilo.
Splnilo, ale ne podle mých představ. Všechny moje deníčky spojovala jedna jediná věc – snažení, a snažení. Tenhle se konečně liší, i když ta kategorie není tou, kterou jsem si v hloubi duše přála.
5. 1. 2012 tady na eMiminu vychází můj deníček Každá se jednou dočkáme. Musím říct, že všechny, které jste mi k němu napsaly svůj komentář, jste mě moc potěšily! Nabily silou, vírou, nadějí. Byl to bez pár dní rok, který byl proti všem předešlým letům podivně dlouhý, táhl se, jako by neměl mít nikdy konec.
Ale přešel leden s další, tentokrát plně očekávanou menstruací, a pak únor, který mi přichystal překvapení. Měla jsem podivný pocit, takový zvláštní. Do MS mělo být ještě daleko, takže jsem se sama uklidňovala, abych přestala plašit, že je to hloupost. Ale pak se mi jednoho dne udělalo špatně v autě, což se mi opravdu nestává, a já věděla, že něco je jinak. Čekala jsem do druhého dne a ráno se proplížila do koupelny i s těhotenským testem. Nemusela jsem na nic čekat, výsledek jsem měla asi do dvou vteřin. Proboha, já jsem těhotná? Opravdu? Je to možné?
Manžel spal, tak jsem odjela do práce a vymýšlela, jak mu to oznámím. Odpoledne jsem zkoušela druhý test, přesvědčená o tom, že není ráno, tudíž na něm nic být nemusí. Omyl, dálnice snad silnější než ráno. Napsala jsem dopis od miminka a dala ho manželovi na polštář. Bylo den po Valentýnu, takže jsem si hrála na zapomenuté valentýnské přáníčko. Když ho večer otevřel, chvíli na něj nevěřícně koukal, pak se podíval na mě a zeptal se: „A jak to víš?“ Musela jsem se usmát, ale věděla jsem, že je stejně šťastný jako já.
Začala nejkrásnější část mého života, i když taky ne úplně ideální. Odjela jsem na týdenní školení, tam jsem začala špinit, ale na pohotovosti se dozvěděla, že je to v pořádku, ale že bylo těhotenství nejspíš založené jako dvojité, ale vyvíjí se jen jedno. Tudíž špiním, protože druhé se vstřebává. Špinění pokračovalo i po návratu, to už jsem navštívila svou paní doktorku, která mi vše potvrdila, nasadila Ascorutin, Utrogestan a klidový režim. Na téhle KO jsme už viděly i srdíčko! Byl to nádherný pocit. Další kontrola následovala v 9. Týdnu, miminku krásně bušilo srdíčko a mělo 2 cm. Už se na něm daly rozeznat rysy člověka, hlavička, ručičky. Vzala jsem k UTZ i manžela a byl nadšený. Od té doby, co maličké viděl, o něm pořád mluvil a dával pozor, abych odpočívala. Jako by mu teprve došlo, že to všechno je pravda.
Ještě několikrát jsem zašpinila, ale nic strašného. Ascorutin pomáhal. Byla jsem objednaná na 12. tt na screening, ale 3 dny před ním jsem začala opět špinit a pro jistotu jela na kontrolu. To ráno by se ve mně krve nedořezal, když jsem si musela vyslechnout tu šílenou zprávu. „Bohužel, miminku nebije srdíčko.“ Brečela jsem, prosila jsem, aby mi řekli, že je to jen omyl. Absurdní, šílený omyl! Neřekli, naopak jsem se dozvěděla, že vyvíjet se přestalo už cca týden předtím. Dostala jsem žádanku na revizi dělohy a odcházela. Brečela jsem celou cestu k autu a bylo mi úplně jedno, kdo je kolem mě a co si myslí. Já jsem měla v bříšku mrtvé miminko, kterému jsem každý večer zpívala ukolébavky a houpala ho. V dobré víře, že ač mě nemůže ještě slyšet, určitě to vnímá. Ale ono už nebylo živé…
Na revizi jsem jela druhý den. Ta noc mezitím byla snad nejhorší v mém životě. A další nejhorší okamžik bylo probuzení z narkózy. Ten pocit prázdna, konce. Manžel se mě celou dobu snažil podržet, byl ta nejúžasnější opora, jakou jsem mohla mít. Sesypal se až po mém návratu z nemocnice, kdy jsme si plakali v náručí až do usnutí únavou. Muselo to ven.
Dnes už je to měsíc od doby, co jsem se nuceně smířila s tím, že už nejsem těhotná. Stále mi ale v hlavě běhají otázky: Proč? Kvůli čemu? Udělala jsem něco špatně? To malé přece za nic nemohlo! A začínám být silně alergická na větu: "Jste mladá. Jste mladá, tak máte spoustu času. Jste mladá, máte všechno před sebou. Jste mladá, příště to bude dobré“. Taky mám kolem sebe lidi, kteří opakují: „Jsi mladá, užívej si, dokud můžeš“. Nesnáším tyhle řeči. Jsem mladá, tak proč by měl být nějaký problém? Tak k čemu mi tedy vlastně je, že jsem mladá?
Přečtěte si také
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 207
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 144
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 197
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 110
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 193
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 4765
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 2451
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1432
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 817
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 7115
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
Hodně sem to prožívala a nemoha se s tím dlouhou dobu smířit. A věty typu. „Ještě to nebylo dítě, jen pár buněk…“ „Seš mladá, tak kam spěcháš…“ „Seš mladá, můžeš mít spoustu dětí…“ mě doháněli k šílenství 
Jako jediné řešení, jak se nezbláznit, jsem viděla pouze v dalším těhotenství. Ale to bohuže nepřicházelo… Po 2 letech sem se rozhodla, že už to nemá smysl. A ejhle najednou sem měla na testu dvě čárky. Sice budu na mimi sama, ale nelituju!! Je to pro mě takovej malej zázrak, který už mám 30 tt v bříšku. Přeju ti, aby se vám to povedlo co nejdřív a ty si měla důvod napsat veselý „těšící“ deníček 
. Věřme, že se nám to brzo podaří a budeme šťastné maminky 
Posílám hodně sil a brzy // 
(viz metřík) a všechno od začátku do konce bylo na výbornou 
Takže hlavu vzhůru a držím palečky, ať to brzy vyjde 