Jsem mladá

Všechny z vás, které četly můj předchozí deníček Každá se jednou dočkáme, budete vědět o čem mluvím, nebo alespoň tušit. Moc jsem si přála řadit svůj další deníček do jiné kategorie, a to se mi splnilo.

Splnilo, ale ne podle mých představ. Všechny moje deníčky spojovala jedna jediná věc – snažení, a snažení. Tenhle se konečně liší, i když ta kategorie není tou, kterou jsem si v hloubi duše přála.

5. 1. 2012 tady na eMiminu vychází můj deníček Každá se jednou dočkáme. Musím říct, že všechny, které jste mi k němu napsaly svůj komentář, jste mě moc potěšily! Nabily silou, vírou, nadějí. Byl to bez pár dní rok, který byl proti všem předešlým letům podivně dlouhý, táhl se, jako by neměl mít nikdy konec.

Ale přešel leden s další, tentokrát plně očekávanou menstruací, a pak únor, který mi přichystal překvapení. Měla jsem podivný pocit, takový zvláštní. Do MS mělo být ještě daleko, takže jsem se sama uklidňovala, abych přestala plašit, že je to hloupost. Ale pak se mi jednoho dne udělalo špatně v autě, což se mi opravdu nestává, a já věděla, že něco je jinak. Čekala jsem do druhého dne a ráno se proplížila do koupelny i s těhotenským testem. Nemusela jsem na nic čekat, výsledek jsem měla asi do dvou vteřin. Proboha, já jsem těhotná? Opravdu? Je to možné?

Manžel spal, tak jsem odjela do práce a vymýšlela, jak mu to oznámím. Odpoledne jsem zkoušela druhý test, přesvědčená o tom, že není ráno, tudíž na něm nic být nemusí. Omyl, dálnice snad silnější než ráno. Napsala jsem dopis od miminka a dala ho manželovi na polštář. Bylo den po Valentýnu, takže jsem si hrála na zapomenuté valentýnské přáníčko. Když ho večer otevřel, chvíli na něj nevěřícně koukal, pak se podíval na mě a zeptal se: „A jak to víš?“ Musela jsem se usmát, ale věděla jsem, že je stejně šťastný jako já.

Začala nejkrásnější část mého života, i když taky ne úplně ideální. Odjela jsem na týdenní školení, tam jsem začala špinit, ale na pohotovosti se dozvěděla, že je to v pořádku, ale že bylo těhotenství nejspíš založené jako dvojité, ale vyvíjí se jen jedno. Tudíž špiním, protože druhé se vstřebává. Špinění pokračovalo i po návratu, to už jsem navštívila svou paní doktorku, která mi vše potvrdila, nasadila Ascorutin, Utrogestan a klidový režim. Na téhle KO jsme už viděly i srdíčko! Byl to nádherný pocit. Další kontrola následovala v 9. Týdnu, miminku krásně bušilo srdíčko a mělo 2 cm. Už se na něm daly rozeznat rysy člověka, hlavička, ručičky. Vzala jsem k UTZ i manžela a byl nadšený. Od té doby, co maličké viděl, o něm pořád mluvil a dával pozor, abych odpočívala. Jako by mu teprve došlo, že to všechno je pravda.

Ještě několikrát jsem zašpinila, ale nic strašného. Ascorutin pomáhal. Byla jsem objednaná na 12. tt na screening, ale 3 dny před ním jsem začala opět špinit a pro jistotu jela na kontrolu. To ráno by se ve mně krve nedořezal, když jsem si musela vyslechnout tu šílenou zprávu. „Bohužel, miminku nebije srdíčko.“ Brečela jsem, prosila jsem, aby mi řekli, že je to jen omyl. Absurdní, šílený omyl! Neřekli, naopak jsem se dozvěděla, že vyvíjet se přestalo už cca týden předtím. Dostala jsem žádanku na revizi dělohy a odcházela. Brečela jsem celou cestu k autu a bylo mi úplně jedno, kdo je kolem mě a co si myslí. Já jsem měla v bříšku mrtvé miminko, kterému jsem každý večer zpívala ukolébavky a houpala ho. V dobré víře, že ač mě nemůže ještě slyšet, určitě to vnímá. Ale ono už nebylo živé…

Na revizi jsem jela druhý den. Ta noc mezitím byla snad nejhorší v mém životě. A další nejhorší okamžik bylo probuzení z narkózy. Ten pocit prázdna, konce. Manžel se mě celou dobu snažil podržet, byl ta nejúžasnější opora, jakou jsem mohla mít. Sesypal se až po mém návratu z nemocnice, kdy jsme si plakali v náručí až do usnutí únavou. Muselo to ven.

Dnes už je to měsíc od doby, co jsem se nuceně smířila s tím, že už nejsem těhotná. Stále mi ale v hlavě běhají otázky: Proč? Kvůli čemu? Udělala jsem něco špatně? To malé přece za nic nemohlo! A začínám být silně alergická na větu: "Jste mladá. Jste mladá, tak máte spoustu času. Jste mladá, máte všechno před sebou. Jste mladá, příště to bude dobré“. Taky mám kolem sebe lidi, kteří opakují: „Jsi mladá, užívej si, dokud můžeš“. Nesnáším tyhle řeči. Jsem mladá, tak proč by měl být nějaký problém? Tak k čemu mi tedy vlastně je, že jsem mladá?

Přečtěte si také

Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)

Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
  • Anonymní
  • 05.05.26
  • 622

Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anabellka
4780
17.5.12 06:19

Bobi je to smutný, že to nevyšlo, ale řekni si, že si to asi ta příroda takhle zařídila. Neboj, za chvíli to vyjde znovu a narodí se vám krásný zdravý miminko. Já mám kamarádku, která o miminko přišla 3× po sobě a tento týden je jí narodil kluk jako buk. Držím palce… :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
17.5.12 06:45

jako „mladá“ jsem otěhotněla s manželem po roce, pak přišel potrat a další miminko za 3 roky, další pak na první snažení, a já věřím, že to tak mělo být..čekání bylo strašné, pak už jsme byli smíření a najednou jsem už nebyli dva..všechno v životě přichází v pravou chvíli..přeju ti hodně štěstí, aby ztráta z miminka přebolela a co mě tedy pomohlo nerejpat se v tom, hlavně se neutápět v otázkách typu, proč se nám to stalo, proč támhle ta odvedle, co se neumí postarat má děti a já zatím ne, je to na nic, je to stejný jako řešit, proč mě umřel milovaný člověk a spoustu tupců denně potkávám, prostě to ber jak to je, miminko k vám přijde, opatruj se :hug: :hug: :hug: :srdce:

  • Upravit
cher
17.5.12 08:03

Všechno přebolí,

určitě brzy budeš zase těhotná :srdce:

  • Upravit
isand
2457
17.5.12 08:35

Je mi to moc líto. Taky jsem si tím při prvním těhotenství prošla. Bohužel na otázky proč, nenajdeš nikdy odpověd. Nikde jsi neudělala chybu. Příroda to tak chtěla. Třeba miminko nebylo zdravé.
Určitě se brzy opět zadaří a tentokrát to bude už všechno v pořádku. Dočkáte se. Stejně jako my. Držím pěsti :hug: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Sisi90
530
17.5.12 08:38

Ahoj,
je mi to opravdu líto. Prožila sem si to samé. Otěhotněla sem v 19ti letech a potratila asi v 10 tt :,( Hodně sem to prožívala a nemoha se s tím dlouhou dobu smířit. A věty typu. „Ještě to nebylo dítě, jen pár buněk…“ „Seš mladá, tak kam spěcháš…“ „Seš mladá, můžeš mít spoustu dětí…“ mě doháněli k šílenství :zed: Jako jediné řešení, jak se nezbláznit, jsem viděla pouze v dalším těhotenství. Ale to bohuže nepřicházelo… Po 2 letech sem se rozhodla, že už to nemá smysl. A ejhle najednou sem měla na testu dvě čárky. Sice budu na mimi sama, ale nelituju!! Je to pro mě takovej malej zázrak, který už mám 30 tt v bříšku. Přeju ti, aby se vám to povedlo co nejdřív a ty si měla důvod napsat veselý „těšící“ deníček :kytka: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Petula83
865
17.5.12 08:45

Vím jak se cítíš, já jsem po dvouletém snažení otěhotněla letos v lednu a hrozně jsme se s přítelem těšili.Bohužel jsem o miminko přišla v sedmém týdnu. Taky jsem se ptlala sama sebe, kde jsem udělala chybu, proč se to stalo právě mě. Příroda to tak asi prostě chtěla. Teď se snažíme znovu a doufám, že se nám snaženíčko zase neprotáhne na dva roky :-). Věřme, že se nám to brzo podaří a budeme šťastné maminky :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
meduzza
10141
17.5.12 08:49
:hug: :hug: :hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Eduarda
427
17.5.12 09:20

Ahoj Verunko, neboj, ono to přebolí a mimmjinko přijde. Držím pěstičky, ať máš zase brzy //. E.

  • načítám...
  • Zmínit
NatalieII
2258
17.5.12 09:55

Ahojky,tvrzení, „že jsi mladá“ má něco do sebe! Já jsem po svatbě musela taky na revizi. Hodně jsem to obrečela, několik nocí nespala, ale zkusila jsem to s manželem dál. Na revizi jsem byla v říjnu 2011 a v prosinci na Štědrý den už jsem měla //. Jak říkala moje doktorka, nechal 1 MS a zkusit to znovu, nic jiného nezbývá. Dnes jsem v 26.týdnu a těšíme se na naše mimiško. Vím, že se to lehce říká, nemyslet na to a ono to příjde samo, je to velmi těžké :,( ale musíš dál bojovat!!!! HODNĚ ŠTĚSTÍ

  • načítám...
  • Zmínit
vantili
283
17.5.12 09:59

Taky jsem prošla tím samým, celé 3 měsíce, kdy nám po revizi bylo nakázáné se nesnažit, jsem se trápila a hrozně bála jak to bude příště. A víš co? Podařilo se hned na poprvé, celé těhu v pořádku a před rokem se nám narodila krásná zdravá cácorka. Tak neztrácej naději, otěhotnět evidentně můžeš a příště to určitě bude úplně jiné! Držím palce. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
werunkaw123
14090
17.5.12 11:12

:( Posílám hodně sil a brzy // :kytka: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Bobi.verunka
3336
17.5.12 11:13

Všem vám děkuju za reakce…
Také máme nakázanou 3 měsíce pauzu a pak to zkoušet…

U mě je ještě jeden problém. Jsem po operaci - odstranění děložní přepážky, která mi s největší pravděpodobností bránila otěhotnět. Jenže děloha zůstala i po operaci nepravidelná a navíc má jizvu. Je tedy méně poddajná. A také je prý zakloněná dozadu… To všechno mi moc nenahrává.
Doktorka mě na kontrole vysvětlila, že hystologicky se na plodu nic nenašlo, ale příčinou byla pravděpodobně moje děloha, která se nedokázala v začátku roztáhnout natolik, aby dala dítěti možnost dostatečného vývoje. Takže jsem byla upozorněna, že se to bohužel může všechno opakovat… :nevim:

Je to bohužel věc, se kterou se už teď lékařsky nedá nic moc dělat. S tím už se musí poprat jen sama příroda…

To jen aby jste si nemyslely, že se tu jen tak lituju, že příště to bude určitě dobrý.....
A bohužel si musím stát za tím, že to, že jsem mladá, je mi víceméně k ničemu… :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Seina23
17.5.12 13:46

Soucítím a držím palečky, at je brzy nové miminko.
Taky jsem po potratu, od včerejška. A za větu " Jste mladá " už mam chut mlátit lidi do hlavy.
Přeji hodně sil :hug:

  • Upravit
lucka83
46226
17.5.12 13:52

Je to hrozné,vím čím procházíš,taky sem tím prošla,já nosila tři týdny mrtvé mimi v bříšku,mě umřelo v osmém týdnu a v jedenáctím sem začla špinit a pak i krvácet,,řekli že se to prý stává,musela sem na revizi.Uplynulo uý tři a půl roku a sem konečně těhotná a uřívám si to.
Neboj určitě se vám podaří a za chvilku se zase budete snažit,držím ti moc palce :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
tylansie
52
17.5.12 14:16

Vše chce jen čas. Já otěhotněla v roce 2010 na podzim, ale bohužel vše mělo jinou cestu. V lednu 2011 mi praskl jeden jediný vejcovod, který jsem měla a v nemocnici mě doktoři zachránili za pět minut dvanáct. Ortel byl jasný „dítě můžete mít jen po umělém oplodnění“. Sebrali jsme s manželem všechny síly na IVF a teď mi krásně spinká v kočárku skoro 3 měsíční chlapeček Vašíček. Přeji mnoho sil a hlavně se nevzdávat! :)

  • načítám...
  • Zmínit
pajinka111
1741
17.5.12 16:05

je mi to moc líto ,že to nevyšlo :,( ,ale uvidíš že to brzo zase vyjde,otěhotnět můžeš a miminko s největší pravděpodobností nebylo zdravé,tak to příroda vyřešila sama,ikdyž je je to moc smutné :hug:
v naší rodině umřelo miminko 14 dní po narození na těžkou srdeční vadu :,( ,tak je určitě lepší,když příroda zazáhne zavčas,ač je to bolestivé..
já 2× samovolně potratila12tt a pak 16tt/ a taky jsem byla zoufalá že miminko mít nikdy nebudu a světe div se mám dvě zdravé krásné děti..
mám deníčky jestli ti to pomůže o snažení a pak o porodech mích dětí :*
URČITĚ MIMINKO BRZO PŘIJDE,CESTUJ,PRACUJ,DĚLEJ CO TĚ BAVÍ A NAJEDNOU ZJISTÍŠ ŽE NOSÍŠ POD SRDÍČKEM MIMINKO :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Rete
17.5.12 19:18

Je mi to moc lito.. Preji hodne stesti, at se priste zadari… (hug)

  • Upravit
vantili
283
17.5.12 19:41

Neboj, četla jsem tady už hodně deníčků maminek, u nichž bylo doktory přirozené otěhotnění naprosto vyloučeno a přesto se stal „zázrak“. Příroda je zkrátka opravdu mocná a její největší prioritou je zajistit pokračování života, ať už je to z lékařského hlediska sebenemožnější :) a to je pro nás, „samičky“ obrovská výhoda a síla.

  • načítám...
  • Zmínit
Nelluška
2041
17.5.12 22:28

Vantili, to tvoje břicho na fotce určitě přinese štěstí :D :D Super pupík.
Deníčkářko, za nic nemůžeš, prostě se stává a spoustě ženskejch i když nejsou mladý, neboj. nemá to žádný důvod, prostě příště to přijde a určitě ho donosíš. Budeš určitě skvělá maminka, jen nežij od MS do MS. to se těm malejm nelíbí, zastaví se, když je budeš nejmíň čekat.

  • načítám...
  • Zmínit
Niki89
15488
17.5.12 22:52

VERUNKO NAŠE :hug: :hug: :hug: :hug: moc ti přeju,aby bylo vše v pořádku a ty si byla šťastná :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
smiley1
3106
17.5.12 23:38

Také jsem si tím prošla, bohužel teď dokonce podruhé a pocit beznaděje mě velmi často pronásleduje. A také často slýchávám, že jsem mladá, ale vůbec mě to neuklidňuje :,(

  • načítám...
  • Zmínit
Bobi.verunka
3336
18.5.12 00:30

@Niki89
:hug: :hug: :hug:

Děkuju Vám, že jste to vůbec četly… Člověk se někdy prostě potřebuje aspoň vypsat..... :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
MacinkaCZ
2899
18.5.12 04:24

Verunko víc jak 50% těhotenství končí potratem … život jde dál a určitě se vám zadaří… vyplakej se ale nevěšej hlavu .. miminko určitě brzo příjde. Soustřeď se na práci, sport cokoliv uvidíš jak to bez přemýšlení půjde rychle… a to že jsi mladá je jen veliké plus..

  • načítám...
  • Zmínit
ivoun
4262
19.5.12 08:57

Já tím prošla v 6/2010 a na otázku proč se tak stalo, mi Dr. sdělil, že se to prostě stává, že se hystologie poprvé a u takhle ranného ZT nedělá :nevim: :nevim: tak se divím, že vám jí dělali :nevim:
Chci tě ale podpořit, po 5ti měsících se nám zadařilo znovu :palec: (viz metřík) a všechno od začátku do konce bylo na výbornou :potlesk: Takže hlavu vzhůru a držím palečky, ať to brzy vyjde :hug:

Příspěvek upraven 19.05.12 v 08:59

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Dopis s velkým Dé

Dopis pro Ježíška

Každá se jednou dočkáme

Kde je problém?

Kde je problém?