Jsem mladá
Všechny z vás, které četly můj předchozí deníček Každá se jednou dočkáme, budete vědět o čem mluvím, nebo alespoň tušit. Moc jsem si přála řadit svůj další deníček do jiné kategorie, a to se mi splnilo.
Splnilo, ale ne podle mých představ. Všechny moje deníčky spojovala jedna jediná věc – snažení, a snažení. Tenhle se konečně liší, i když ta kategorie není tou, kterou jsem si v hloubi duše přála.
5. 1. 2012 tady na eMiminu vychází můj deníček Každá se jednou dočkáme. Musím říct, že všechny, které jste mi k němu napsaly svůj komentář, jste mě moc potěšily! Nabily silou, vírou, nadějí. Byl to bez pár dní rok, který byl proti všem předešlým letům podivně dlouhý, táhl se, jako by neměl mít nikdy konec.
Ale přešel leden s další, tentokrát plně očekávanou menstruací, a pak únor, který mi přichystal překvapení. Měla jsem podivný pocit, takový zvláštní. Do MS mělo být ještě daleko, takže jsem se sama uklidňovala, abych přestala plašit, že je to hloupost. Ale pak se mi jednoho dne udělalo špatně v autě, což se mi opravdu nestává, a já věděla, že něco je jinak. Čekala jsem do druhého dne a ráno se proplížila do koupelny i s těhotenským testem. Nemusela jsem na nic čekat, výsledek jsem měla asi do dvou vteřin. Proboha, já jsem těhotná? Opravdu? Je to možné?
Manžel spal, tak jsem odjela do práce a vymýšlela, jak mu to oznámím. Odpoledne jsem zkoušela druhý test, přesvědčená o tom, že není ráno, tudíž na něm nic být nemusí. Omyl, dálnice snad silnější než ráno. Napsala jsem dopis od miminka a dala ho manželovi na polštář. Bylo den po Valentýnu, takže jsem si hrála na zapomenuté valentýnské přáníčko. Když ho večer otevřel, chvíli na něj nevěřícně koukal, pak se podíval na mě a zeptal se: „A jak to víš?“ Musela jsem se usmát, ale věděla jsem, že je stejně šťastný jako já.
Začala nejkrásnější část mého života, i když taky ne úplně ideální. Odjela jsem na týdenní školení, tam jsem začala špinit, ale na pohotovosti se dozvěděla, že je to v pořádku, ale že bylo těhotenství nejspíš založené jako dvojité, ale vyvíjí se jen jedno. Tudíž špiním, protože druhé se vstřebává. Špinění pokračovalo i po návratu, to už jsem navštívila svou paní doktorku, která mi vše potvrdila, nasadila Ascorutin, Utrogestan a klidový režim. Na téhle KO jsme už viděly i srdíčko! Byl to nádherný pocit. Další kontrola následovala v 9. Týdnu, miminku krásně bušilo srdíčko a mělo 2 cm. Už se na něm daly rozeznat rysy člověka, hlavička, ručičky. Vzala jsem k UTZ i manžela a byl nadšený. Od té doby, co maličké viděl, o něm pořád mluvil a dával pozor, abych odpočívala. Jako by mu teprve došlo, že to všechno je pravda.
Ještě několikrát jsem zašpinila, ale nic strašného. Ascorutin pomáhal. Byla jsem objednaná na 12. tt na screening, ale 3 dny před ním jsem začala opět špinit a pro jistotu jela na kontrolu. To ráno by se ve mně krve nedořezal, když jsem si musela vyslechnout tu šílenou zprávu. „Bohužel, miminku nebije srdíčko.“ Brečela jsem, prosila jsem, aby mi řekli, že je to jen omyl. Absurdní, šílený omyl! Neřekli, naopak jsem se dozvěděla, že vyvíjet se přestalo už cca týden předtím. Dostala jsem žádanku na revizi dělohy a odcházela. Brečela jsem celou cestu k autu a bylo mi úplně jedno, kdo je kolem mě a co si myslí. Já jsem měla v bříšku mrtvé miminko, kterému jsem každý večer zpívala ukolébavky a houpala ho. V dobré víře, že ač mě nemůže ještě slyšet, určitě to vnímá. Ale ono už nebylo živé…
Na revizi jsem jela druhý den. Ta noc mezitím byla snad nejhorší v mém životě. A další nejhorší okamžik bylo probuzení z narkózy. Ten pocit prázdna, konce. Manžel se mě celou dobu snažil podržet, byl ta nejúžasnější opora, jakou jsem mohla mít. Sesypal se až po mém návratu z nemocnice, kdy jsme si plakali v náručí až do usnutí únavou. Muselo to ven.
Dnes už je to měsíc od doby, co jsem se nuceně smířila s tím, že už nejsem těhotná. Stále mi ale v hlavě běhají otázky: Proč? Kvůli čemu? Udělala jsem něco špatně? To malé přece za nic nemohlo! A začínám být silně alergická na větu: "Jste mladá. Jste mladá, tak máte spoustu času. Jste mladá, máte všechno před sebou. Jste mladá, příště to bude dobré“. Taky mám kolem sebe lidi, kteří opakují: „Jsi mladá, užívej si, dokud můžeš“. Nesnáším tyhle řeči. Jsem mladá, tak proč by měl být nějaký problém? Tak k čemu mi tedy vlastně je, že jsem mladá?
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 932
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 1083
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 655
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 566
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 1872
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 9402
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1673
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 850
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 3384
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1463
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
Hodně sem to prožívala a nemoha se s tím dlouhou dobu smířit. A věty typu. „Ještě to nebylo dítě, jen pár buněk…“ „Seš mladá, tak kam spěcháš…“ „Seš mladá, můžeš mít spoustu dětí…“ mě doháněli k šílenství 
Jako jediné řešení, jak se nezbláznit, jsem viděla pouze v dalším těhotenství. Ale to bohuže nepřicházelo… Po 2 letech sem se rozhodla, že už to nemá smysl. A ejhle najednou sem měla na testu dvě čárky. Sice budu na mimi sama, ale nelituju!! Je to pro mě takovej malej zázrak, který už mám 30 tt v bříšku. Přeju ti, aby se vám to povedlo co nejdřív a ty si měla důvod napsat veselý „těšící“ deníček 
. Věřme, že se nám to brzo podaří a budeme šťastné maminky 
Posílám hodně sil a brzy // 
(viz metřík) a všechno od začátku do konce bylo na výbornou 
Takže hlavu vzhůru a držím palečky, ať to brzy vyjde 