Jsem mladá
Všechny z vás, které četly můj předchozí deníček Každá se jednou dočkáme, budete vědět o čem mluvím, nebo alespoň tušit. Moc jsem si přála řadit svůj další deníček do jiné kategorie, a to se mi splnilo.
Splnilo, ale ne podle mých představ. Všechny moje deníčky spojovala jedna jediná věc – snažení, a snažení. Tenhle se konečně liší, i když ta kategorie není tou, kterou jsem si v hloubi duše přála.
5. 1. 2012 tady na eMiminu vychází můj deníček Každá se jednou dočkáme. Musím říct, že všechny, které jste mi k němu napsaly svůj komentář, jste mě moc potěšily! Nabily silou, vírou, nadějí. Byl to bez pár dní rok, který byl proti všem předešlým letům podivně dlouhý, táhl se, jako by neměl mít nikdy konec.
Ale přešel leden s další, tentokrát plně očekávanou menstruací, a pak únor, který mi přichystal překvapení. Měla jsem podivný pocit, takový zvláštní. Do MS mělo být ještě daleko, takže jsem se sama uklidňovala, abych přestala plašit, že je to hloupost. Ale pak se mi jednoho dne udělalo špatně v autě, což se mi opravdu nestává, a já věděla, že něco je jinak. Čekala jsem do druhého dne a ráno se proplížila do koupelny i s těhotenským testem. Nemusela jsem na nic čekat, výsledek jsem měla asi do dvou vteřin. Proboha, já jsem těhotná? Opravdu? Je to možné?
Manžel spal, tak jsem odjela do práce a vymýšlela, jak mu to oznámím. Odpoledne jsem zkoušela druhý test, přesvědčená o tom, že není ráno, tudíž na něm nic být nemusí. Omyl, dálnice snad silnější než ráno. Napsala jsem dopis od miminka a dala ho manželovi na polštář. Bylo den po Valentýnu, takže jsem si hrála na zapomenuté valentýnské přáníčko. Když ho večer otevřel, chvíli na něj nevěřícně koukal, pak se podíval na mě a zeptal se: „A jak to víš?“ Musela jsem se usmát, ale věděla jsem, že je stejně šťastný jako já.
Začala nejkrásnější část mého života, i když taky ne úplně ideální. Odjela jsem na týdenní školení, tam jsem začala špinit, ale na pohotovosti se dozvěděla, že je to v pořádku, ale že bylo těhotenství nejspíš založené jako dvojité, ale vyvíjí se jen jedno. Tudíž špiním, protože druhé se vstřebává. Špinění pokračovalo i po návratu, to už jsem navštívila svou paní doktorku, která mi vše potvrdila, nasadila Ascorutin, Utrogestan a klidový režim. Na téhle KO jsme už viděly i srdíčko! Byl to nádherný pocit. Další kontrola následovala v 9. Týdnu, miminku krásně bušilo srdíčko a mělo 2 cm. Už se na něm daly rozeznat rysy člověka, hlavička, ručičky. Vzala jsem k UTZ i manžela a byl nadšený. Od té doby, co maličké viděl, o něm pořád mluvil a dával pozor, abych odpočívala. Jako by mu teprve došlo, že to všechno je pravda.
Ještě několikrát jsem zašpinila, ale nic strašného. Ascorutin pomáhal. Byla jsem objednaná na 12. tt na screening, ale 3 dny před ním jsem začala opět špinit a pro jistotu jela na kontrolu. To ráno by se ve mně krve nedořezal, když jsem si musela vyslechnout tu šílenou zprávu. „Bohužel, miminku nebije srdíčko.“ Brečela jsem, prosila jsem, aby mi řekli, že je to jen omyl. Absurdní, šílený omyl! Neřekli, naopak jsem se dozvěděla, že vyvíjet se přestalo už cca týden předtím. Dostala jsem žádanku na revizi dělohy a odcházela. Brečela jsem celou cestu k autu a bylo mi úplně jedno, kdo je kolem mě a co si myslí. Já jsem měla v bříšku mrtvé miminko, kterému jsem každý večer zpívala ukolébavky a houpala ho. V dobré víře, že ač mě nemůže ještě slyšet, určitě to vnímá. Ale ono už nebylo živé…
Na revizi jsem jela druhý den. Ta noc mezitím byla snad nejhorší v mém životě. A další nejhorší okamžik bylo probuzení z narkózy. Ten pocit prázdna, konce. Manžel se mě celou dobu snažil podržet, byl ta nejúžasnější opora, jakou jsem mohla mít. Sesypal se až po mém návratu z nemocnice, kdy jsme si plakali v náručí až do usnutí únavou. Muselo to ven.
Dnes už je to měsíc od doby, co jsem se nuceně smířila s tím, že už nejsem těhotná. Stále mi ale v hlavě běhají otázky: Proč? Kvůli čemu? Udělala jsem něco špatně? To malé přece za nic nemohlo! A začínám být silně alergická na větu: "Jste mladá. Jste mladá, tak máte spoustu času. Jste mladá, máte všechno před sebou. Jste mladá, příště to bude dobré“. Taky mám kolem sebe lidi, kteří opakují: „Jsi mladá, užívej si, dokud můžeš“. Nesnáším tyhle řeči. Jsem mladá, tak proč by měl být nějaký problém? Tak k čemu mi tedy vlastně je, že jsem mladá?
Přečtěte si také
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 735
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 844
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1346
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 1913
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 559
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 2894
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 6698
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2799
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1255
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2815
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Hodně sem to prožívala a nemoha se s tím dlouhou dobu smířit. A věty typu. „Ještě to nebylo dítě, jen pár buněk…“ „Seš mladá, tak kam spěcháš…“ „Seš mladá, můžeš mít spoustu dětí…“ mě doháněli k šílenství 
Jako jediné řešení, jak se nezbláznit, jsem viděla pouze v dalším těhotenství. Ale to bohuže nepřicházelo… Po 2 letech sem se rozhodla, že už to nemá smysl. A ejhle najednou sem měla na testu dvě čárky. Sice budu na mimi sama, ale nelituju!! Je to pro mě takovej malej zázrak, který už mám 30 tt v bříšku. Přeju ti, aby se vám to povedlo co nejdřív a ty si měla důvod napsat veselý „těšící“ deníček 
. Věřme, že se nám to brzo podaří a budeme šťastné maminky 
Posílám hodně sil a brzy // 
(viz metřík) a všechno od začátku do konce bylo na výbornou 
Takže hlavu vzhůru a držím palečky, ať to brzy vyjde 