Kde je problém?
- Snažení
- Bobi.verunka
- 29.04.11 načítám...
Aneb problém nakonec nemusí být problém. Je to už nějakou dobu zpátky, co jsem si zde vylévala srdíčko a popisovala svůj problém, totiž manžela, který na jednu stranu mluví o miminku a na druhou stranu se nemá k tomu, začít se o něj snažit. Slovo problém dávám úmyslně do uvozovek, jelikož mi postupem času pomalu ale jistě dochází, že tohle žádný problém vlastně nebyl.
Mé tak trochu dost emočně nabité vylití srdíčka bylo víceméně zbytečné.
Píše se 24. 1. 2011 a já si beru svoji poslední pilulku HA. Samozřejmě jsem přesvědčená vnitřně o tom, že za měsíc budu držet v ruce těhotenský test se dvěma čárkami. Současně mě ale hlodá i strach z toho, zda to půjde, zda bude vše v pořádku. S manželem řešíme, že v první řadě budeme potřebovat v dubnu - květnu doplatit laesing na auto. OK, to nebude problém, i kdybych otěhotněla, budu ještě cca 3-4 měsíce chodit do práce, takže to zvládneme a pak už bude dobře.
Je sobota, 19. 2. 2011, 27 DC. Jsem přesvědčená o tom, že jsem těhotná. Přestala jsem pít cokoli, co by jen náznakem mohlo obsahovat alkohol, vyhýbám se zakouřenému prostředí, nepiju sycené limonády. Jsem živá na vodě, mléku, čaji a džusech, dělá se mi zle z vůně vařeného masa. Jsme na víkend na návštěvě u mých rodičů. Večer jdeme na bowling - musím si vybírat ty nejlehčí koule, abych přeci malinkýmu neuškodila. Manžel neustále opakuje, abych byla opatrná a každou chvíli mi hladí bříško, čehož si samozřejmě nelze nevšimnout.
Večer si odmítám dát s našima skleničku vína, což je podezřelé, jelikož si ji dáváme skoro při každé návštěvě. Pak celkem nenuceně jdeme s pravdou ven. Snažíme se… Mamině ukazujeme, co vše už máme vybráno, co se nám líbí. Přeje nám hodně štěstí a oznamuje mi, že už to stejně dávno věděla (jsme na sebe holt nějak napojené).
Pondělí, 21.2.2011, přichází MS. Sedím na WC a chce se mi brečet. Fakt jsem tomu věřila. Ale na druhou stranu mě uklidňuje pocit, že cyklus měl 29 dní - super zpráva, příští měsíc bude lepší. Manžela uklidňuji tím, že prcek mu dává čas, aby fakt v klidu stihl poplatit vše co se má a mohl se mu pak věnovat naplno.
Neděle, 20. 3. 2011, 28 DC. Dělám si test - negativní, nu což - ještě pár dní… Další test cca o týden později - DUCH!!! Ukazuju ho manželovi a ten se o mě začíná starat jako o princeznu. Další 2 dny - další test, nic. Stejně jako další 2 testy. 31. 3. volám gyndr, říkám o testech, o tom, že jsem 39 DC,… 1.4. jdu na prohlídku - bere mi krev na hcg, výsledky budou v pondělí (blbější den než pátek jsem si už vybrat nemohla). Děláme ještě utz - doktor dlouho mlčí, pak oznámí, že těhotenství zatím nevidí, jen vysokou sliznici, ale vidí něco jiného.
Dozvídám se super zprávu - mám VVV - uterus bicorporeus, tedy 2 dělohy. Takže případné otěhotnění pro mne znamená rizikové těhotenství, nejspíš císaře, ale hlavně dost velké riziko potratu, nedonošení. Kde jsou mé plány o tom, že vysadím HA a budu těhotná? Kde jsou plány o tom, že budu chodit několik měsíců do práce?
V pondělí se dozvídám, že hcg je negativní a klušu pro vyvolávačku, ms dostávám 4 dny na to - 47 DC. Dnes jsem 19 DC, jestli mi proběhla ovulace netuším, kdy mám vlastně očekávat ms taky nevím. Holt se nechám překvapit. Přemýšlím od příštího cyklu zkusit měřit BT, abych zjistila, zda vůbec ovuluji.
Jednu věc vím jistě - v klidu a bez stresu stačíme všechno doplatit.
Proč to vlastně všechno píšu? Ani nevím - možná, abych se vypsala, možná, abych si v tom sama udělala pořádek. Doufám, že příští deníček už budu řadit do jiné kategorie a že bude zajímavější než ten současný.
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 85
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 119
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 163
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 128
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 132
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 2490
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1687
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 892
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1672
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 535
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
Moc Ti držím palečky, aby se u vás brzy zadařilo a těhotenství bylo bez problémů. 
