Každá se jednou dočkáme
- Snažení
- Bobi.verunka
- 05.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Doufám, že příští deníček už budu řadit do jiné kategorie a že bude zajímavější než ten současný. Tak zněla závěrečná věta mého druhého a doposud posledního deníčku. Trochu skrytá naděje, trochu tichý výkřik do tmy. Co naplat, i další deníček, který píšu, zařadím do stejné, už trochu ohrané kategorie.
Menstruace opět dorazila, stejně jako následujících pět dalších. Zpočátku mi moje dlouhé, někdy skoro měsíc a půl trvající cykly dávaly naděje. Byly příčinou mojí rostoucí touhy, obrovského očekávání a víry, ale bohužel také velkých zklamání a někdy i trochy skrytých slz.
Vysadila jsem vitaminy pro plánované těhotenství, jelikož cpát se jimi tolik měsíců zbytečně asi fakt smysl nemá. Místo toho jsem začala s měřením BT a svoje zjištění si potvrdila i ovulačními testy. Došla jsem naštěstí ke kladným výsledkům, ale bohužel ke zdárnému konci, respektive počátku, nevedly. Dnes už ale aspoň nemusím nic kontrolovat, vstávat ráno kvůli měření, ani kupovat testy. Nemusím ani na nic myslet a přesto na sobě ovulaci celkem spolehlivě poznám - když už nic, tak díky tomu alespoň vím, kdy konečně očekávat menstruaci.
Po půl roce jsem se vypravila za svým gynekologem s prosbou, zda by bylo možné do začátku aspoň poslat manžela na spermiogram. Manžel o to měl zájem sám, tak jsem neviděla důvod, proč mu tu žádanku domů nepřinést. Ovšem to jsem tvrdě narazila. Pan doktor zřejmě neměl zrovna náladu, a tak mi byl příjemný asi tak jako osina… no však víte kde. „Ježiši slečno! (ani po upozornění nepochopil, že mluví s paní, ale tak budiž). No, máte delší cykly, ale to ničemu nevadí, holt si sem tam skočíte pro vyvolávačku. No ovulace? To víte, že bude, kupte si ovulační testy a zkoušejte, ono vám to vyjde. No jo, já vím, že jsem vám minule říkal, že máte vadu, že máte 2 dělohy, ale to ničemu nevadí, to není žádný problém! A proč byste tam chlapa honila? Proboha, nechte ho žít!“
Pan „doktor“ vůbec nepochopil, že o tu žádanku mě požádal manžel sám, že jsme jen chtěli vědět, jestli chyba není v něm, jestli je vše v pořádku a máme tedy každý měsíc čekat nebo si zase takové neděje radši nedávat. No, každopádně poslední ránou pod pás bylo: „Proboha, vždyť jste mladá, myslete na něco jiného, žijte něčím jiným, vždyť život není jen o tomhle, mít dítě!“ Po téhle větě jsem věděla, že s tímhle chlapem už nechci mít společného vůbec nic.
Ano, jsem mladá, to je pravda, ale řekne mi to samé, když za ním s tím samým problémem přijdu ve třiceti? A co pak? Ještě pár let a pak se zas naopak dozvím, že jsem to měla začít řešit dřív a ne se hnát za kariérou. Na doporučení kamarádky jsem přešla k jiné doktorce a ejhle! Ono to jde! Dostala jsem žádanku na spg a taky si mě okamžitě objednala ultrazvuk, abychom věděly, jak je to s tou dělohou.
Manžel dopadl perfektně, k mojí radosti i smutku. Jsem ráda, že je v pořádku, přeci jen mužská neplodnost je zásadní problém. A zároveň mám v sobě ten podivný pocit, že ta chyba, ta brzda, jsem já. Přišel ultrazvuk, který mi dělal osobně zástupce primáře z nemocnice, moc příjemný doktor. „No jo, máte přepážku, a docela velkou.“ Přepážku? Vždyť já už několik měsíců žiji s tím, že na sto procent mám 2 dělohy! „Nene, kdo vám to říkal? Spíš je to přepážka, ale ani já vám to neřeknu takhle s jistotou - podíváme se dovnitř a vše bude jasné.“
Takže, ve zkratce… v listopadu jsem podstoupila laparoskopii a hysteroskopii a přepážka mi při ní byla rovnou odstraněna. Tím stejným panem doktorem, který mi tuto diagnózu upřesnil a vysvětlil. Prý ho samého překvapilo, jak byla velká, dělila celou dutinu odshora až k čípku a možná mohla být tedy opravdu tím, co nám bránilo. Teď bysme se měli 3 měsíce chránit, dokud děloha nebude dostatečně zahojená, a pak se uvidí co dál…
Za nějakých 6 týdnů to bude rok. Rok, co jsem si vzala poslední antikoncepční pilulku. Rok, co jsem do toho šla s přesvědčením, že další měsíc budu těhotná, jsem přeci mladá. Rok, během něhož se změnilo tolik věcí! Pochopila jsem, že trápit se nemá cenu a musí se bojovat, že ani doktoři nejsou neomylní, že nic není jednoduché a že svět nikdy nebude férový. A hlavně, že proti tomu nelze dělat vůbec nic, jen věřit a rvát se!
Stejně tak, jak moc si svůj uzlíček přeji já, tak přeji i vám všem, které bojujete za to samé, hodně štěstí a síly! Každá se jednou dočkáme, musíme! ![]()
Přečtěte si také
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 893
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 431
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 1101
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 1598
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 558
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 3471
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 1765
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 863
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 1873
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1438
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...