Každá se jednou dočkáme
- Snažení
- Bobi.verunka
- 05.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Doufám, že příští deníček už budu řadit do jiné kategorie a že bude zajímavější než ten současný. Tak zněla závěrečná věta mého druhého a doposud posledního deníčku. Trochu skrytá naděje, trochu tichý výkřik do tmy. Co naplat, i další deníček, který píšu, zařadím do stejné, už trochu ohrané kategorie.
Menstruace opět dorazila, stejně jako následujících pět dalších. Zpočátku mi moje dlouhé, někdy skoro měsíc a půl trvající cykly dávaly naděje. Byly příčinou mojí rostoucí touhy, obrovského očekávání a víry, ale bohužel také velkých zklamání a někdy i trochy skrytých slz.
Vysadila jsem vitaminy pro plánované těhotenství, jelikož cpát se jimi tolik měsíců zbytečně asi fakt smysl nemá. Místo toho jsem začala s měřením BT a svoje zjištění si potvrdila i ovulačními testy. Došla jsem naštěstí ke kladným výsledkům, ale bohužel ke zdárnému konci, respektive počátku, nevedly. Dnes už ale aspoň nemusím nic kontrolovat, vstávat ráno kvůli měření, ani kupovat testy. Nemusím ani na nic myslet a přesto na sobě ovulaci celkem spolehlivě poznám - když už nic, tak díky tomu alespoň vím, kdy konečně očekávat menstruaci.
Po půl roce jsem se vypravila za svým gynekologem s prosbou, zda by bylo možné do začátku aspoň poslat manžela na spermiogram. Manžel o to měl zájem sám, tak jsem neviděla důvod, proč mu tu žádanku domů nepřinést. Ovšem to jsem tvrdě narazila. Pan doktor zřejmě neměl zrovna náladu, a tak mi byl příjemný asi tak jako osina… no však víte kde. „Ježiši slečno! (ani po upozornění nepochopil, že mluví s paní, ale tak budiž). No, máte delší cykly, ale to ničemu nevadí, holt si sem tam skočíte pro vyvolávačku. No ovulace? To víte, že bude, kupte si ovulační testy a zkoušejte, ono vám to vyjde. No jo, já vím, že jsem vám minule říkal, že máte vadu, že máte 2 dělohy, ale to ničemu nevadí, to není žádný problém! A proč byste tam chlapa honila? Proboha, nechte ho žít!“
Pan „doktor“ vůbec nepochopil, že o tu žádanku mě požádal manžel sám, že jsme jen chtěli vědět, jestli chyba není v něm, jestli je vše v pořádku a máme tedy každý měsíc čekat nebo si zase takové neděje radši nedávat. No, každopádně poslední ránou pod pás bylo: „Proboha, vždyť jste mladá, myslete na něco jiného, žijte něčím jiným, vždyť život není jen o tomhle, mít dítě!“ Po téhle větě jsem věděla, že s tímhle chlapem už nechci mít společného vůbec nic.
Ano, jsem mladá, to je pravda, ale řekne mi to samé, když za ním s tím samým problémem přijdu ve třiceti? A co pak? Ještě pár let a pak se zas naopak dozvím, že jsem to měla začít řešit dřív a ne se hnát za kariérou. Na doporučení kamarádky jsem přešla k jiné doktorce a ejhle! Ono to jde! Dostala jsem žádanku na spg a taky si mě okamžitě objednala ultrazvuk, abychom věděly, jak je to s tou dělohou.
Manžel dopadl perfektně, k mojí radosti i smutku. Jsem ráda, že je v pořádku, přeci jen mužská neplodnost je zásadní problém. A zároveň mám v sobě ten podivný pocit, že ta chyba, ta brzda, jsem já. Přišel ultrazvuk, který mi dělal osobně zástupce primáře z nemocnice, moc příjemný doktor. „No jo, máte přepážku, a docela velkou.“ Přepážku? Vždyť já už několik měsíců žiji s tím, že na sto procent mám 2 dělohy! „Nene, kdo vám to říkal? Spíš je to přepážka, ale ani já vám to neřeknu takhle s jistotou - podíváme se dovnitř a vše bude jasné.“
Takže, ve zkratce… v listopadu jsem podstoupila laparoskopii a hysteroskopii a přepážka mi při ní byla rovnou odstraněna. Tím stejným panem doktorem, který mi tuto diagnózu upřesnil a vysvětlil. Prý ho samého překvapilo, jak byla velká, dělila celou dutinu odshora až k čípku a možná mohla být tedy opravdu tím, co nám bránilo. Teď bysme se měli 3 měsíce chránit, dokud děloha nebude dostatečně zahojená, a pak se uvidí co dál…
Za nějakých 6 týdnů to bude rok. Rok, co jsem si vzala poslední antikoncepční pilulku. Rok, co jsem do toho šla s přesvědčením, že další měsíc budu těhotná, jsem přeci mladá. Rok, během něhož se změnilo tolik věcí! Pochopila jsem, že trápit se nemá cenu a musí se bojovat, že ani doktoři nejsou neomylní, že nic není jednoduché a že svět nikdy nebude férový. A hlavně, že proti tomu nelze dělat vůbec nic, jen věřit a rvát se!
Stejně tak, jak moc si svůj uzlíček přeji já, tak přeji i vám všem, které bojujete za to samé, hodně štěstí a síly! Každá se jednou dočkáme, musíme! ![]()
Přečtěte si také
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 5316
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1393
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1155
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1395
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 4901
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 3815
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 2518
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 1310
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4918
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 3284
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...