Každá se jednou dočkáme
- Snažení
- Bobi.verunka
- 05.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Doufám, že příští deníček už budu řadit do jiné kategorie a že bude zajímavější než ten současný. Tak zněla závěrečná věta mého druhého a doposud posledního deníčku. Trochu skrytá naděje, trochu tichý výkřik do tmy. Co naplat, i další deníček, který píšu, zařadím do stejné, už trochu ohrané kategorie.
Menstruace opět dorazila, stejně jako následujících pět dalších. Zpočátku mi moje dlouhé, někdy skoro měsíc a půl trvající cykly dávaly naděje. Byly příčinou mojí rostoucí touhy, obrovského očekávání a víry, ale bohužel také velkých zklamání a někdy i trochy skrytých slz.
Vysadila jsem vitaminy pro plánované těhotenství, jelikož cpát se jimi tolik měsíců zbytečně asi fakt smysl nemá. Místo toho jsem začala s měřením BT a svoje zjištění si potvrdila i ovulačními testy. Došla jsem naštěstí ke kladným výsledkům, ale bohužel ke zdárnému konci, respektive počátku, nevedly. Dnes už ale aspoň nemusím nic kontrolovat, vstávat ráno kvůli měření, ani kupovat testy. Nemusím ani na nic myslet a přesto na sobě ovulaci celkem spolehlivě poznám - když už nic, tak díky tomu alespoň vím, kdy konečně očekávat menstruaci.
Po půl roce jsem se vypravila za svým gynekologem s prosbou, zda by bylo možné do začátku aspoň poslat manžela na spermiogram. Manžel o to měl zájem sám, tak jsem neviděla důvod, proč mu tu žádanku domů nepřinést. Ovšem to jsem tvrdě narazila. Pan doktor zřejmě neměl zrovna náladu, a tak mi byl příjemný asi tak jako osina… no však víte kde. „Ježiši slečno! (ani po upozornění nepochopil, že mluví s paní, ale tak budiž). No, máte delší cykly, ale to ničemu nevadí, holt si sem tam skočíte pro vyvolávačku. No ovulace? To víte, že bude, kupte si ovulační testy a zkoušejte, ono vám to vyjde. No jo, já vím, že jsem vám minule říkal, že máte vadu, že máte 2 dělohy, ale to ničemu nevadí, to není žádný problém! A proč byste tam chlapa honila? Proboha, nechte ho žít!“
Pan „doktor“ vůbec nepochopil, že o tu žádanku mě požádal manžel sám, že jsme jen chtěli vědět, jestli chyba není v něm, jestli je vše v pořádku a máme tedy každý měsíc čekat nebo si zase takové neděje radši nedávat. No, každopádně poslední ránou pod pás bylo: „Proboha, vždyť jste mladá, myslete na něco jiného, žijte něčím jiným, vždyť život není jen o tomhle, mít dítě!“ Po téhle větě jsem věděla, že s tímhle chlapem už nechci mít společného vůbec nic.
Ano, jsem mladá, to je pravda, ale řekne mi to samé, když za ním s tím samým problémem přijdu ve třiceti? A co pak? Ještě pár let a pak se zas naopak dozvím, že jsem to měla začít řešit dřív a ne se hnát za kariérou. Na doporučení kamarádky jsem přešla k jiné doktorce a ejhle! Ono to jde! Dostala jsem žádanku na spg a taky si mě okamžitě objednala ultrazvuk, abychom věděly, jak je to s tou dělohou.
Manžel dopadl perfektně, k mojí radosti i smutku. Jsem ráda, že je v pořádku, přeci jen mužská neplodnost je zásadní problém. A zároveň mám v sobě ten podivný pocit, že ta chyba, ta brzda, jsem já. Přišel ultrazvuk, který mi dělal osobně zástupce primáře z nemocnice, moc příjemný doktor. „No jo, máte přepážku, a docela velkou.“ Přepážku? Vždyť já už několik měsíců žiji s tím, že na sto procent mám 2 dělohy! „Nene, kdo vám to říkal? Spíš je to přepážka, ale ani já vám to neřeknu takhle s jistotou - podíváme se dovnitř a vše bude jasné.“
Takže, ve zkratce… v listopadu jsem podstoupila laparoskopii a hysteroskopii a přepážka mi při ní byla rovnou odstraněna. Tím stejným panem doktorem, který mi tuto diagnózu upřesnil a vysvětlil. Prý ho samého překvapilo, jak byla velká, dělila celou dutinu odshora až k čípku a možná mohla být tedy opravdu tím, co nám bránilo. Teď bysme se měli 3 měsíce chránit, dokud děloha nebude dostatečně zahojená, a pak se uvidí co dál…
Za nějakých 6 týdnů to bude rok. Rok, co jsem si vzala poslední antikoncepční pilulku. Rok, co jsem do toho šla s přesvědčením, že další měsíc budu těhotná, jsem přeci mladá. Rok, během něhož se změnilo tolik věcí! Pochopila jsem, že trápit se nemá cenu a musí se bojovat, že ani doktoři nejsou neomylní, že nic není jednoduché a že svět nikdy nebude férový. A hlavně, že proti tomu nelze dělat vůbec nic, jen věřit a rvát se!
Stejně tak, jak moc si svůj uzlíček přeji já, tak přeji i vám všem, které bojujete za to samé, hodně štěstí a síly! Každá se jednou dočkáme, musíme! ![]()
Přečtěte si také
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 905
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1069
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1696
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2423
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 657
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 3023
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 7128
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2918
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1313
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2984
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...