Dopis pro Ježíška
- Snažení
- Bobi.verunka
- 05.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Venku sice ještě nenapadl sníh, který by dal celé té atmosféře to správné kouzlo, ale i tak si začínám pomalu vychutnávat adventní čas. Obchody jsou svátečně vyzdobené, na trzích voní cukroví, svíčky i purpura, v rádiích se objevují vánoční písničky. Na náměstích se pomalu začínají rozsvěcovat vánoční stromy a v ulicích už jde občas zaslechnout koledy. Dětem svítí oči při pohledu na každé vánoční světýlko, a všechny se zajímají o jediné – kdy přiletí Ježíšek?
Milý Ježíšku,
jako dítě jsem Ti každá rok posílala dlouhé dopisy. Nejdřív jsem je malovala, potom psala, ale vždycky jsem je dávala večer za okno, aby sis je mohl v noci neslyšně vyzvednout. Jakou obrovskou radost jsem měla, když byl ráno můj dopis pryč! A ještě větší, když se pod stromečkem nějaký z těch mých vysněných dárků objevil. Věděla jsem, že jsi, že o mně víš, a že se budeš vždy snažit udělat mi něčím radost, třeba i jen drobností.
Když jsme Tě s tatínkem po večeři vyhlíželi a čekali, až zazvoníš v pokoji na zvoneček, vždy jsem Tě vídávala. Sourozenci, když povyrostli, říkali, že je to hloupost. Já byla starší, věděla jsem své, ale chtěla jsem Tě vidět, a asi proto se mi to pokaždé povedlo.
Dnes už jsem dospělá, několik let už jsem ti dopis nepsala – neměla jsem žádné konkrétní přání, a nechala se tak překvapit Tebou. Ale letos, letos bych ti jedno obrovské přání ráda svěřila.
Ty umíš dělat zázraky a kouzlit lidem na tvářích úsměv. Proto bych si letos moc přála, abys jeden takový úsměv daroval mně. Přála bych si jediný, ale za to obrovský důvod, proč být ta nejšťastnější. Přála bych si znovu cítit jaké to je, mít pod srdcem děťátko. Ale tentokrát ho i zdravé přivést na svět, aby se mohlo za několik let také dívat na Štědrý večer z okna, čekat, jestli Tě uvidí, a být přitom tak šťastné, jako jsem byla vždy já.
Letos nedávám svůj dopis za okno, protože vím, že máš spoustu práce s létáním ke všem dětem, za okna jejich pokojíčků. Své přání nosím v srdci a vím, že Ty si ho tam jistě přečteš. A kdyby přeci jen náhodou ne, pošeptala jsem ho Andělíčkovi, tomu jedinému stříbrnému, však Ty budeš vědět kterému – on Ti ho určitě rád prozradí.
Děkuju Ti, Ježíšku!
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 3052
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1760
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1199
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 694
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 742
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2588
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3504
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2915
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1074
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1483
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
přeju ať Ježíšek nezklame 
, ale příští Vánoce už budete slavit ve třech (čtyřech 
, tomu věřím 
A kdyby Ježíšek toto přání opravdu četl, tak bych ještě dodala:
