Jsem zoufalá
Jsem štastná, ale přitom mám pocit, že tohle nemá cenu, aneb jak to začalo a jak to pokračuje. V minulém deníčku jsem se snažila popsat, jak jsem to měla doma. Teď už mám domov jinde. Podle všech vašich rad jsem se s přítelem přestěhovala do vlastního.
Je to sice jen 1+1, ale do začátku nám to bohatě stačí. Sháněli jsme to narychlo. „Ložnico-obývak“ a vlastně všechno je obrovský pokoj, ve kterém máme velkou manželskou postel z masivního dřeva a na mé straně je přistavěna dřevěná postýlka s modrými nebesy, modrou peřinkou a pestrobarevným kolotočem. Pokaždé, když procházím kolem té postýlky, počítám dny. Dny do porodu. Těch 34 týdnů doteď uletělo jako voda a teď se to táhne.
Každý den přerovnávám věci na přebalovacím pultu a ukládám malinkaté věcičky do té obrovské skříně. Přítel chodí do práce, to ano, ale tento týden má volno… „Vídám“ ho ale jen večer v posteli a při obědě. Mám bolesti stydké kosti, moje kříže si už taky začínají říkat o pauzu, a přesto je náplň mého dne i teď s tím obrovským pupkem, bolestmi a únavou následující: Ráno vstát, udělat snídani uvařit kafe a čaj. Uklidit, umýt nádobí, pozametat, povytírat, povysávat, vyprat, pověsit, zajít do obchodu, uvařit, umýt nádobí, uklidit, vyžehlit, udělat večeři + udělat to, co se najde z minula.
Ne, že by mi to vadilo, dělám tohle už od 12 let doma s mámou, tehdy jsem se ale ještě učila a pomáhala s učením sestrám. Myslela jsem, že alespoň teď, když jsem těhotná a u všeho se hned zadýchám, zapotím, rozbolím a unavím, se něco změní a on zvedne pr… od toho počítače a alespoň s něčím mi pomůže. Ale kde. Vlastně jo, dneska když jsem dělala oběd, spálila si o blbou pánvičku dva prsty a nadávala u toho, vstal ze židle, přišel ke mně, dal mi pusu na líčko a řekl: „Chceš s něčím pomoct?“, po odpovědi: „Jo, potřebuju ještě umýt nádobí, vyžehlit, vyprat, vytřít, pozametat, povytírat, tak si něco vyber, budu ti vděčná“ se sebral, vzal utěrku a řekl: „Utřu ti nádobí“ (2 talíře a nějaký příbor). Poté se vrátil k počítači.
Je zajímavé, že přes týden, když normálně chodí do práce, tak doma pomáhá a tak. Ale prostě, neudělá nic, co je pro mě náročné. Pracuje manuálně v nějaké stavební firmě, pořád doma něco opravuje, ale dveře od skříně spravit neumí, je to neuvěřitelné, ale asi bude pravda něco na tom, že ženské si vybírají chlapy podobné svým otcům. Tedy alespoň ten můj je mému otci v něčem podobný, lenivý jako pr… Ani nevím, proč se z toho vypisuji, ale prostě mám potřebu. Jsem jediná, která má doma až takového lenocha? Nejsem, to moc dobře vím. Ale teď, v těhotenství, mě to mrzí. Hlavně to, že s ničím nepomůže, a když sedím s křečí, tak jediné, co mi poví je: „Si takový chudáček“.
Mám sto chutí mu v tu chvíli jednu vrazit a asi to taky udělám ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1601
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20649
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Nejsi první ani poslední…:-) nechci to zlehčovat, ale jestli jsi doma jste dva a máte 1+1, tak to není taková hrůza ne?:-) každopádně bych si promluvila a řekla mu to..:-) a jestli Tě to uklidní, tak doma ten můj taky nic neudělá a celá domácnost je na mě:-) už to beru s humorem i když mě ty práce furt dokola nebaví:( v sobotu se stěhujeme, tak jak to bude tak se chytám taky na promluvu kdo co bude dělat, aby si chodil 4 týdně na sport a já byla doma prala, žehlila, uklízela a starala se o 2 letého prcka už ne, ale každopádně Tobě i mě držím palce, protože na změnu moc nevěřím:-)))