Jsem zoufalá
Jsem štastná, ale přitom mám pocit, že tohle nemá cenu, aneb jak to začalo a jak to pokračuje. V minulém deníčku jsem se snažila popsat, jak jsem to měla doma. Teď už mám domov jinde. Podle všech vašich rad jsem se s přítelem přestěhovala do vlastního.
Je to sice jen 1+1, ale do začátku nám to bohatě stačí. Sháněli jsme to narychlo. „Ložnico-obývak“ a vlastně všechno je obrovský pokoj, ve kterém máme velkou manželskou postel z masivního dřeva a na mé straně je přistavěna dřevěná postýlka s modrými nebesy, modrou peřinkou a pestrobarevným kolotočem. Pokaždé, když procházím kolem té postýlky, počítám dny. Dny do porodu. Těch 34 týdnů doteď uletělo jako voda a teď se to táhne.
Každý den přerovnávám věci na přebalovacím pultu a ukládám malinkaté věcičky do té obrovské skříně. Přítel chodí do práce, to ano, ale tento týden má volno… „Vídám“ ho ale jen večer v posteli a při obědě. Mám bolesti stydké kosti, moje kříže si už taky začínají říkat o pauzu, a přesto je náplň mého dne i teď s tím obrovským pupkem, bolestmi a únavou následující: Ráno vstát, udělat snídani uvařit kafe a čaj. Uklidit, umýt nádobí, pozametat, povytírat, povysávat, vyprat, pověsit, zajít do obchodu, uvařit, umýt nádobí, uklidit, vyžehlit, udělat večeři + udělat to, co se najde z minula.
Ne, že by mi to vadilo, dělám tohle už od 12 let doma s mámou, tehdy jsem se ale ještě učila a pomáhala s učením sestrám. Myslela jsem, že alespoň teď, když jsem těhotná a u všeho se hned zadýchám, zapotím, rozbolím a unavím, se něco změní a on zvedne pr… od toho počítače a alespoň s něčím mi pomůže. Ale kde. Vlastně jo, dneska když jsem dělala oběd, spálila si o blbou pánvičku dva prsty a nadávala u toho, vstal ze židle, přišel ke mně, dal mi pusu na líčko a řekl: „Chceš s něčím pomoct?“, po odpovědi: „Jo, potřebuju ještě umýt nádobí, vyžehlit, vyprat, vytřít, pozametat, povytírat, tak si něco vyber, budu ti vděčná“ se sebral, vzal utěrku a řekl: „Utřu ti nádobí“ (2 talíře a nějaký příbor). Poté se vrátil k počítači.
Je zajímavé, že přes týden, když normálně chodí do práce, tak doma pomáhá a tak. Ale prostě, neudělá nic, co je pro mě náročné. Pracuje manuálně v nějaké stavební firmě, pořád doma něco opravuje, ale dveře od skříně spravit neumí, je to neuvěřitelné, ale asi bude pravda něco na tom, že ženské si vybírají chlapy podobné svým otcům. Tedy alespoň ten můj je mému otci v něčem podobný, lenivý jako pr… Ani nevím, proč se z toho vypisuji, ale prostě mám potřebu. Jsem jediná, která má doma až takového lenocha? Nejsem, to moc dobře vím. Ale teď, v těhotenství, mě to mrzí. Hlavně to, že s ničím nepomůže, a když sedím s křečí, tak jediné, co mi poví je: „Si takový chudáček“.
Mám sto chutí mu v tu chvíli jednu vrazit a asi to taky udělám ![]()
Přečtěte si také
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1197
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 1954
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 777
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 935
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 1554
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 2743
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 1845
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 2702
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 3935
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 2417
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Nejsi první ani poslední…:-) nechci to zlehčovat, ale jestli jsi doma jste dva a máte 1+1, tak to není taková hrůza ne?:-) každopádně bych si promluvila a řekla mu to..:-) a jestli Tě to uklidní, tak doma ten můj taky nic neudělá a celá domácnost je na mě:-) už to beru s humorem i když mě ty práce furt dokola nebaví:( v sobotu se stěhujeme, tak jak to bude tak se chytám taky na promluvu kdo co bude dělat, aby si chodil 4 týdně na sport a já byla doma prala, žehlila, uklízela a starala se o 2 letého prcka už ne, ale každopádně Tobě i mě držím palce, protože na změnu moc nevěřím:-)))