Ještě dva týdny, drahoušku
Uteklo to jako voda. Před nedávnem to začalo a teď bude tahle kapitola končit. Ještě nám zbývají dva týdny. Je to jako nedávno, když jsem si tehdy ráno v posteli sedla a řekla jsem si: Jsem těhotná. Tvůj biologický otec nevěřícně kývl hlavou, otočil se a šel zase spát. Já se tehdy sebrala a šla k doktorovi. Pane doktore, jsem těhotná. Jak to víte? Cítím to.
První fotka z UZ
1tý týden :)
26+2 BŘÍŠKO
35+1 bříško
S Míšou, tvým tatínkem :)
Na ultrazvuku nic vidět nebylo, doktor mi vzal krev a říká mi: „Na 99 % těhotná nejste, ale zítra si zavolejte na výsledky krve“. Na další den když jsem byla ve škole, v hodině oděvní technologie mi začal v kapse vibrovat telefon. Nemohla jsem to tehdy vzít a neměla kredit volat zpět. O přestávce jsem požádala kamarádku Aničku, jestli bych si mohla zavolat, že to byl doktor. Stála jsem opřená o zeď na dámských toaletách a vysvětlovala Anči, že je to důležité. Nakonec svolila a já si od ní zavolala.
„Dobrý den paní, výsledky HCG jsou o tři body nad negativním. Gratuluji, budete matkou, dostavte se prosím zítra na další odběry.“ Můj pohled mluvil za vše. Anča mi okamžitě začala hladit bříško a mně se chtělo brečet. Budu máma. Je mi 19 a budu máma. Zprvu jsem přemýšlela, jestli, si Tě broučku vůbec nechám. Ale při myšlence, že bych ublížila člověku, natož dítěti a natož mému dítěti ihned jsem si to rozmyslela. Budu máma.
Po pár kontrolách u doktora jsem se ve 9. tt rozhodla, že tuhle novinku sdělím alespoň tvému biologickému otci. Zprvu nevěřil, ale poté byl šíleně nadšený. Už plánoval, jméno, bydlení, atd. Ovšem na žádost: „Prosím, pojď to se mnou říci mé mámě…“, řekl ne. Takže tohle bylo na mě. Nechtěla jsem celé rodině zkazit Vánoce a Silvestra, protože jsem věděla, jak se na tyhle svátky všichni těšili, takže jsem s tím šla ven až po novém roce, ve 12. tt.
„Mami, jsem těhotná“
„On mi to říkal…“ tohle bylo jediné, co z mámy vypadlo. Její manžel to tušil a ona mu nevěřila.
Nějak se to všechno seběhlo.
Prvně: „Co bude?“
Potom: „Všechno bude!“
A nakonec: „Katastrofa“
Tvůj biologický otec byl nadšen jen měsíc, potom začal být naprostý hajzl. Začal mě bít, posílal mě na potrat, psychicky mě týral, vyhrožoval, obviňoval z nevěry. Rozešla jsem se s ním, s vědomím toho, že tady pro Tebe drobečku budu já. Bez otce. Myslela jsem, že to rozchodem skončí, ale neskončilo. Výhružky, přepadení, nenávist. Víš, tvůj biologický otec mě zjevně šíleně miloval „Udělám z tebe zfetovanou ku*vu, dostanu syna do péče, zakážu ti s ním kontakt, dobře víš, že mám styky, jak přes policii, tak, přes všechno.“ V tu chvíli mě napadla jediná věc. „Není to tvé dítě, celé těhotenství jsem Tě podváděla, měl jsi pravdu.“
S „pravdou“ ven. Pravdou jak pro koho. Myslím, že takhle to bylo lepší. Nechci aby byl v tvém rodném listě. Nechci po něm ani korunu, nechci aby na Tebe měl nárok. Ubližoval mně, ubližoval v prvních „měsících života v mém bříšku“ i Tobě. Nezaslouží si to. A tehdy se to změnilo. Dal pokoj. Neozval se. Ano, já jsem Ti odcizila biologického otce.
Ovšem, že se poté neslo mou hlavou neustále rýpání rodiny „Co si bez něj počneš? Nemáš na to nárok! Nemůžeš mu ukrást otce! Nemůžeš mu ukrást syna a jeho rodině vnuka!“ Omyl. Nárok na to prostě mám. Za to vše co mi udělal, na to nárok mám. To nikoho nezajímá to, že mě mlátil, že jsem o Tebe broučku mohla přijít? Všechny zajímalo jen to, že On nebude mít syna. Tuhle kapitolu jsem uzavřela. Nějak se to prostě zvládne.
Když jsem byla ve 24. tt jsem poznala ovšem Michala. Chlapa, kterému budeš, doufám, říkat tati. Nějak se to seběhlo tak šíleně. On, přijel, já ho políbila, byla z toho láska. Miluje mě, miluje Tebe. Problém byl jediný… dálka. Zhruba 250kilometrů. Já nezaměstnaná. On pracovně vytížený. Změna je život. Přijela jsem za ním, místo víkendu jsem se zdržela dva týdny. Pak zase dva a pak to padlo. Jeho mámě jsem se asi líbila a pak padl ten plán: budeme bydlet u jeho mámy.
A nakonec nastala změna. Budeme bydlet tady. Proč? Protože má máma, tvá babička, a vlastně celá tahle strana rodiny, na tom není moc dobře a přišli by o Tebe. A to já mámě, která mě celou dobu v tom nechat si Tě podporovala, neudělám. Michal, tvůj táta, sice ne biologický, ale ten který Tě miluje, i když v podstatě nejsi jeho, si tady hledá práci. Stěhuje se sem, z velkého rodinného baráku a bude tady s námi dvěma.
Víš zlato, strašně to letí. Už jen dva týdny. 29. 8. 2012 bys měl podle ultrazvukových výpočtů přijít na svět. Což je ode dneška za 15dní. A je toho ještě tolik co musím stihnout. Postýlku máme ještě v kusech, položenou vedle skříně plné oblečení pro Tebe. Kočárek je schovaný ve sklepě. A já v podstatě nemám ještě ani sbalenou tašku do nemocnice.
Dneska jsem byla u doktora, říkal, že na porod to ještě není. Že ještě nejmíň jednou, za týden, se znovu uvidíme. Dokonce mi říkal, že se Ti daří prý moc dobře, už máš zhruba 3,3 kg. Jsem zvědavá, kolik budeš mít za ty dva týdny, až přijdeš na svět.
Jsem vděčná za podporu celé rodiny, za to že máma za nás dva teď utrácí vlastně skoro každou korunu, za to že i Tvá druhá babička, Míšova máma, se tak strašně stará. Jsem za to vděčná.
Doufám, že jednou až Ti řeknu pravdu, mi odpustíš to, že jsem Ti ukradla tvého biologického otce. Věřím v to, že to pochopíš, že pochopíš to, že opravdovým otcem není ten, kdo je u početí, ale ten, kdo Tě bude celý život život vychovávat a milovat tě. A věř tomu, že já a Míša Tě milujeme. Z celého srdce.
Moc se na Tebe těšíme, drahoušku. Už jen dva týdny…
Přečtěte si také
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 690
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1043
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 3658
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1121
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1178
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 806
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1608
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 1167
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 5526
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 2031
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...
Byla to jediná možnost. Gratuluju k příteli Míšovi a přeju všechno nejlepší do společného života 
A naopak si hrozně vážím svého taťky (nevlastního), že přijal již 3leté „cizí“ děcko jako za své vlastní a vím naprosto jistě, že by pro mě dýchal. A i já pro něj!
až na to, že já neměla sílu odejít už v těhu, a od přítele jsem odešla až když bylo malé půl roku. Dlouho mě trápily výčitky, že jsem to kvůli ní měla vydržet, ale opak je pravdou… Kvůli ní jsem musela odejít… Teď bydlíme u rodičů a taky u máme „nového tátu“ 
