Ještě dva týdny, drahoušku
Uteklo to jako voda. Před nedávnem to začalo a teď bude tahle kapitola končit. Ještě nám zbývají dva týdny. Je to jako nedávno, když jsem si tehdy ráno v posteli sedla a řekla jsem si: Jsem těhotná. Tvůj biologický otec nevěřícně kývl hlavou, otočil se a šel zase spát. Já se tehdy sebrala a šla k doktorovi. Pane doktore, jsem těhotná. Jak to víte? Cítím to.
První fotka z UZ
1tý týden :)
26+2 BŘÍŠKO
35+1 bříško
S Míšou, tvým tatínkem :)
Na ultrazvuku nic vidět nebylo, doktor mi vzal krev a říká mi: „Na 99 % těhotná nejste, ale zítra si zavolejte na výsledky krve“. Na další den když jsem byla ve škole, v hodině oděvní technologie mi začal v kapse vibrovat telefon. Nemohla jsem to tehdy vzít a neměla kredit volat zpět. O přestávce jsem požádala kamarádku Aničku, jestli bych si mohla zavolat, že to byl doktor. Stála jsem opřená o zeď na dámských toaletách a vysvětlovala Anči, že je to důležité. Nakonec svolila a já si od ní zavolala.
„Dobrý den paní, výsledky HCG jsou o tři body nad negativním. Gratuluji, budete matkou, dostavte se prosím zítra na další odběry.“ Můj pohled mluvil za vše. Anča mi okamžitě začala hladit bříško a mně se chtělo brečet. Budu máma. Je mi 19 a budu máma. Zprvu jsem přemýšlela, jestli, si Tě broučku vůbec nechám. Ale při myšlence, že bych ublížila člověku, natož dítěti a natož mému dítěti ihned jsem si to rozmyslela. Budu máma.
Po pár kontrolách u doktora jsem se ve 9. tt rozhodla, že tuhle novinku sdělím alespoň tvému biologickému otci. Zprvu nevěřil, ale poté byl šíleně nadšený. Už plánoval, jméno, bydlení, atd. Ovšem na žádost: „Prosím, pojď to se mnou říci mé mámě…“, řekl ne. Takže tohle bylo na mě. Nechtěla jsem celé rodině zkazit Vánoce a Silvestra, protože jsem věděla, jak se na tyhle svátky všichni těšili, takže jsem s tím šla ven až po novém roce, ve 12. tt.
„Mami, jsem těhotná“
„On mi to říkal…“ tohle bylo jediné, co z mámy vypadlo. Její manžel to tušil a ona mu nevěřila.
Nějak se to všechno seběhlo.
Prvně: „Co bude?“
Potom: „Všechno bude!“
A nakonec: „Katastrofa“
Tvůj biologický otec byl nadšen jen měsíc, potom začal být naprostý hajzl. Začal mě bít, posílal mě na potrat, psychicky mě týral, vyhrožoval, obviňoval z nevěry. Rozešla jsem se s ním, s vědomím toho, že tady pro Tebe drobečku budu já. Bez otce. Myslela jsem, že to rozchodem skončí, ale neskončilo. Výhružky, přepadení, nenávist. Víš, tvůj biologický otec mě zjevně šíleně miloval „Udělám z tebe zfetovanou ku*vu, dostanu syna do péče, zakážu ti s ním kontakt, dobře víš, že mám styky, jak přes policii, tak, přes všechno.“ V tu chvíli mě napadla jediná věc. „Není to tvé dítě, celé těhotenství jsem Tě podváděla, měl jsi pravdu.“
S „pravdou“ ven. Pravdou jak pro koho. Myslím, že takhle to bylo lepší. Nechci aby byl v tvém rodném listě. Nechci po něm ani korunu, nechci aby na Tebe měl nárok. Ubližoval mně, ubližoval v prvních „měsících života v mém bříšku“ i Tobě. Nezaslouží si to. A tehdy se to změnilo. Dal pokoj. Neozval se. Ano, já jsem Ti odcizila biologického otce.
Ovšem, že se poté neslo mou hlavou neustále rýpání rodiny „Co si bez něj počneš? Nemáš na to nárok! Nemůžeš mu ukrást otce! Nemůžeš mu ukrást syna a jeho rodině vnuka!“ Omyl. Nárok na to prostě mám. Za to vše co mi udělal, na to nárok mám. To nikoho nezajímá to, že mě mlátil, že jsem o Tebe broučku mohla přijít? Všechny zajímalo jen to, že On nebude mít syna. Tuhle kapitolu jsem uzavřela. Nějak se to prostě zvládne.
Když jsem byla ve 24. tt jsem poznala ovšem Michala. Chlapa, kterému budeš, doufám, říkat tati. Nějak se to seběhlo tak šíleně. On, přijel, já ho políbila, byla z toho láska. Miluje mě, miluje Tebe. Problém byl jediný… dálka. Zhruba 250kilometrů. Já nezaměstnaná. On pracovně vytížený. Změna je život. Přijela jsem za ním, místo víkendu jsem se zdržela dva týdny. Pak zase dva a pak to padlo. Jeho mámě jsem se asi líbila a pak padl ten plán: budeme bydlet u jeho mámy.
A nakonec nastala změna. Budeme bydlet tady. Proč? Protože má máma, tvá babička, a vlastně celá tahle strana rodiny, na tom není moc dobře a přišli by o Tebe. A to já mámě, která mě celou dobu v tom nechat si Tě podporovala, neudělám. Michal, tvůj táta, sice ne biologický, ale ten který Tě miluje, i když v podstatě nejsi jeho, si tady hledá práci. Stěhuje se sem, z velkého rodinného baráku a bude tady s námi dvěma.
Víš zlato, strašně to letí. Už jen dva týdny. 29. 8. 2012 bys měl podle ultrazvukových výpočtů přijít na svět. Což je ode dneška za 15dní. A je toho ještě tolik co musím stihnout. Postýlku máme ještě v kusech, položenou vedle skříně plné oblečení pro Tebe. Kočárek je schovaný ve sklepě. A já v podstatě nemám ještě ani sbalenou tašku do nemocnice.
Dneska jsem byla u doktora, říkal, že na porod to ještě není. Že ještě nejmíň jednou, za týden, se znovu uvidíme. Dokonce mi říkal, že se Ti daří prý moc dobře, už máš zhruba 3,3 kg. Jsem zvědavá, kolik budeš mít za ty dva týdny, až přijdeš na svět.
Jsem vděčná za podporu celé rodiny, za to že máma za nás dva teď utrácí vlastně skoro každou korunu, za to že i Tvá druhá babička, Míšova máma, se tak strašně stará. Jsem za to vděčná.
Doufám, že jednou až Ti řeknu pravdu, mi odpustíš to, že jsem Ti ukradla tvého biologického otce. Věřím v to, že to pochopíš, že pochopíš to, že opravdovým otcem není ten, kdo je u početí, ale ten, kdo Tě bude celý život život vychovávat a milovat tě. A věř tomu, že já a Míša Tě milujeme. Z celého srdce.
Moc se na Tebe těšíme, drahoušku. Už jen dva týdny…
Přečtěte si také
„Prsa ti udělají nový! A na pojišťovnu!“
- PenelopaW
- 14.10.26
- 539
Tak tuhle větu už nikdy nevyslovím nahlas. Je veliký rozdíl mezi plastickou operací estetickou a mezi rekonstrukcí prsu.
Naše manželství skončilo po roce. Stačila jedna chyba a přišla jsem o všechno
- Anonymní
- 14.10.26
- 2075
Petr byl mužem mých snů. Když jsme se brali, byla jsem přesvědčená, že to bude navždy. Předtím jsme spolu chodili skoro čtyři roky a já si byla jistá, že jsme si souzení. Jenže ani ne po roce byl...
Manželka začala dostávat časté zprávy ze školky. Nechtěla mi říct proč
- Anonymní
- 14.10.26
- 925
Nejdřív jsem si toho skoro nevšiml. Manželce začaly chodit večer zprávy ze školky a já předpokládal, že jde o nějaké organizační věci. Výlet, platba za divadlo, změna času vyzvedávání. Jenže...
Nesnáším hlasovky! Kolegyně mi místo předávky práce posílá téměř podcasty
- Anonymní
- 14.10.26
- 321
Poslouchat devítiminutovou hlasovku plnou odboček, štěkání psa a neustálých změn je pro mě osobní očistec. Zvlášť když jde o předávání pracovní směny, kde záleží na každém detailu. Vážně si v...
Tohle byl první díl StarDance. Kvůli manželově blbosti jsem ho prošvihla
- Lucinda.pavlicek
- 14.10.26
- 361
Sobota odpoledne a já už jsem doslova na trní. Po roce začíná nová série Stardance. Prožívám tenhle televizní svátek snad ještě víc než volby do senátu. I ty v naší rodině rezonují, ale u této...
Tchyně mě před dítětem napadla. Nevím, jestli ji ještě někdy pustím přes práh
- Anonymní
- 13.10.26
- 9431
Na začátek bych ráda vysvětlila, že moje tchyně je hodně specifická a složitá osobnost. Dlouho jsem si říkala, že některé její poznámky a zásahy do našeho života prostě musím přejít. Je to přece...
Přes rok jsem s nikým nespala. Zjistila jsem, že mi to tak vlastně vyhovuje
- Anonymní
- 13.10.26
- 1600
Když se mě kamarádky zeptají, kdy jsem naposledy s někým spala, řeknu, že je to už víc než rok. Některé na mě koukají, jestli jsem vlastně normální. A já se přitom usmívám. Ačkoliv je mi teprve 25...
Je to sport pro chlapy. Dcera začala boxovat, ale já se o ni příliš bojím
- Anonymní
- 13.10.26
- 544
Nikdy by mě nenapadlo, že právě moje dcera začne chodit na box. Když jsem si představovala její kroužky, měla jsem v hlavě spíš tanec, gymnastiku nebo nějaký výtvarný kurz. Rozhodně ne rukavice a...
Bývalý mi poslal účet za náš vztah. Prý už má na vlastního syna předplaceno
- Anonymní
- 13.10.26
- 2588
Když jsem od Petra odcházela, bála jsem se hlavně toho, jak všechno zvládnu sama. Nájem, účty, práce a péče o syna. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mi muž, se kterým jsem strávila osm let, jednou...
Chtěla jsem, aby prvňačka snědla oběd. Matka na mě druhý den naběhla
- Anonymní
- 13.10.26
- 2800
Jsem učitelka na prvním stupni na malé vesnické škole. Učit je moje celoživotní poslání, prošly mi rukama generace dětí a svou práci jsem vždycky milovala. Jenže v poslední době mám čím dál častěji...
Byla to jediná možnost. Gratuluju k příteli Míšovi a přeju všechno nejlepší do společného života 
A naopak si hrozně vážím svého taťky (nevlastního), že přijal již 3leté „cizí“ děcko jako za své vlastní a vím naprosto jistě, že by pro mě dýchal. A i já pro něj!
až na to, že já neměla sílu odejít už v těhu, a od přítele jsem odešla až když bylo malé půl roku. Dlouho mě trápily výčitky, že jsem to kvůli ní měla vydržet, ale opak je pravdou… Kvůli ní jsem musela odejít… Teď bydlíme u rodičů a taky u máme „nového tátu“ 
