Každodenní boj
- Rodičovství
- ryliska
- 06.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Pokračování deníčku Zázrak jménem Verunka. Naší Verunce je už 5 měsíců. Hrozně rychle to utíká. Tak jsme se na ni těšili, modlili se, ať už je co nejdříve s námi a hlavně zdravá. A teď? Máme ji u sebe. Dočkali jsme se. Milujeme ji. Je to naše sluníčko. Avšak každý den prosím Pána Boha o pomoc, o odpuštění.
Tak jsem se po čtyřech měsících rozhodla napsat další deníček o mé krásné a vytoužené holčičce. Kdo četl můj předešlý, určitě pochopí.
Po propuštění Verunky z nemocnice domů, jsem si myslela, jak si budu mateřství řádně užívat. Jak si svoji holčičku budu ňuňat. Jak ji budu čančat do těch náherných oblečků, aby se všem líbila. Jak se budeme mazlit. Hrát si spolu. Chodit s ostatními maminkami z okolí na procházky. A realita? Vše jinak. Neříkám, že si mateřství neužívám. Užívám a plnými doušky. Jen těch chvil klidu je opravdu málo. Každý den je u nás totiž také velkým bojem.
Od narození je má dcerka na umělém mléce. Mně se bohužel nepodařilo mlíčko udržet. Mrzelo mě to, ale říkala jsem si, že život přeci není jen o mléce. Že na umělém vyrostla spousta dětí. A jsou šťastné. Ony i jejich maminky. U nás však ne. Verunka totiž samovolně nekaká. Prostě neumí kakat. Takže několikrát denně boj. Zkoušíme vše možné. Masírujeme bříško, cvičíme s nožičkama, nahříváme, kapičky používáme, ale stejně je u nás hodinu co hodinu neskutečný řev. Nakonec pomůže až rektální trubička. Verunka se vykaká a je klid. Ale né na dlouho.
Téměř každý týden jsme byli u naší lékařky pro radu a pomoc. Tři měsíce jsme si všichni mysleli, že se jedná o tříměsíční koliku a že čas vše vyléčí. Každý den jsem prosila Boha (ačkoli nejsem věřící), ať to už pomine a ono nic. Naopak. Pláč byl čím dál častější. Verunka měla neskutečné křeče bříška. Plakala až vřeštěla, zalykala se až nepopadala dech a fialověla. Slzy tekly po tváři jí i mně. Téměř na kolenou jsem prosila doktorku o pomoc. Udělala jí tedy testy a Verče byla prokázána alergie na kravskou bílkovinu. Takže se chudák přes 4 měsíce krmila špatným mlíčkem, které jí ubližovalo. Paní doktorka tedy předepsala hypoalergení mléko. Nutrilon alergy care. Prý by se vše mělo v nejbližší době upravit.
Vím, že je špatné mít radost z toho, že je dítko nemocné. Ale přiznám se, já ji měla. Ulevilo se mi. Říkala jsem si, tak nasadíme nové mlíčko a za chvíli se vše upraví. Byla jsem šťastná. Na tomto mlíčku jsme již měsíc. Verunka sice přestala vřískat o život, ale každodenní pláč nezmizel. Bolesti bříška přetrvávají. Stále trubičkujem a já se stále každý večer modlím. Dokonce už mám i vlastní modlitbu. Každý večer jsem téměř na pokraji zhroucení. A stále si říkám, proč? Proč ona? Vždyť je bezbranný tvoreček. Tak proč ji Pane Bože tak trestáš? Raději trestej mě a né moji vysněnou Berušku. Co pro ni ještě mohu udělat? Nevím. Snad pomůže čas.
Omlouvám se za možná zmatený, možná ustaraný a pro vás zbytečný deníček. Ale já to vše ze sebe prostě musela dostat. Děkuji svojí Berušce, že je tak moc statečná. Že je to taková bojovnice. A že i při takovém trápení se na mě i na ostatní dokáže nádherně smát a dodávat mi sílu do dalších dní. Verunečko, MILUJI TĚ. Jsi moje všechno.
Přečtěte si také
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 119
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 150
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 191
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 186
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 130
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 689
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1231
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 918
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 4685
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 1608
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...