Každodenní boj
- Rodičovství
- ryliska
- 06.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Pokračování deníčku Zázrak jménem Verunka. Naší Verunce je už 5 měsíců. Hrozně rychle to utíká. Tak jsme se na ni těšili, modlili se, ať už je co nejdříve s námi a hlavně zdravá. A teď? Máme ji u sebe. Dočkali jsme se. Milujeme ji. Je to naše sluníčko. Avšak každý den prosím Pána Boha o pomoc, o odpuštění.
Tak jsem se po čtyřech měsících rozhodla napsat další deníček o mé krásné a vytoužené holčičce. Kdo četl můj předešlý, určitě pochopí.
Po propuštění Verunky z nemocnice domů, jsem si myslela, jak si budu mateřství řádně užívat. Jak si svoji holčičku budu ňuňat. Jak ji budu čančat do těch náherných oblečků, aby se všem líbila. Jak se budeme mazlit. Hrát si spolu. Chodit s ostatními maminkami z okolí na procházky. A realita? Vše jinak. Neříkám, že si mateřství neužívám. Užívám a plnými doušky. Jen těch chvil klidu je opravdu málo. Každý den je u nás totiž také velkým bojem.
Od narození je má dcerka na umělém mléce. Mně se bohužel nepodařilo mlíčko udržet. Mrzelo mě to, ale říkala jsem si, že život přeci není jen o mléce. Že na umělém vyrostla spousta dětí. A jsou šťastné. Ony i jejich maminky. U nás však ne. Verunka totiž samovolně nekaká. Prostě neumí kakat. Takže několikrát denně boj. Zkoušíme vše možné. Masírujeme bříško, cvičíme s nožičkama, nahříváme, kapičky používáme, ale stejně je u nás hodinu co hodinu neskutečný řev. Nakonec pomůže až rektální trubička. Verunka se vykaká a je klid. Ale né na dlouho.
Téměř každý týden jsme byli u naší lékařky pro radu a pomoc. Tři měsíce jsme si všichni mysleli, že se jedná o tříměsíční koliku a že čas vše vyléčí. Každý den jsem prosila Boha (ačkoli nejsem věřící), ať to už pomine a ono nic. Naopak. Pláč byl čím dál častější. Verunka měla neskutečné křeče bříška. Plakala až vřeštěla, zalykala se až nepopadala dech a fialověla. Slzy tekly po tváři jí i mně. Téměř na kolenou jsem prosila doktorku o pomoc. Udělala jí tedy testy a Verče byla prokázána alergie na kravskou bílkovinu. Takže se chudák přes 4 měsíce krmila špatným mlíčkem, které jí ubližovalo. Paní doktorka tedy předepsala hypoalergení mléko. Nutrilon alergy care. Prý by se vše mělo v nejbližší době upravit.
Vím, že je špatné mít radost z toho, že je dítko nemocné. Ale přiznám se, já ji měla. Ulevilo se mi. Říkala jsem si, tak nasadíme nové mlíčko a za chvíli se vše upraví. Byla jsem šťastná. Na tomto mlíčku jsme již měsíc. Verunka sice přestala vřískat o život, ale každodenní pláč nezmizel. Bolesti bříška přetrvávají. Stále trubičkujem a já se stále každý večer modlím. Dokonce už mám i vlastní modlitbu. Každý večer jsem téměř na pokraji zhroucení. A stále si říkám, proč? Proč ona? Vždyť je bezbranný tvoreček. Tak proč ji Pane Bože tak trestáš? Raději trestej mě a né moji vysněnou Berušku. Co pro ni ještě mohu udělat? Nevím. Snad pomůže čas.
Omlouvám se za možná zmatený, možná ustaraný a pro vás zbytečný deníček. Ale já to vše ze sebe prostě musela dostat. Děkuji svojí Berušce, že je tak moc statečná. Že je to taková bojovnice. A že i při takovém trápení se na mě i na ostatní dokáže nádherně smát a dodávat mi sílu do dalších dní. Verunečko, MILUJI TĚ. Jsi moje všechno.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 806
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 486
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 825
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 374
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 228
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18460
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2461
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2655
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2399
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1589
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....