Každodenní boj
- Rodičovství
- ryliska
- 06.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Pokračování deníčku Zázrak jménem Verunka. Naší Verunce je už 5 měsíců. Hrozně rychle to utíká. Tak jsme se na ni těšili, modlili se, ať už je co nejdříve s námi a hlavně zdravá. A teď? Máme ji u sebe. Dočkali jsme se. Milujeme ji. Je to naše sluníčko. Avšak každý den prosím Pána Boha o pomoc, o odpuštění.
Tak jsem se po čtyřech měsících rozhodla napsat další deníček o mé krásné a vytoužené holčičce. Kdo četl můj předešlý, určitě pochopí.
Po propuštění Verunky z nemocnice domů, jsem si myslela, jak si budu mateřství řádně užívat. Jak si svoji holčičku budu ňuňat. Jak ji budu čančat do těch náherných oblečků, aby se všem líbila. Jak se budeme mazlit. Hrát si spolu. Chodit s ostatními maminkami z okolí na procházky. A realita? Vše jinak. Neříkám, že si mateřství neužívám. Užívám a plnými doušky. Jen těch chvil klidu je opravdu málo. Každý den je u nás totiž také velkým bojem.
Od narození je má dcerka na umělém mléce. Mně se bohužel nepodařilo mlíčko udržet. Mrzelo mě to, ale říkala jsem si, že život přeci není jen o mléce. Že na umělém vyrostla spousta dětí. A jsou šťastné. Ony i jejich maminky. U nás však ne. Verunka totiž samovolně nekaká. Prostě neumí kakat. Takže několikrát denně boj. Zkoušíme vše možné. Masírujeme bříško, cvičíme s nožičkama, nahříváme, kapičky používáme, ale stejně je u nás hodinu co hodinu neskutečný řev. Nakonec pomůže až rektální trubička. Verunka se vykaká a je klid. Ale né na dlouho.
Téměř každý týden jsme byli u naší lékařky pro radu a pomoc. Tři měsíce jsme si všichni mysleli, že se jedná o tříměsíční koliku a že čas vše vyléčí. Každý den jsem prosila Boha (ačkoli nejsem věřící), ať to už pomine a ono nic. Naopak. Pláč byl čím dál častější. Verunka měla neskutečné křeče bříška. Plakala až vřeštěla, zalykala se až nepopadala dech a fialověla. Slzy tekly po tváři jí i mně. Téměř na kolenou jsem prosila doktorku o pomoc. Udělala jí tedy testy a Verče byla prokázána alergie na kravskou bílkovinu. Takže se chudák přes 4 měsíce krmila špatným mlíčkem, které jí ubližovalo. Paní doktorka tedy předepsala hypoalergení mléko. Nutrilon alergy care. Prý by se vše mělo v nejbližší době upravit.
Vím, že je špatné mít radost z toho, že je dítko nemocné. Ale přiznám se, já ji měla. Ulevilo se mi. Říkala jsem si, tak nasadíme nové mlíčko a za chvíli se vše upraví. Byla jsem šťastná. Na tomto mlíčku jsme již měsíc. Verunka sice přestala vřískat o život, ale každodenní pláč nezmizel. Bolesti bříška přetrvávají. Stále trubičkujem a já se stále každý večer modlím. Dokonce už mám i vlastní modlitbu. Každý večer jsem téměř na pokraji zhroucení. A stále si říkám, proč? Proč ona? Vždyť je bezbranný tvoreček. Tak proč ji Pane Bože tak trestáš? Raději trestej mě a né moji vysněnou Berušku. Co pro ni ještě mohu udělat? Nevím. Snad pomůže čas.
Omlouvám se za možná zmatený, možná ustaraný a pro vás zbytečný deníček. Ale já to vše ze sebe prostě musela dostat. Děkuji svojí Berušce, že je tak moc statečná. Že je to taková bojovnice. A že i při takovém trápení se na mě i na ostatní dokáže nádherně smát a dodávat mi sílu do dalších dní. Verunečko, MILUJI TĚ. Jsi moje všechno.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 1282
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 644
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 589
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 247
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1919
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3774
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1358
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1403
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 848
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3571
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...