Zázrak jménem Verunka
- Těhotenství
- ryliska
- 21.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Otěhotnět do roka nebo už nikdy. Verdikt lékaře a přede mnou velké životní rozhodnutí. Dlouhá trnitá cesta s tím nejkrásnějším překvapením nakonec. Naší Verunkou!
3 minuty po porodu
- 3
Konečně po týdnu první pochování
- 1
konečně doma
Druhý den po porodu
- 1
Tatínkovo první krmení doma
- 2
V šestnácti letech jsem měla prvního přítele. Samozřejmně, že jsme to spolu mysleli vážně, tak jsem mu chtěla dát všechno. Včetně sebe. Našla jsem si gynekologa a začala brát antikoncepci. Všechno bylo v pořádku až do mých 23 let. Stále jsem trpěla na „kvasinkové infekce“ - tedy dle mé gynekoložky. Takhle to šlo celé 2 roky a já řekla dost. Na doporučení kamarádky jsem šla k jinému gynekologovi. A ejhle. Hned při první kontrole verdikt. „Proboha, kdo vás léčil?Vždyť máte všude rozlezlý zánět. Ihned musíte do nemocnice“. Říkala jsem si, jak je to možné, vždyť mě nic nebolí.
Po vyšetření v nemocnici jsem skončila ihned na sále. Museli mi vyčistit celý spodek. Druhý den mě s léky poslali domů. Za měsíc jsem šla na kontrolu k mému lékaři. Verdikt: „Zánět je sice pryč, ale ty léky se vám dostaly do děložní sliznice a ta se začala bránit. Začala ustupovat. Nejdéle do roka budete téměř bez ní a těhotenství by nebylo možné. Radím pořídit si miminko co nejdříve“. Byla jsem v šoku. S novým přítelem jsme spolu byli sotva půl roku. Vše jsem mu řekla a ejhle. Překvapil mě. Souhlasil, že zapracujem na miminku. Já si to sice ještě rozmýšlela, jsme spolu přeci jen krátce, bydlíme spolu měsíc a půl, ještě se tak neznáme. A pak jsem si řekla co, přinejhorším budu svobodná maminka. Ale miminko vážně chci a vždy jsem chtěla.
Po 2 měsících snahy se zadařilo. Že jsem těhotná, jsem zjistila zrovna na mé narozeniny. Krásný dárek. Oba jsme byli moc šťastní. Až do 27. týdne bylo mé těhotenství naprosto v pořádku. Pak jsem začala krvácet. Ihned jsme jeli do nemocnice a tam si mě hned nechali. Hrozil předčasný porod. Po týdnu ležení v nemocnici mě propustili. Vše bylo v pořádku. Zůstala jsem doma na rizikovém těhotenství a dodržovala klidový režim. Až do 32. týdne. Opět krvácení a tentokrát doprovázené slabými, leč pravidelnými kontrakcemi. Takže zase výjezd. Opět jsem zůstala v nemocnici. Zase zastavovali porod. Napíchli mi i kortikoidy na podporu vývoje plic miminka, kdyby náhodou.
Do žíly mi kapali kapačky, jednu za druhou, téměř každý třetí den se mi ozývaly kontrakce a krvácení. Čtyřikrát jsem už byla na sále připravená rodit. Pokaždé vše ustalo. Na ultrazvuku nález: Vcestná placenta. Určitě budu rodit císařem. Jen nikdo neuměl říci kdy. Takhle to pokračovalo měsíc. Přítel za mnou chodil každý den. Podporoval mě. Stále byl na telefonu, když jsem se potřebovala vyplakat. Po měsíci, kdy už to vypadalo, že krom té placenty je již vše ok, mě pustili domů. Leč jen na týden…
To jsem šla na kontrolní ultrazvuk a CTG. Otáčela jsem se z boku na bok, ale miminko se nehýbalo (spinkalo). Takhle to šlo hodinu a pohyby žádné… Na ultrazvuku verdikt: "Vcestná placenta lehce se odlučující, žádný průtok pupečníkem, minimální pohyby miminka a téměř žádná plodová voda. Maminko, zavolejte tatínkovi, ať vám doveze tašku a je u vás, do 3. hodin porodíte. "Převlékli mě do jejich erální košile, vypsali se mnou nějaké papíry, zavedli na porodní sál. Zase natáčeli CTG. Nález stejný. Děloha se nestahuje, miminko neprokazuje žádnou činnost, musí co nejdříve ven. Vtom dorazil tatínek. Dali mi klystýr, kapačku s ATB, zabandážovali nohy, zavedli cévku a ejhle - převezeme na sál a jdeme na to. Až do této chvíle mi vůbec nedocházelo, že jdu rodit a byla jsem totálně vysmátá. A najednou? Strach? Zvláštní pocit. Ačkoli jsem si nechala dát pouze spinal, abych byla při vědomí, tatínka se mnou na sál nepustili. Jak mi později řekl, varovali ho, že se miminko možná narodí nedýchající, či budou jiné komplikace a že tam nemůže být.
Mě to mrzelo, ale když přišlo na věc, tak mi to bylo tak nějak jedno. Jen jsem mu řekla, ať se nestará o mě, ale o miminko, až se narodí. Že já to přežiji. Psal se den 27. 5. 2011 a 14:35 hodin, kdy jsem na operačním sále uslyšela první křik naší holčičky. Sice byla malá, 1650 g a 40 cm, ale zdravá. Oživovat ji nemuseli a tatínka k ní ihned pustili. Dýchala sama. Kopala rukama nohama. Sice musela do inkubátoru, aby nabrala sílu, udržela si teplotu a vše dohnala. Po třech týdnech jsme se dočkali. Náš zázrak, naši malou Verunku jsme si 13. 6. 2011 přivezli domů. S váhou 2,19 kg. Konečně jsme všichni pohromadě.
Hrozně moc bych chtěla svému příteli poděkovat za neuvěřitelnou psychickou podporu a omluvit se mu, že jsem na začátku nevěřila, že nám to vydrží a já že nebudu svobodnou matkou. Lásko, miluji tě!
Všem, kteří můj dlouhý deníček přečetli až do konce, děkuji za trpělivost a zájem a zároveň se i omlouvám, musela jsem se někde vypsat a někde se svěřit. Děkuji!
Přečtěte si také
Kvůli Love Islandu 2026 jsem se pohádal se ženou. Pak mi ukázala můj telefon
- Anonymní
- 03.11.26
- 608
„Aspoň před návštěvou to nemusíš přiznávat,“ řekl jsem ženě, když se kamarádka zeptala, komu letos fandí v Love Islandu. U stolu se přestalo mluvit. Žena položila vidličku a zeptala se, jestli se...
Táta mi poslal článek o návratu po 28 letech. Pak chtěl klíče od mého bytu
- Anonymní
- 03.11.26
- 1308
Táta mi poslal článek o Britovi, který se po osmadvaceti letech cesty vrátil domů, a pod něj napsal „Vidíš, nikdy není pozdě.“ Za dvě minuty následovala otázka, jestli máme pořád volný pokoj. Bylo...
Platil jsem doma všechno. Manželka si šetřila a její kamarádky mi zatleskaly
- Anonymní
- 03.11.26
- 1274
„Moje výplata je moje, jeho je naše,“ řekla moje žena u našeho jídelního stolu a její tři kamarádky se rozesmály. Jedna dokonce zvedla skleničku a připila jí na to. Já právě přinášel z kuchyně...
Porodila jsem bez partnera. Kolega mě odsoudil a pak mě požádal o laskavost
- Anonymní
- 03.11.26
- 1015
„Tak hlavně, že tvoje dítě zaplatíme všichni,“ prohlásil Roman přes půl kanceláře, když jsem přinesla zákusky a oznámila, že jsem těhotná. Dva kolegové se zasmáli. Já držela krabici s větrníky a...
Syn doma počítá bez chyby, ve škole má čtyřky. Tohle už není normální!
- Anonymní
- 03.11.26
- 532
Nikdy jsem si nemyslela, že mě pár známek z matematiky dokáže tolik rozhodit. Synovi to doma jde, úkoly zvládá a ještě nedávno jsem si myslela, že učivo celkem dobře chápe. Jenže ve škole se mu...
Chtěla jsem výživné na dvě děti. Ex mě veřejně ponížil, pak se ozvala jeho máma
- Anonymní
- 02.11.26
- 5124
„Některým ženským nestačí rozvod, potřebují chlapa ještě finančně zlikvidovat,“ napsal můj bývalý na Facebook a přidal smějícího se smajlíka. Pod příspěvkem měl naši společnou fotku z dovolené, na...
Za manžela jsem zaplatila 180 tisíc. V Kauflandu jsem zjistila, že nejsem první
- Anonymní
- 02.11.26
- 13960
„Tobě už ty peníze vrátil?“ zeptala se mě manželova bývalá, když jsem v Kauflandu lovila ze spodního regálu poslední krabici mléka v akci. Neviděly jsme se snad šest let. A místo pozdravu tohle....
Platím chůvu a přípravku. Podle manžela zbytečně utrácím a dětem se nevěnuji
- Anonymní
- 02.11.26
- 1804
Když jsem manželovi oznámila, že jsem synovi zaplatila doučování na přijímačky a zároveň objednala chůvu, prohlásil, že jsem se snad zbláznila.
První cvičný test nám pokazil celý víkend. A vlastně za to můžu já
- Anonymní
- 02.11.26
- 1048
V pátek jsem synovi vytiskla první test z matematiky k přijímačkám. Je v devítce, máme konec října a já si říkala, že bychom mohli pomalu zjistit, co mu jde a co bude potřeba procvičit. Žádné velké...
Koupila jsem si mycí vysavač a manžel šílel. Jeho stroj za 50 tisíc je v pohodě?
- Anonymní
- 02.11.26
- 1843
Když jsem si po dlouhém přemýšlení pořídila moderní mycí vysavač na podlahu za deset tisíc, manžel mi doma udělal takové peklo, že jsem litovala den, kdy jsem ho rozbalila. Co prý blbnu, proč...
,hlavně že jste to tak krásně zvládly a máš svoje zlatíčko v náručí 
Gratuluji! 
