Kojení a já
- Ostatní
- Vivik
- 09.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ještě to není tak dávno, co jsem nad příspěvky řešícími kojení skepticky kroutila hlavou... přesvědčená, že když to náhodou přestane jít mně, prostě přejdeme na umělé mléko a bude pokoj. Hlavně, ať jsme v pohodě. A momentálně mám za sebou týden probdělých nocí, srdcervoucích bojů u prsa a rozhodnutí, že na ten Nutrilon přejdeme, strašlivě obrečené. A to jsem člověk, který brečíval vážně málokdy.
Zkrátka až na nějaké ty růstové spurty v šesti týdnech a možná i ve třech, jsem si kojila jakoby nic, prolévala jsem se čaji, hlídala si jídlo a špačkovala jsem, že nemůžu tohleto a nemůžu támhleto… a přitom ve chvílích, kdy jsem měla malou u prsu, tak jsem cítila takovou zvláštní něhu a lásku, že jsem to nikdy dřív nepoznala (a musím přestat s tím emotivním psaním, protože už si tu zase bulím do klávesnice…).
Brala jsem to jako samozřejmost - nestresuji se, navodím si pohodovou atmosféru, dám si čajík a ono o půjde. Občas, když jsem musela pryč na delší dobu, jsem prostě odstříkala do lahvičky a babička mě zaskočila. V podstatě ani s lahvičkou napřed nebyl problém. Až ke konci třetího měsíce se malá občas u prsu kroutila a tvrdila, že nebude, že jako chce lahvičku, ale vždycky jsme to překonaly.
Všechno se to zhatilo po prvním očkování. Aby nedošlo k omylu, nechci to na očkování svádět, nejspíš se to tak sešlo náhodou nebo se projevil problém, který se stejně projevit musel, ale… Mrňavá měla dva dny teploty a byla dost apatická, ale připadalo mi, že jí normálně, možná ještě víc než dřív. Bylo horko a do toho ty teploty, navíc jsem si říkala: „Aaaa, třetí měsíc, to by mohl přijít další spurtík…“ Tak jsem přikládala co nejčastěji a začala jsem si jí přehazovat od prsa k prsu, což dost možná byla ta chyba, kterou jsem neměla dělat.
Druhý den po očkování začala mít průjem, zelenou stolici… navíc chtěla pít stále častěji, u prsa se kroutila, odtrhávala, prostě jsem z ní nebyla moudrá. Potom, co jsme si už zvykly na jedno noční buzení, poklidné najedení se a znovuusnutí, se teď budila klidně po dvou hodinách a dělala hrozné scény. Přečetla jsem si pár moudrých rad a všechno jsem to přičetla reakci na očkování. Dál jsem jí dávala co nejčastěji pít a čekala jsem, až to přejde. Haha - představte si hořký smích.
Samozřejmě to nepřešlo, takže jsme po týdni naklusali k paní doktorce, já strhaná jak kobyla, malá ubrečená a vysílená a chlap vyděšený, co se to sakra děje. Vážení ukázalo, že místo aby přibírala, začala naše milá paní Buchňánková hubnout. Nijak dramaticky, ale přece jen. Od paní doktorky jsem se tudíž dozvěděla, že má hlad, že mám málo mléka a mám vážit a případně přikrmovat.
Koupila jsem to nejmenší balení Nutrilonu, pevně rozhodnutá nechat ho až jako poslední záchranu (tajně jsem doufala, že ho nepoužiji vůbec). Doma jsme měli jen takovou tu váhu, kde se pousouvají závažíčka a vyrovnává se takový červený jazýček - prostě vážně ne zrovna jednoduchá věc, navíc ukazovala jinak pokaždé, když se malá pohnula. Když se z ní pak skutálela (naštěstí jen napůl, opřela se o zeď), tak jsem milou váhu zahodila. Řekla jsem si, že budu kojit a kojit, navíc jsem nastudovala další moudrosti z netu a tentokrát jsem byla přesvědčená, že malá pije jen přední mléko, proto to všechno.
No což, asi to tak bylo, ale já jsem ji prostě nemohla přinutit, aby z jednoho prsa pila déle než pár minut, vždycky to nakonec končilo řevem hladového dítěte a mými slzami. Po dvou dnech jsem se rozhodla, že ten Nutrilon dostane alespoň večer - i když jsem si říkala, že jak v tomhle stavu dostane lahvičku, tak to bude v háji, ale neviděla jsem jinou možnost. Od sebe jsem totiž dokázala odsát tak porůznu, někdy třicet, někdy padesát, někdy tu požadovanou stovku, takže jsem si nebyla jistá, že tam to mléko skutečně je, případně že ho malá vůbec DOKÁŽE vytáhnout.
Kdo jste dočetly až sem, asi si dokážete představit, jak to dopadlo, jak to dopadnout muselo. Momentálně je to tak, že si ode mně malá vezme jen skutečně minimum a jenom pokud napůl spí. Jakmile zjistí, že je u prsa, je konec. Jakmile v bdělém stavu vidí prso, začíná řvát.
Takže jsem se rozhodla, že nemá cenu nás obě trápit. Ano, přiznávám, je to částečně kvůli mému vlastnímu pohodlí, asi bych MOHLA sedět dvanáct hodin denně a cedit a dolovat z bolavých prsou mléko do lahvičky. Ale bohužel, přítel tu nemůže být celé dny, aby za mě přebaloval, uspával, hrál si, choval a obstarával domácnost… takže s tím končím.
A můžu se chlácholit jak chci, pořád mi v hlavě šrotuje, co jsem mohla udělat jinak, lépe a jestli by to přece jen nešlo… A pak si zase říkám, že se svět nezboří, že dítě mám jinak zdravé, že řeším kraviny. A zase a zase si uvědomuji, že ty chvíle s malou u prsa jsou pryč a brečím, i když vím, že by to stejně dřív nebo později přišlo, a že jí holt budu chovat s lahvičkou v ruce.
A teď konečně chápu ty, kterým vadí, když se jich lidi ptají, jestli kojí… protože i když je to iracionální a hloupé, tak já jsem z toho tak hrozně naměkko, že nedokážu třeba mluvit s mojí babičkou, protože ani ne čtrnáct dní nazpět mi vyprávěla, jak je kojení důležité, a vím, že když jí budu muset říct, jak to je, tak se zase rozbulím…
Ach jo, ženy… nic není nikdy lehké 
Přečtěte si také
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 32
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 41
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 80
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 83
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 96
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1657
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2290
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1318
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1211
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1411
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Hlavne vzdycky jedno bylo uplne vycucly, obnovilo se jakztakz ob kojeni. Mame nastesti rozumnou doktorku, posunula ockovani na ctvrty mesic a vubec do veder neockovala.
,bez problémů,ale to mě neopravňuje tě odsuzovat a kritizovat,že nekojíš.
..a taky mi to bylo hrozně líto..Navíc první dcerka pila nádherně,žádný problém nebyl a plně sem kojila dlouho,prostě dá se prso a kojí se 
..ale ouha,u syna to nějak nezafungovalo 