Kojení a já
- Ostatní
- Vivik
- 09.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ještě to není tak dávno, co jsem nad příspěvky řešícími kojení skepticky kroutila hlavou... přesvědčená, že když to náhodou přestane jít mně, prostě přejdeme na umělé mléko a bude pokoj. Hlavně, ať jsme v pohodě. A momentálně mám za sebou týden probdělých nocí, srdcervoucích bojů u prsa a rozhodnutí, že na ten Nutrilon přejdeme, strašlivě obrečené. A to jsem člověk, který brečíval vážně málokdy.
Zkrátka až na nějaké ty růstové spurty v šesti týdnech a možná i ve třech, jsem si kojila jakoby nic, prolévala jsem se čaji, hlídala si jídlo a špačkovala jsem, že nemůžu tohleto a nemůžu támhleto… a přitom ve chvílích, kdy jsem měla malou u prsu, tak jsem cítila takovou zvláštní něhu a lásku, že jsem to nikdy dřív nepoznala (a musím přestat s tím emotivním psaním, protože už si tu zase bulím do klávesnice…).
Brala jsem to jako samozřejmost - nestresuji se, navodím si pohodovou atmosféru, dám si čajík a ono o půjde. Občas, když jsem musela pryč na delší dobu, jsem prostě odstříkala do lahvičky a babička mě zaskočila. V podstatě ani s lahvičkou napřed nebyl problém. Až ke konci třetího měsíce se malá občas u prsu kroutila a tvrdila, že nebude, že jako chce lahvičku, ale vždycky jsme to překonaly.
Všechno se to zhatilo po prvním očkování. Aby nedošlo k omylu, nechci to na očkování svádět, nejspíš se to tak sešlo náhodou nebo se projevil problém, který se stejně projevit musel, ale… Mrňavá měla dva dny teploty a byla dost apatická, ale připadalo mi, že jí normálně, možná ještě víc než dřív. Bylo horko a do toho ty teploty, navíc jsem si říkala: „Aaaa, třetí měsíc, to by mohl přijít další spurtík…“ Tak jsem přikládala co nejčastěji a začala jsem si jí přehazovat od prsa k prsu, což dost možná byla ta chyba, kterou jsem neměla dělat.
Druhý den po očkování začala mít průjem, zelenou stolici… navíc chtěla pít stále častěji, u prsa se kroutila, odtrhávala, prostě jsem z ní nebyla moudrá. Potom, co jsme si už zvykly na jedno noční buzení, poklidné najedení se a znovuusnutí, se teď budila klidně po dvou hodinách a dělala hrozné scény. Přečetla jsem si pár moudrých rad a všechno jsem to přičetla reakci na očkování. Dál jsem jí dávala co nejčastěji pít a čekala jsem, až to přejde. Haha - představte si hořký smích.
Samozřejmě to nepřešlo, takže jsme po týdni naklusali k paní doktorce, já strhaná jak kobyla, malá ubrečená a vysílená a chlap vyděšený, co se to sakra děje. Vážení ukázalo, že místo aby přibírala, začala naše milá paní Buchňánková hubnout. Nijak dramaticky, ale přece jen. Od paní doktorky jsem se tudíž dozvěděla, že má hlad, že mám málo mléka a mám vážit a případně přikrmovat.
Koupila jsem to nejmenší balení Nutrilonu, pevně rozhodnutá nechat ho až jako poslední záchranu (tajně jsem doufala, že ho nepoužiji vůbec). Doma jsme měli jen takovou tu váhu, kde se pousouvají závažíčka a vyrovnává se takový červený jazýček - prostě vážně ne zrovna jednoduchá věc, navíc ukazovala jinak pokaždé, když se malá pohnula. Když se z ní pak skutálela (naštěstí jen napůl, opřela se o zeď), tak jsem milou váhu zahodila. Řekla jsem si, že budu kojit a kojit, navíc jsem nastudovala další moudrosti z netu a tentokrát jsem byla přesvědčená, že malá pije jen přední mléko, proto to všechno.
No což, asi to tak bylo, ale já jsem ji prostě nemohla přinutit, aby z jednoho prsa pila déle než pár minut, vždycky to nakonec končilo řevem hladového dítěte a mými slzami. Po dvou dnech jsem se rozhodla, že ten Nutrilon dostane alespoň večer - i když jsem si říkala, že jak v tomhle stavu dostane lahvičku, tak to bude v háji, ale neviděla jsem jinou možnost. Od sebe jsem totiž dokázala odsát tak porůznu, někdy třicet, někdy padesát, někdy tu požadovanou stovku, takže jsem si nebyla jistá, že tam to mléko skutečně je, případně že ho malá vůbec DOKÁŽE vytáhnout.
Kdo jste dočetly až sem, asi si dokážete představit, jak to dopadlo, jak to dopadnout muselo. Momentálně je to tak, že si ode mně malá vezme jen skutečně minimum a jenom pokud napůl spí. Jakmile zjistí, že je u prsa, je konec. Jakmile v bdělém stavu vidí prso, začíná řvát.
Takže jsem se rozhodla, že nemá cenu nás obě trápit. Ano, přiznávám, je to částečně kvůli mému vlastnímu pohodlí, asi bych MOHLA sedět dvanáct hodin denně a cedit a dolovat z bolavých prsou mléko do lahvičky. Ale bohužel, přítel tu nemůže být celé dny, aby za mě přebaloval, uspával, hrál si, choval a obstarával domácnost… takže s tím končím.
A můžu se chlácholit jak chci, pořád mi v hlavě šrotuje, co jsem mohla udělat jinak, lépe a jestli by to přece jen nešlo… A pak si zase říkám, že se svět nezboří, že dítě mám jinak zdravé, že řeším kraviny. A zase a zase si uvědomuji, že ty chvíle s malou u prsa jsou pryč a brečím, i když vím, že by to stejně dřív nebo později přišlo, a že jí holt budu chovat s lahvičkou v ruce.
A teď konečně chápu ty, kterým vadí, když se jich lidi ptají, jestli kojí… protože i když je to iracionální a hloupé, tak já jsem z toho tak hrozně naměkko, že nedokážu třeba mluvit s mojí babičkou, protože ani ne čtrnáct dní nazpět mi vyprávěla, jak je kojení důležité, a vím, že když jí budu muset říct, jak to je, tak se zase rozbulím…
Ach jo, ženy… nic není nikdy lehké ![]()
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 616
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 302
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 596
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1119
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 382
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1219
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1432
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2089
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 697
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 786
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...